Näin neljä laivat


Původně jsem si chtěl jenom udělat takovou menší galerii starých screenshotů ze Star Treku Online, ale zjistil jsem, že jak to hraju na notebooku s docela mizerným rozlišením, stojí ty obrázky dost za prd. Čili jsem přidal trochu textu, aby to nebylo tak vidět a abych si nahonil ego, načež se to tradičně zvrhlo a nešlo to zastavit.
Sorry.

USS Gordon Shumway-F

Intrepid, na němž velí kapitánka a nově také senátorka T'Raava. Posádku tvoří převážně Vulkánci, Romulané a Remané, ovšem alespoň jeden zástupce od většiny dalších ras včetně Hort je tam taky, a je to neuvěřitelně vtipná loď.
Jakožto šestý exemplář svého jména se poučil z chyb, které vedly ke zničení oněch předchozích, a dokonale se v něm odráží dvojí krev kapitánky: kromě příkladné vulkánské efektivity se totiž jako poloviční Romulanka nehodlá připravit o výhody, které jí propůjčují nové, místy neozkoušené a dost často ukradené technologie. Tedy kromě dilatace času, ta je nebezpečná, to už ví i O'Neill.
Gordon Shumway navenek působí jako obyčejná federační fregata, ovšem je tak nacpaný technologiemi a sehranou posádkou, že by cestu z Deltakvadrantu zvládli s prstem v nose za poloviční dobu a ještě by ho půlku dobyli.
Stejně jako jeho předchůdce, i nejnovější model tohohle mazlíka vyhodil všechny integrované phaserové banky a nainstaloval tolik torpédometů, kolik se jich na loď vešlo. Éčko z nich pálil torpéda lehce posunutá ve fázi, která částečně procházela přes nepřátelské štíty, ale Efko vypočítalo ještě účinnější variantu: plazma. Plazmová torpéda jsou jednak levnější, druhak romulanštější, třeťak se na nich dá nahrabat mnohem větší bonus a čtvrťak to prostě dobře vypadá, když nepřátelská loď bezmocně hoří a štíty jí jsou k ničemu. Díky několika lodním systémům, které kapitánce věnoval romulanský Senát, se navíc plazma zahřívá na ještě vyšší teplotu a díky profíkům u odpalovačů z lodi létá jedna koule superžhavé smrti za druhou.
Z toho všeho asi není moc patrné, že Gordon Shumway-F je primárně healer. Seriózně. Většina osádky můstku je speciálně vyškolená k poskytnutí podpory spojeneckým lodím v okolí a dělá to na výbornou, takže díky tomu dost často končí mise na prvním místě v celkovém žebříčku, před těmi vanilkovými lamami, co jdou po co nejvyšším DPS. V případě, že není koho opravovat, se jednoduše dává do kupy sám, a to do té doby, než nepřátelská loď, případně flotila, neshoří. Což se děje docela běžně.
Rovněž má celou řadu hraček, jimiž protivníkům s radostí znepříjemňuje zbytek života. Debuffů je víc, od různých skenů, přes submolekulární paprsky až po odčerpávání energie, a nepřátelé tak místy hoří, aniž by mohli cokoliv dělat. Ne nadarmo si posádka zvolila motto „ta kočka už hořela, když jsme na ní začali dělat experimenty“.
Kádr důstojníků na můstku navíc nedávno doplnili dva Romulané, kteří zvýšili už tak docela solidní šanci na kritické zásahy, a dcera kapitánčiny zrcadlové verze, která si libuje ve vytváření malých černých děr.
K tomu všemu ještě ablativní pancíř, díky němuž může chvilku odolávat palbě půlky flotily, kvantová singularita umožňující krátkodobé maskování, nějaký ten gimmick od Borgů a samozřejmě také otevřený bar. To všechno na lodi, která je menší než talířová sekce Galaxy-classu a podle toho se taky snadno ovládá.
Jinými slovy můj milášek.

ISS Empress Sato

Loď zrcadlové verze mojí hlavní postavy, která kupodivu nemá zlou bradku.
Má ovšem zlou minisukni, dědičnou chorobu a taky tuhle loď třídy Cerberus, na jejíž palubě se vydala do primárního vesmíru, aby zde chytila své blbé dvojče a sebrala mu ledviny nebo tak něco.
Empress Sato především hezky vypadá, a i když s výkonem v boji je to horší, její síla tkví v efektivitě: její pořízení mě nestálo vůbec nic a přesto se s trochou snažení vyrovná některým podstatně dražším lodím. Motory, štíty i deflektor získala během nájezdů na Dominion a polaronové kanóny, které s tím jdou krásně dohromady, jakbysmet.
Od dosažení požadovaného levelu vypadá prakticky stejně, mění se jen složení osádky můstku, protože pár kolaborantů přeběhlo k Federaci, mezi nimi mimo jiné dcera kapitánky. Z čehož si můžete udělat představu, kolik srandy si tam někdy užijí.

