Ok, už je to trochu ohrané, psát sem
každý rok soupisku údajně důležitých událostí, nicméně
jsem došel k závěru, že je dobré tuto tradici udržet z jednoho
prostého důvodu. Aby totiž bylo možné bourat konvence, je třeba
nějaké ty konvence mít, ideálně nějaké dost prominentní a
zároveň neškodné. Konkrétně tahle tradice je navíc sice
cyklická, ale sama v sobě naprosto neuspořádaná, což nadále
imponuje ne-řádu.
Jako příklad toho, proč je vždy
zapotřebí udržovat i protiklad toho, o co se snažíme primárně,
nejlépe poslouží příběh Patricka Kavannagha.
Ten žil ještě před deseti lety v
jednom malém bytě na předměstí Bostonu a byl policistou. Jakožto
potomek irských imigrantů se honosil chatrnou reputací, značným
počtem příbuzných a nikdy to nedotáhl dál než na seržanta.
Strážcem zákona se stal krátce po velmi předčasné smrti obou
rodičů, které srazil autem opilý řidič, a zajistil tak všem
čtyřem bratrům a třem sestrám alespoň vratkou oporu. I oni se
postupně osamostatňovali a jemu tak ubývalo odpovědnosti, nicméně
sloužil i nadále svědomitě a s plným nasazením potíral
organizovanou skupinu pašeráků zbraní, až si brzy mohl dovolit i
dvě koblihy k snídani a pozvat budoucí manželku na večeři.
Jednoho listopadového rána se pak účastnil velkého zátahu proti
výše zmíněným pašerákům, který definitivně zničil jejich
síť ve městě a přilehlém okolí. Oslava byla náramná, příslib
klidu a pohody neochvějný, několikrát se mluvilo o povýšení a
Patricka cestou domů srazil autem opilý řidič.
Já se rozhodně do obchodu se zbraněmi
zapojovat nehodlám, alespoň prozatím, a místo toho ochotně
vysypu, co že jsem to zhruba celý rok dělal.
Potkal jsem piráta v podzemce.
Po čtyřech letech potkávám spoustu lidí, které jsem hrozně dlouho neviděl. Jinými slovy jsem dostal nové brýle.
Protože už se tak nějak stalo
tradicí, že se každý rok začínám učit nějaký nový jazyk, a
protože jsou spolužáci z irštiny s prominutím hovada, co chtějí
školu v pátek ve dvě, musel jsem i tento prestižní keltský
jazyk odložit. Díru po něm zaplnila islandština pod taktovkou
docentky Kadečkové, jejíž nadhled bych chtěl jednou mít.
Použil jsem v diskusi redukci ad
Hitlerum, a přesto jsem vyhrál.
Do manuálu k jednomu z procesů, co
mám v práci na starosti, jsem nacpal referenci na Starý zákon,
konkrétně Izaiáš 44:8. Dosud si nikdo nestěžoval.
Umřela mi Mafra.
Pořídil jsem si párek dikobrazů a
následně rozjel chov. No tak hraju FarmVille, to je toho...
Napsal jsem jedno krátké absurdní
drama, které ale hodlám ještě značně upravovat, takže
zveřejnění se patrně jen tak nedočká.
Absolvoval jsem důkladnou pouť po
těch českých zoologických zahradách, kde jsem ještě nebyl.
Olomoucká je geniální, ostravská ujde, brněnská kvalitou
odpovídá městu, ve kterém má tu smůlu stát.
Sestrojil jsem v práci z víka
kartonové krabice patent, jehož použitím lze předejít pomačkání
papírů vylézajících z jehličkové tiskárny. Což v praxi
znamená, že tam ten šílený traktor bude sloužit dalších
šedesát tisíc let.
Karel Gott vyhrál Zlatého slavíka.
Suddenly, wild Justin Bieber appears.
Prošel jsem si pozvolnou proměnou z
Karkulky do Cúchulaina a pak mi nějaká maďarská emočubka
smazala celý účet. Grécké označenie pravdy, to zrovna.
