Uusivuoden tiivistelmä V

Ok, už je to trochu ohrané, psát sem každý rok soupisku údajně důležitých událostí, nicméně jsem došel k závěru, že je dobré tuto tradici udržet z jednoho prostého důvodu. Aby totiž bylo možné bourat konvence, je třeba nějaké ty konvence mít, ideálně nějaké dost prominentní a zároveň neškodné. Konkrétně tahle tradice je navíc sice cyklická, ale sama v sobě naprosto neuspořádaná, což nadále imponuje ne-řádu.

Jako příklad toho, proč je vždy zapotřebí udržovat i protiklad toho, o co se snažíme primárně, nejlépe poslouží příběh Patricka Kavannagha.

Ten žil ještě před deseti lety v jednom malém bytě na předměstí Bostonu a byl policistou. Jakožto potomek irských imigrantů se honosil chatrnou reputací, značným počtem příbuzných a nikdy to nedotáhl dál než na seržanta. Strážcem zákona se stal krátce po velmi předčasné smrti obou rodičů, které srazil autem opilý řidič, a zajistil tak všem čtyřem bratrům a třem sestrám alespoň vratkou oporu. I oni se postupně osamostatňovali a jemu tak ubývalo odpovědnosti, nicméně sloužil i nadále svědomitě a s plným nasazením potíral organizovanou skupinu pašeráků zbraní, až si brzy mohl dovolit i dvě koblihy k snídani a pozvat budoucí manželku na večeři. Jednoho listopadového rána se pak účastnil velkého zátahu proti výše zmíněným pašerákům, který definitivně zničil jejich síť ve městě a přilehlém okolí. Oslava byla náramná, příslib klidu a pohody neochvějný, několikrát se mluvilo o povýšení a Patricka cestou domů srazil autem opilý řidič.

Já se rozhodně do obchodu se zbraněmi zapojovat nehodlám, alespoň prozatím, a místo toho ochotně vysypu, co že jsem to zhruba celý rok dělal.

Potkal jsem piráta v podzemce.

Po čtyřech letech potkávám spoustu lidí, které jsem hrozně dlouho neviděl. Jinými slovy jsem dostal nové brýle.

Protože už se tak nějak stalo tradicí, že se každý rok začínám učit nějaký nový jazyk, a protože jsou spolužáci z irštiny s prominutím hovada, co chtějí školu v pátek ve dvě, musel jsem i tento prestižní keltský jazyk odložit. Díru po něm zaplnila islandština pod taktovkou docentky Kadečkové, jejíž nadhled bych chtěl jednou mít.

Použil jsem v diskusi redukci ad Hitlerum, a přesto jsem vyhrál.

Do manuálu k jednomu z procesů, co mám v práci na starosti, jsem nacpal referenci na Starý zákon, konkrétně Izaiáš 44:8. Dosud si nikdo nestěžoval.

Umřela mi Mafra.

Pořídil jsem si párek dikobrazů a následně rozjel chov. No tak hraju FarmVille, to je toho...

Napsal jsem jedno krátké absurdní drama, které ale hodlám ještě značně upravovat, takže zveřejnění se patrně jen tak nedočká.

Absolvoval jsem důkladnou pouť po těch českých zoologických zahradách, kde jsem ještě nebyl. Olomoucká je geniální, ostravská ujde, brněnská kvalitou odpovídá městu, ve kterém má tu smůlu stát.

Sestrojil jsem v práci z víka kartonové krabice patent, jehož použitím lze předejít pomačkání papírů vylézajících z jehličkové tiskárny. Což v praxi znamená, že tam ten šílený traktor bude sloužit dalších šedesát tisíc let.

Karel Gott vyhrál Zlatého slavíka.

Suddenly, wild Justin Bieber appears.

Prošel jsem si pozvolnou proměnou z Karkulky do Cúchulaina a pak mi nějaká maďarská emočubka smazala celý účet. Grécké označenie pravdy, to zrovna.