RRW Ariel

Loď komandéra Prospera a jeho veselé partičky Romulanů a Remanů v čele s Calibanem a Mirandou, shakespearovské drámo hadr. Post kapitána na něm chvíli příběhově zastávala i T'Raava, zatímco se Prospero zotavoval z nějaké ošklivé deus ex machina nehody, a užila si tam spoustu legrace, například v tom kapalném mikroversu z piva.
Ariel je Valdore-class Warbird a neuvěřitelně zabijácká hračka. Postavit ji do současného stavu sice nebylo nejjednodušší a ve výsledku je to loď zhruba dvakrát dražší, než celý Gordon Shumway i s posádkou, ale taky je to dost vidět na výkonu. Jako správný dravec je mrštný a manévrovat s ním je radost, ještě větší radost pak tkví ve výzbroji a výbavě: Iontový kanón, který se sice nabíjí dlouho, ale za určitých podmínek sestřeluje menší lodě jednou ranou, plasmonický vysavač (jehož získání bylo velmi, velmi, veeelmi vtipné), pár technologií půjčených od 8472 a Vothů a v neposlední řadě protonový paprskomet na zádi, aby mohl páchat škody i během otáčení. Díky osádce můstku a kapitánově specializaci je už tak dost smrtící stroj v útoku ještě efektivnější a vlastně toho i docela dost vydrží.
Podtrženo a sečteno, když Ariel provede maskovaný alpha strike s převedením nouzové energie do předních zbraní, existuje jediná věc, kterou nerozstřílí na hadry ve dvou salvách:

IKS Dafu'Q

Zrcadlový Vo'Quv carrier získaný kapitánkou Tashin a její partou orionských pirátů, samozřejmě pro slávu Impéria.
Tahle... věc je zhruba o polovinu delší než všechny tři předchozí lodě postavené za sebou, uveze čtyři tisíce členů posádky a prakticky ji nejde zničit. Jakmile se někam postaví, tak tam prostě stát bude, nezájem, že po ní právě pálí borgská krychle. Tashin je původní profesí inženýr a většina její zelené posádky taky, takže loď, která má už do základu výdrž jako adamantiové prase, zvládají průběžně opravovat, posilovat štíty a ještě posílat znuděné opraváře na spojenecké lodě v okolí.
S velikostí samozřejmě přichází i nemožnost účinně manévrovat. I na to je naštěstí Dafu'Q připraven, jednak výběrem zbraní, které mají palebný úhel 250°, druhak tím, že je to carrier. Jeho primárním útokem jsou tudíž čtyři letky orionských stíhačů, které jednak dokážou hodně slušně pokousat, druhak během toho kousání kradou nepříteli náklad, kredity a posádku, protože otroci se hodí vždycky.

Každopádně popírám, že bych byl trekkie, protože už to skoro nehraju, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Apostolien teot: Teekuri


Skutky apoštolů, kapitola první
(přeloženo z opilecké ugrofinštiny, originální manuskript psaný rumovými glyfy je uložen na bezpečném místě, kde ho bezpečně už nikdy nikdo nenajde)
(reakce na nečekaný drabblovací boom přijde později)

