Kon wykurweny

(i když předpokládám, že neexistuje víc podobně špatných conů, radši to upřesním - tohle je pojednání o Triconu, počinu epesně mezinárodním a pouze letošním, ježto se snad už nebude opakovat)

Předně pár poznatků o polštině.
Stejně jako slovenština, i polština je pouze dialekt češtiny a dá se jí rozumět za předpokladu, že množství alkoholu ve vaší krvi je menší nebo rovno množství alkoholu v krvi mluvčího.
Polština nemá jednoduché v, dlouhé samohlásky a ani zřejmá pravidla pro psaní i/y.
Polština je strašně srandovní jazyk a jestli přede mnou někdy bude nějaký Polák tvrdit, že Češi hrozně změkčují, tak mi bude Polsko asi muset vyhlásit válku, jak budu zlý.
Co je doprdele czajnik?

Motto úvodem:

Zostań gżdaczem, mówili

poznasz świat, mówili,

że ja raczej nechlastal...

A teraz coś z zupełnie innej beczki.
Tricon. Mój prwi con z pozycie kokota dobrowolno-pomocnego. Nehlasil sem se sam, ale wlastńe sem se do dalnego Cieszina cieszil. Bylo to peklowne o hubu, ale wezmeme to poporzadku, je to slożićejszię.
Do Ostrawy sem przijel uż we strzedu, pońewadż to mam dąleko jak cyp. We cztwrtek w hodinu ugrutńe nizku sme se przesunuli na nadrażi wlakowe za zbytkem wyprawy do Czieszina. Sidna Samowarna uż tam poletowala, Lełin Patologyczna wyprawowala o Cziny, Ace se tieszil, że mie uwidi spąt, Sil Trekowa ziszćowala termyn Kopru a wubęc to byla fajna cesta przes wszęchny ty Chotibuze a tak.
Jako sprawni kokoti dobrowolni sme chćieli być i dochwylni, także sme w cyli byli nakonec wiąc jak o hodinu drziw a czekali na instrukcę kokotu wyszich.

Czeska trzetina conu tieszinskego se konala w baraku gymnazia, w uplnie iniem baraku, neż kam nas prwe poslali kokoti wyszi po telefonu bezdratowem, kdyż nabirali zpożdżeni hustopekelne. Przesunuli jsme se tedy do budowy nowe, uklidili swe wieci do klasy językowe a zaczali stiehowat z aut do salu gymnasticnego kramy wszeljake. To netrwąlo wieczńe a prziszel ukol pro totalńe huste chlopy. Ja a Ace sme tedy szli stiehowat ty lawice pojebane z patra cztwrtego do przizemi po schodech a skrz dwerze kruto uzke.
Nasztestie tou dobou dorazily s trzihodinowym zpożdżenim posyli wydatne i Kubiczek Kowarzu. Trochu sem szirzil takowe interne humory (*) a Radżim Lamżelezo stiehowal jak o żiwot. A tady teprwe zaczina ta prawa sranda. Protoże jsme stale nebyli upsani jako kokoti pomocny a protoże nasz pohaniecz dorazil s posylami, poradil nam, ać se zapiszeme na polske strani Czieszina a palime zpatky wystrzidat polowyciu druhu.
Szli sme za duhou, neboć znaczeni ine poważowali organizatorzi asi za zbytecznost, a po uchwatnem niekolikakilometrowem wyletu do kopce a par optani se domorodcu fakt nachazime destynaciu cylołu.
Nejdrziw wubec netuszi, kdo jsme. Ok. Pąk zjiszćuji, że triczka, co sme mieli slibene jako odmenu, uż nemaji. Ok. Me jmeno w datakrambazi newidno, ale cedulku mi wyrobili na miste. Zaplatit reigstraciu jde uż w pohode. Ok. Wszechny nasze cedulky jsou na chlup stejne jako ty, co mají ostatní uczastńyci. Ok. Jdęmę zpątky, Artoo Starostliwa si zapamatowawa cestu, aby sem nawedla zbytek, protoże mapy tu jesztie newynalezli. Ok. Mou lepszi polołicku zlobi nohą a naplasći nedrzi. Kurwa.
Lecz wratili sme se w celku a ćesńę przed mostem cylowim objewujeme mistni ąutobus conowy. Ale teraz uż hura hlidat mystnosćy. Mystnosćy sou trzi, nas je dewięt, takze rozdielit to je bez problemu a ani tam nemusime być wsici. Druha polowyna se jde registrowat, ja jdu hlidat mystnost technyckou, kde je krom dwou komputeru s interfenetem a tiskąreńy i bedna s kladiwy, pilou a nużkami na plech.
Hlidam jak diwy, ani nyńża by neproklouzl, a dole zatím panuje wesely chąos. Za mnou prziszel taky. Przibehla tam dwojka slożena z Justyny (ta tam byla fakt popularna, czasto i ńieco wiediela a hlawne ji tąm każdou chwili niekdo szukal) a za ni w zawesu manik s hlawou od krwe, że pry mu na ni padla Polka. Nebo połka, uż newim. Justyna chwili janczilą, ja hlidal a ptąl se, czi móżu niejak pomoct. Dostal sem za ukol sehnat Iwa a apteczku. Wybiham wen. Co że je apteczka? A kdo je sakra Iwo?
Nakonec se mi nepowedlo najit w celę budowe ani lekarniczku, ani Iwa. On se organizator shani tieżko, kdyż ma stejnou wisaczku jako obyczejni nawsćewnici a nawíc sę wam ani jeden neprzedstawi.
Frajera tak Justyna zafaczowala leukoplasti a zas zmizela, naczeż sem byl brzo wystrzidan a mohl se tak jit podiwat dolu, kde wladl ten prawy chaos.