Film o souboji gigantického žraloka a obří chobotnice, co jsem tu propagoval loni, své pokračování skutečně dostal a souboj žraloka s monstrózním krokodýlem překonal i moje nejdivočejší představy. Jestli někdo víte o nějakém ještě debilnějším kinematografickém počinu stran žraloků, dejte mi o tom prosím neprodleně vědět.

Hromadně mystifikuji okolí a už se mi povedlo třem lidem vsugerovat, že se jmenuji úplně jinak. Můj slovenský spolubydlící v tomto málem uspěl i u mého českého spolubydlícího. My jsme tam celkově veselá kopa.

Tradiční krátká rekapitulace toho, jak si vedou moje známější alter ega:

Chcípáci právě potlačili chystanou socialistickou revoluci finských vánočních skřítků a z Edvina se pomalu ale jistě se stává zatraceně komplikovaný časoprostorový úkaz.

Champbacca v té hlavní realitě konečně odešel do fingovaného důchodu, ale prakticky rozjel mimo pozornost galaktických byrokratů provoz vlastní akademie se sabaccem a děvkama. Organizuje zájezdy do džungle, učí děcka chlastat, chodí na ryby a hady a už brzy ho dohoní následky nezřízeného mládí. V těch ostatních realitách se nestalo nic nového, pouze jsem tam udělal pořádek a nyní je většina materiálů uveřejněna.

Narva'Raan bez úhony přežila kapitánovo kamikaze, zachránila co se dalo a byla za to vesmírem náležitě potrestána. Pokud to přežije, čeká ji spousta terapeutických sezení s promovanou psycholožkou, ovšem ono přežití je ještě dost ve hvězdách.

Magnus Mungo, jehož osud by byl jistě vzhledem ke zvyklostem nedalekého Westerosu dost zajímavý, tak nějak usnul, ovšem ne víc než zbytek všech Lordů a Lam. Smutný příběh.

Torchwood 4 chvíli existoval a dokonce se zapojil do světového dění. Otázkou je, nebylo-li to naposledy.

Pořídil jsem si sonický šroubovák desátého Doktora a taky pár dalších kryptofašistických hovadin.

Byl jsem týden v Londýně.

Taky jsem byl dva dny v Brně a přežil to. Zejména díky mrkvovému guláši poslední záchrany a tomu, že jsem se před vlastním příjezdem intenzivně věnoval studiu technik Beara Gryllse. Ten člověk je bůh.

Flann O'Brien byl taky bůh.

Patrick Kavannagh, kterého zmiňuji někde tam nahoře, nikdy neexistoval a celého jsem si ho vymyslel. Vám je to úplně jedno. Kdo z nás je padouch?

Úplnou náhodou jsem narazil na seriál Lexx, kterému tady dost možná věnuji jeden z budoucích příspěvků. Tenhle německo-kanadský počin natáčený mezi lety 1997 a 2002 sice vypadá tak o deset let starší, ovšem je to zatím bezkonkurenčně nejúchylnější seriál, jaký jsem měl tu čest vidět.

Zjistil jsem, že zahájení kompletace sbírky Kokot-ti už tady avizuji od roku 2008. Teď už mám materiálů dost, takže bych s tím možná mohl konečně něco dělat.

Hudebně vzato jsem se decentně posunul a kromě klasického gaymetalu, co jsem poslouchal doteď, mám teď na seznamu i Blackmore's Night, Dropkick Murphys a podobné podivnosti.

Byl jsem v ostravském divadle na lokální adaptaci muzikálu Do naha! V dialektu. A rozuměl jsem skoro všemu.

Přilepil jsem na dveře mého současného obydlí varování před trolly, to aby případné návštěvy věděly, do čeho jdou.

Odolávám pokušení začít hrát The Old Republic a s lehkou pomocí profesorského aparátu FF UK se mi to i daří. Frustraci si patrně vybiji s příchodem třetího dílu Mass Effectu.

