Foneettinen nurkka

(něco na vyrovnání těch příšerných jeptišek)

V jedné ze svých oblíbených hospod sedí Radim a Jakub, spolužáci z jednoho nejmenovaného gymnázia, a vybírají si jídlo. Konečný ortel: krkovice.
"Dáme si k tomu nějaký omáčky?" zeptá se Jakub fádně, protože netuší, že se zapíše do dějin.
"," odvědil Radim zaskočeně, nevěda že právě dokázal aspirovatelnost /l/.


(tlustá čára)


"," pronesla majitelka čínské restaurace a ukázala na krabici s jídlem, kterou mi podávala, čímž mi patrně chtěla popřát dobrého chutnání.

Nunnaluostarinen vitsi

(aneb vtípek o jeptiškách, v poslední době jich je na internetu nějak málo... těch vtipů, jeptišek přibývá, modernizace hýbe světem)


Jede jeptiška A (třeba Anna, ač je to úplně jedno) metrem a po pár stanicích do téhož vagónu nastoupí jeptiška B (Beáta, ač je to taky úplně jedno).
Beáta si Anny všimne, přijde k ní blíž a řekne: „Dobrý den, paní.“
Anna vzhlédne ze zamyšlení, uzří Beátu a praví: „Dobrý den, paní.“
Nato se obě začnou poměrně nahlas smát a vydrží jim to necelé tři minuty.


(vystoupily obě na Můstku, možná tam ještě budou, pokud máte dotazy)