Je nezvratným a nepopiratelným
faktem, že jsem svoji dlouhou pouť po textových rpg začal na
jednom startrekovém.
Podobně nezvratným faktem je i to, že
mi pak tohle universum začalo připadat čím dál víc komické.
Doteď trvám na tom, že jako vize budoucnosti se mi mnohem
pravděpodobnější jeví Fallout než Star Trek a z většiny
tamních uniforem mi cukají koutky, v čemž patrně nejsem sám.
Abramsův film (první) mi přišel fajn, jenom ne jako Star Trek, a
v seriálu Enterprise jsem se nedostal přes první sérii, přičemž
mi to pořád připadalo jako spin-off od Stargate.
Nikdy jsem každopádně nepatřil mezi
ortodoxní fanoušky, ostatně nejradši mám dodnes Voyager, ale
četl jsem pár knížek z původní série, hrál pár her tak nějak
napříč spektrem a vůbec měl o tom vesmíru dost nadstandardní
představu, díky čemuž jsem si z těch ortodoxních mohl dělat
srandu mnohem efektivněji.
No a minulý týden jsem objevil Star
Trek Online.
A ačkoliv jsem už hrál dost MMORPG a
u některých se angažoval i trochu víc, tahle je zatím suverénně
nejlepší. Ne že by neměla svoje problémy, naopak, zejména ten
minulý týden ji velká část hráčské základny překřtila na
Star Trek Offline, protože servery byly prakticky pořád dole, a
nasazení nového datadisku Legacy of Romulus (překřtěné na Laugh
or Rage) taky provázela neuvěřitelná řada failů.
To jsem ale z větší části
očekával, protože majitelem téhle free-to-play hry je ta samá
banda, co má na svědomí vznik MMORPG Neverwinter. A ten jsem
samozřejmě musel zkusit, protože jakmile to trochu zavání
Forgotten Realms a AD&D, mám podezření, že to nemůže být
špatné. Bylo. Hodně. O čemž ostatně dost vypovídá fakt, že
jsem odtamtud utekl ke Star Treku...
Herní principy STO jsou přitom tomu
Neverwinteru až neuvěřitelně podobné, interface je prakticky
stejná a na grafice ani není ten rozdíl šesti let moc znát,
alespoň tedy ne na mém stařičkém notebooku. Co mě ale na STO
naprosto uchvátilo, je neuvěřitelná volnost tvorby postavy.
Zatímco v běžných rpg si hráč vybere rasu (kterých je tady
mimochodem jenom u Federace tolik, že si je ani všechny nepamatuju,
a další frakce jsem zatím nezkoušel) a následně povolání, od
nějž se pak odvíjí veškerá jeho následná činnost a role v
boji, tady tomu tak zdaleka není. Výběr rasy je samozřejmě
obligatorní, ale na další hru to má jenom minimální vliv v tom
směru, že postava nějak vypadá a dostane do vínku nějakou tu
pasivní schopnost navíc.
Co hraje větší roli, je výběr
kitu. Ne že by postavy potřebovaly tmel, ale nazývat to povoláním
je trošku krátkozraké – volba, zda bude postava inženýrem
(žlutá uniforma), vědeckým důstojníkem (modrá uniforma) nebo
žrádlem-pro-kanóny taktickým důstojníkem v červeném, sice
drasticky ovlivní schopnosti, které ta postava má, ale jenom tak
nějak pasivně.
Moje postava, vědecká důstojnice z
rasy vesmírných elfů, například dostala do vínku nějakou tu
vyšší odolnost proti mentálním útokům a k tomu množinu
pasivních skillů z dost širokého pole „věda“, kam mohla
investovat body získané z levelování. Mezi těmito skilly ale
nejsou obvyklé dovednosti typu „fakt silný úder za osm many“
nebo „vykouzli z trikordéru fireball +3“, ale jenom pasivní
dovednosti, které zvyšují například celkově efektivitu léčení,
poškození do předem oskenovaných nepřátel, nebo výdrž
vlastního osobního štítu. Aktivní dovednosti jako „zamoř
oblast hyperonickou radiací“ nebo „magnetizuj cíl, ať se mu
blbě běhá“ se pak získávají přes vybavení, což ve výsledku
vytváří fakt líbivou dynamičnost: moje postava se teď například
specializuje na hromadné plošné oslabovací útoky, ale kdyby mi
to najednou z nějakého důvodu přestalo vyhovovat, nebo bych
prostě chtěl zkusit něco jiného, stačí mi koupit jinou sadu
vybavení a můžu jet vesele dál. Ani nemusím tu starou prodávat
a můžu je s každým dalším bojem střídat. Jediné, na co musím
brát lehce ohledy, jsou již utracené body do pasivních skillů,
které jsou ale většinou dost univerzální a pokud posilovaly
jednu věc u tohohle typu útoků, budou posilovat něco podobného u
jiných.
Kromě této série pasivních skillů
pro použití při pozemním boji má pak ale každá postava ještě
mnohem větší množství dovedností, které fungují na úplně
stejném principu, ale týkají se provozu lodi a jsou všem třem
kitům společné. A lodě, to je kapitola sama pro sebe.
