Uusivuoden tiivistelmä IX

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale ačkoliv je tohle roční shrnutí už deváté, letos jsem na něj tak nějak zapomněl a psal ho na poslední chvíli. Je tedy nejen možné, nýbrž zcela jisté, že jsem na něco kruciálního zapomněl, ovšem tak už to v životě chodí.

A nejen v tom reálném:
Champbacca zdárně přežil tři roky s bandou dětí, alkoholiků a lesbiček v akademii na nejmokřejší planetě galaxie a teď se zrovna snaží roztlačit ten jejich poškozený Venator, aby stihli přiložit světelné meče k dílu v bitvě o Kashyyyk. Čistka už je za dveřmi, takže je třeba využít poslední příležitost se řádně vyblbnout.
Edvin byl... je a bude. Víc těžko říct, vzhledem k tomu, jaké loopingy s tou svojí časovou lodí provádí.
Kapitán T'Raava teď velí menší flotile a těžařské kolonii Remanů a její torpédometný Pathfinder je fakt děsně sexy. Taky si pořídila tu kombinézu, co nosila T'Pol (o den dřív, než se Cryptic rozhodl tuto rozdávat zadarmo, u příležitosti nového ohlášeného seriálu), a někdy zítra touhle dobou už nejspíš bude mít i breenský dreadnought třídy Rezreth. Ale vůbec není pégéčko.
Flann dokončuje pátý ročník bradavické čarodějné školy, už se umí přeměňovat v medojeda, založil punkovou kapelu a s tou holkou, co vypadá jako Emma Roberts, se po chodbách vodí za ruku. Pacholek.
Z dalších identit, starých nebo nových, si žádná nezaslouží samostatný odstaveček, ale spousta si jich zasloužila drabble nebo deset.

Co se výše zmíněného zvěromága týče, na jeho nativním rpg jsem poněkud zdomácněl. Zlí jazykové by možná řekli, že až moc, každopádně je to tam fakt boží a stojí to za každou minutu. Postav už tam mám osm, byť jenom dvě jsou nějak víc aktivní, a dokonce jsem tam vyrobil vysloveně unikátní systém hraní famfrpálu. Jenom tam tedy bují takový nešvar, že některé děti pijí, což toho mého feťáka trošku rmoutí:

Díky vánoční povídce jsem se úspěšně vecpal do dalšího universa a bylo to čarovné.

Napsal jsem dalších cca 1067 drabblů a Jediland pořád nebyl aktualizován, takže mi nezbývá než pokračovat. Počet lidí, co jich za rok napsali víc než padesát, zůstal stejný jako loni, ale díky přísunu velmi příležitostných přispěvatelů jsme se nakonec udrželi nad průměrem pěti drabblů za den, za což patří nejen jim můj velký dík.

Chvíli po mně šla běloruská KGB, když jsem si o jejich zemi dovolil napsat cosi stoslovného, ošklivého.

Díky melouchům jsem se dostal na spoustu míst, o nichž nikdy nikomu nesmím říct, do ateliéru jednoho letos zesnulého kreslíře (což je ale jenom shoda náhod) a taky na jedno pracoviště na okraji Prahy, kde byl přímo z pánských záchodů perfektní výhled na ohradu s ovcemi. Byla to slovenská firma, takže jsme se moc nasmáli.

Jezdci a jelita nejsou zdaleka tak u ledu, jak se může zdát. Za ten rok jsem k nim sice přidal jen pár řádků, ale i to se počítá.

Definitivně jsme rozbili starou postel a pořídili si novou, která je ale vinou neznámého šotka o dvacet centimetrů širší, a tudíž tam tak docela nepasuje původní matrace. Kdybych býval tušil, jak složité je vybrat v Ikea vhodné polštáře na výplň toho zbývajícícho místa, býval bych radši spal na zemi.

Zabil jsem asi tři hodiny přebarvováním toho proužku vedle hlaviček karet v nové Opeře. Z nějakého důvodu ho aktualizace změnila na modrý, který byl vedle toho černého okraje monitoru jako pěst na oko, ale nakonec se povedlo – prostě jsem tu novou vyházel a staré zakázal se aktualizovat.