Začal jsem si hrát s editorem map do Jedi Outcastu a vůbec celou řadou věcí, do kterých bych radši neměl strkat nos.

Rozpoutal jsem masivní poke wars na několika frontách a na většině zvítězil. Pouze pár starých pardálů nadále údery vrací.

Ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že se má velmi skromná knihovnička během roku víc jak ztrojnásobila, zejména vinou jistého pana Joyce. Také do ní konečně přibyl kriticky důležitý svazek trilogie Illuminatus! a dá se předpokládat, že tento trend bude nadále pokračovat.

Přeložil jsem kus textu z kvazipolštiny. Čistě abych dostál svému slibu.

Zrušil jsem fanouškovské fórum Star Wars Universe, neboť se mi podařilo rozplakat několikrát po sobě tamní třináctileté administrátory a jejich dvanáctileté ocásky. Titul ničitele fór mi teď už nikdo upřít nemůže.

Nadále bojkotuji Festival Fantazie a aktivity s ním spojené a letos jsem se tak účastnil pouze Cravataconu, Koprconu a té nové verze Sconu. Ono to tak nějak stačí, zejména když se ve dvou z nich více či méně účastníte i organizace.

Poučil jsem se z chyb stran důvěřivosti k některým lidem a přestal si brát servítky s jejich postavami. Prostě umřou, to je toho.

Tenhle blog překonal hranici 13 200 návštěv, což dá dohromady obyvatelstvo Roudnice nad Labem a do Českých Budějovic mi chybí tři stovky.

Objevilo se tu znovu 22 příspěvků, stejně jako v předchozích čtyřech letech. Letos se ovšem nedá říct, že by některé z nich byly bezobsahovou výplní, neboť tak nějak mimo jsou prostě všechny.

Účastnil jsem se akce Duben, měsíc drabble a vyhrál tam epesní tašku. Byla vykoupena krví, slzami a bordelem v kontinuitě, ale do dnešního dne přežilo jediné, ona taška. Mám tedy sílu připravovat se na další ročník.

Založil jsem si vlastní diskordiánskou kabalu. Protože můžu.

Rád bych se teď ještě jednou zpětně distancoval od těch debilů z církve jediistů. Star Wars mám rád hodně, ale rozhodně ne nekriticky a vůbec, takže jsem jejich směšné instituci vyhlásil skrytý džihád. Má vlastní církev se dokonce snažila pro spolupráci kontaktovat neznámé telepaty, ti však zarytě mlčí na všech frekvencích.

K velké radosti okolí si zahrávám s ohněm v podobě blankversu.

Znovu, ale fakt jen na chvíli, jsem začal hrát Lineage. Trpasličího vědce s ambicemi na výrobu termonukleárních zbraní však na tom munchkinovském serveru nikdo nepotřeboval, a tak se tento rozhodl k přestěhování na nějakou lepší planetu.

Zase, už asi po padesáté, jsem skočil Tess na nějakou výhovorku ohledně aktualizace Jedilandu a snad i nového redakčního systému. Termín, který si sama určila, nestihla, takže pokud by to štvalo ještě někoho, zamiřte k nám na Eclipse, zřídil jsem tam pro podobné případy flek.

Na předvánočním večírku katedry jsem zjistil, že se mnou do ročníku chodí samá zajímavá individua. Latentní gerontofilka, gangsterka z Žižkova, umělecká kovářka a tak, samí lepší lidé. Akorát tedy chodí všichni pozdě.

Vinou pokročilé kreténizace obsluhy jsem přišel o tři oblíbené hospody v Praze, ale našel dvě nové mimo ni. Sice je to trochu z ruky, ale stojí to za to a já už jsem prostě poslední dobou trochu mobilnější.

Uspořádal jsem sraz hráčů jednoho z těch několika RPG a myslím tedy, že se povedl.

