Tähtin kanssa

Verze první
(pro ty, co už nemůžou Ten znak ani vidět)

První jarní con je za námi a já drze tvrdím, že i tento rok byl velmi vydařený.
Ano, řeč je o tom, kam opět zamířilo mnoho podivných individuí, z nichž některá byla oblečena do podivných převleků, aby tam zabila víkend tlacháním o nejrůznějších hvězdných počinech.
Začalo to pomalým zaplňováním tamější školy lidmi mně více či méně známými. Než došlo k překročení kritické hodnoty, přišla fanoušky upravená verze čtvrté epizody Hvězdných válek celkem vhod.
Pátek pak pokračoval ve znamení okupování mezipatra a dalších neobytných chodeb mnou a rychle se měnícím hloučkem dalších lidí, přičemž ta výtvarně nejzručnější nikoho neukecala k odchodu do putyky, takže nakonec všichni zapadli do kantýny, dramatický polobůh přejímal mimo jiné o kvalitě Hvězdné pěchoty a králičí královna předvedla divně tmavý model Chewbaccy.
V jídelně mě nejprve málem přemohla únava, avšak záhy se hovor rozproudil do takových šíří, že po mně nikdo nemůže chtít detaily. Kolem půlnoci mě pak někteří mohli zahlédnout odcházet.
Druhého dne mě čekala jedna celkem špatná přednáška, jedna parádní od Padmé (já i výše zmíněná výtvarnice považujeme Padmein za příliš chemicky znějící slovo, ergo ho zavrhujeme), první kontakt Michvolky a již dvakrát výše zmíněné výtvarnice, mé první poznání Ariho (byl převlečený pravděpodobně za civilizační choroby) a pochopitelně perfektní divadlo a tak vůbec.
Neděle... nemám zdání. Proto ty, kteří nechápou – já tam v neděli vůbec nebyl, ač mi to rozhodnutí trvalo docela dlouho. Ne proto, že by to tam nebylo fajn či co, jednoduše to překřičel alternativní program, ale o tom možná někdy příště.
Celkově vzato: Perfektní, za rok jdu znovu, pokud tedy další ročník bude...

Verze druhá
(pro osoby se sníženou schopností vstřebávat písmenko es)

První jarní slet scifistů jsme úspěšně přežili a já si troufám tvrdit, že i letos se sakramentsky povedl.
Ano, řeč je o Sconu, kde se zase sešla spousta divných lidí, z nichž někteří měli na sobě jakési srandovní kostýmy, aby si tam svoje seriály řádně prodiskutovali.
Škola se pomalu ale jistě osidlovala známými i neznámými lidmi. Než hustota dosáhla kritického stupně, skryl jsem se v sále, kde se promítala upravená čtvrtá episoda Star Wars.
Zbytek večera pokračoval ve stylu sezení na schodech a pod nimi s často se přeskupujícím shlukem osob, přičemž nás Sid silně nepřesvědčila k odsunu do hospody, takže se skupina přemístila alespoň do místní stravovny, Discord posuzoval surrealistickým způsobem svéráznou úchvatnost Starship Troopers a sinofil Salla se vytasila se svým děsivě vystínovaným plastovým Chewbaccou.
V kantýně jsem skoro usnul, ale následně všichni ožili tak, že jsem si nebyl schopen zapamatovat ani kousek. Sotva sova ohlásila půlnoc, vystřelil jsem odtamtud se vyspat.
V sobotu jsem shlédl jeden středně slabý výstup, jeden super od Padmé (Padmein jsme se se Sid postavili mimo existenci, protože to působí dojmem chemické sloučeniny), účastnil se workshopu psavců, představil Sid svou slečnu, konečně poznal Arianuse (asi v masce soudobé smrti) a samozřejmě shlédl fascinující scénu divadelního představení.
Z následujícího dne si nevybavuji nic. Pro nezasvěcené – nebyl jsem tam, i když jsem se pro tento postup nerozhodl zrovna snadno. Nebylo to proto, že by se mi Scon zhnusil, prostě se naskytl náhradní program, ale o tom snad někdy příště.
Sečteno a shrnuto: Aaaaaaaaawesome, zas za rok, Scone, dožiješ-li se toho...

Závěrem tu mám pěknou písničku na přání a vzkaz pro ty, co po celé škole vylepili propagační letáky zvoucí na čtrnáctti denní LARP: Hovada!

_________________________

poznámka pod čarou: při psaní nebylo ublíženo žádnému zvířeti či rostlině, za zapomenutí devadesáti procent podstatných a zábavných skutečností se omlouvám