Apostelien teot: Strohkantajaa

Skutky apoštolů, kapitola druhá
(první [zde])
(přeloženo z dosud neznámého dialektu pouštní slovenštiny, takže je dost možné, že některá slova, věty nebo celé verše znamenají něco úplně jiného)

Ve jménu Maďara velkého, ozajstného.

1 Zas rok se s rokem sešel a Zeman, král jelimánský, třetím létem vládl zemi piva a strdí rukou zavirovanou.
2 A že to loni dobré bylo, i letos vyrazili apoštolové velkého Maďara na pouť očistnou, poznávací a zvěstovací do Prčic, a to cestou známou, dobrou.
3 Ač Rumdáš, syn ryšavcův, tentokrát zradil je a nedorazil, neb za třicet stříbrných jiným škodil u zkoušek velkých, rozrostla se skupina poutníků dle přání Maďarova a posílily ji ženy a sestry a alfa šemále.
4 Již cesta ořem železným do výspy táboritů čarovná byla a k prvnímu posvěcení nápoje velebného došlo, však živi, zdrávi a v náladě dorazili a sešli se s druhou větví beze ztrát na těle či duchu.
5 Tu spatřivše frontu jako kráva a ještě jednu a ještě dál, řekli si „no toto ani za kokot“ a rovnou šli, bez čarodějných papírů, čísel židovských a map zrádných, čímž hodinu či dvě jistě ušetřili a vzteku vagón též.
6 Než obešli Jordán, tu Čajoděj z vaku Mílielle vylovil a po zbytek cesty ji na rukou nosil, na štafetu se Strohonošem, jenž pro neúrodu Strohu nemohl nést svůj nápoj charakteristický. Tím mocně bavili hostující poutníky ze země spolkové a demokratické a na několika fotografiích zvěčněni jsou v jejich albech a srdcích s dubovými ratolestmi.
7 Však nedbali apoštolové světského obdivu a na sever mířili jako hobiti, totiž bosi a s písní na rtech, a ukulele jim k tomu líbezně hrálo a vlajka se ve větru na větvi třepetala, což tuze pobouřilo jistého kripla zpitého.
8 Kokööööt!
9 Tak čočku dostal a Cinzano Bianco na něj chrchlal smrt.
10 Dál plahočili se skrz dav, pod sluncem rozpáleným a skrz dav, jenž tak mnohohlavý byl, že zmínit je ho třeba dvakrát.
11 Tu počasí bylo bezčasé, bez dešťů či jiných hrozných ran, a čas zbytečný, že ani hodiny letos zaznamenány nebyly, a bylo to dobré.
12 A mezi poli počat byl nápad nejeden, co s kánonem si počnout, však zdaleka ne tolik jako loni či kolik v plánu bylo, což rmoutivé je velice a drabble by o tom napsán býti měl.
13 Leč dál šli davem a pod sluncem rozpáleným a skrz dav, jenž tak mnohohlavý byl, že zmínit je ho třeba ještě dvakrát a i to ještě málo jest.
14 A mnohé změny cestou sledovali: tu odbočka jinudy se vedla, tam zas chrám kravího kmene z povrchu zemského smeten byl, neb řepce ustoupiti musel, což srdce jejich žalem naplnilo, a kromě toho erömü.
15 Však Borotín stále stál a dobyt byl nejen jménem Maďarovým, leč také jménem klanu Horty a klanu jakýchsi dementů, co neuměli zdi zpět slézati.
16 A obešli tam punkt pozemský, který štěstí přinésti jim nemohl, až na sestru Čajodějovu, která natruc u všech o razítko somrovala, a vyrazili dál do lesů, vod a strání.
17 I potkali pak lesních duchů a vil a generála Žabáka a pouhou svou aurou jich na víru obraceli, činivše tak nenápadně. Jen generál obrátiti se nenechal, neb s obracením celkově nebyl spokojen.
18 A málem sešli z cesty pravé, když bludný shluk nevěřících je stranou zvábil, však Čajoděj dobře věděl, kde sever je, a ostatní ze scestí svedl zpět na cestu pravou, cestu jedinou, jindřichohradeckým rumem pocintanou.
19 Co lidí předběhli a co lidí předběhlo je zpět, než pokročili k místům, kde loni už se jim to volaké čudné zdálo!
20 Leč nakonec i krajem divotvorným posledních pár kilometrů jali se zdolávati, a tu sešup z kopce jako kráva stál, kdy modliti se museli převelice a ne všichni zvládli to. Tu pod kopcem najevo vyšlo, že ni dvě hodiny vybírání bot nezaručí bezpečí víc než ochranná ruka Maďarova a ženě Čajodějově nohu křusky pokurvily.
21 Což trochu fpiči bylo.
22 A rukama lomili a nohou, že v zemi pohanské se ocitli a od kolejí daleko, neb tohle přepíti nešlo.
23 Však smiloval se Maďar nad služebníkem svým a jeho ženou a seslal jim z nebes anděla střízlivého a jeho oranžovou Toyotu s náhonem na všechna čtyři kolesa, jenž jim pomohl překlenouti poslední kilometr.
24 Tak v Prčicích byli místo v prdeli a tam déšť se letos nekonal.
25 Zde na bus táhli pajdavě a bez Strohonoše a zbytku kumpánie, jež kdesi cestou se ztratila, však zastihli tam poutníky nečekané, poutníky nižšího kopřivnického boha kráčejících tanků a stíhaček křížokřídlých.
26 Pak schoval Čajoděj Mílielle do batohu, s novou grupou popojel a se starou se kupodivu ještě setkal, načež doprovodil ženu do vlaku a domů z nádraží se slovenským taxíkem svezl, než překládati začal tento skvost.

27 A soudil, že by Jediland měl být vskutku aktualizován.

Ässävärisuora

Než přikročím ke slavnostnímu odhalení dalšího nalezeného manuskriptu velemaďarova písma, dovolte mi ještě jedno drobné expresní vyřvání se. V pár odrážkách.

- Jsem rád, že se mi povedlo naučit zbytek bytu třídit odpad.
- Ani v nejmenším mi nevadí, že se mi ještě pořád nepovedlo naučit je s tím odpadem taky chodit ke kontejnerům.
- Poněkud mě točí, že jsem jediný, kdo po spotřebování role toaletního papíru vezme tu ruličku a odnese ji do tašky s papírem.

Proto jsem doufal, že si [tahle věc] nezaslouží [titul nejzbytečnějšího vynálezu], a s radostí jsem toho domů natáhl šest balíků, protože hodit tu věc do odpadu přece zvládne i ten nejlínější trotl. Na oné ruličce je informace o možnosti spláchnutí vypsána asi v šesti jazycích včetně češtiny, ale pro jistotu jsem před odjezdem mimo civilizaci relevantní část vystřihl, nalepil na dveře a věřil, že to určitě pochopí všichni včetně Leontýnky.

Včera jsem se vrátil, výstřižek byl pryč a podél stěny se nacházela úhledná konstrukce z šesti ruliček.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.