Paljon melua tyhjästä

(začíná to tu být trochu tematicky jednotvárné, tak to zkusím ozvláštnit aspoň formou, mkay?)

V realitě, která nás teď bude zajímat, se psal rok 2186.

K velké smůle všech se ukázalo, že ten pomatený člověk měl přeci jen pravdu, a prakticky nad každou obydlenou planetou v galaxii bylo brzy možno spatřit monstrózně velké lodě vetřelců z Temného prostoru, jejichž jediným cílem bylo sklidit co nejvíc živých bytostí a vyhladit ty, co se nenechají. Protože to tak prostě vždycky bylo, je a musí být i nadále.
Batarianská hegemonie padla jako první, Země se odmlčela o pár týdnů později a brzy nebylo bezpečno už vůbec nikde. Zatímco na hlavní centra galaktické civilizace útočil nepřítel neznámý, záhadný a zdánlivě neporazitelný, menší kolonie mimo hlavní zájem si jako cíl vybral Cerberus, teroristická organizace, která se až moc držela přísloví, že účel světí prostředky.
Některé kolonie se tváří v tvář jasné hrozbě rozhodly odpálit fúzní reaktory, jiné, zpravidla menší, přerušily kontakty a obyvatelé doufali, že v tichu přečkají, než se venku přežene gigantická bouře. Bouře, jejíž předchůdce o padesát tisíc let trval pár století.
Pořád se ale našlo pár takových, co se přidali k zoufale se bránícím světům, ačkoliv ten jejich nebyl zatím v bezprostředním ohrožení. Právě to se dalo říct o malé skupině obyvatel planety Veles v soustavě Pax. Na této zmrzlé kouli nehodné obrany se krom úctyhodných zásob zmrzlého kryptonu nacházelo také sídlo přepravní společnosti Perunica Express, jejíž zaměstnanci se nedávno jednohlasně zapojili do válečného úsilí.

Narva’Raan nar Vaala, kapitánka jedné ze dvou přepravních fregat, které měla společnost k dispozici, prošla za uplynulé tři roky dost radikální proměnou. Když před čtyřmi lety opustila Flotilu a vydala se na pouť, čekala, že ji ukončí hned, jak se svým tehdejším partnerem dokončí opravy nalezeného vraku. Vrátit se s lodí, to by bylo něco. Jenže jeho pak zabili, z ní se stal kapitán, gethové po třech stoletích klidu zaútočili a vůbec se začaly dít dost divné věci. To, že se intimně sblížila se staniční zdravotnicí a následně stala otcem nyní roční šmoulinky, byla už jen třešnička na dortu, díky které byla ale současná situace ještě mnohem horší. Malá Arya, jak ji po dlouhé debatě nakonec pojmenovaly, teď trávila většinu času pod dohledem babičky na Sanvesu, neboť obě její matky se rozhodly zapojit do války se zbraní v ruce. Nezodpovědné, rozhodně, ale situace ještě nikdy nebyla tak zoufalá a už i Thessia se ocitla pod spáry nepřítele.
Teď byly poslány, společně se dvěma neznámými turiany, na daleký měsíček s poetickým jménem Arvuna. Tamní gigantická přehrada se svou velkokapacitní vodní elektrárnou přilákala pozornost nepřítele a její ztrátu si velení nemohlo dovolit.
První tři vlny zrůd odrazili s přehledem. Turiané toho sice moc nenamluvili, ale o to víc toho postříleli. Projektily svištěly vzduchem, maso mutantů se hromadilo v kupách a krev, či to co z ní zbylo, pomalu kontaminovala zdejší hlínu. Příslib posil přišel s vlnou čtvrtou.
Narva málem zavařila omnitool, jak mezi dávkami střídavě mrazila a zapalovala nabíhající příšery, Filia s vypětím všech sil držela kolem týmu ochranný biotický štít a turiané stříleli všechno, co mělo tu drzost se pohnout navzdory jejich přání. Cítila, jak jí zbloudilé šrapnely a sem tam kulka olizují štíty, a nejistě svírala v rukou oprýskanou M-8, která už by stejně jako její bitevní kombinéza snesla nějaké to vylepšení.
Na scénu vstoupila dvojice větších potvor, brutálních bestií vzniklých spojením zmutovaného kroganího těla a přimontované hlavy turiana. Nebyl to hezký pohled a ještě horší bylo, pokud se na vás ta hora masa a kovu rozeběhla. Kombinací mrazu, ohně a dávek z pušky nakonec jednoho zastavila sama, ale druhý mezitím stihl otevřít břicho vojákovi po její levici. Neustoupil a Filia mu teď nedokázala pomoci už ani tenčícími se zásobami medigelu.
Zůstali tři, ale vlnu nakonec odrazili. A další a další, až je přestala počítat. Časem přicházely nové obludy včetně těch, co nesnášela nejvíc – asarijky zmutované k nepoznání, proti kterým byla naprosto bezmocná. Vystřílela do ní několik zásobníků, ale ani se nedostala přes bariéry, když se příšera jedním skokem zmocnila turiana na druhé straně barikády a elegantně jím prostrčila ruku. Filia ji naštěstí svou vlastní biotikou brzy přeměnila v elektrolyt, ale už zůstávaly samy dvě.
Vyměnily si zoufalé pohledy, ona odložila masku a než se znovu ozvalo kvílení smrti, strávily pár minut mlčky v objetí. Jestli mají za chvíli umřít, nějaká infekce je jí úplně ukradená.
Nakonec přežily, obě dvě, a ani netušila jak. Měla nicméně podezření, že kdyby tam s ní byl kdokoliv jiný, obstarožní štítování by brzy vzalo za své a z ní by byla v lepším případě mrtvola, v horším monstrum přeprogramované k zabíjení dalších nevinných.
Samozřejmě pak strávila dva dny ponořená do antibiotik, ale když přišla finanční odměna z velitelství, už jí bylo skoro dobře. S úsporami se vydala nakoupit zásoby a plna nadějí vzala rovnou tu největší a nejdražší bednu.
Byla v ní třicetikilová kroganská brokovnice, tři rezervní zásobníky, vylepšený zaměřovač do ostřelovačské pušky, sekundární generátor štítů nekompatibilní s její verzí kombinézy a poukaz na výcvik zdarma pro libovolného drella.
A takhle, milí zlatí, funguje store v Mass Effect 3 multiplayeru.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Suuri epäjärjestys

