Uusivuoden tiivistelmä II

(aneb Další trapná výroční zpráva, která ovšem originálně vůbec nemá předmluvu a z níž se mimochodem možná dozvíte, že lední medvědi jsou leváci a nejhorší film na světe překvapivě nenatočil Uwe Boll)


V dokumentech mi přibylo 651 546 znaků v 132 114 slovech, zase žádné prvočíslo. Je to sice méně, než loni, ale i tak je toho víc jak dvě stě stránek a není v tom ani jeden epos rozměrů Spícího slunce. Na blogu se objevilo 22 příspěvků, což je stejně jako loni, takže produktivita klesla na třetinu.

Kočka domácí dokáže vyvinout rychlost až 48 kilometrů za hodinu, zejména jede-li na kole z kopce.

Součet získaných bodů: 2 (za šlohnutí mrkve) + 2 (od bratra Radima po předvedení alegorie rozpolcenosti) + 1 (za kouty a něco k tomu téměř homonymního) + 1 (za rozpoznání snídaně analýzou dechu) + 3 (za odhalení politických konexí Hnutí za dobrou snídani) +1 (za umlčení vypravěče příhody o dvou uchách) = 10. A další spoustu jsem si nejspíš zapomněl poznamenat.

Díky nešťastné záměně dvou torrentů se mi podařilo konečně sestavit a kalibrovat plnou škálu silně subjektivního žebříčku pro určení kvality filmů (dále jen PŠSSŽPUKF)

PŠSSŽPUKF:
100 Lake Placid
.
.
.
0 House of Wax (a další, u kterých jsem usnul po úvodních titulkách)
.
- 50 Bloodrayne
- 75 Bloodrayne 2
-100 Lake Placid 2


Co se týče školy, utekl jsem z matfyzu jak jen rychle to šlo a krapet změnil obor. Nynější specializace – fonetika, fonologie a způsoby, jakými děti školního věku přechází čtyřproudovou silnici. Taky jsem byl třikrát na VŠE. Poprvé odevzdal přihlášku, podruhé udělal zkoušky a potřetí si odvezl takové děsně šeredné kokotě, které umí chodit skrz zdi a právě teď mi kouše nohu.

Opiskelen suomea, perkele.

Taky jsem se přestěhoval na venkov. Vládne tomu tady zvířecí gang kocoura a jeho kumpánů ježka, zajíce a veveráka a to jako naprosto seriózně. Jenom srnu jsem ještě neviděl, nejspíš se dobře maskuje.

Karel Gott vyhrál Zlatého slavíka.

Ostatní členové Torchwoodu 4 někam zmizel právě ve chvíli, kdy jsem dokončil zneškodnění Wei-Wongské chechtací miny. Takže než se někde objeví, věnuji se serióznímu vědeckému bádání (v tom je zahrnuto mytě-čistící zubní dilema a taky alternativní použití jogurtového krému) a vypouštím pokusnou bitevní pandu na svobodu do Stromovky.

Stal jsem se kmenovým autorem Jedilandu. Kmenovým jako že jsem dřevo.

V náhodné tramvaji mě náhodou oslovil náhodný cestující. Jmenoval se Honza, právě dodělal ČVUT a nastoupil k jakési telekomunikační firmě a vůbec toho o něm vím nějak podezřele moc.

Naučil jsem se kousek Imperial marche na piano. Bílá, bílá, bílá, černá, černá, bílá a tak dále.

Nenaučil jsem se portugalsky, ale už vím, jak se švédsky řekne „Obří raci chtějí ovládnout svět!“, což se mi jednou může hodit.

Někde jsem četl, že nekonečné množství opic by na nekonečném množství psacích strojů dříve nebo později napsalo celé Shakespearovo dílo. Tohle celé napsala jedna opice na jednom notebooku za dvě hodiny včetně pauzy na svačinu. Bite me.

Coby osmiletá holčička jsem oddal dvě svatby a nikdo si nestěžoval. Pohřby ale zatím neberu.
Coby Tok’ra doktor jsem umřel a byl vzkříšen v daleké, předaleké galaxii a znovu se setkal s Janet Fraiserovou a taky pár lidmi, co jsem operoval.
Coby dhampír upírobijec jsem umřel, šel na Valhalu, byl vzkříšen a poslán na zem, abych vrátil pár ukradených cetek. Teď jedu na krávě dobýt hrad plný skotských zlodějských vlkodlaků.
Coby sexy antická doktorka jsem na sebe úplně zapomněl, předpokládám, že buď ležím někde v kómatu nebo se za dobu mé služby nic zvláštního nestalo.
Coby mistr Jedi jsem neochotně letěl do horoucích pekel, o kterých jsem věděl, že budou horoucí, ač tenkrát ještě vůbec nehoroucela.
Coby zelenovlasý hraničář jsem přišel o psa a o vlasy a nafasoval kočku a trpaslíka.

