Ministerstvo zemědělství varuje občany, že se na území hlavního města Prahy vinou mírné zimy a zvýšeného importu chemicky hnojených banánů přemnožily opice.
Protože armáda se v boji s těmito krvelačnými lidoopy příliš neosvědčila, nastoupí do ulic lovec opic. Profesionál ve svém oboru, jehož oddanost nezná hranice, opice nacpe do popelnice a pustí ji z kopce.
Ten muž je záhadou, nikdo neví, odkud pochází, kde bydlí, jak se jmenuje a vlastně ani pohlavím si nikdo nemůže být jist. Podepisuje se směsí opičí krve a míšního moku, údajně používá paruku z opičích chlupů. Šíří se dokonce spekulace, že není z naší planety. Zjeví se tehdy, kdy lidstvo ohrožují opice, a svými brutálně efektivními metodami je zažene nikoliv na stromy, nýbrž hluboko pod ně. Nenechává přeživší, nenechává svědky, svou práci odvádí na výbornou a jediné, co chce za odměnu, jsou mrtvoly odpravených bestií. Je to lovec, a každý lovec si žádá trofejí.
Údajně má rád operu, věnuje se aranžování květin a je vášnivým fotografem.
Před zásahem. Proradné stvůry netuší, že hledí do očí své smrti.
Zátiší s houpací sítí, sluncem a mrtvými opicemi.