Silničáře letos poprvé nepřekvapil sníh v půlce prosince, jednoduše proto, že tou dobou tam žádný sníh nebyl. Já osobně jsem sníh tuhle zimu například stále ještě neviděl.

Oslava letošního Silvestra bude patrně probíhat lehce ve smečce.

Na PF klasicky seru a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.  

Jedien ihmemaa

(napsáno s předstihem, abych na to náhodou nezapomněl, takže těžko říct, která z variant bude platná v době uveřejnění, nehodící se prostě škrtněte)

Máme tu Aðfangadagskvöld/Štědrý den/Szenteste, venku je hnusně/krásně a konečně přestalo/začalo sněžit.
Když se teď místo z okna podíváte na Jediland.cz, zjistíte, že vypadá úplně stejně/jinak, což po těch víc jak dvou letech bez jediné změny člověka prostě zákonitě nemůže/musí překvapit. Nezbývá než doufat, že slíbený a nyní odložený/spuštěný betatest brzy zdárně začne/skončí a ostrý provoz na sebe nenechá dlouho čekat.
Fanoušci brakové/kvalitní Star Wars fanfiction, kteří z tohoto postižení ještě nestihli vyrůst, teď jistě jásají, neboť se snad definitivně vytratí/vrátí konkurence těm pár pochybným webům parodického vzezření.

Tímto bych tedy chtěl poděkovat/vynadat Tess, že dodržela/nedodržela své předsevzetí z Kopru, které navíc sama z původního plánu dost zpřísnila. Do odvetné/reklamní kampaně se hodlám zapojit co nejaktivněji, mimo jiné proto, že z toho na jistých podřadných fórech kouká solidní příležitost pro trollení.

Jedi Land je mrtev, ať žije Jediland.

(ať už to dopadlo jakkoliv, tímto nijak neodstupuji od svých předchozích požadavků)

Tillille

Tak jo. Z mého prvního Koprconu (2006) report není, neboť to jsem ještě neměl blog. Prostě středověk. Z druhého (2007) už ano, takřka realistický, ovšem s notnou porcí stylizace. Po Koprconu 2008 přišla první závratná změna, krácení, patrně z lenosti. A ačkoliv se k němu objevil jeden jediný komentář, jeho hodnota je prakticky nevyčíslitelná, a to ani pokud bychom se ho snažili vyvážit zlatým hnojem. Report z roku 2009 přinesl pokročilou počítačovou grafiku, jejíž vypracování bylo natolik vyčerpávající, že mu za oběť padla většina obvyklé vaty.
Rok 2010 byl vysloveně experimentální. Vzhledem k tomu, že jsem většinu conu prospal, jsem si absenci zajímavých zážitků vynahradil prachsprostou fabulací. Úspěch byl nezměrný, prakticky každý zmíněný se proti zmínění ohradil a vůbec to bylo náramně veselé. Problém je jen v tom, že podruhé mi na to patrně málokdo skočí, takže letos budu muset udělat nějakou jinou hovadinu.
Nyní je tu rok 2011 a mně pomalu dochází finské lokální pády.

Na druhou stranu si troufám říct, že následující příspěvek bude svým charakterem natolik unikátní, že jestli mě někdo přesvědčí o opaku, dám mu klíče od Eclipticy. Zároveň má i značnou didaktickou funkci pro další obraceče hamburgerů v zácviku, jako jsem já.

Poetické bingo.
(jeho pravidla se od binga klasického trochu liší – vyškrtávací šablona (zde) je fixní pro všechny, vyhrává ten, kdo jako první vyškrtáním správných termínů identifikovaných v následujícím textu dosáhne souvislé posloupnosti o pěti polích, ať už horizontálně, vertikálně nebo diagonálně)

Ač zhasla v dálce již ta jasná zář
a zase pryč je nejlepší ten con,
co v zemi téhle dá se vůbec znát,
tak není třeba rmoutit sobě tvář,
neb nezní přeci všemu konce zvon,
a můžem zase za rok jet si hrát.