Na pokladńe sedici sleczny od nas toćiż dostawaly nowou a zaruczene definitywni sadu instrukci zhruba każdych deset minut, prziczemż si ani nemohly byt moc jiste, jestli ten, kdo je instruuje, je instruowat ma. Ale bylo lepszi wiediet nieco malo neż wóbec nic. Polakum k nam przichozim se nawíc ńejak zapomnielo rzict, że nemużou platit we zlotych (web byl w tomhle ohledu fakt bestyalne nicnerzikajici a uż sem se zminil, że mapy w Polsku esće newymysleli?), także se zahy musel stanowit kurz a niejake kretenisko pomazane se nechalo slyszet, że jestli se przisti tyden zmieni kurs, doplatime ztratu. W kase bylo nakonec krom zlotych, korun a eur możno najić i czynske jüany, tak sem zwedawy, kdy przijde slożenką.
Ale wszichni to za remcąni samozrzęjmeho aż przekwapiwe zwladali. Nawszćewnik strawil u nas na recepci prumerne trzi minuty a dwa dotazy, pak obwykle pochopil, że my bychom mu straszne radi pomohli a poslali ho trzeba na krąj swiąta, ale wime toho ze wsech nejmenej a nemame se koho zeptat, protoże kokoti organizatorski szli do gąspody.
Sem tam taky prziszel niekdo, co se chćel podiwat jen na tu czeskou czast, ale ty sme mieli posilat nejdrziw przes wodu na polskou stranu a to se jim kupodiwu moc nechtelo. Pak to zas chwili bylo tak, że tu mużou byt i bez toho, pak zas obraceńe, nakonec se to snąd niejak ustabilizowalo. Prziszlo taky par lidi, co podlę datakrambazę platili, ale podle wlastni wypowiedy ne, kupodiwu i takowy, co podle datakrambaze neplatili a przitom mieli potwrzeni, że jo, at żyje technyka agrarni.

A protoże se bliżil koncer teho Nohawicy, kam se chtela wjeczyna z nas podiwąt, tak sem szel hlidat dwerze strategyczne w budowe wedle.
Dle programu oficyalneho tam sydlili Warhammerołci s pańacamy, ale za celou tu dobu sem tam widel asi dwa, a pak ugrutna spousta LARPystu, kterych sem we trzech mystnostech widiel można i osm.
Moje prace spocziwala w tom, że sem tam dwacęt minut sedel, niekdo prziszel, wrhl na mńe pogled uprzeny, ja mu wyswietlil, że do salu gymnasticnego móże bud naboso anebo s extra super modrymi nawleky ochranymi za zloty, on si je wjeczynou koupil, znowu se podiwal na cedule Warhammer a LARP a TEPRWE PAK se zeptal, kde je gamesroom, także sem ho mohl poslat do wedlejszi budowy, stejnie jako toho przed nim. Za dwacęt minut znowu a ty cędule wenku fakt byly celou dobu.
Obczas se ńekdo i na ńeco zeptąl. Protoże sem zprawydla netuszil odpowedż, obłykle jsem zwiedawce wzapeti pożadal, ać to zjisti sam a pak da wiedet. Celkem to fungowalo.
Biehem weczera se staly trzi zasadni wieci. Zaprwe nam Randalf ta slibena triczka ńejak wykrziczel a jsou moc piekna. Zadruhe sme byli informowani, że nas kolem pól desate wystrzida ochranka sekuryćaku profesionalnych. O pulnoci se tąk fakt stalo. Zatrzeti sem kolem desate na dalsziho nawszćewnika wystartowal hned u dwerzi, że tady uż nic neni (coż byla uż asi hodinu prawda) a że doporuczuju spisz jit wedle, kde je i jim jiste hledany gamesroom. Byl to rzeditel szkoly.
Kdyż sem pak byl po ćech par hodinach wystrzidan, mohl jsem se wratit na recepci a zjistil tam, że bufet, kde jsem doufal seżrat aspon nieco malo, zawrzeli kolem sedme. Sytuace komunikaczna se za dobu me neprzitomnosti nezlepszila, także naszi lide na recepci byli uż rządne nasrani a malem se tam strzilelo.
Nakonęc jdęme spat s ćim, że to snad zitra bude lepszi, ale możnost bojkota kolektiwneho je porzad silno lakawa. Zabarikadowani poslouchame pohadky stryczka Radżi, tedy krom Lełin ktera usnula hned po kontaktu podlażnem, kdyż se ozwę klepańi na dwerze. Mystnost byla uplńe mimo prostory programowe a program ofycialny skonczil asi przed cztyrzmi hodinami, podotykam. Osoba, co za dwerzmi stala a nenechala se odradit ani chwilkou naszeho sebezapirani, chćela czajnik a byla sluszńe poslana do piczi.

