Fanin viha

Dovolte mi, abych zde v lehké návaznosti na svůj nedávný příspěvek letmo a co možná nejobjektivněji okomentoval Star Wars: Into Gayness Star Trek: Into Darkness, který jsem viděl minulý týden.

(na ty další dva debily scenáristy se vzhledem k jejich jménům blbě řve)

To je všechno. Díky za pozornost, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Kivikausi

Otravuje vás venčit psa?

Nevyhovuje vám pohrdavá autorita dominantní kočky?

Smrdí vám rybičky a želvy?

Špatně snášíte zvukové projevy papoušků a ptactva obecně?

Nemáte koule na krmení hada?

Bojíte se, že by vám hlodavci rozkousali všechny kabely v bytě?

Máte alergii na cokoliv chlupatého?

Chtěli byste zvířátko, ale na každém prostě vidíte nějakou tu vadu?

Máme pro vás řešení:

Pořiďte si kámen!

Kámen je ideálním společníkem pro člověka jednadvacátého století. Zatímco jiní domácí mazlíčkové smrdí, žerou, dělají otravné zvuky a zpravidla svou hloupostí demolují přilehlé okolí, kámen je až zbytečně nenáročný.

Nemusíte s ním několikrát denně chodit ven jako se psem, protože jeho metabolismus je naprosto bezezbytkový, a odpadá tak i nutnost manipulace s exkrementy všeho druhu. Kámen taky nikdy netrousí bobky a neudělá loužičku, vrátíte-li se výjimečně pozdě z práce. Ani vás nepovalí po návratu z nákupu mezi dveřmi aby ukázal, jak strašně se o vás tu půlhodinu bál.

Vy se pro změnu nemusíte bát, že vás přechytračí, či vám bude jinak dávat najevo svou intelektuální nadřazenost jako každá normální kočka. Také je, na rozdíl od kočky, naprosto vyloučené, že vás kámen úmyslně zabije ve spánku nebo že rozškrábe váš oblíbený ušák k nepoznání.

Zatímco odér rybiny nepovažuje většina zdravé populace za pozitivní jev, běžný kámen je naprosto bez vůně či zápachu a to za jakýchkoliv povětrnostních podmínek. Nepotřebuje žádné zvláštní prostředí a může být stejně dobře chován ve tmavém sklepě jako na slunném parapetu, aniž by jakkoliv výrazněji strádal. Existují i případy, kdy se kámen po dlouhodobém pobytu v extrémně chladném prostředí mrazáku dokonce rozmnožil.

Kameny jsou tiché, nebudou vás ráno budit pískáním, kvíkáním, mňoukáním a ani štěkáním, k němuž se neuchýlí ani tehdy, prochází-li kolem vašich dveří někdo cizí s jiným kamenem. Rovněž se vyhnete hloupému zvyku papoušků opakovat zaslechnuté zvuky, což ocení zejména lidé paranoidní, sprostí a záletní.

Kameny se živí výhradně radiací, které navíc potřebují hrozně málo, a není tedy třeba jim vůbec nic kupovat, vařit ani dodávat živé. Vše si vychytají takříkajíc ze vzduchu. Zatímco kočka, sklípkan i neškodně vypadající krajta mají každý rok svého života na kontě celou řadu mrtvých, unikátní stravovací návyky kamene jsou vhodné i pro útlocitné chovatele s výčitkami libovolného rozsahu.

Kámen nebude mít nikdy tu drzost přežít překousání přívodního kabelu k počítači a nikdy tím nevyhodí pojistky v celém bloku, protože jednoduše nemá motivaci ani vhodný aparát k tomu, aby kousal cokoliv, natož právě kabely. Jsou sice rasy kamenů, jejichž přítomnost nebude dělat dobře pevným diskům a elektronice obecně, ale je jich jen malý zlomek a jsou na první pohled rozeznatelné a diagnostikovatelné, takže se jim lze jednoduše vyhnout už při odchytu.