Oživil jsem Sariss, respektive její krev, když jsem si na znovuspuštěném Dark Elmore založil její dceru Dyliannu. Houby rostou, takže za první týden měla formal wear a dva A sety a zanedlouho i ten Soul Separator, ale na intelektu jí to bohužel nepřidalo. Mně taky ne, nicméně zase si po čase zahoubařit na té samé mašině, kde jsem s tím začínal, má svoje nostalgické kouzlo.

Začal jsem poslouchat Rockbitch a nestyděl se za to, dokud jsem víceméně omylem neobjevil nahrávku jednoho jejich koncertu.

Při výkonu první práce jsem zjistil, že blbost může mít tvář, při výkonu té druhé našel pod podlahou nejmenovaného vyklizeného kancelářského komplexu nástěnný teploměr a flashku ve tvaru loga Internet Exploreru.

Zjistil jsem, že Fidel Castro ještě žije, a kdoví proč mě to hrozně překvapilo.

Byl jsem u toho, když si Štefan uklízel pokoj. Za ten den dovolené to rozhodně stálo.

Na Exotic Food Festivalu, jehož jsem se neúčastnil jenom jako návštěvník, jsem ochutnal saranče a švába a pojal velkolepý plán na založení vlastní pěstírny. Už mám doma většinu věcí, teď ještě počkat, až se trochu oteplí, a madagaskarští syčáci se můžou nastěhovat.

Čtrnáct kilo imbusů z neznámé slitiny stále čeká na vhodné druhotné využití.

S Mílielle jsem byl nejen zase v Prčicích, ale i v Pise a pár dalších italských městech. A v Českém ráji, kde mi pomáhala bránit harém před divokými prasaty.

Opět jsem strávil týden volna v Horních Uhrách poblíž Visegrádu a opět si odtamtud odvezl nové Čaje. Do kompletní sbírky mi teď už chybí jenom ten hnědý 35% a ta vysloveně podezřelá trojice z nové série, která podle mě dost možná vůbec neexistuje.

Zlatého slavíka zase vyhrál Karel Gott, ale silničáře vůbec nepřekvapil sníh.

Začal jsem jíst kiwi i se slupkou, protože se to dá a je to mnohem jednodušší. A to víte, že je kiwi úplně nejvíc nejlepší ovoce na světě?

Snědl jsem dalších několik Hellburgerů od Saily, vypěstoval si doma osm sazenic chilli Sparkler a dostal na ozkoušení papričku Carolina Reaper, za což dík i nedík. Z vlastní úrody momentálně vyrábím již třetí litr papričkovice, něco jsme naložili se syrečky, spoustu jsem jich sežral jen tak a zbytek suším, protože se toho urodilo fakt docela dost, a nejspíš o tom napíšu samostatný příspěvek.

Pomalu ale jistě mě začínají srát dropshots, protože polovina nově nahraných obrázků je většinu času nedostupná. Nemáte někdo nějakou jednoduchou, ozkoušenou alternativu?

Byl jsem na DMD pikniku a odnesl si odtamtud kromě krásného a téměř okamžitě ztraceného zápisníčku taky jednu korunu československou, z trávníku vyhrabanou. A pak že psát drabbly se nevyplatí...

Z retro her jsem letos oprášil Master of Orion 2 a Wiggles. Jo, zase.

Kromě KoprConu jsem opět nebyl na žádné další akci podobného rázu. Ovšem vydržel jsem prakticky celý folklórní festival ve Strážnici, což platí za tři festivaly metalové.

Viděl jsem nové Star Wars a ještě pořád si nejsem tak docela jistý, jak moc se mi to líbilo. Rozhodně se mi ale líbilo zase vidět Wyrrgyho a to, s jakou grácií a pohotovostí jsme mu pojmenovali děti. Protože ho máme rádi!

