“We're looking for a hot, big breasted, red headed Dhampir, it's not like there's thirty of them around here!” – neznámý a záhy mrtvý nácek(obsahuje spoilery a pár vulgarismů, kterých je ale vzhledem k povaze sdělení až překvapivě málo)
Uwe Boll je převtělený Hitler.
Pokud má někdo potřebu ho obhajovat, nemá co dělat na téhle planetě, natož tady.
Následující příspěvek tedy nemá za cíl upravovat platnost toho tvrzení, pouze poupraví pořadí důvodů, proč je to pravda, a to na jediné sérii jeho výtvorů inspirovaných hrami.
Obě počítačové hry s dhampírkou Rayne mám opravdu hodně rád a ačkoliv jsem tu první nehrál už víc jak tři roky, druhou si sem tam, když mě někdo vytočí, ordinuji z terapeutických důvodů. Ono uřezávat hnáty emařům a poslouchat u toho její cynické komentáře typu „dej si na to led“ nebo „jejda, to muselo bolet“ má prostě něco do sebe, ani by k tomu nemusela všude stříkat krev.
Propracovanost toho světa si samozřejmě v ničem nezadá s Vampire: The Masquerade. Většina principů mi dokonce přijde dost idiotská (jak se třeba upíři myjí, když je brutálně zraňuje i obyčejná voda?), ale ty hry jsou především o sekání hlav, koncích světa a potocích krve, takže je to fakt jedno. Ve filmech nejen že se kdosi z pekla snažil vmísit tam rádoby propracovanou zápletku, ale současně s nimi tam prolezlo tolik rozporů, že v tom sám mám docela bordel. Ve všech třech filmech se objevuje scéna, kdy Rayne o nějaké celkem logické věci prohlásí, že to nedává smysl, načež vymyslí takovou píčovinu, že by v Evropském parlamentu zbledli závistí.
O tom, že Rayne i ostatní upíry světlo občas zraňuje dost divně a vůbec si ty slabiny zapínají a vypínají podle přání režie, se rozepisovat nebudu, ale tu zdaleka nejdebilnější věc si vypíchnout dovolím – rozmnožování. Upíři se jednak očividně zvládají rozmnožovat sexuálně, kdy ovšem onu nešťastnou smrtelnici vždycky z legrace zakuchnou, tak kousnutím, kdy kousnutí do krku automaticky přetvoří oběť v nového upíra. Tenhle vtipný defekt se týká i Rayne, ale dozvíme se to až ve třetím filmu, kde je na tom postavený celý ten kvaziděj.
Není žádným velkým tajemstvím, že můj dhampír v Equilibriu vděčí za svůj vznik právě Rayne, nikoliv Bladeovi a jemu podobným, ergo si asi dovedete představit moje nadšení, když jsem tenkrát koncem roku 2004 zaslechl zvěsti o chystaném filmu. Jména režiséra a producenta jsem se tenkrát ještě nelekl a podíval se na to s tím, že to přeci nemůže být špatné.
Bylo to tak strašné, že moje vědomí v sebeobraně zapomnělo úplně všechny detaily a uchovalo jen zběžné obrysy děje a tu scénu, kdy Rayne (respektive Kristanna Loken) ukáže kozy a v podstatě znásilní jednoho člověka, co měl asi být důležitý, ale nějak už nevím proč. Humor nikde, všechny zbraně tupější než ork po lobotomii, zápletka směšná, celkově vzato totální odpad, který si nezaslouží dalšího komentáře.
A přesto jsem pak sebral odvahu na film Bloodrayne 2, který se celý odehrává na divokém západě, hlavním zlým upírem je Billy the Kid a ústřední roli hraje jiná herečka, která se sice postavě v hrách podobá ještě míň, ale charakterově to trochu vynahradila, když drsně přežvykovala párátko a nechtěla se s nikým kamarádit. Tentokrát se nevyskytuje ani náznak sexu, ale vyskytují se náznaky humoru, celkem tři, všechny tak trochu náhodné. Za zmínku stojí Irčan, který se tam vyskytuje asi čtyřicet sekund, náhodní Indiáni náhodně plující v náhodné kanoe po nějaké náhodné řece a finální poselství hlavního klaďase, které zní: „Life is like a penis. When it's hard you get screwed. When it's soft you can't beat it.“ Tak si to přeberte.
Svého času jsem dvojku považoval za úplně nejvíc nejhorší film všech dob, ale, a teď se dostávám k pointě celého tohohle narychlo psaného příspěvku, po zhlédnutí trojky musím pořadí opravit.