Film o souboji gigantického žraloka a
obří chobotnice, co jsem tu propagoval loni, své pokračování
skutečně dostal a souboj žraloka s monstrózním krokodýlem
překonal i moje nejdivočejší představy. Jestli někdo víte o
nějakém ještě debilnějším kinematografickém počinu stran
žraloků, dejte mi o tom prosím neprodleně vědět.
Hromadně mystifikuji okolí a už se
mi povedlo třem lidem vsugerovat, že se jmenuji úplně jinak. Můj slovenský spolubydlící v tomto málem uspěl i u mého
českého spolubydlícího. My jsme tam celkově veselá kopa.
Tradiční krátká rekapitulace toho,
jak si vedou moje známější alter ega:
Chcípáci právě potlačili chystanou
socialistickou revoluci finských vánočních skřítků a z Edvina
se pomalu ale jistě se stává zatraceně komplikovaný
časoprostorový úkaz.
Champbacca v té hlavní realitě
konečně odešel do fingovaného důchodu, ale prakticky rozjel mimo
pozornost galaktických byrokratů provoz vlastní akademie se
sabaccem a děvkama. Organizuje zájezdy do džungle, učí děcka
chlastat, chodí na ryby a hady a už brzy ho dohoní následky
nezřízeného mládí. V těch ostatních realitách se nestalo nic
nového, pouze jsem tam udělal pořádek a nyní je většina
materiálů uveřejněna.
Narva'Raan bez úhony přežila
kapitánovo kamikaze, zachránila co se dalo a byla za to vesmírem
náležitě potrestána. Pokud to přežije, čeká ji spousta
terapeutických sezení s promovanou psycholožkou, ovšem ono
přežití je ještě dost ve hvězdách.
Magnus Mungo, jehož osud by byl jistě
vzhledem ke zvyklostem nedalekého Westerosu dost zajímavý, tak
nějak usnul, ovšem ne víc než zbytek všech Lordů a Lam. Smutný
příběh.
Torchwood 4 chvíli existoval a dokonce
se zapojil do světového dění. Otázkou je, nebylo-li to
naposledy.
Pořídil jsem si sonický šroubovák
desátého Doktora a taky pár dalších kryptofašistických
hovadin.
Byl jsem týden v Londýně.
Taky jsem byl dva dny v Brně a přežil
to. Zejména díky mrkvovému guláši poslední záchrany a tomu, že
jsem se před vlastním příjezdem intenzivně věnoval studiu
technik Beara Gryllse. Ten člověk je bůh.
Flann O'Brien byl taky bůh.
Patrick Kavannagh, kterého zmiňuji
někde tam nahoře, nikdy neexistoval a celého jsem si ho vymyslel.
Vám je to úplně jedno. Kdo z nás je padouch?
Úplnou náhodou jsem narazil na seriál
Lexx, kterému tady dost možná věnuji jeden z budoucích
příspěvků. Tenhle německo-kanadský počin natáčený mezi lety
1997 a 2002 sice vypadá tak o deset let starší, ovšem je to zatím
bezkonkurenčně nejúchylnější seriál, jaký jsem měl tu čest
vidět.
Zjistil jsem, že zahájení kompletace
sbírky Kokot-ti už tady avizuji od roku 2008. Teď už mám
materiálů dost, takže bych s tím možná mohl konečně něco
dělat.
Hudebně vzato jsem se decentně
posunul a kromě klasického gaymetalu, co jsem poslouchal doteď,
mám teď na seznamu i Blackmore's Night, Dropkick Murphys a podobné
podivnosti.
Byl jsem v ostravském divadle na
lokální adaptaci muzikálu Do naha! V dialektu. A rozuměl jsem
skoro všemu.
Přilepil jsem na dveře mého
současného obydlí varování před trolly, to aby případné
návštěvy věděly, do čeho jdou.
Odolávám pokušení začít hrát The
Old Republic a s lehkou pomocí profesorského aparátu FF UK se mi
to i daří. Frustraci si patrně vybiji s příchodem třetího dílu
Mass Effectu.
Začal jsem si hrát s editorem map do
Jedi Outcastu a vůbec celou řadou věcí, do kterých bych radši
neměl strkat nos.
Rozpoutal jsem masivní poke wars na
několika frontách a na většině zvítězil. Pouze pár starých
pardálů nadále údery vrací.
