Bylo nebylo, vyrazil jsem coby odborný dozor se skupinou sedmi čarodějek a jednoho kamene do hlubokých lesů daleko od domova, abychom tam bez výdobytků moderní civilizace přežili víkend a případně doplnili zásoby mandragory. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že jsem venčil harém, ale ve skutečnosti to bylo ještě mnohem čarovnější.
Na nádraží jsem byl, na rozdíl od mé drahé polovičky, včas a můj batoh obsahoval následující věci: spacák (který zabral 80% objemu batohu), celtu, ručník, Čaj (variantu lesní ovoce, 62), škrtadlo (vysloveně symbolicky, neboť z důvodu dlouhého sucha bylo všude zakázáno rozdělávat ohně), nůž, tři litry vody, něco málo k jídlu a jednu Mílielle.
Krátce po třetí hodině odpoledne jsme vyrazili Karlštejnským expresem z nástupiště 1 a něco málo a s větší či menší mírou improvizace se sunuli po následující trase.
(za fotodokumentaci děkuji Ery a Maeve)
[
Pátek]
Zelený balónek: Nádraží, výstup z vlaku. Všude horko a spousta mudlů.
1: První zmrzlina. Točená.
2: První střet s hmyzem a moje první přednáška na téma „vosy jsou kámoš“.
3: Kopec a na něm Karlštejn. Meh, Bradavice jsou hezčí.
4: Následujeme někoho, kdo do telefonu mluvil o Hagridovi, listnatým lesem do údolí, kde mi zakazují sníst žábu.
5: Dub sedmi bratří, odpočívadlo a zároveň plánovaný tábor na večer, až se vrátíme z okružní cesty po Amerikách.
6: Boty dolů a hurá do kopce.
7: [
Malá Amerika]. Zatímco já fotím Mílielle, Maeve fotí, [
jak fotím Mílielle].
8: Opouštíme stín lesa a přes vyprahlou louku táhneme na východ.
9: Ležící [
mamlas] nám odmítá ukázat cestu, okázale na něj dlabeme a vybíráme si ji sami.
10: Zjevně jsme si vybrali špatně. Velká Amerika nikde, roste tu ale hodně trnek a potkávám kolegu z práce.
11: Velkou Ameriku stále nevidno, dostáváme se do městečka hus a hnusných psů.
12: Hospoda Na Růžku. Hospodský je suterén, tak trochu na zabití, ale nejbližší alternativa je na Karlštejně, takže zůstáváme.
13: Cesta zpátky, asfalt, z kopce. Sňatky byly uzavřeny, osudy zpečetěny, potomkové počati a nové postavy navrženy. Někde kolem tohoto bodu se začalo stmívat.
14: Již za téměř úplné tmy docházíme k dubu, já zahajuji letmou rekognoskaci okolí a zjišťuji, že tady se spát fakt nedá. Výprava naštěstí hýří energií a horko pominulo, takže vyrážíme dál, do kopce, že si aspoň zkrátíme zítřejší úsek.
15: Pročesávaje les kolem hlavní skupiny, nacházím potenciální místo k přespání. Z jedné strany prudký svah, z druhé snadno ohlídatelné pole, střecha poskytnutá starým jírovcem. Bohužel, rostou tam lehce uschlé kopřivy a přístup není obtížný jen pro případnou noční návštěvu, ale i pro nás. Energie je navíc stále dost, takže Lorelei velí dále do kopce a je to dobré.
16: Vcházíme do hlubšího lesa, moje další pokusy najít vhodné místo k přespání končí zaslechnutím podivného šramotu listí, praskání větviček a vůbec pohybu. Pokračujeme v cestě s tím, že jsou to určitě srny nebo tchoř.
17: Nacházím plot a jakýsi srub. Tam ale jednohlasně spát odmítáme, protože jsme všichni viděli Blair Witch.
18: Králova studně a plácek vedle ní. Nacházíme odpočívadlo a ohniště, přičemž to druhé je nám kvůli zákazu rozdělávání ohňů houby platné. Rozbíjíme tábor, zaleháváme a... slyšíme zvuky. Nejprve další várku šustění a praskání větviček, pak i jiné. A nejsou to jednorožci ani srny, je to minimálně jedno divoké prase. Zatímco dvě čarodějnice (a jejich deset postav) berou karty a první hlídku, já průběžně pobíhám po okolí a snažím se narušitele aspoň zahlédnout, případně mu vysvětlit, že mu lanýže ani žaludy nevyžereme. Bohužel, listnatý charakter lesa činí z jakéhokoliv plížení předem prohraný boj a čuně vždy včas couvne, aby o pár minut později kvičelo jinde.