Víte, k čemu slouží debugovací kachnička? Já už jo, a stačilo mi k tomu jenom jedno večerní až noční setkání na okraji Kunratického lesa, kam to měli všichni účastníci s výjimkou toho, co nedorazil, zkurveně daleko a odkud jsme se vraceli kolem druhé hodiny ráno po Jižní spojce. Pěšky.

Koupil jsem Leontýnce několikapatrové, metr dvacet vysoké škrabadlo. Nejlepší investice ever.

Sbírka víček na postiženého Honzíka Rachačů pokračuje a letos už jich mám docela dost. Pravda, musel jsem zapojit širší rodinu, ale lahváče kvůli němu prostě pít nezačnu.

Dostal jsem od Ježíška úplně nejvíc nejlepší dárek a mám s ním spoustu plánů, ale to by byly spoilery.

Tohle je již podeváté v řadě 22. příspěvek za rok. A možná tak šestý, který má smysl.

PF každopádně zase nebude, radši jdu zkusit vyležet ten mor, co jsem si přivezl z Mordoru, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Hammaspaikka

Rok 2015 tímto definitivně vstoupil do dějin jako rok, kdy jsem na Štědrý den jezdil po městě v kraťasech a ani si moc nepřipadal jako exot. A taky jako rok, kdy jsem na Štědrý den šel spát až před pátou hodinou ráno, protože někdo lehce zapomněl dopsat vánoční povídku...

(toto je naprosto legitimní post, který vůbec nemá co dělat s faktem, že potřebuju trochu nahnat kvótu)

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Voima herättää

Pár víceméně nespoileroidních postřehů k těm novým Star Wars:
(a určitě jsem ještě na spoustu věcí zapomněl)

Bylo to podstatně lepší, než jsem očekával. Nutno ale poznamenat, že jsem se fakt hodně bál, takže splnit tohle vlastně nebylo až tak těžké. Rozhodně to byly další Star Wars, byť jiné, a rozhodně se na to ještě někdy podívám. Ale...

Kylo Ren, o němž jsem někde četl, že by měl být unikátním záporným hrdinou, jakého ještě scifi nepoznalo, je úplně stejný emotrotl jako Anakin, jen míň modelka. Ovšem teď mě tak napadá, že mu možná všichni včetně mě trochu křivdíme: mohlo to být mnohem horší, například mu mohl jeden z učedníků přeběhnout na druhou stranu, což by on neunesl, odletěl neznámo kam a nechal zbytek galaxie, ať ho hledá podle mapy, kvůli které docela běžně umírají lidi. Mrk mrk.

Luka Skywalkera je tam tak akorát.

Většina postav, včetně strašně zlounského imperiálního oberführera, má maximálně dvojslabičná jména, asi aby se to dětem líp objednávalo v Happy Mealu.

Nejlepší scéna? Chewbacca na sněhu. Finální duel je hodně slušný, i když ten světelný meč se světelnou záštitou mi pořád přijde jako volovina, a kouká se na něj skoro stejně dobře jako na břinktyčkové finále Skryté hrozby.

Bez superzbraně to zjevně nejde. Vlastně mě ani tak neštvalo to, že je OP jako prase, ani její zničení díky jedné jedné slabině, jako ten popis v promo materiálech. Tahle věc prostě neničí celé soustavy, ničí úplně stejně jako Hvězda smrti jenom planety, akorát může pálit na víc cílů najednou...

Odkazů na původní trilogii tam bylo dost, ostatně celý příběh místy až moc připomíná Novou naději, ale mohlo jich být i víc. Možná nechybí obligátní rozhovor stormtrooperů o nové zbrani, ale kdyby místo jednoho z těch desítek obskurních mimozemšťanů šoupli jednu polonahou Twi'lečku nebo jednoho Rodiana, třeba by to trochu zjemnilo ten jinak silný stopařoidní pocit a já si přišel trochu víc doma.

