Tillille

Tak jo. Z mého prvního Koprconu (2006) report není, neboť to jsem ještě neměl blog. Prostě středověk. Z druhého (2007) už ano, takřka realistický, ovšem s notnou porcí stylizace. Po Koprconu 2008 přišla první závratná změna, krácení, patrně z lenosti. A ačkoliv se k němu objevil jeden jediný komentář, jeho hodnota je prakticky nevyčíslitelná, a to ani pokud bychom se ho snažili vyvážit zlatým hnojem. Report z roku 2009 přinesl pokročilou počítačovou grafiku, jejíž vypracování bylo natolik vyčerpávající, že mu za oběť padla většina obvyklé vaty.
Rok 2010 byl vysloveně experimentální. Vzhledem k tomu, že jsem většinu conu prospal, jsem si absenci zajímavých zážitků vynahradil prachsprostou fabulací. Úspěch byl nezměrný, prakticky každý zmíněný se proti zmínění ohradil a vůbec to bylo náramně veselé. Problém je jen v tom, že podruhé mi na to patrně málokdo skočí, takže letos budu muset udělat nějakou jinou hovadinu.
Nyní je tu rok 2011 a mně pomalu dochází finské lokální pády.

Na druhou stranu si troufám říct, že následující příspěvek bude svým charakterem natolik unikátní, že jestli mě někdo přesvědčí o opaku, dám mu klíče od Eclipticy. Zároveň má i značnou didaktickou funkci pro další obraceče hamburgerů v zácviku, jako jsem já.

Poetické bingo.
(jeho pravidla se od binga klasického trochu liší – vyškrtávací šablona (zde) je fixní pro všechny, vyhrává ten, kdo jako první vyškrtáním správných termínů identifikovaných v následujícím textu dosáhne souvislé posloupnosti o pěti polích, ať už horizontálně, vertikálně nebo diagonálně)

Ač zhasla v dálce již ta jasná zář
a zase pryč je nejlepší ten con,
co v zemi téhle dá se vůbec znát,
tak není třeba rmoutit sobě tvář,
neb nezní přeci všemu konce zvon,
a můžem zase za rok jet si hrát.

Já šestkrát už jsem dálku tuto jel
a pošesté se stále těšil moc,
a tento ročník ještě více zněl,
tak dlouhá byla před ním prázdná noc.
Ve vlaku jako loni stále sám
jsem ujel značný cesty dlouhé kus
a nebylo to dobré, řeknu vám,
byť pořád lepší nežli prázdný bus.
Než Ace a já jsme zřeli stavby zeď,
co běžně dětem slouží coby hrad,
tak téměř padla na kraj temná šeď
a já měl po té cestě děsný hlad.
Ač vevnitř ještě stále trval klid
a tichý dál byl ze zdí dutý hvozd,
tak brzy přijel ze všech planet lid
a každý jeden z nich byl host.
Žádný děda z Kopřivnice
nechodí už pro milice,
když před startem prosince
potká doma povstalce,
uklidí se do pivnice.
Než prošly davy tyto školou dál,
já na lov vydal jsem se sám a sám
a kousek dál ten stánek milý stál,
co s rýží psy tam s chutí jídávám.
Pak vrátil jsem se rychle zpátky zas,
kde zatím provoz zhoustl celkem fest,
neb za pár minut nejvyšší byl čas
a začal různých divých umů test.
Já dál jsem pouze hlídal hlavní vchod
a dalších hostů zpoždění měl vlak,
tak přišla chvíle klidu celkem vhod
a Vojta kredit loupil jako drak.

Jak večer zvolna tempo nabrat chtěl
a klevet stále třeba probrat dost,
tak násobil se počet pilných včel
a mně se náhle velmi hodil post,
neb centrem dění rázem stůl se stal
a každý hlod byl o to větší skvost,
že každý člověk něco k dobru dal.
Pak chodili kol lidé různých měst
a kde šel člověk, tu i zajíc řval,
a mrkví mlátil kolem o sto šest,
oč málokdo však zjevně vážně stál,
i spoustu bylo vidět známých hvězd.
A kdyby snad se někdo o čest bál,
že padl zrovna o něm jakýs drb,
tak vězte, že se každý mile smál
a újmy neznal ničí rodný krb
a není třeba shánět nových vrb.
Pak konec přišel na ten první den
a nocí řeč se nesla zvučně dál,
což místy hluk byl silný na to dost,
že hodil by se k spánku mnohým mák.
Já též jsem do té říše zvolna šel
a ráno spatřil velký věru div,
že doufám nebyl to jen krutý sen:
ač Tess už slibů dávno dala hrst,
a já jsem čert co nechce jenom prst,
tak teď tam svědků spousta byla též
a nestavěla doufám ze lží věž,
když kabát nový sféře staré tká
a k Vánocům nám vážně dárek dá.

Jak večer stále víc se blížil nám,
tu mnohých dalších padlo k uším slov
a přišel čas si něco k jídlu dát.
I nyní přišlo za vhod maso psí
a rázem síly každý mraky měl,
což hodilo se nejen starším z nás.
Neb další program zájemcům byl přán
a zbyla na nás ještě fůra slov,
tak zkrátím tlachy jak se nejvíc dá,
ať netrvá to zase dlouho moc.
Jen jednou vkročil v místnost ten můj stín
a do kavárny sotva nahlíd jsem
než vyšší síla táhla se mnou pryč,
leč přesto všechno chybí mi už teď
ten spolek divných lidí jako sůl,
ač jmen jen málo letos znělo zde.

Tak za rok snad se sejdem všichni zas,
až přijde znovu zimních tradic čas,
pak užijem si řádně místních krás
a Síla zatím bude proudit v nás.
(a verše ať už kurva vezme ďas)


A nadále prozaicky soudím, že by Jediland měl být aktualizován. Pro pořádek.