Dala zima zemi sbohem, v Metsole je jaro zas,
obrůstají stráně hlohem, nastává tu lepší čas,
taje sníh a voda prýští, zelená se znovu vřes,
veverky i sysli, svišti, osídlili prázdný les.
Dlouho byli v jižních zemích, kde nevládl krutý chlad,
zatímco ve zdejších lesích soupeřem byl zimě hlad,
mrzly řeky v ledu spárech, nejen v horách sněžilo
ztratilo-li zvíře pelech, málokdy to přežilo.
Teď taje všude kolem sníh, ledy tají zrovna tak,
zpráva o tom letí na jih, na křídlech ji nese pták,
letí rychle k zemi pasu, složité má poslání,
musí zdolat těžkou trasu, která smrtí zavání.
„Zvěři hájů, polí, strání, navraťte se ve svůj luh,
po cestě vás Nanna chrání, v cíli potom její druh,
Skadi už tu déle není, zavolal ji domů Njörd,
před očima zem se mění, znovu splavný bude fjord.“
Vrátil se až ku večeru, sedl na zeď palisád,
rozhlédl se, kolem v šeru, viděl z dřeva domy stát.
Protáhl si křídla perná, novina se šíří dál,
kolem noc se stáhla černá, z jihu teplý vítr vál,
uprostřed vsi oheň plane, do okolí září,
že se dneska něco stane, dá se vyčíst z tváří.
Přišlo jaro, je čas slávy, dnes nepůjde nikdo spát,
šaman nese dýmku trávy, dnes se budou všichni smát.
„Zvěři hájů, polí, strání, navraťte se ve svůj luh,
po cestě vás Nanna chrání, v cíli potom její druh,
Skadi už tu déle není, zavolal ji domů Njörd,
před očima zem se mění, znovu splavný bude fjord.“
Po ránu se mlha zvedla, odhalila kopu těl,
komu hlava k zemi padla, ustlal si kde chtěl,
nejsou mrtví, jenom zlití, kocovina útočí,
šaman chce jen vodu k pití, ať svět kol se netočí,
bojovníci, kořenářky, mají chvíli jara dost,
slyšeti je jejich nářky, nejedná se o radost.
Den je tady, obzor svítá, nese teplo Metsole,
kolem ohně sokol lítá, já mám nohy na stole.
Žádné komentáře:
Okomentovat