Judo úspěšně zapomínám, ale jako náhradu jsem absolvoval pár lekcí obrany proti čerstvému ovoci a taky kondičně běhám, protože kdo uteče, uteče.

Zjistil jsem, že k pochopení šesti finských lokálních pádů bohatě stačí myš a sklenice.

Chtěl jsem do aukce na eBay hodit svůj čtvrtý vykřičník použitý za celou dobu existence tohohle blogu, ale pak mi to najednou přestalo připadat jako dobrý nápad, tak jsem ho hodil zadarmo do manifestu a radši budu dál nabízet zaručeně pravou zkamenělou bramboru nalezenou hned po bitvě u Hastings.

Vytvořil jsem [úplně,] nový umělecký směr? jehož? manifest. Tu byl někde,k vidění

Dozvěděl jsem se o novém druhu bičíkovců, sallaloidech. Žijí převážně v internetech a od celuloidů se liší tím, že místo celulózy žerou sallalózu, což je něco na způsob apeironu, neboť to taky nikdo nikdy neviděl.

Držel jsem v ruce složenku na čtyřicet milionů korun a viděl svůj úplně první estonský film v původním znění. Ale něco mi říká, že to spolu moc nesouvisí.

Koupil jsem si svou druhou originální SW hru v životě. Tou první byl datadisk ke Galactic Battlegrounds, teď k tomu přibyl Jedi Knight s Mysteries of the Sith. Ano, to je ta věc z roku 1997.

Zjistil jsem, pod jakým nickem mě má kdosi na icq, a tak nějak nevím, co si o tom mám myslet.

Strávil jsem necelý týden na Pálavě, kde jsme ve volném čase přenášel melouny, vyklepával mravence (fakt zlého) ze spacáku a pomáhal ostatním rozhoupat dvacetimetrový topol. A taky jsem objevil nejlepší způsob využití lahvového Starobrna – k rozmlácení jiného lahvového Starobrna.

Taky jsem byl na Sconu, Trpasliconu, Festivalu Fantazie, Louconu (počet účastníků: 5), Úvalkonu (počet stejný), Někdenahoráchconu (stejné složení) a KoprConu a dalších několika obskurních srazech s obskurními lidmi, které neměly žádné pamětihodné jméno.

Dal jsem život hned několika novým fiktivním postavám. Překvapivé množství z nich se dožilo věku, který se neblížil nule.

Díky brigádě v Seznamu jsem mohl oficiálně poslat do háje několik Němců, pana Krále a bohužel taky jednoho svého spolupachatele v zabíjení času.

Čtyřikrát jsem viděl film Mamma mia! a začal psát do Yodovy vánoční soutěže na téma „dokonalá romance“. Něco je špatně.

Progress bar nezešílel, ty skopičiny, co se s ním děly, vážně kopírovaly realitu. Což znamená zhruba to, že Desparion přišel o poslední dopsanou kapitolu, aby byla nahrazena novou a příběh mohl v horizontu dvaceti let skončit alespoň trochu logicky, Sonáta samotáře (momentálně asi třetí verze, která nemá s originálem takřka vůbec nic společného) už snad bude v podobném duchu jenom pokračovat, Sága Sirronských se ani nehnula, leč zápletku už mám téměř vymyšlenou, ač je to podezřele brzo, a Strojů smršť šla do koše, aby ji nahradilo Semper suum, což je škvarek soutěžní, viz výše.

Přečetl jsem Kalevalu, zatím jen v angličtině a češtině, ale toho Frey dá nebude...

Začal jsem sbírat podklady pro chystanou výstavu Koko-ti, která bude mapovat nesprávné zapisování ohýbaných číslovek na veřejně exponovaných cedulích a místech.

Dočkal jsem se vyslovení křestního jméno slečny Ventress. Hrabě Dooku tak u mě má další bezvýznamné plus velikosti Death Star.

Napadla mě spousta úžasných plánů na zachránění světa před hladomorem, globálním oteplováním, přelidněním, zločinností a trpaslíky, ale nikdy jsem neměl po ruce záznamník, abych to nezapomněl. Takže teď mám v hlavě načrtnutou lehce zrezlou kostru něčeho točícího se, co pohání osel a děsně to vrže.

Dostal jsem k Vánocům plyšového Chewbaccu.

Své novoroční předsevzetí, to jest nedávat si žádná novoroční předsevzetí, jsem splnil už tím, že jsem si ho nedal. Šlo to až překvapivě snadno.

Na PFko seru, to je pro buzeranty.