Veljeys vietsi

Bylo nebylo, ale spíš bylo než nebylo, protože jinak by se to neslavilo, tři málo vousatí mudrcové založili mocný spolek k obraně míru, spravedlnosti a malých, roztomilých veveřiček.

A ve středu šestadvacátého dne třetího měsíce léta páně dva tisíce osm tomu byl rok, ergo se to muselo řádně oslavit. Mír jsme ubránili, spravedlnost v rámci možností taky a malé, roztomilé veveřičky se ještě nikdy neměly tak dobře jako letos.

Celé se to odehrálo v hospůdce u Matouše a já historicky poprvé přišel pozdě. Deptalo mě to o to více, že tam prakticky všichni už byli, což považuji za precedens a od příště s tím naivně počítám. Jen dva lidé dorazili později než já a v počtu osmi osob, z nichž podezřele mnoho mělo kšiltovku s potiskem onlinegamers, a jednoho bratra na antidepresivech jsme nakonec již zůstali. Tak akorát na jeden hodovní stůl.

Pivo teklo proudem (doslova, máme totiž 3Š - šíleně šikovného šéfa), žen bylo nevídaně mnoho a nevídaně spoře oděných (ok, s barvou ven, byla jedna a ve svetru, ale to je pořád „nevídaně“), vyprávěly se hrdinské eposy (máme ve svých řadách největší pékáčko na serveru), věnovali jsme se studiu historie (ani tentokrát se nezapomnělo na Aglorra a jeho Eskalátor story), plánovaly se monstrózní strategické manévry (k mému zděšení hraje dost z nás Travian), stranou nezůstalo právo („To pivo prostě nedostaneš, jsem za tebe zodpovědnej.“) a ani cyklické paradoxy (někdo má deprese, že nemůže pít – napište mu na to antidepresiva, aby nemohl pít), a čas dospěl k projevu a k rumu, který neměli, tedy měli, ale bylo ho málo, neboť se dva z nás celkem činili.

Vlajka sice nevlála, to doženeme příště, ale i tak byla atmosféra silně obřadní. Velitel povstal (ne že by se z něj stal rebel, prostě se zvedl ze židle), odkašlal si a pronesl cosi jako projev. Bylo to věru nějaké krátké, ale vzhledem k pokročilé hodině celkem srozumitelné, logické a velmi, velmi milé. Jak tam tak stál, štamprli v ruce jedné, druhou ukazujíc na členy Bratrstva a dva externisty, a ke každému pronesl krátký komentář, málem jsem se rozplakal a to ne vinou substituce za rum, kterou byla vodka.

A pak to najednou skončilo. Vlastně ne tak úplně, to jen já se od skupiny oddělil a zamířil pryč, neb jsem měl na práci důležitější věci. Takže se budu muset zeptat, jak to tam vlastně dopadlo. Předpokládám, že se stalo něco naprosto fenomenálního, jako ostatně vždycky, když tam nejsem. Perkele.

Každopádně jsem se ráno vzbudil a po čaji a pár psích piškotech mi bylo rázem zase dobře, čas jet domů, dopsat něco do Hlasu Bratrstva a těšit se na další sraz...