Mass Effect 3 má parádní multiplayer.

Navíc, jak jsem psal dříve, systém získávání nových věcí do něj je tak chaotický a náhodný, že jsem to už dlouho neviděl, ačkoliv jsem se o něco podobného sám snažil.
Pokud nevíte, o co jde, je to velmi snadné: postavy, zbraně a vybavení se získávají z balíčků, které si člověk může koupit za krví a dalšími tělními tekutinami potřísněné kredity. Existují čtyři úrovně vzácnosti (v pořadí modrá, stříbrná, zlatá, platinová) a tři druhy balíčků, jejichž cena odpovídá tomu, jak vzácné předměty z nich můžou padnout. Tam ale veškeré konvence končí, protože jinak jde o takovou loterii, že to nemá obdoby, a z nejdražšího balíčku vám sice teoreticky může padnout požadovaná zlatá postava, ale taky to může být čtyřikrát nepoužitelný balast a jedna zlatá karta Reset Powers¹.
Důležité je ještě zmínit, že věci se v balíčcích můžou opakovat a je s tím i počítáno. Pokud znovu dostanete stejnou zbraň, jako už máte, nedostanete dvě, ale ta jedna se celkem znatelně vylepší. Odemkne-li se vám znovu povolání, které jste již odemkli, dostanete na něj nějaké zkušenosti a hlavně možnost si o trochu víc upravit vzhled. Dostane-li se zbraň na maximální, to jest desátý, level, z balíčků padat přestane, ovšem kdo by čekal, že to samé platí pro postavy, mýlil by se tak šeredně jako já.
Málo co se vyrovná pocitu, kdy po třech hodinách hraní zaběhnete do sámošky na konci vesmíru a nakoupíte tam za všechny kredity balíčky, v nichž doufáte nalézt aspoň něco použitelného, a najdete v nich kromě obvyklého smetí a dvou brokovnic taky devětkrát postavu, kterou už máte dávno odemknutou, maximálně omalovatelnou a na nejvyšším levelu.
Původně jsem chtěl z dlouhé chvíle zkusit vypočítat, jaká je šance, že se v nejbližší době zblázním, když ze všech těch věcí sháním jednu jedinou, ale asi bych pak měl tendence jít sázet Sportku, takže tu místo toho dám báseň Stephena Cranea. Takhle nějak si totiž představuji, že se k tomu staví tvůrci.

A man said to the universe:
“Sir, I exist!”
“However,” replied the universe,
“The fact has not created in me
A sense of obligation.”

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.


1 Ta umožňuje zpětně změnit schopnosti již vylevelované postavy, ovšem je v podstatě rychlejší to obejít tak, že si člověk tu postavu jednoduše založí znovu. Též známá jako „Golden FFFFFFUUUUUUUU“.