Näin neljä laivat

Původně jsem si chtěl jenom udělat takovou menší galerii starých screenshotů ze Star Treku Online, ale zjistil jsem, že jak to hraju na notebooku s docela mizerným rozlišením, stojí ty obrázky dost za prd. Čili jsem přidal trochu textu, aby to nebylo tak vidět a abych si nahonil ego, načež se to tradičně zvrhlo a nešlo to zastavit.

Sorry.

USS Gordon Shumway-F

Intrepid, na němž velí kapitánka a nově také senátorka T'Raava. Posádku tvoří převážně Vulkánci, Romulané a Remané, ovšem alespoň jeden zástupce od většiny dalších ras včetně Hort je tam taky, a je to neuvěřitelně vtipná loď.

Jakožto šestý exemplář svého jména se poučil z chyb, které vedly ke zničení oněch předchozích, a dokonale se v něm odráží dvojí krev kapitánky: kromě příkladné vulkánské efektivity se totiž jako poloviční Romulanka nehodlá připravit o výhody, které jí propůjčují nové, místy neozkoušené a dost často ukradené technologie. Tedy kromě dilatace času, ta je nebezpečná, to už ví i O'Neill.

Gordon Shumway navenek působí jako obyčejná federační fregata, ovšem je tak nacpaný technologiemi a sehranou posádkou, že by cestu z Deltakvadrantu zvládli s prstem v nose za poloviční dobu a ještě by ho půlku dobyli.

Stejně jako jeho předchůdce, i nejnovější model tohohle mazlíka vyhodil všechny integrované phaserové banky a nainstaloval tolik torpédometů, kolik se jich na loď vešlo. Éčko z nich pálil torpéda lehce posunutá ve fázi, která částečně procházela přes nepřátelské štíty, ale Efko vypočítalo ještě účinnější variantu: plazma. Plazmová torpéda jsou jednak levnější, druhak romulanštější, třeťak se na nich dá nahrabat mnohem větší bonus a čtvrťak to prostě dobře vypadá, když nepřátelská loď bezmocně hoří a štíty jí jsou k ničemu. Díky několika lodním systémům, které kapitánce věnoval romulanský Senát, se navíc plazma zahřívá na ještě vyšší teplotu a díky profíkům u odpalovačů z lodi létá jedna koule superžhavé smrti za druhou.

Z toho všeho asi není moc patrné, že Gordon Shumway-F je primárně healer. Seriózně. Většina osádky můstku je speciálně vyškolená k poskytnutí podpory spojeneckým lodím v okolí a dělá to na výbornou, takže díky tomu dost často končí mise na prvním místě v celkovém žebříčku, před těmi vanilkovými lamami, co jdou po co nejvyšším DPS. V případě, že není koho opravovat, se jednoduše dává do kupy sám, a to do té doby, než nepřátelská loď, případně flotila, neshoří. Což se děje docela běžně.

Rovněž má celou řadu hraček, jimiž protivníkům s radostí znepříjemňuje zbytek života. Debuffů je víc, od různých skenů, přes submolekulární paprsky až po odčerpávání energie, a nepřátelé tak místy hoří, aniž by mohli cokoliv dělat. Ne nadarmo si posádka zvolila motto „ta kočka už hořela, když jsme na ní začali dělat experimenty“.

Kádr důstojníků na můstku navíc nedávno doplnili dva Romulané, kteří zvýšili už tak docela solidní šanci na kritické zásahy, a dcera kapitánčiny zrcadlové verze, která si libuje ve vytváření malých černých děr.

K tomu všemu ještě ablativní pancíř, díky němuž může chvilku odolávat palbě půlky flotily, kvantová singularita umožňující krátkodobé maskování, nějaký ten gimmick od Borgů a samozřejmě také otevřený bar. To všechno na lodi, která je menší než talířová sekce Galaxy-classu a podle toho se taky snadno ovládá.