Kolem třetí hodiny ráno, kdy už to nadhánění pomalu přestávalo být vtipné, se zvěř patrně v předtuše blížící se bouřkové přeháňky stáhla a my mohli za krátkého deště pokojně usnout. A ačkoliv jsem spal v brýlích a s kudlou v ruce, na krizový plán nakonec naštěstí nedošlo a první den jsme zvládli beze ztrát.
[
Sobota]
1: Start. Studánka je sice téměř vyschlá a skoro určitě nepitná, plus je mi opět zakázáno jíst tamní žáby, ale na letmou ranní hygienu pro prasata dobrá. Balíme, já marně hledám stopy po noční návštěvě a musím ostatní znovu ujišťovat, že ačkoliv je to v herních akcí mou oblíbenou tradicí, tentokrát za nečekané zpestření opravdu nemůžu.
2: Kubrychtova bouda. Ačkoliv se od našeho přespávacího stanoviště nacházela jen pár stovek metrů dál z kopce, jsem si téměř jistý, že by nám v noci moc nepomohla. Navíc jsme všichni viděli Blair Witch...
3: Bubovické vodopády, [
povětšinou vyschlé] a s ukradenou keškou. Mloci skvrnití, kteří tam údajně žijí, rovněž nikde, a to jsem je rozhodně jíst nechtěl.
4: Ujímám se u cesty položené hole +2, ale protože není z ořechu ani nemá jádro z pera fénixe, jakožto podřadnou ji zahazuji na hranicích nedaleké bezzásahové zóny.
5: První kopec zdolaný metodou vosího motivátoru, kdy je za zdánlivě vyčerpanou čarodějnicí vypuštěn neškodný blanokřídlý hmyz. Důkazy na to nemám, ale troufám si tvrdit, že v jednu chvíli prolomila zvukovou bariéru.
6: [
Svatý Jan pod Skalou] a tamní velmi příjemný [
pramen pitné vody]. Doplňujeme lahve, chladíme hlavy a nohy a vyrážíme po proudu dál.
7: Suddenly, [
želva]. Patrně by mi bylo dovoleno z ní udělat polívku, ale předběhl mě jiný náhodný turista a rvát se s ním by bylo neefektivní.
8: Hospoda otevřená jen pro uzavřenou společnost. Zjevně i v těchto nehostinných končinách mají lidé občas potřebu se brát nebo tak něco.
9: Sledujeme proud určitě-ne-Berounky a zvažujeme optimální využití nedaleko se pasoucích koní.
10: Jane promarňuje příležitost získat 50 bodů pro Zmijozel, ale vlastně se jí ani moc nedivíme.
11: Lávka přes určitě-ne-Berounku. Ačkoliv u ní visela cedule nařizující samostatný přechod a sesednutí z případného bicyklu, anarchie vládla světu a ti chuligáni ji přecházeli ve třech i přejížděli na kolech. Nebelvír ztratil mnoho bodů.
12: Odpočinek pod skálou a úspěšná [
polní extrakce klíštěte], které si Jocelyn pravděpodobně rafinovaně přinesla z domova, protože tady v okolí přece žádná klíšťata nejsou, HMM?
13: Srbská bašta na břehu Berounky. Levnější, s příjemnější obsluhou a kuchyní natolik obstojnou, že jsem si dal po obědě ještě jeden.
14: Kopec pod Kodou. Jeden z těch méně příjemných, za což mohla především kombinace nezarostlosti a špatného značení. Takže jsme pod plným sluncem málem vlezli komusi na zahradu.
15: Značka vedla k pramenu, pramen se však ukázal být spíš menším rybníkem, takže doplnění vody moc nepřichází v úvahu. Kvůli nutnosti obejít soukromý pozemek nabíráme další kilometr do kopce, ale tentokrát aspoň ve stínu.
16: Další várka nezralých trnek a po dlouhé době známka civilizace: autobusová zastávka. Později zjišťujeme, že to, co Andy odsud až do města probírala s maminkou po telefonu, nebyl děj argentinské telenovely, nýbrž krutá realita.
17: Lidská obydlí, relativně zralé švestky, přezrálý rybník a přezrálá a připálená slepice na silnici.