Kameny jsou hypoalergenní a tedy vhodné pro alergiky, astmatiky i simulanty. Ačkoliv existují lidé přesvědčeni o tom, že dokonce léčí, tento fakt zatím nebyl uspokojivě lékařsky potvrzen a tedy jej prozatím budeme považovat za klamavou reklamu. Rozhodně se ale nedá říct, že by kámen z vlastní vůle někdy někomu ublížil, nebyl-li k tomu donucen vnější mocí. Fakt, že se kameny chovají plně v souladu se zákony fyziky a nijak do svého pohybu nevkládají vlastní vůli, ocení zejména ti majitelé, kteří shledávají klasická zvířata nevycvičitelnými.

Kameny jsou mazlíčkové neskutečně tolerantní, nebude jim vadit přírůstek, ať už další kámen nebo jiné, horší zvířátko, a nelínají, nesyčí ani jinak neobtěžují neznámé lidi, což ocení zejména návštěvy. Kámen není pro svou laxní povahu ideální hlídač, ale v případě nutnosti jej lze použít jako hodně solidní zbraň a z historie je patrné, že soužití lidí a kamenů katapultovalo náš druh z opičího stádia k dominantnímu druhu na planetě.

A co je nejdůležitější: kámen nic nestojí! Nemáte-li vysoké nároky na rasu, a že je z čeho vybírat, není nic jednoduššího, než si nějaký ten exemplář odchytit venku ve volné přírodě. Kameny jsou snadná kořist a navíc se často vyskytují ve větších společenstvích, takže lze naráz polapit i velké množství budoucích domácích mazlíčků, jejichž aklimatizace je podobně triviální jako odchyt. Je také skvělým dárkem, zejména pro kapitána Očividného a jeho méně slavné, ale podobně snaživé kolegy.

Sám doma jeden kámen mám, chytil jsem ji v Tatrách u Popradského plesa, už ji mám skoro rok a nejen že si nemůžu stěžovat, dokonce mi nezbývá než to doporučit široké veřejnosti.

Lidi i hyeny, pěstujte kameny, nebuďte dyliny, vždyť čivav už je dost.

(a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a Tess by zasloužila dostat kámen, případně kamenem)

Elä pitkään ja kukoista

Je nezvratným a nepopiratelným faktem, že jsem svoji dlouhou pouť po textových rpg začal na jednom startrekovém.

Podobně nezvratným faktem je i to, že mi pak tohle universum začalo připadat čím dál víc komické. Doteď trvám na tom, že jako vize budoucnosti se mi mnohem pravděpodobnější jeví Fallout než Star Trek a z většiny tamních uniforem mi cukají koutky, v čemž patrně nejsem sám. Abramsův film (první) mi přišel fajn, jenom ne jako Star Trek, a v seriálu Enterprise jsem se nedostal přes první sérii, přičemž mi to pořád připadalo jako spin-off od Stargate.

Nikdy jsem každopádně nepatřil mezi ortodoxní fanoušky, ostatně nejradši mám dodnes Voyager, ale četl jsem pár knížek z původní série, hrál pár her tak nějak napříč spektrem a vůbec měl o tom vesmíru dost nadstandardní představu, díky čemuž jsem si z těch ortodoxních mohl dělat srandu mnohem efektivněji.

No a minulý týden jsem objevil Star Trek Online.

A ačkoliv jsem už hrál dost MMORPG a u některých se angažoval i trochu víc, tahle je zatím suverénně nejlepší. Ne že by neměla svoje problémy, naopak, zejména ten minulý týden ji velká část hráčské základny překřtila na Star Trek Offline, protože servery byly prakticky pořád dole, a nasazení nového datadisku Legacy of Romulus (překřtěné na Laugh or Rage) taky provázela neuvěřitelná řada failů.

To jsem ale z větší části očekával, protože majitelem téhle free-to-play hry je ta samá banda, co má na svědomí vznik MMORPG Neverwinter. A ten jsem samozřejmě musel zkusit, protože jakmile to trochu zavání Forgotten Realms a AD&D, mám podezření, že to nemůže být špatné. Bylo. Hodně. O čemž ostatně dost vypovídá fakt, že jsem odtamtud utekl ke Star Treku...