Lodí je ve hře asi bžilion druhů a
ačkoliv se v jedné lokaci nezřídka objeví i padesát hráčů
naráz, najít dvě stejné je prakticky nemožné. Jasně, počet
tříd je omezený a navíc vázaný na frakce, ale každá třída
má zároveň dost velké možnosti úprav jak exteriéru, tak
interiéru. A to jsou jen ty vizuální možnosti, rozebírat úpravy
zbraní, štítů, deflektorů a kýho čerta by bylo na dlouho,
přitom dost z nich opět přidává nějaké ty vizuální efekty
celé lodi.
Co ale hlavně odlišuje STO od jiných
MMORPG jsou vesmírné boje, respektive způsob, jakým vaše hlavní
postava získává použitelné skilly. Ty totiž všechny (až na
pár výjimek) pochází buď přímo z lodi, nebo od podřízených
důstojníků, které lze nabírat a propouštět podle toho, jak se
to kapitánovi hodí. Počet důstojníků, stejně jako jejich
hodnost, jsou omezeny jednak hodností kapitána, ale zároveň
nepřímo použitou lodí – každá má v závislosti na svém typu
určitý počet postů pro důstojníky příslušné sekce, což
kapitánovi umožňuje libovolně míchat svoje skilly klidně mezi
přestřelkami prostě tím, že pošle poručíka Somrala pro kafe do jídelny a hodí
na jeho místo komandéra Dášeňku.
Což opět znamená, že pokud bych
chtěl změnit svoji dosavadní taktiku, stačí mi vyházet
současnou osádku můstku a nabrat novou, aniž bych musel od
základů změnit svoji postavu. A vlastně bych ani nikoho vyhazovat
nemusel, protože několik důstojníků má postava vždycky v
záloze a s těmi současnými můžu už teď namíchat dost
destruktivní koktejly, stačí si to trochu propočítat.
Samozřejmě jsou tu jistá doporučení,
kterých je alespoň ze začátku radno se držet, ale i neortodoxní
sestavy můžou být hodně účinné. Lodě, například, se zhruba
dělí na křižníky, eskorty a vědecké, přičemž první jsou
nejlepší v útoku, druhé v obraně a třetí v podpoře. Tak nějak
se očekává, že si je zároveň budou brát kapitáni příslušných
zaměření, ale na vlastní kůži jsem si ozkoušel, že to zdaleka
není nutnost – to když jsem při jednom z povýšení odmítl
nafasovat vědeckou loď třídy Olympic, která mi přijde hnusná
až na půdu, a vzal si místo toho mnohem hezčí a těžce útočnou
Akiru. Možná je to nelogické, ale vyplatilo se to.
Na hře je navíc znát, že už
nějakou chvíli běží, protože dostat se z nuly na maximální
level se dá s trochou snažení za dva dny, během kterých postava
vystřídá několik základních lodí a pořádně si vymazlí tu
poslední. Než si totiž bude moct dovolit nějakou ještě lepší,
bude to chvíli trvat – takové kousky, například mnou vyhlídnutý
retrofit Intrepidu s ablativním pancířem, jsou dostupné za
takzvané Zen coins, což je měna, která se dá koupit za reálné
dolary. Super na tom ale je, že se dají vydělávat i ne moc těžkou
cestou ve hře a s nedávným poklesem jejich herní ceny si ty
potřebné 2000 vydělám ani ne za týden. Jasně, stačilo by
poslat dvacet dolarů a mám to hned, jenže on ten způsob
vydělávání je natolik zajímavý, že to za to stojí: ve hře je
totiž integrovaný editor misí, kam běžně přispívá velká
část hráčské základny s vlastními nápady a misemi, které
jsou dost často lepší než ty od autorů hry, ač je ten editor na
některé věci dost omezený. Plus během nich člověk samozřejmě
získává i další vybavení, které by mu pak s lepší lodí dost
chybělo. Nehledě na to, že je tam spousta dalších věcí, které je nutno prozkoumat, například fakt zajímavý systém rozesílání členů posádky na nejrůznější mise.
Viceadmirál T'Raava se tak zatím
vydává tam, kam se ještě nikdo nevydal, na vědecké lodi třídy
Luna s decentně upravenými motory. Zachránila Deep Space 9, byla
párkrát v minulosti, potkala Q a prvního důstojníka jí dělá
Reman. Možná dodám i pár screenshotů, protože jejich típání
je ve hře až podezřele snadné.
A ač jsem nikdy nečekal, že se mi to
povede, dá se tam narazit i na roleplayery. Není jich moc, ale
každé střetnutí mojí vulkánské vědkyně v oboru gravitačních
anomálií s nějakým dalším mírně švihlým obyvatelem toho
obrovského světa stálo za to a hlášky typu „have you tried
reversing the polarity of the neutron flow?“ na sebe nenechaly
dlouho čekat a to univerzum mě díky těm pár individuím chytlo o
to víc.
Takže ode dneška už se zas trekkies
nesměju, alespoň než mě ta nelogická fascinace přejde, ale
pořád soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Žádné komentáře:
Okomentovat