18: Perfektní zdroj škrobů, [
kukuřičné pole].
19: Tábořiště a horor číslo dva. Místo k přespání je opět suboptimální, ale tentokrát dorážíme za plného světla a je tedy čas alespoň zběžně obhlédnout okolí. Zatímco na základně se rozjíždí ruský [
karban] o bílé maso, já [
hledám alternativní místa k přespání] a pročesávám nedalekou houštinu. Než se setmí, padne toho mnoho o tůristech, incesťáčcích, [
trollech] a Keilanově mámě, pak pomalu uleháme a klasická, takřka conová drbárna pomalu přechází v improvizovanou hodinu astronomie. Ačkoliv Perseidy přestaly masivně padat skoro před týdnem, vidíme minimálně čtyři meteoroidy. Panuje všeobecná shoda, že by naším přáním mělo být „přežít do rána“, protože i tady se ozývá chrochtání a šustění listí. Poučen předchozí nocí, místo zdlouhavého nadhánění rezidentního čuněte velím opevnit perimetr botami, což dokonale zabírá a vetřelec uznává, že na takováhle prasata prostě nemá. V dálce hřmí.
Aby ale nepříjemností nebylo málo, nedaleko nás zastavuje auto. Světla zhasnou, dveře bouchnou a je ticho. Kam se poděl řidič? Kdo to byl? Proč má potřebu něco podobného dělat? Napíše o tom někdo drabble?
Ráno následuje další sprška, poněkud vydatnější, ale celta drží a my přece nejsme z cukru.
[
Neděle]
1: Ždímání promoklých věcí, vyrážíme dál.
2: 8:49, Jane vznáší námitku proti zvolenému azimutu. Naštěstí nemá pravdu, protože to by bylo fakt trapné.
3: Zkratka přes pole, Mílielle se u [
kamenné mohyly] setkává s příbuznými a všichni jsou dojati.
4: Zatím prakticky opuštěné odpočívadlo u Koněpruských jeskyní. Kupujeme lístky a míříme do podzemí.
5: Následujeme zubatou do podzemí. Přibližně v druhé jeskyni si vzpomínám, že už jsem tu nejspíš kdysi dávno byl, každopádně pořád super a viděli jsme (mimo pár felikých fěcí a kamenné mandragory) i nějakého toho netopýra, jehož slezina si vyloženě říkala o zlektvarování.
6: Indiáni na válečné stezce! Krátce po návratu na povrch zjišťujeme, že na odpočívadlo útočí indický zájezd. Než se do kopce vydrápe asi tak třetina Kalkaty, stíháme očekovat lebčičky, sníst pár drobností a zabít pár vysloveně nenechavých vos.
5b: Brodíme se listím a brzy nacházíme důvod, proč jsou prasata tak aktivní: vyschlo jim tu kaliště a přirozeně tedy chtějí kalit s tůristy.
6b: [
Vyhlídka na Čertovy schody], Maevina samospoušťová atletika a [
společné foto].
7: Porost divokého dřínu, jehož plody jsou mimochodem jedlé, a přehršel [
panoramat].
8: [
Aksamitová brána], kde Ery zanechává poselství dalším generacím, a následný brutální sešup dolů k potoku. Převýšení, které jsme nabírali od rána, bere za své během dvacetiminutového sestupu.
9: Nezralé, ale ucházející špendlíky se zvýšeným obsahem olova. Pro tůristi doprí.
10: Nečekané odpočívadlo uprostřed polí. Studujeme domorodé rytiny ve stole, doplňujeme cukry a po chvíli vyrážíme do posledního kopce, kde po cestě roste pár nezralých ostružin.
11: Zvýšená koncentrace mrtvých chrobáků lesních. Nelze vyloučit cizí zavinění, ale podezíráme spíš vysoké teploty.
12: Další moc pěkný sešup a tentokrát zralé ostružiny.
13: Nádraží, [
poslední podlézání Lorelei] a odjezd do Berouna. Následná cesta do Prahy je pak o to vtipnější, že se nám krátce po výjezdu porouchal vlak a museli jsme přestupovat na pantograf. Do civilizace dorážíme společně s přívalovým deštěm a zpožděním tak klasicky českodrážním, že jsme díky němu o dvě duše (a přibližně sedmatřicet postav) bohatší a nedělní večer tak lze s klidem považovat za přirozené pokračování srazu.
14. A tady ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