W patek rano nas na recepci czeka prwni mile przekwąpeni, a to sice autolekarniczka, kterou si tam mame wystawit a lehce s ni machrowat. Od te doby se po ni nikdo neshańel. Czokolada z ałtomatu prziszlą rano whod, ale staw hlasiwkowy moji muzy spanile se nelepszil ani po dalszich czajych, także odjezd byl stale na spadnuti.
Ted uż to wezmu trochu rychleji, protoże uż takhlę je to delszi neż si to zasloużi. Na rzade totiż byla dalszi spousta hlidani mystnosćy redundantowych, recepcowani zmatecznego, wraceni przeplatku a sem tam niejake to przeneseńy wjecy z mista na misto.
Bjehem dne se nawic silne rozmohl deszć a takowy nemily az zly nepjekna wjec. Ti smradi kokosarowe totiż hned po opuszćeni prostora recepcoweho zase wesele sundali nawleky, przipadne si ti welci frajerzi nasadili swoje kanady, a hajdy w tom do salu gymnasticnego a likwidowat pargety.
Wlitli sme tam na nje jak woda na Świniar, a protoże bylą kokotina nechawat extra hlidku w dohledu, prziszel prwni uspech organizaczny – byly wylepeny cędule jak krawa s oznamenim o pokuće każdemu cypowi, co tam wleze w botach.
A pak druhy, mapą przed wchod ustrzedny.
Jeszće jednou sme se pak jeli podiwąt na polskou stranu a w autobuse zaslechli Ziru a jeji wyklad o tom, jak se w baru wychlastalo za prwni noc wszechno, co mieli. Nediwim se. Tentokrat sme nezustali u rejistrace, ale szli dal a dal a dąl a widieli spoustu Polaku a dalszich srandownich wjecy.

Szmytec, z duwodu zdrawotnych sme weczer jeli zas na Ostrąwu a Sidna s nami, także na dyskuze wlakowe o mnożeńi wlkodlaku nebyla nouze. Pak nasledowaly dwą dny leczęńy a synchronizace systemu imunitowych, nic co by se Triconu być wzdaleńe podobąlo.

PR: Wideli ste ńekdo RPG Room 1 a wydrżeli se nesmat?


Resumé ve třech bodech:
1. Moje upsání se do řad pomocníků bylo opravdu rychlé a opravdu dobrovolné a vlastně mi tak vůbec nevadí, že jsem neviděl ani kousek conu, o němž jsem se beztak prvně něco víc dozvěděl asi hodinu před odjezdem.
2. Přestože to bylo docela peklo, účasti nelituju a ještě se omlouvám zbytku Randalfskvadry, že jsme zdrhli dřív, ač to fakt bylo akutní a v podstatě otázka života a smrti.
3. Pokud nevěříte, že jde něco ohodnotit zároveň slovy "parádní" a "úplně na hovno", jeďte za rok a doufejte, že se nepoučí aspoň z poloviny chyb. A pokud věříte, stejně to doporučuju, člověk si pak najednou těch obyčejných, leč nějak organizovaných conů tak nějak víc váží.

Itsetyydytys

Blogy už nejsou in. Ne takové, kde se jednou za čas objeví předem pečlivě odměřený příděl mouder ze života, návodů na výrobu bomby ze šlupek od brambor nebo obecných nadávek určených tomu, kdo si je na sebe první vztáhne.