Herní principy STO jsou přitom tomu Neverwinteru až neuvěřitelně podobné, interface je prakticky stejná a na grafice ani není ten rozdíl šesti let moc znát, alespoň tedy ne na mém stařičkém notebooku. Co mě ale na STO naprosto uchvátilo, je neuvěřitelná volnost tvorby postavy. Zatímco v běžných rpg si hráč vybere rasu (kterých je tady mimochodem jenom u Federace tolik, že si je ani všechny nepamatuju, a další frakce jsem zatím nezkoušel) a následně povolání, od nějž se pak odvíjí veškerá jeho následná činnost a role v boji, tady tomu tak zdaleka není. Výběr rasy je samozřejmě obligatorní, ale na další hru to má jenom minimální vliv v tom směru, že postava nějak vypadá a dostane do vínku nějakou tu pasivní schopnost navíc.

Co hraje větší roli, je výběr kitu. Ne že by postavy potřebovaly tmel, ale nazývat to povoláním je trošku krátkozraké – volba, zda bude postava inženýrem (žlutá uniforma), vědeckým důstojníkem (modrá uniforma) nebo žrádlem-pro-kanóny taktickým důstojníkem v červeném, sice drasticky ovlivní schopnosti, které ta postava má, ale jenom tak nějak pasivně.

Moje postava, vědecká důstojnice z rasy vesmírných elfů, například dostala do vínku nějakou tu vyšší odolnost proti mentálním útokům a k tomu množinu pasivních skillů z dost širokého pole „věda“, kam mohla investovat body získané z levelování. Mezi těmito skilly ale nejsou obvyklé dovednosti typu „fakt silný úder za osm many“ nebo „vykouzli z trikordéru fireball +3“, ale jenom pasivní dovednosti, které zvyšují například celkově efektivitu léčení, poškození do předem oskenovaných nepřátel, nebo výdrž vlastního osobního štítu. Aktivní dovednosti jako „zamoř oblast hyperonickou radiací“ nebo „magnetizuj cíl, ať se mu blbě běhá“ se pak získávají přes vybavení, což ve výsledku vytváří fakt líbivou dynamičnost: moje postava se teď například specializuje na hromadné plošné oslabovací útoky, ale kdyby mi to najednou z nějakého důvodu přestalo vyhovovat, nebo bych prostě chtěl zkusit něco jiného, stačí mi koupit jinou sadu vybavení a můžu jet vesele dál. Ani nemusím tu starou prodávat a můžu je s každým dalším bojem střídat. Jediné, na co musím brát lehce ohledy, jsou již utracené body do pasivních skillů, které jsou ale většinou dost univerzální a pokud posilovaly jednu věc u tohohle typu útoků, budou posilovat něco podobného u jiných.

Kromě této série pasivních skillů pro použití při pozemním boji má pak ale každá postava ještě mnohem větší množství dovedností, které fungují na úplně stejném principu, ale týkají se provozu lodi a jsou všem třem kitům společné. A lodě, to je kapitola sama pro sebe.

Lodí je ve hře asi bžilion druhů a ačkoliv se v jedné lokaci nezřídka objeví i padesát hráčů naráz, najít dvě stejné je prakticky nemožné. Jasně, počet tříd je omezený a navíc vázaný na frakce, ale každá třída má zároveň dost velké možnosti úprav jak exteriéru, tak interiéru. A to jsou jen ty vizuální možnosti, rozebírat úpravy zbraní, štítů, deflektorů a kýho čerta by bylo na dlouho, přitom dost z nich opět přidává nějaké ty vizuální efekty celé lodi.