Třetí díl se odehrává asi někde v Rusku, kde Rayne pomáhá protiněmeckému odboji a při přepadení vlaku omylem přetvoří velitele místních nácků. Fajn, to se stává. Ten se ovšem dá dohromady s naprosto geniálně špatně zahraným a asi šíleným vědcem, který se zabývá zkoumáním upírů a chce transfuzí krve z Rayne do velitele převést zároveň i její sílu. Taky to nechápu. Tenhle film je tak naprosto příšerný, že ho nespraví ani otevřená lesbická scéna a jeden normální sex Rayne s nějakým asi opět důležitým chlápkem, když jsou tito dva převáženi do Německa za Hitlerem. Uwe ve své původní inkarnaci se mimochodem v jedné snové scéně objevuje taky a taky to vůbec nedává smysl. Akt v autě bohužel skončí dřív, než je konvoj napaden odbojem, takže vtipná bojová scéna s nahou Rayne pobíhající ve sněhu, která by to podstatně vylepšila, se naneštěstí nekoná. Co se ovšem koná, to je naprosto nejepičtější finální souboj všech dob, na který si normálně dovolím hodit nový odstavec.
Když ústřední zloun vidí, že je kolona na šrot, vyjde ven na denní světlo, přes doktorovy protesty vypije zkumavku Rayniny krve pro Hitlera a začne pekelně řečnit o tom, kterak je dědicem třetí říše, nejmocnější ze všech a patří mu svět. Přiběhne Rayne, pokusí se mu dát pěstí, on uhne a na oplátku s ní šlehne do škarpy. V další scéně, která následuje po přestřelce mezi odbojem a nácky, ji drží a jednou praští její hlavou o korbu stojícího náklaďáku, načež se ona odporoučí zpět do škarpy. Následuje střih na asi důležitého maníka, jak postkoitálně leze sněhem do kopce, a kamera se opět vrací na výřečného upíra, který tentokrát prohlašuje, že je ztělesněním moci a kdesi cosi. Rayne se zvedne, kopne ho do prdele, jednou praští do hlavy, odejde kousek stranou, ve škarpě sebere šutr a tímto šutrem mu s věnováním „motherfucker“ rozdrtí hlavu.
To je celé a nevynechal jsem ani jeden pohyb.
Ponechám stranou, že jeho matkou je teoreticky právě ona sama, a přejdu rovnou k jedné jediné věci, která se mi fakt líbila a která právě tímto dokazuje, jak strašně špatné to je. Ve scéně, kdy Rayne utíká z nevěstince, jí v útěku brání několik nácků s noži, které ona samozřejmě rozmixuje během vteřiny. Ta bitka samotná není vyloženě trapná, když tedy nechám stranou fakt, že čepele, kterými bojuje, jsou z nevysvětlených důvodů úplně jiné než ty, co používala dřív a bude používat později. Tohle jsou prostě spíš regulérní mečíky a jeden z nich způsobí trhlinu v bariéře mezi diegézemi. Krev z jednoho pěšáka totiž vystříkne tak dramaticky, že decentně potřísní kraj objektivu kamery, která tuto scénu snímá. Nemám nejmenší tušení, je-li toto spojení reality vnější a vnitřní záměrné, nebo prostě nezbyly prachy na hadr a přetočení, ale rozhodně tomu tleskám. A co se hadrů týče, zasadit celý děj na chladný východ, aby se Rayne musela před zimou chránit nejen zahalující garderobou, ale i čepicí, následkem čehož z ní není kromě několika k tomu určených scén vidět víc než křídově bílý ksicht, to může fakt jen sadistický fašista Boll.
Perličkou je scéna úplně poslední: k neznámému koncentračnímu táboru přijíždí náklaďák a hlídkující kapitán Obvious, který předtím správně nahlásil nadřízenému, že je to náklaďák, je poslán, aby jej otevřel. On se však otevře sám a publiku se naskytne pohled na Rayne obklopenou vojáky z odboje, která překvapené nácky pozdraví „Guten Tag, motherfuckes“ a zbytek už si musíme domyslet, neboť naběhnou titulky.
Zpětně bych si tedy dovolil lehce přeformulovat svou původní premisu, že Bloodrayne 2 je úplně nejhorší film všech dob, a upravil to následovně: Bloodrayne 2 a 3 jsou úplně nejhorší filmy všech dob, tak strašně nejhorší, že nevím, který víc. Jeden má potenciálně originální zápletku, v druhém je full frontal, ale tím to tak nějak hasne.
Nezbývá než doufat, že Uwe brzo shoří, ne nezbytně v pekle.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.