Teď jsou očividně hrozně in recenze. Minimálně z mého pohledu je teď píše naprosto každý a naprosto na cokoliv. A když ne recenzi, tak aspoň něco tomu trochu podobného, byť kratšího. Filmy, seriály, knihy, deskové hry... moje potkanice právě dokončují recenzi tvrdého chleba a zjevně je to baví, vysloveně ho žerou.

Sice se obvykle v chození proti davu vyloženě vyžívám, ale abych si toho příště víc vážil, tak jsem se teď rozhodl udělat výjimku a taky si něco napíšu, čistě ze zvědavosti, jaké to je.

Vybíral jsem dlouho, opatrně a naprosto náhodně. Nakonec jsem si ke zdrcující kritice zvolil jistý na internetech nalezený počin. Star Wars fanartovou povídku, která už názvem a značnou délkou vzbuzovala obavy z nudnosti, nicméně jsem jí i tak věnoval poměrně hodně pozornosti. Což samozřejmě neznamená, že následující text nebude subjektivní.

Příběh začíná, jak se na tento vesmír sluší a patří, v předaleké galaxii, ovšem začíná nějak povědomě. Po chvilce přemýšlení zjišťuji, že ten příběh znám – jedná se o sprostě vykradený začátek republikové kampaně ze hry Galactic Battlegrounds, k níž autor tu svoji vedlejší linii drze přivařil, i když se později odpoutal. V porovnání s dějem z pera profesionálních scénáristů pak výsledná konstrukce působí lehce směšně, což patrně nebylo autorským záměrem.

Dvojice ústředních postav je nám představena nenápadně v samém začátku, rafinovaně zamíchána do koktejlu postav vytvořených někým jiným a lepším. Nastává u nich přitom zajímavý paradox, kdy poměrně neoriginální dvojice mistr-učedník fascinujícím způsobem čtenáře v závěru překvapí, což bohužel nemohu hlouběji rozebrat, neboť hrozí, že by si to někdo přeci jen chtěl přečíst a zkazí mu to dojem z jediné ne vyloženě špatné části celé povídky.

Po celou dobu nejmenovaný mistr, v podstatě klon Qui-Gon Jinna s pár úpravami, které jsou mimochodem v rozporu s Lucasovým kánonem, i naštěstí pojmenovaná učednice, taková mladší a zrzavější obdoba Lary Croft, mají ovšem společného víc než cestu, po níž se jejich kroky, repulzory a motory ubírají. Postavy jsou to totiž až příliš chytré a silné na to, aby je libovolný čtenář mohl brát seriózně. Pár slabin je naznačeno, ovšem naprosto nemožnou technikou šermu tam disponují všichni, kterým autor byť na chvilku půjčí do ruky ikonický světelný meč. Kousky, které s ním postavy nejen hlavní předvádí, jsou patrně neúmyslně nejsilnějším komickým prvkem celého díla.

Celý děj na nějaké stovce stran je pak roztahán do dvou částí po pěti kapitolách, přičemž druhá část je naprosto idiotsky posunutá několik měsíců po té první. Zhruba tři kapitoly by pak šly s klidem celé vypustit, aniž by příběh, z nějž klišé přímo stříká, nějak významně utrpěl. Je sice pravda, že vzhledem k žánru je tak nějak očekáváno pár soubojů na světelné meče, nějaká ta vesmírná bitva, trochu hrůzy z temné strany, kopec mrtvých klonů a šrotu z robotů, hrst dobře známých hrdinů a nějaká ta zlá biologická zbraň, ale cpát to všechno do jednoho je trochu zhýralé.

Putování hlavních hrdinů, kteří společně necestují zdaleka tak často, jak bych jim v zájmu zachování jednoduché linie doporučoval, končí po návštěvě čtyř planet vypůjčených z universa a jedné originální, ač směšné, na planetě šesté, která už snad ani neoriginálnější být nemohla. Ano, jedná se o Tatooine, kde se celé to klubko stupidních dějových provázků rozpadne a výsledkem je jediný světlý moment za celou dobu čtení – absence šťastného konce, který si protagonisté prostě a jednoduše vůbec nezaslouží.

Autor, jenž se asi z bezpečnostních důvodů ani nepodepsal, sice píše relativně bez chyb, i když i ta se najde, ovšem přesto je z tohoto počinu vidět jeho naprostá literární nevyzrálost a snaha spíš se zabavit za dlouhých letních nocí, než aby obohatil libovolného případného čtenáře. Krásně to pak shrnuje poselství šikovně ukryté v názvech použitých bitevních lodí.

Spící slunce ode mne původně mělo dostat čistou nulu, ale za již zmíněnou hříčku s loděmi a též výborný konec, kde prakticky všechny ty imbecilní postavy zhebnou, jsem nakonec přimhouřil oko a zvedl skóre na definitivní 3%.