Jinými slovy můj milášek.

ISS Empress Sato

Loď zrcadlové verze mojí hlavní postavy, která kupodivu nemá zlou bradku.

Má ovšem zlou minisukni, dědičnou chorobu a taky tuhle loď třídy Cerberus, na jejíž palubě se vydala do primárního vesmíru, aby zde chytila své blbé dvojče a sebrala mu ledviny nebo tak něco.

Empress Sato především hezky vypadá, a i když s výkonem v boji je to horší, její síla tkví v efektivitě: její pořízení mě nestálo vůbec nic a přesto se s trochou snažení vyrovná některým podstatně dražším lodím. Motory, štíty i deflektor získala během nájezdů na Dominion a polaronové kanóny, které s tím jdou krásně dohromady, jakbysmet.

Od dosažení požadovaného levelu vypadá prakticky stejně, mění se jen složení osádky můstku, protože pár kolaborantů přeběhlo k Federaci, mezi nimi mimo jiné dcera kapitánky. Z čehož si můžete udělat představu, kolik srandy si tam někdy užijí.

RRW Ariel

Loď komandéra Prospera a jeho veselé partičky Romulanů a Remanů v čele s Calibanem a Mirandou, shakespearovské drámo hadr. Post kapitána na něm chvíli příběhově zastávala i T'Raava, zatímco se Prospero zotavoval z nějaké ošklivé deus ex machina nehody, a užila si tam spoustu legrace, například v tom kapalném mikroversu z piva.

Ariel je Valdore-class Warbird a neuvěřitelně zabijácká hračka. Postavit ji do současného stavu sice nebylo nejjednodušší a ve výsledku je to loď zhruba dvakrát dražší, než celý Gordon Shumway i s posádkou, ale taky je to dost vidět na výkonu. Jako správný dravec je mrštný a manévrovat s ním je radost, ještě větší radost pak tkví ve výzbroji a výbavě: Iontový kanón, který se sice nabíjí dlouho, ale za určitých podmínek sestřeluje menší lodě jednou ranou, plasmonický vysavač (jehož získání bylo velmi, velmi, veeelmi vtipné), pár technologií půjčených od 8472 a Vothů a v neposlední řadě protonový paprskomet na zádi, aby mohl páchat škody i během otáčení. Díky osádce můstku a kapitánově specializaci je už tak dost smrtící stroj v útoku ještě efektivnější a vlastně toho i docela dost vydrží.

Podtrženo a sečteno, když Ariel provede maskovaný alpha strike s převedením nouzové energie do předních zbraní, existuje jediná věc, kterou nerozstřílí na hadry ve dvou salvách:

IKS Dafu'Q

Zrcadlový Vo'Quv carrier získaný kapitánkou Tashin a její partou orionských pirátů, samozřejmě pro slávu Impéria.

Tahle... věc je zhruba o polovinu delší než všechny tři předchozí lodě postavené za sebou, uveze čtyři tisíce členů posádky a prakticky ji nejde zničit. Jakmile se někam postaví, tak tam prostě stát bude, nezájem, že po ní právě pálí borgská krychle. Tashin je původní profesí inženýr a většina její zelené posádky taky, takže loď, která má už do základu výdrž jako adamantiové prase, zvládají průběžně opravovat, posilovat štíty a ještě posílat znuděné opraváře na spojenecké lodě v okolí.

S velikostí samozřejmě přichází i nemožnost účinně manévrovat. I na to je naštěstí Dafu'Q připraven, jednak výběrem zbraní, které mají palebný úhel 250°, druhak tím, že je to carrier. Jeho primárním útokem jsou tudíž čtyři letky orionských stíhačů, které jednak dokážou hodně slušně pokousat, druhak během toho kousání kradou nepříteli náklad, kredity a posádku, protože otroci se hodí vždycky.

Každopádně popírám, že bych byl trekkie, protože už to skoro nehraju, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.