Co ale hlavně odlišuje STO od jiných MMORPG jsou vesmírné boje, respektive způsob, jakým vaše hlavní postava získává použitelné skilly. Ty totiž všechny (až na pár výjimek) pochází buď přímo z lodi, nebo od podřízených důstojníků, které lze nabírat a propouštět podle toho, jak se to kapitánovi hodí. Počet důstojníků, stejně jako jejich hodnost, jsou omezeny jednak hodností kapitána, ale zároveň nepřímo použitou lodí – každá má v závislosti na svém typu určitý počet postů pro důstojníky příslušné sekce, což kapitánovi umožňuje libovolně míchat svoje skilly klidně mezi přestřelkami prostě tím, že pošle poručíka Somrala pro kafe do jídelny a hodí na jeho místo komandéra Dášeňku.

Což opět znamená, že pokud bych chtěl změnit svoji dosavadní taktiku, stačí mi vyházet současnou osádku můstku a nabrat novou, aniž bych musel od základů změnit svoji postavu. A vlastně bych ani nikoho vyhazovat nemusel, protože několik důstojníků má postava vždycky v záloze a s těmi současnými můžu už teď namíchat dost destruktivní koktejly, stačí si to trochu propočítat.

Samozřejmě jsou tu jistá doporučení, kterých je alespoň ze začátku radno se držet, ale i neortodoxní sestavy můžou být hodně účinné. Lodě, například, se zhruba dělí na křižníky, eskorty a vědecké, přičemž první jsou nejlepší v útoku, druhé v obraně a třetí v podpoře. Tak nějak se očekává, že si je zároveň budou brát kapitáni příslušných zaměření, ale na vlastní kůži jsem si ozkoušel, že to zdaleka není nutnost – to když jsem při jednom z povýšení odmítl nafasovat vědeckou loď třídy Olympic, která mi přijde hnusná až na půdu, a vzal si místo toho mnohem hezčí a těžce útočnou Akiru. Možná je to nelogické, ale vyplatilo se to.

Na hře je navíc znát, že už nějakou chvíli běží, protože dostat se z nuly na maximální level se dá s trochou snažení za dva dny, během kterých postava vystřídá několik základních lodí a pořádně si vymazlí tu poslední. Než si totiž bude moct dovolit nějakou ještě lepší, bude to chvíli trvat – takové kousky, například mnou vyhlídnutý retrofit Intrepidu s ablativním pancířem, jsou dostupné za takzvané Zen coins, což je měna, která se dá koupit za reálné dolary. Super na tom ale je, že se dají vydělávat i ne moc těžkou cestou ve hře a s nedávným poklesem jejich herní ceny si ty potřebné 2000 vydělám ani ne za týden. Jasně, stačilo by poslat dvacet dolarů a mám to hned, jenže on ten způsob vydělávání je natolik zajímavý, že to za to stojí: ve hře je totiž integrovaný editor misí, kam běžně přispívá velká část hráčské základny s vlastními nápady a misemi, které jsou dost často lepší než ty od autorů hry, ač je ten editor na některé věci dost omezený. Plus během nich člověk samozřejmě získává i další vybavení, které by mu pak s lepší lodí dost chybělo. Nehledě na to, že je tam spousta dalších věcí, které je nutno prozkoumat, například fakt zajímavý systém rozesílání členů posádky na nejrůznější mise.

Viceadmirál T'Raava se tak zatím vydává tam, kam se ještě nikdo nevydal, na vědecké lodi třídy Luna s decentně upravenými motory. Zachránila Deep Space 9, byla párkrát v minulosti, potkala Q a prvního důstojníka jí dělá Reman. Možná dodám i pár screenshotů, protože jejich típání je ve hře až podezřele snadné.

A ač jsem nikdy nečekal, že se mi to povede, dá se tam narazit i na roleplayery. Není jich moc, ale každé střetnutí mojí vulkánské vědkyně v oboru gravitačních anomálií s nějakým dalším mírně švihlým obyvatelem toho obrovského světa stálo za to a hlášky typu „have you tried reversing the polarity of the neutron flow?“ na sebe nenechaly dlouho čekat a to univerzum mě díky těm pár individuím chytlo o to víc.

Takže ode dneška už se zas trekkies nesměju, alespoň než mě ta nelogická fascinace přejde, ale pořád soudím, že by Jediland měl být aktualizován.