Zdaleka nejvíc mě ale štve, že nevíme vůbec nic nejen o postavách, ale ani o událostech, co teď přepisují původní kánon. Tam po Impériu nastoupila Nová republika a všichni víme, že to zdaleka nebyl konec. Tady je nějaká republika taky, ale přesto je potřeba odboje, aby bojoval s Prvním řádem, což je nástupce Impéria, nebo tak něco? A nevysvětlených věcí je celá řada: proč má C-3PO červenou ruku, co byla zač ta zničená planeta, kde se vzala ta relikvie ve sklepě tisíc let staré mimozemšťanky a proč nikdo nevěří v Sílu, když od klonových válek nemohlo uběhnout víc jak šedesát let?

Doufám, že další díly natočí co nejdřív, ani ne tak kvůli odpovědím, kterých se nám možná ani tam nedostane, jako kvůli původním hercům. Harrison Ford možná zraje jako víno, ale o některé další se v následujících letech asi budu trochu bát.

Jako... bylo to dobré, ale nemůžu se zbavit dojmu, že za vylití vaničky i s Kylem Katarnem a dalšími špicovými věcmi z původního expandovaného univerza to prostě nestálo.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován, když se teď určitě vyrojí celá řada nových fanfikcí nejen o Wyggumovi.

Tillilla

To si tak člověk říká, že ten report z KoprConu napíše hned po drabblech, a najednou je měsíc a většina vzpomínek fuč. Inu, snaha bude.

Letos podesáté, jestli dobře počítám, takže lokálních pádů na další ročníky už mi moc nezbývá. KoprCon 2015 byl každopádně za mě jeden z nejklidnějších ročníků, nejen díky zkušené skvadře organizátorů a včasným přípravám. Nedostavil se žádný agresivní ožrala, žádná alergická reakce na medovou sračku z Moravy, žádné nervové zhroucení, žádný urvaný záchod a to sklo u tělocvičen je prý rozbité už pár let a už pár let se nad tím pokaždé zas někdo pozastaví. Pozitivním shledávám rovněž fakt, že cestou zpátky navzdory sněžení nezamrzly vlaky jako minule. Nebýt těch dvou trotlů, co měli tu potřebu zpříjemnit nám noc svou schopností se opít jako děcka už v pátek večer, zvracet na celou (naštěstí malou) tělocvičnu a představovat potenciální nebezpečí, že se v tom zadusí, vlastně by to byl asi ten nejklidnější con vůbec. Ještě jednou a jmenovitě díky Artoo, bez jejíž pomoci to tam mohlo dopadnout velmi nepěkně.
Přestože docela dost pravidelných účastníků nedorazilo, pořád bylo s kým mluvit, komu léčit Čajem zánět dásní a komu upíjet z pětilitrového barelu medoviny. Bylo dokonce i komu přednášet o textových rpg! Dav přišel, byl zaujat a navíc živě diskutoval, což se jen tak někde nepovede, takže ty dvě minuty příprav se opravdu vyplatily. Taky jsem prý zkazil něco moc krásného, což mě vzhledem k diskrétně skrytému kontextu tuze těší, a schoval po objektu školy tolik kreditů do tomboly, že je děti budou nacházet ještě pár let. V Saily tentokrát nasadili speciální nabídku, na kterou se vyplatilo si počkat a jít dvakrát, a s Maďarem v duši se dali přežít i ti dva vtíraví mudrcové. Spát jsem sice oba dva dny šel až po osmé hodině ráno, ale to k tomu tak nějak patří a rozhodně jsem nebyl jediný.

Prostě nikdo neumřel, nikdo se předčasně nenarodil, ztratila se jenom jedna židle a osobně považuji za největší katastrofu to, že jsem se s Vallou loučil v trenkách. Kdyby příští poslední ročník byl zrovna takový, ke štěstí mi bude chybět akorát imbus desítka.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Musta Tulivuori

Tak mě napadlo, že když už tu mám jeden screenshot zlé ušatice v úsporných šatech, kterak facepalmuje u dominanty teplého domova svých pacifistických bratranců, hodit sem před reportem z Kopconu i druhý je vlastně docela logická volba, no ne?

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.