Pelastakaa sotamies Kitty Pryde

O schopnosti našeho roztomilého koťátka procházet pevnou hmotou jsem širší veřejnost informoval už před nějakou tou dobou, nyní přináším dva zcela nové poznatky k tomuto se vázající.

Za prvé, mezi skříněmi v ložnici a zdí za jejich zády je mez

era dost velká na to, aby se tam vešla lehce zmáčknutá kočka. O existenci téhle mezery jsem neměl nejmenší tušení, tuplem pak ne o civilizaci inteligentního prachu.

Za druhé, Glórie umí pevnou hmotou projít jen jednosměrně.

Pro co nejdokonalejší popis záchranné operace jsem zhotovil následující nedbalý plánek:

Žlutá zóna znázorňuje vlastní systém skříní, šipka naznačuje směr do místnosti. Červená zóna je vyhrazena pro uvězněnou kočku a výše zmíněnou nativní civilizaci inteligentního prachu. Zelená zóna je pak jedinou přístupovou cestou do červené zóny z vnějšího světa.

Do červené zóny s osvětlením zhruba 10^-9 lx se kotě dostalo neznámo kdy, její záchranu vyžadující pláč byl zaznamenán kolem páté hodiny večerní prvním dvounohým obyvatelem domu. Tomu se podařilo eliminovat obvyklá místa, kde by mohla být, a úspěšně ji podle zvuku lokalizovat za komplexem skříní, takže na toho druhého už zbyla jen konfirmace a samotná záchrana.

První pokus spustit ze zelené zóny soustavu navázaných prostěradel, aby se po nich chronický šplhoun po záclonách vydrápal, se minul účinkem a zoufalý řev se na chvíli změnil v nadávání, to když jsem v důsledku špatné viditelnosti spustil onen improvizovaný žebřík přímo na její hlavu.

Protože se nejednalo o sirkovou skříň z Ikey, nýbrž o poctivou, bytelnou a téměř vestavěnou skříň stavěnou na míru s 20 mm pancířem z lisované dřevotřísky v zádech, násilné vytvoření nového otvoru nepřicházelo v úvahu, stejně tak odsunutí, v němž nepřekážela ani tak hmotnost skříně jako atypické rozměry místnosti, která se ke druhé straně lehce zužuje. Je mi záhadou, jak ji tam vůbec postavili, a jevím podezření, že ve skutečnosti postavili celý domek kolem skříně, protože to vypadá mnohem jednodušeji.

Přišel na řadu pokus číslo dva, zatížená taška na provázku, spuštěna se záměrem vytvořit jakýsi důlní výtah. Jenže jakkoliv to bylo rafinované, hornice odmítala nastoupit, pouze se chytla drápy, což vyústilo v první neúspěšný pokus o vytažení a nejen to. Vyzvednutím důlní taškoplošiny jsem totiž omylem zničil hlavní město prachoidů a tito na mě podle zaútočili. Dusit se pět minut v prostoru menší rakve není až tak super pocit, jak to může vypadat, což ovšem Glórii nějak neokouzlilo a pomalu se přesunula na druhou stranu, čímž naštěstí dokázala, že ať už se tam dostala jakkoliv, nohy má v pořádku.

Třetí postup, když selhala i lehká alternace výtahu výměnou tašky za povlak od polštáře, spočíval v kombinaci výše zmíněného postupu číslo dva spolu s vrozenou kočičí averzí vůči ramínkům. Vise půlkou těla ve volném prostoru, hrál jsem za skříní oběma rukama úchvatné loutkové divadlo, jehož záměrem bylo kočku do pytle prostě nahnat. Bohužel se ukázalo, že uvězněná je příliš zaměstnána mírovým jednáním s domorodci a že dvoumetrový špagát schopnosti ovládat ramínko příliš neprospívá.

Mezitím se nicméně ukázalo, že úplně první plán s prostěradly pochopila, protože se kousek vyšplhat pokusila, než ji to asi přestalo bavit.

Plán čtvrtý si vyžádal dlouhý výzkum a spolupráci obou záchranářů, neboť jeho komplexnost byla vskutku úchvatná. Jednalo se o jakousi kombinaci všech předchozích s tím, že se prostěradlový žebřík prodloužil na nějakých pět metrů, zatížení jednoho jeho konce a zároveň přivázání toho samého na těžce využívaný špagát. Takto upravený konec byl spuštěn dolů, těsně před nyní uprostřed ležící kočku, která naštěstí poprvé začala spolupracovat a jakmile se zemědělských oblastí prachoidů dotkl další kus prostěradla, ochotně na něj přelezla, protože ji už asi štvaly štípající vidle rozpolcených sedláků.

Teď už stačilo jediné – pomalu začít tahat za provaz, čímž se kolem kočky sevřela jakási kapsa, čímž jsem úzkost prostoru využil v náš prospěch. Netrvalo dlouho a první packa se zoufale chytila vršku skříně; bylo 19:04.

Zatímco jsme důkladně oddělili červenou zónu od zbytku světa, madam se šla napapat.