Já šestkrát už jsem dálku tuto jel
a pošesté se stále těšil moc,
a tento ročník ještě více zněl,
tak dlouhá byla před ním prázdná noc.
Ve vlaku jako loni stále sám
jsem ujel značný cesty dlouhé kus
a nebylo to dobré, řeknu vám,
byť pořád lepší nežli prázdný bus.
Než Ace a já jsme zřeli stavby zeď,
co běžně dětem slouží coby hrad,
tak téměř padla na kraj temná šeď
a já měl po té cestě děsný hlad.
Ač vevnitř ještě stále trval klid
a tichý dál byl ze zdí dutý hvozd,
tak brzy přijel ze všech planet lid
a každý jeden z nich byl host.
Žádný děda z Kopřivnice
nechodí už pro milice,
když před startem prosince
potká doma povstalce,
uklidí se do pivnice.
Než prošly davy tyto školou dál,
já na lov vydal jsem se sám a sám
a kousek dál ten stánek milý stál,
co s rýží psy tam s chutí jídávám.
Pak vrátil jsem se rychle zpátky zas,
kde zatím provoz zhoustl celkem fest,
neb za pár minut nejvyšší byl čas
a začal různých divých umů test.
Já dál jsem pouze hlídal hlavní vchod
a dalších hostů zpoždění měl vlak,
tak přišla chvíle klidu celkem vhod
a Vojta kredit loupil jako drak.

Jak večer zvolna tempo nabrat chtěl
a klevet stále třeba probrat dost,
tak násobil se počet pilných včel
a mně se náhle velmi hodil post,
neb centrem dění rázem stůl se stal
a každý hlod byl o to větší skvost,
že každý člověk něco k dobru dal.
Pak chodili kol lidé různých měst
a kde šel člověk, tu i zajíc řval,
a mrkví mlátil kolem o sto šest,
oč málokdo však zjevně vážně stál,
i spoustu bylo vidět známých hvězd.
A kdyby snad se někdo o čest bál,
že padl zrovna o něm jakýs drb,
tak vězte, že se každý mile smál
a újmy neznal ničí rodný krb
a není třeba shánět nových vrb.
Pak konec přišel na ten první den
a nocí řeč se nesla zvučně dál,
což místy hluk byl silný na to dost,
že hodil by se k spánku mnohým mák.
Já též jsem do té říše zvolna šel
a ráno spatřil velký věru div,
že doufám nebyl to jen krutý sen:
ač Tess už slibů dávno dala hrst,
a já jsem čert co nechce jenom prst,
tak teď tam svědků spousta byla též
a nestavěla doufám ze lží věž,
když kabát nový sféře staré tká
a k Vánocům nám vážně dárek dá.

Jak večer stále víc se blížil nám,
tu mnohých dalších padlo k uším slov
a přišel čas si něco k jídlu dát.
I nyní přišlo za vhod maso psí
a rázem síly každý mraky měl,
což hodilo se nejen starším z nás.
Neb další program zájemcům byl přán
a zbyla na nás ještě fůra slov,
tak zkrátím tlachy jak se nejvíc dá,
ať netrvá to zase dlouho moc.
Jen jednou vkročil v místnost ten můj stín
a do kavárny sotva nahlíd jsem
než vyšší síla táhla se mnou pryč,
leč přesto všechno chybí mi už teď
ten spolek divných lidí jako sůl,
ač jmen jen málo letos znělo zde.

Tak za rok snad se sejdem všichni zas,
až přijde znovu zimních tradic čas,
pak užijem si řádně místních krás
a Síla zatím bude proudit v nás.
(a verše ať už kurva vezme ďas)


A nadále prozaicky soudím, že by Jediland měl být aktualizován. Pro pořádek.