Kaksi tornia

Dnes, 11. září 2013, si připomeneme bezpochyby nejdůležitější událost jednadvacátého století. Událost, která otřásla nejedním civilizovaným člověkem, nemalé množství jich dodnes fascinuje a minimálně dvěma změnila život.
Prostě a jednoduše, vyvěsil jsem dnes [500. téma] nejdelšího drabble maratonu v tomhle sektoru galaxie. A souběžně s ním i [55. bonus], který nás vezme pěkně zpátky ke kořenům a primárnímu cíli celé akce.

Ze všech těch 1913 drabblů je jich z vesmíru s prozatímním označením „Equilibrium 4k“ jenom 271, ale i tak je to s přehledem víc slov, že mají ty čtyři dosud hotové kapitoly chystaného veledíla. A nikdy jsem tam nemusel řešit takovou hromadu problémů, co v něm.

Už jenom otázka vypravěče. Od prvního dne, co jsem začal na Equilibrium přispívat, jsem bez delšího váhání psal v první osobě, jako bych já byl ten schizofrenní finský upírobijec, co o sobě mluví v osobě třetí a rýmech.

Ona první osoba, plus patrně záliba v katanách, černém a červeném humoru a upírská tematika, měla za následek několik nenápadných dotazů, jestli se snažím napodobovat Kulhánka. Tou dobou jsem neměl tušení, o koho jde, ale ze zvědavosti jsem si přečetl Noční klub a pochopil, proč by si to někdo mohl myslet. Na druhou stranu jsem ale viděl i nadějné rozdíly, které jsem od té doby nenápadně prohluboval. Jeho hrdina je zbytečně přesílený, ženy legračně objektivizované a bez rojů masařek se taky nějak objedu.

V textovém rpg má první osoba celou řadu výhod. Není třeba nijak zvýrazňovat myšlenky, vše je automaticky bráno jako subjektivní, postava může mnohem snáz být za blbce a vůbec. Třetí osoba, ideálně nějaká vševědoucí, je naopak super pro popis reálií a věcí, o kterých by postava neměla vůbec nic vědět. Když teď tedy opouštím doménu fór a dávám se do suverénního kusu, nabízí se změna úhlu pohledu, případně nějaká jeho kombinace. Jenže v té třetí osobě píše drtivá většina všech autorů a já si řekl, že je ještě jedna cesta.

Místo toho, aby příběh vyprávěl dva tisíce let starý dhampír, ho bude vyprávět naprosto obyčejný civilista. Něco na způsob Tristrama Shandyho, prostě celkem sečtělý, ale taky úplně zbytečný člověk, co nikdy nic nedokázal a velkou část svého nudného života tráví vymýšlením výmluv a hraním počítačových her. Něco jako já, jen měl ještě smůlu na ženské.

Edvinovo postižení navíc umožní, aby byl tento trubka celou dobu s ním, mohl všechno vidět, o všem přemýšlet a všechno nejapně komentovat, ale aby zároveň nemohl s ničím nic dělat. Protože je nový, o případné vysvětlování se postarají starší ztracené duše a čtenář se bude moci bavit i tím, jaký je to mimoň.

A zápletka? Už od chvíle, kdy šel Edvin na Valhalu, jsem přemýšlel, jak přesně bude jednou probíhat předpovězený Ragnarok. Nakonec jsem došel k závěru, že by mohla být celkem sranda spojit všechny konce světa, jak si je představují jednotlivá pozemská náboženství, a spláchnout planetu jedním vrzem a bez namáčení. Jenže v tomhle mě pro změnu předběhli pánové Gaiman a Pratchett se svou knihou Dobrá znamení a polovinu srandy mi tím zkazili. Navíc to bylo dost dobré, takže jsem se na ně ani nemohl zlobit.

Na druhou stranu jsem ale za těch sedm let psaní na Equilibrium a tři ročníky DMD, kde se z Edvina stal cestovatel časem, rytíř kruhového stolu a Mojžíš a kde se napřesrok podívá do země za zrcadlem, svůj mikrokosmos trochu rozšířil. Lidstvo se vydalo mezi hvězdy, vlkodlaci a další nadpřirozené bytosti s ním a planetu Zemi pohltily plameny pekelné. Takže si prostě na paškál vezmu apokalypsu další. O upírech dnes ostatně píše každý druhý, kdežto upíry ve vesmíru jen tak nevidíte.

Tady samozřejmě vyvstává jeden maličký problém: tohleto 4k universum znám jenom já a dát tam místo prologu stručnou historii dvou tisíc let vývoje by spolehlivě uspalo i děcko s ADHD. Protože jsem ale zrovna četl Posledního mohykána, rozhodl jsem se využít věc, kterou používá J. F. Cooper: krátké citáty před každou kapitolou. On tam strká Shakespeara, já sáhl po výtazích z nových svatých knih, soudobých reklamách a dalších věcech, které lehce humornou formou přiblíží kulturu čtvrtého tisíciletí i lidem, kteří neměli rádi dějepis. Sice to tak prý dělá i jeden soudobý autor polského fantasy, ale lepší a originální způsob mě zatím prostě nenapadl.

Kombinace budoucnosti a trubky vypravěče mě pak postavilo před největší dilema vůbec. Dá se totiž předpokládat, že po dvou tisících let vývoje se literatura vyvine do takových podob, že to snad ani nechci vědět. Nejen to, taky je dost možné, že to, co dnes považujeme za nadčasovou a nestárnoucí klasiku, bude zapomenuto, nebo alespoň zkomoleno. Budu tedy muset najít způsob, jak do troubových myšlenek naházet odkazy na díla a směry, které ještě neexistují, a také jak najít rozumnou míru degradace klasiky, abych nebyl za kreténa já, případně abych byl aspoň za kreténa nějak humorně.

Rovněž jsem musel, ač nerad, sáhnout po retconu a kompletně předělat ALICE, Edvinův planární stroj času. Tento dopravní prostředek totiž ne náhodou až moc připomínal TARDIS, včetně toho, že byl vevnitř větší, maskoval východ podle potřeby jako pračku, lodní kufr nebo popelnici a měl permanentně zataženou ruční brzdu. Teď z ní bude celkem obyčejný kravvar plující suverénní mikrodimenzí, z níž se podle potřeby dají otvírat a maskovat portály ven do našeho světa.

Chvíli jsem si taky zahrával s myšlenkou, že by bylo fajn k tomu přistoupit s životním mottem Johna Cleese, že pointy jsou pro dementy. Celá ta věc by prostě končila tak antiklimakticky, že by čtenář měl chuť tu nejapnou věc prohodit oknem a chtít zpátky svůj ztracený čas. Třeba by se hrdina probudil z kómatu, celé by se to zacyklilo nebo by konečně po všech těch varováních opravdu vybuchl vesmír. Tím bych se sice vyhnul už tak nepravděpodobné variantě, že by po mně někdo chtěl pokračování, ale asi zkusím najít nějaký šetrnější způsob.

A vymýšlení názvu, tomu asi věnuji některý z budoucích příspěvků. Zatím jsem jich vystřídal asi osm, momentálně vede Jezdci a jelita, ale kdo ví, jak dlouho to vydrží.

Tak jako tak mě ještě čeká spousta srandy.

A jestli mi někdo řekne, že už existuje kniha, v níž dhampír lomeno bůh básnictví, pivovarnictví a antikoncepce cestuje futuristickým vesmírem plným magie a nadpřirozena a kosí Pokrytectví, Brokolici, Origin a další jezdce z Nové apokalypsy, tak se fakt naseru.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být fakt jako už akutně aktualizován.