Ke svému velkému překvapení jsem
zjistil, že se má velmi skromná knihovnička během roku víc jak
ztrojnásobila, zejména vinou jistého pana Joyce. Také do ní
konečně přibyl kriticky důležitý svazek trilogie Illuminatus! a
dá se předpokládat, že tento trend bude nadále pokračovat.
Přeložil jsem kus textu z
kvazipolštiny. Čistě abych dostál svému slibu.
Zrušil jsem fanouškovské fórum Star
Wars Universe, neboť se mi podařilo rozplakat několikrát po sobě
tamní třináctileté administrátory a jejich dvanáctileté
ocásky. Titul ničitele fór mi teď už nikdo upřít nemůže.
Nadále bojkotuji Festival Fantazie a
aktivity s ním spojené a letos jsem se tak účastnil pouze
Cravataconu, Koprconu a té nové verze Sconu. Ono to tak nějak
stačí, zejména když se ve dvou z nich více či méně účastníte
i organizace.
Poučil jsem se z chyb stran
důvěřivosti k některým lidem a přestal si brát servítky s
jejich postavami. Prostě umřou, to je toho.
Tenhle blog překonal hranici 13 200
návštěv, což dá dohromady obyvatelstvo Roudnice nad Labem a do
Českých Budějovic mi chybí tři stovky.
Objevilo se tu znovu 22 příspěvků,
stejně jako v předchozích čtyřech letech. Letos se ovšem nedá
říct, že by některé z nich byly bezobsahovou výplní, neboť
tak nějak mimo jsou prostě všechny.
Účastnil jsem se akce Duben, měsíc
drabble a vyhrál tam epesní tašku. Byla vykoupena krví, slzami a
bordelem v kontinuitě, ale do dnešního dne přežilo jediné, ona
taška. Mám tedy sílu připravovat se na další ročník.
Založil jsem si vlastní
diskordiánskou kabalu. Protože můžu.
Rád bych se teď ještě jednou zpětně
distancoval od těch debilů z církve jediistů. Star Wars mám rád
hodně, ale rozhodně ne nekriticky a vůbec, takže jsem jejich
směšné instituci vyhlásil skrytý džihád. Má vlastní církev
se dokonce snažila pro spolupráci kontaktovat neznámé telepaty,
ti však zarytě mlčí na všech frekvencích.
K velké radosti okolí si zahrávám s
ohněm v podobě blankversu.
Znovu, ale fakt jen na chvíli, jsem
začal hrát Lineage. Trpasličího vědce s ambicemi na výrobu
termonukleárních zbraní však na tom munchkinovském serveru nikdo
nepotřeboval, a tak se tento rozhodl k přestěhování na nějakou
lepší planetu.
Zase, už asi po padesáté, jsem
skočil Tess na nějakou výhovorku ohledně aktualizace Jedilandu a
snad i nového redakčního systému. Termín, který si sama určila,
nestihla, takže pokud by to štvalo ještě někoho, zamiřte k nám
na Eclipse, zřídil jsem tam pro podobné případy flek.
Na předvánočním večírku katedry
jsem zjistil, že se mnou do ročníku chodí samá zajímavá
individua. Latentní gerontofilka, gangsterka z Žižkova, umělecká
kovářka a tak, samí lepší lidé. Akorát tedy chodí všichni
pozdě.
Vinou pokročilé kreténizace obsluhy
jsem přišel o tři oblíbené hospody v Praze, ale našel dvě nové
mimo ni. Sice je to trochu z ruky, ale stojí to za to a já už jsem
prostě poslední dobou trochu mobilnější.
Uspořádal jsem sraz hráčů jednoho
z těch několika RPG a myslím tedy, že se povedl.
Silničáře letos poprvé nepřekvapil
sníh v půlce prosince, jednoduše proto, že tou dobou tam žádný
sníh nebyl. Já osobně jsem sníh tuhle zimu například stále
ještě neviděl.
Oslava letošního Silvestra bude
patrně probíhat lehce ve smečce.
Na PF klasicky seru a ostatně soudím,
že by Jediland měl být aktualizován.
