Rapsiseikkailu

(aneb Veselá jarní písnička o spoustě malých zmrdů)

Když z města mizím šmahem, jak všichni na pátky,
ve vlaku místo důchodců zřím jenom školáky.
Ve stínu v chodbě usadím se, plná je taky,
a na nohou mi postupně vyráží otlaky.
V tom v dáli jasně vidím, jak davy běžné jdou,
ať snaží se jak chtějí, vejít se nemohou.
Nejeden to nezvládl, vlak jede do dálky,
a z páté třídy armády se mlátí plyšáky.

Hej hou, hej hou, kdo skoupil místenky,
ať dětí čtyři prdele může hrát piškvorky?
Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší frontu vydržet na cestě s junáky.

V noční můru mění se ten značně žlutý sen,
jak venku místo obilí nám zlátne řepka jen.
(až dojde mouka na chleba, žrát budem Slováky,
a lid si sobě do vlády dál volí čůráky)
Tu masa ptá se klučiny, kam leze, odpoví
a vymlouvá se na malý svůj měchýř močový.
Poslední není zdaleka, kdo čumák vystrčí
a učitelku za úkol má poslat do píči.

Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší jezdit vlakem, zřít sílu morálky.
Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší vlakem jezdit a poznat boláky.

Jak vzduch pomalu dochází, vjíždíme do Libně
a nástup pro tam stojící vypadá neslibně.
Průvodčí se pokouší uklidnit hormony,
však těžko jí je prorazit skrz palbu bonbóny.
Lid záhy žádá popravu, a zdá se po právu,
neb zjistí dětskou výstupní stanici: Ostravu.
A až ta cesta skončí, a jestli budem žít,
svý vlastní malý smrady nebudem nikdy chtít.

Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší vlakem jezdit na lehko bez pálky.
Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
jen příště busem pošlete ty malý šupáky.


(Napsáno ve čtvrtek odpoledne na trasa Praha – Olomouc, odkud vlak se školním, a to doslova školním, výletem pokračoval až někam na Žilinu. Obvyklá kapacita míst k sezení je pro obvyklou soupravu zhruba 310 míst. Protože ale nejspíš NĚKDO vykoupil místenky se značným předstihem, rozhodli se chytří pánové od dráhy tentokrát nezačlenit jídelní vůz, ale přidat místo toho JEDEN Bmeer61, takže bylo ve vlaku rázem dalších 66 sedadel. Vlakem obvykle jezdí, soudě podle opět obvyklého přeplnění, zhruba 420 lidí, většina z Prahy, kteří se po trase pozvolna obměňují. Nyní jelo kromě obvyklých 420 lidí ještě vysoce neobvyklých 260 uřvaných dětí, kterých se odhaduji tak 150 počůralo, když na záchod prostě nebyla šance se protlačit, a nějaký ten doprovod k nim, který se ale asi z taktických důvodů někde schovával. Takže ano, bylo to maso a netřeba snad dodávat, že atmosféra byla poněkud hustší.
Tímto končí pravidelná dávka stížností na společnost, díky za pozornost.)