1 Léta druhého kralování Zemana, krále jelimánského, pojal první z apoštolů Maďara velkého plán velký neméně.
2 A ten první, jméno jeho Vašek Strohonoš, roupy maje veliké a štěnice, nápad dostal v pouť vyraziť do města dalekého, jež Prčicí se zove.
3 Protož řekl druhému, též mně: Přijďiž v město Tábor a Čaje s sebou béř, neb mezi pohany smrduté víru šířit půjdeme, a cesta je to krátká, že i kripl to jest ty to zvládneš.
4 Odpověděl druhý, jména svého Čajoděj Lukáš: Tak určitě.
5 Tedy provedl Čajoděj obřad posvátný, skrzevaď nějž Čaj mu Maďar ve slevě poslal jakož zázrak, a uznali všichni, že je to dobré.
6 Pak doraziv do Tábora ořem železným, v němž prostá žena bez prdele pletla a ještě prostší s prdelí močila len, seznal poutníka třetího, Rumdáše, syna ryšavcova.
7 Tu pojali všichni svorně první lok a jali se registrovati před tváří Hospododinovou.
8 A bylo devět hodin a málo k tomu, hodina první.
9 Zaplativše registrační poplatek, mapku od ženy silné obdrželi a na cestu k severu se vydali, řkouce sobě slova svatého Buzze Rakeťáka:
10 Do nekonečna... a ještě dál!
11 Hned kolem jezera Jordán vody pokleslé vyrazili a dál, přes koleje a most a pod druhým, až tu hnedleť tajný punkt se zjevil, což zklamáním bylo značným, neb hledat jej chtěli cestami dobrodružnými.
12 A Čaj se přijímal příležitostně a o mrtvých se mluvilo a nasíráníť lidí a do kopce se šlo, a bylo deset, hodina druhá.
13 Kol rybníků se šlo a říček, brody překonány byly dva a závora neprůchodná, leč ničehož nemohlo věrozvěsty od cesty odraditi a naopak na tempu přidávali, dbajíce při tom v řečech na omezení možného mravního ohrožení okolivé mládeže.
14 A bylin vůkol mraky rostly, jimž drabblů je na moudrých místech věnováno habaděj, a mezi nimi bez, rozrazil, jetel i jitrocel a rovněž šeříky květly skvostně.
15 Tam v poli zhynula jedenáctá, hodina třetí, a kokot provoláván párkrát byl.
16 Bez prodlev dál se kroky ubíraly těch tří a cestu nezkrátili si v tom místě, kde vůlí slabší učinit tak mohli, neboť velký Maďar by to zřel a mrzce by jim soudil.
17 A písně se pěly proti trudomyslnosti a [do pohody] a bylo to dobré.
18 Tu na návrší zjevil se hrad starý, jemuž řkali Borotín, a poutníkům punkt a klid na pár chvil zajistil, kde znovu Čaje pojali, ale též krmě světštější, šunku a banány.
19 Zde Čajoděj Mílielle z batohu vyňal, kámen posvátný a nad elfy chytřejší, s níž [zvěčněni byli] přístrojem Rumdášovým, a odbilo poledne, hodina čtvrtá.
20 Dál na sever vyšli tři a jeden nesen, a lesem šli a bažinou, do kopce i kolem něj, z kopce zase dolů a cestou mnohé zdrbli.
21 A o drabblech se mluvilo a vojnách hvězdných a cestách dalších, než chrám se před věrozvěsty zjevil v prostřed pole, jenž o konverzi si říkal jako sůl.
22 Tak znovu Čaje pojali a rituál očistný provedli a s pomocí Mílielle [chrám kravího kmene] konvertovali na víru pravou, víru jedinou, nebo možná ne.
23 Aj, jedna odbila, hodina pátá.
24 Skuhrat začal Rumdáš, že vak mu pivo tíží, a Čajoděj rovněž s sebou při kameni jedno v plechu měl, tak odlehčovat zavčas začli zásob svých a Strohonoš jim mnohé věci dobré děl, o chmelu a pivu a Třetí říši.
25 Potkali pak lesních duchů a vil a Stana Lee a pouhou svou aurou jich na víru obraceli, činivše tak nenápadně.
26 Víc se toho stalo, však tajná z toho spousta je a nejen stranám třetím, jakož i mně, pro spoustu kroků v nohou a jiné věci jinde, než pláchla druhá, hodina šestá.
27 A velký Maďar pobaven byv, držel mračna deště z jejich hlav až do kdy [Prčic okraj zřeli] v hodinu sedmou, neb tam již průtrž značná z nebes šla a Strohonoš jen s sebou deštník měl, gay.
28 Na náměstí za tři punkty botu rudou dostali a za pár korálků místní tovar nakoupili, než k odjezdu se co dobytek odebrali a na nádraží v dešti dojeli.
29 Tam močil na ně Maďar mocně, snad aby do myslí jim zasel pochyb stín, leč odhodláni byli všichni tři a v žilách měli Čaje dost a bratři byli skrz tu moč si blíž.
30 I přispěchaly spěšné vlaky, by poutníci domů mohli jet, a Maďar musel jistě zázrak další hrát, neb tucet vozů jeden vláček měl, což běžný postup u drah sotva je.
31 Tam rozšedše se cesty apoštolů, všichni mocně plakali a loučili se, než zas se v pouti sejdou.
32 Mně po hodině stání uvnitř nohy ztuhly tak, že z nádraží pro změnu kámen nesl mě, ale bylo zjevné, že dílo se zdařilo, neb koleno mi přes veškerá očekávání neprasklo.

33 A soudím dnes, že Jediland by update dostat měl.