Jäähyväiset aseille

Letmá analýza budoucnosti jednoho světa v astrální sféře.

Lidé, nabubřelá cháska, vládnou světu mečem a křížem již desítky let.

Temní elfové něco chystají. Něco, o čem se jenom tiše šušká.

Kamaelové si přes politickou nestabilitu udržují křehkou suverenitu.

Orkové se zakopali na svých pozicích a mráz je pomalu decimuje.

Světlí elfové na to všechno smutně koukají z rozšlapané zahrádky.

Ale ze všeho nejhorší jsou trpaslíci. Ty potvory se už před nějakou dobou naučily rozštěpit atom, ale zatím nebyly dost střízlivé na konstrukci pořádné bomby. Jen jeden k tomu neměl daleko, ovšem ten se vrhl do projektu ještě ambicióznějšího. Stavěl si krabici, se kterou by mohl cestovat v čase. Všechno šlo hladce až do chvíle, kdy neodhadl můrární hmotnost paliva a do marmelády přimíchal moc volných radikálů.

Primární exploze rozpůlila nejen atom, nýbrž i bednu, trpaslíka, krumí krunýř a z obří věže v močálech rázem udělala obří šikmou věž v močálech. Jenže to bylo pořád nic v porovnání s explozí sekundární, jež přišla o pár vteřin později.

Ta s lehkostí rozštípala na třísky celý svět už na kvantové úrovni, následkem čehož vznikl nespočet paralelních třískových realit. Jejich obyvatelé si toho nejsou vědomi, ale jakmile od té doby něco učiní, realita se znovu rozštěpí podle možných dopadů, následkem čehož bude brzy existovat i taková realita, kde se nemožné stalo skutečným.

V jedné tak konečně můžou temní ovládnout svět, v druhé se bezvýznamná trpaslice stane osvícenou vladařkou Schuttgártského panství a v další, té nejabsurdnější, nevyhyne Elesméra. Bytosti, které někde zemřely, můžou jinde žít a vesele vraždit jiné, děti můžou mít v rámci několika realit různé rodiče a někde se třeba povede prosadit i zjednodušení formuláře pro udávání čarodějnic. Vlastně docela žůžo, ne?

V té, kterou si k popisu vyberu já, šlo všechno jako po másle. Temní začali pomalu uvádět do chodu svůj dlouhodobý plán, v čemž jim s vidinou lepších zítřků pro svůj národ pomohli kamaelové. Dokonce i trpaslíci ze Sněžné, do té doby tupě přehlížející fakt, že světlí elfové už jsou prostě pasé, znovu změnili strany a přiklonili se k té, která nakope prdel těm bábovkám ze Schuttgartu a díky které nakonec možná i přežijí.

Moje drowka toho času někde stranou vrhla svoje první mládě a i když se jednalo o značnou mutantku (zakrnělé křídlo a další deformace, nějakou dobu byla na přístrojích, papírový otec by se asi dost divil, kdyby se touhle dobou nenacházel na několika místech zároveň v různých stádiích umučení a rozkladu), jako oběť Shar ji zatím nevyužila. K uctívání dcery Shilen se nicméně vrátila, ač to bylo po dlouhém životě mezi lidmi poměrně obtížné. Nejstaršího řemesla se naopak vzdala definitivně a veškerý svůj nový volný čas věnovala jednomu cíli. Vlado Hellmann, nevypočitatelný hrabě místního panství, jejímu lehce přičarovanému kouzlu brzy podlehl a podobně brzy podlehl i nešťastnému pavoučímu kousnutí. K jejímu štěstí se to náramnou náhodou stalo až pár dní po velkolepé, ovšem nechutně lidské svatbě, takže hrad, město, pole, louky, lesy i cihelna od té chvíle patřily jí. Naštěstí si také nikdo nevšiml těch několika děr v jeho zádech, protože ten jed z nějakého divného důvodu nestačil. A i kdyby si jich všiml, asi by byl pořád rád, že ten starý krutovládce konečně zhebl a vystřídala ho žena, která sice taky nebyla žádný dobrák, ale nepopravovala lidi bez důvodu a aspoň se na ni dobře koukalo.

Možná se to někomu v Adenu nelíbilo, možná s tím někdo nesouhlasil, ale to bylo tak všechno, co s tím díky náhlé temné situaci mohli dělat. Inkvizice přešla do plné pohotovosti a svoje paladiny vysílala zejména po boku královských vojsk vstříc temným, avšak bratr Helmut si přeci jen chvilku času našel, aby zjistil, co se to v Rune u všech rohatých zase děje. Hraběnka ho přivítala s otevřenou náručí a úsměve na tváři, i čaj mu uvařila... a tam to pro něj tak nějak skončilo, probudil se až v pavoučím hnízdě vedle takového malého dvoumetrového hladového ťutínka.

Pošťuchování královských sil s temnými mezitím přerostlo v otevřenou válku. Devátá legie, vyslaná Archibaldem přímo do Ilythiirry, nicméně beze stopy zmizela a i další jednotky pomalu, leč soustavně ztrácely na síle díky drowským přepadům a záškodnickým akcím. Do Rune tak brzy došel dopis žádající posily. Malé horské městečko nikdy nemělo velkou posádku, spoléhalo především na praktickou nedobytnost citadely, ale pár takových, co jít chtěli, se našlo. Poslala je tedy, ovšem až poté, co o tom dala vědět druhé straně. Stejně by ta lidská banda brzo chcípla, takhle to aspoň měli rychle za sebou.

Válka byla rychlá, Narsell padl během prvního týdne a boji odvyklý Nejvyšší inkvizitor nepředstavoval větší problém. Masku mu nicméně nikdo sundat nestihl, neboť se jeho tělo záhy po pádu doslova vypařilo. Adenský hrad vzdoroval dlouho, ale i jim brzy došly zásoby a na hradbách se brzy vyloženě vyjímala králova vyvržená mrtvola.

Poslední odpor kladl do té doby neznámý spolek mágů ze Slonovinové věže. Nikde o nich nebyla ani zmínka, oficiálně neexistovali, a přesto se před svým vyhubením postarali o značné ztráty v temných řadách. Jedna z kouzelnic, Damiána Šafářová, pak byla exemplárně upálena na adenském náměstí.

Byl nastolen nový režim, podobně krutý, ovšem otočený proti lidem. Ti se samozřejmě zpočátku bouřili, ale brzy jim došlo, že tak podřadná rasa nemá nárok na víc než otrockou práci a že ani jejich trapná bohyně jim nepomůže.

K definitivnímu vítězství už chyběla jen třešnička na dortu - pokácení elesmérského stromu. Odpor byl chatrný, leč dramatický, patrně poslední žijící elfka Mielwen bránila kmen vlastním tělem a byla tedy rovněž přeříznuta.

A pak byl konečně klid. Sariss si spokojeně vládla na té skále, kam byli ostatní většinou líní vůbec chodit, její dcerka pomalu rostla a dostala pár sourozenců, tentokrát už víceméně čistých, a nedávno koupila jednoho duergara dětem na hraní, Grutar se tuším jmenoval, než na něm byla názorně demonstrována síla temného vortexu.

Pohádky je konec, tady měl následovat nějaký jakože hrozivě sentimentální zápis o tom, co jsem za ten víc jak rok na svém postu udělal, ale zkrátím to na jedno jediné moudro lomeno poselství.

"Chcete-li s nějakou hrou definitivně seknout a nevěříte síle vlastní vůle, staňte se game masterem."