Paljon melua tyhjästä

(začíná to tu být trochu tematicky jednotvárné, tak to zkusím ozvláštnit aspoň formou, mkay?)

V realitě, která nás teď bude zajímat, se psal rok 2186.

K velké smůle všech se ukázalo, že ten pomatený člověk měl přeci jen pravdu, a prakticky nad každou obydlenou planetou v galaxii bylo brzy možno spatřit monstrózně velké lodě vetřelců z Temného prostoru, jejichž jediným cílem bylo sklidit co nejvíc živých bytostí a vyhladit ty, co se nenechají. Protože to tak prostě vždycky bylo, je a musí být i nadále.
Batarianská hegemonie padla jako první, Země se odmlčela o pár týdnů později a brzy nebylo bezpečno už vůbec nikde. Zatímco na hlavní centra galaktické civilizace útočil nepřítel neznámý, záhadný a zdánlivě neporazitelný, menší kolonie mimo hlavní zájem si jako cíl vybral Cerberus, teroristická organizace, která se až moc držela přísloví, že účel světí prostředky.
Některé kolonie se tváří v tvář jasné hrozbě rozhodly odpálit fúzní reaktory, jiné, zpravidla menší, přerušily kontakty a obyvatelé doufali, že v tichu přečkají, než se venku přežene gigantická bouře. Bouře, jejíž předchůdce o padesát tisíc let trval pár století.
Pořád se ale našlo pár takových, co se přidali k zoufale se bránícím světům, ačkoliv ten jejich nebyl zatím v bezprostředním ohrožení. Právě to se dalo říct o malé skupině obyvatel planety Veles v soustavě Pax. Na této zmrzlé kouli nehodné obrany se krom úctyhodných zásob zmrzlého kryptonu nacházelo také sídlo přepravní společnosti Perunica Express, jejíž zaměstnanci se nedávno jednohlasně zapojili do válečného úsilí.

Narva’Raan nar Vaala, kapitánka jedné ze dvou přepravních fregat, které měla společnost k dispozici, prošla za uplynulé tři roky dost radikální proměnou. Když před čtyřmi lety opustila Flotilu a vydala se na pouť, čekala, že ji ukončí hned, jak se svým tehdejším partnerem dokončí opravy nalezeného vraku. Vrátit se s lodí, to by bylo něco. Jenže jeho pak zabili, z ní se stal kapitán, gethové po třech stoletích klidu zaútočili a vůbec se začaly dít dost divné věci. To, že se intimně sblížila se staniční zdravotnicí a následně stala otcem nyní roční šmoulinky, byla už jen třešnička na dortu, díky které byla ale současná situace ještě mnohem horší. Malá Arya, jak ji po dlouhé debatě nakonec pojmenovaly, teď trávila většinu času pod dohledem babičky na Sanvesu, neboť obě její matky se rozhodly zapojit do války se zbraní v ruce. Nezodpovědné, rozhodně, ale situace ještě nikdy nebyla tak zoufalá a už i Thessia se ocitla pod spáry nepřítele.
Teď byly poslány, společně se dvěma neznámými turiany, na daleký měsíček s poetickým jménem Arvuna. Tamní gigantická přehrada se svou velkokapacitní vodní elektrárnou přilákala pozornost nepřítele a její ztrátu si velení nemohlo dovolit.
První tři vlny zrůd odrazili s přehledem. Turiané toho sice moc nenamluvili, ale o to víc toho postříleli. Projektily svištěly vzduchem, maso mutantů se hromadilo v kupách a krev, či to co z ní zbylo, pomalu kontaminovala zdejší hlínu. Příslib posil přišel s vlnou čtvrtou.
Narva málem zavařila omnitool, jak mezi dávkami střídavě mrazila a zapalovala nabíhající příšery, Filia s vypětím všech sil držela kolem týmu ochranný biotický štít a turiané stříleli všechno, co mělo tu drzost se pohnout navzdory jejich přání. Cítila, jak jí zbloudilé šrapnely a sem tam kulka olizují štíty, a nejistě svírala v rukou oprýskanou M-8, která už by stejně jako její bitevní kombinéza snesla nějaké to vylepšení.
Na scénu vstoupila dvojice větších potvor, brutálních bestií vzniklých spojením zmutovaného kroganího těla a přimontované hlavy turiana. Nebyl to hezký pohled a ještě horší bylo, pokud se na vás ta hora masa a kovu rozeběhla. Kombinací mrazu, ohně a dávek z pušky nakonec jednoho zastavila sama, ale druhý mezitím stihl otevřít břicho vojákovi po její levici. Neustoupil a Filia mu teď nedokázala pomoci už ani tenčícími se zásobami medigelu.
Zůstali tři, ale vlnu nakonec odrazili. A další a další, až je přestala počítat. Časem přicházely nové obludy včetně těch, co nesnášela nejvíc – asarijky zmutované k nepoznání, proti kterým byla naprosto bezmocná. Vystřílela do ní několik zásobníků, ale ani se nedostala přes bariéry, když se příšera jedním skokem zmocnila turiana na druhé straně barikády a elegantně jím prostrčila ruku. Filia ji naštěstí svou vlastní biotikou brzy přeměnila v elektrolyt, ale už zůstávaly samy dvě.
Vyměnily si zoufalé pohledy, ona odložila masku a než se znovu ozvalo kvílení smrti, strávily pár minut mlčky v objetí. Jestli mají za chvíli umřít, nějaká infekce je jí úplně ukradená.
Nakonec přežily, obě dvě, a ani netušila jak. Měla nicméně podezření, že kdyby tam s ní byl kdokoliv jiný, obstarožní štítování by brzy vzalo za své a z ní by byla v lepším případě mrtvola, v horším monstrum přeprogramované k zabíjení dalších nevinných.
Samozřejmě pak strávila dva dny ponořená do antibiotik, ale když přišla finanční odměna z velitelství, už jí bylo skoro dobře. S úsporami se vydala nakoupit zásoby a plna nadějí vzala rovnou tu největší a nejdražší bednu.
Byla v ní třicetikilová kroganská brokovnice, tři rezervní zásobníky, vylepšený zaměřovač do ostřelovačské pušky, sekundární generátor štítů nekompatibilní s její verzí kombinézy a poukaz na výcvik zdarma pro libovolného drella.
A takhle, milí zlatí, funguje store v Mass Effect 3 multiplayeru.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.