Zhruba tak nějak to nakonec dopadlo se srazem SW: Eclipse, té textové úchylárny, co se mi ještě pořád ji nepovedlo svými experimentálními řídícími postupy a liberalistickým fašismem zabít. Původně jsem čekal, že se zase slezeme dva nebo tři, zajdeme do čajovny a pak klasicky rozdáme putovní titul Žida tomu zbytku, ale tentokrát to mělo být trochu jinak a fakt to dopadlo nad očekávání bývorně.
Vzhledem k tomu, že je to už víc jak týden, si samozřejmě nepamatuji detaily, ale ty jsou naprosto irelevantní. Důležité je, že jsme se sešli v počtu hojném, dokonce o dva lidi nad plán, takže nás tam posedávalo osm v různých stádiích mentálního rozkladu.
Tady by se hodilo krátké pojednání, v němž bych srovnal kvalitu pražského a moravského pohostinství, přičemž bych pak poprosil o tipy na hospody v Praze, kde se na vás obsluha netváří jak na vraha i v případě, že si objednáváte slušně a zpravidla rychle, ale asi to nemá moc cenu, protože nejspíš každý ví, o čem by to bylo. Jinými slovy jsem natřikrát proklel zavřené Polomino a další, pomalu se kurvící hospody a naivně doufám, že tento neblahý trend nebude pokračovat moc rychle, jinak se stěhuju.
Organizační vložka pro všechny, co by měli tendence něco podobného pořádat – předpověď počasí je docela šikovná věc, zejména pokud se má sraz konat někde venku, například na zahrádce žižkovské hospůdky. Ono je totiž jedna věc, když začne lít jako z konve, ale druhá, když všichni meteorologičtí čerti vědí, že do hodiny přestane, takže by bývalo stačilo chvilku počkat někde pod betonem a vesele pokračovat.
Tak jako tak to ale nakonec bylo vlastně docela tematické, že jsme v té tropické průtrži mračen propluli Žižkovem a doma usnuli dřív, než to stihlo uschnout, takže sny o Miu Leptonis IV byly v ceně.
Individuální poděkování, smrk, v abecedním kvazipořadí.
Chlupovi za to, že přijel a že se nebál přespat pod jednou střechou se Slovákem.
Mojí lepší polovičce za to, že to tam vydržela, i když v půlce případů nemohla chápat, o čem se bavíme.
Mie za to, že přijela až z dálného Šalingradu, a za rybíz.
Rudovi za to, že se nechal přitáhnout, ač s námi nehraje, a za tu deštěm ředěnou vodku.
Sid za to, že přišla, a za ten pohled, kterým obšťastnila číšníka, co se jí jako jediné z nás ptal na občanku.
Valle za to, že přišla, ač nevěděla, do čeho jde, a že trefila.
Vojtovi za to, že přišel, i když měl mor, tuberkulózu a rýmu, ke kterým pak nejspíš přidal ještě zápal plic.
Sobě za to, jak jsem to pěkně vyhecoval, a Jarmile za to bohovské počasí.
A koneckonců i těm třem Židům za to, že dorazí příště, že? Někde v Mordoru, ať to mají zase blíž jiní přespolní, a hlavně ať nemusím vybírat hospodu já, protože po tomhle fiasku to ještě chvíli nerisknu.
Přiložená fotodokumentace byla vyretušovaná v rekordním čase, to kdyby měl někdo pocit, že mu tam třeba chybí kus hlavy.
(foceno náhodným domorodcem u metra Jiřího z Poděbrad)
