Maatalous

Víte, co je strašně divné?
Že ten slovenský L2 RP server skončil.
Ne, to není vůbec divné.
Strašně divné je, že jsem se jeho dementnímu majiteli a jeho polodementnímu poskokovi nevysmál do ksichtu a nevymočil se na hrob jejich projektu.
Ne, prostě jsem se zatvářil nějak takhle a nechal to plavat. Ani pořádný flame z toho nebyl. Fakt smutné.

Nicméně tady teda aspoň vyvěsím přestupové questy tak, jak měly ve hře nahradit ty původní. A kdo ví, jak vypadaly ty původní, ten uzná, že tyhle jsou asi milionkrát lepší, vtipnější, kratší a vůbec špica.
Ano, opravdu je část toho lidského napsaná v blankversu.
A ano, ve všech je spousta narážek jak na Faremion, tak na další klasiku.

Legenda
Questy jsou unikátní pro každou rasu, nicméně vzorec je stejný, každá postava jednoduše začne u prvního NPC, dostane předmět, jde za dalším, dostane další předmět, přesune se k poslednímu a dostane třetí, přičemž za tři si může u speciálního čtvrtého NPC změnit povolání. Smyslem těchto úkolů bylo seznámit hráče se situací ve světě a zároveň se zbavit nepříjemného problému s faktem, že žádný ze standardních questů by v novém světě nešel ani vzít, natož dokončit.
Každé číslo představuje jednu obrazovku textu, přičemž platí plus mínus následující posloupnost:
[1] Tohle vidí každý, když si NPC naklikne, nehledě na rasu.
[2] Tohle u prvního NPC vidí jen příslušník náležité rasy, u dalších dvou je navíc podmínka, aby navštívil to předchozí a dostal od něj věc.
[3] Tlachání, těchto obrazovek je většinou víc. Jakmile se postava dostane na poslední z nich, dostane věc a je poslána za dalším líně postávajícím individuem.
[4] Tento text se zobrazí, pokud postava označí NPC po tlachání v [3] ještě jednou.
[-] A tohle poté, co si s NPC bude chtít pokecat i po absolvování celého martyria.


Trpaslíci

Ouřada
Ringo Rumpál

[1]
Pred sebou vidis nastvane pusobiciho trpaslika, ktery bystrym pohledem prejizdi uprchlicky tabor a neunavne si dela poznamky. V hlave mu nejspis srotuji slozite vypocty, rozhodne je jednim z tech uredniku, co svou praci delaji poctive. Svitek v ruce ma huste popsany, ale pokud se pokusis mu do nej nahlednout, rychle jej otoci mimo dosah zvedavych oci.

Jak tak chvili postavas kolem, trpaslik znejisti a upre onen propalujici pohled primo na tebe.

„Chces neco?“ zavrci a pripravuje si brk k utoku.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz se trpaslika zeptas, jestli pro tebe nema nejakou praci, upre pohled do zeme a kdyby mel volne ruce, asi by je spraskl.

„Mafra, ty to vidis. Kurde, podivej se kolem sebe. Vidis ten bordel? Vsichni ti trpaslici chteji pracu, kde ji mam asi sebrat, he? Sam som rad za fleka.“

Na jeho pokyn se rozhlizis a vidis prakticky cely uprchlicky tabor trpasliku. Vetsina jich spi, neco kuti u stanu nebo stavi stany dalsi, rozhodne to neni moc pekny pohled. Pro tebe to však není nic noveho, takze te nijak nerozhodi. Uz uz se rozhodujes jit hledat stesti nekam jinam, kdyz te trpaslik zadrzi.

„Ale jak tak na tebe cumim, ty asi nebudes uplne obycejny uprchlik, co? Zkama jsi? Aden, Giran, hm? To je vlastne jedno, umis kovat, delat se drevem nebo varit? To bych pro tebe praci mozna mel, i strazniky a pokojske shanime a vubec.“

Mam co nabidnout! -> [3]
Umim jenom chlastat, ale zato prvni ligu! -> [2.5]

[2.5]
„Vole, takovych jsem tu dnes mel ctrnact, padej.“

Trpaslik te nekompromisne odezene a pokracuje ve sve praci.

[3]
„Tak ted dobre poslouchej, reknu to jen jednou. Tady ti davam lejstro, se kterym dobehnes do Orenu a ukazes ho nasemu sefovi, Filaurovi. Nejcastejc bejva v byvale gilde valecniku, kde se ted shromazduji i trpaslici valecnici, nebo v hospode. Ten nejlip posoudi, jestli nam k necemu budes, nebo ne.“

Trpaslik nonsalantne ukaze smerem k mestu, ktere se v poslednim roce stalo posledni nadeji civilizace. Mesto je tezce opevnene, v jeho okoli je mnozstvi uprchlickych taboru a sem tam poletujici vrana dava vedet, ze jest cosi shnileho v okoli orenskem.

„Koukej se predvest, kdyz se osvedcis, dostanu za to premie.“

Ourada se vrati ke scitani trpasliku, stanu a beden, v cemz ho nevyrusi ani rev hladoveho trpasliciho mladete opodal.

[4]
„Tak uz padej, padej, mam spoustu prace.“

[-]
„Toz koukam, ze z tebe meli radost, to mam taky radost, bo dostanu bonus a konecne si budu moct koupit nove pero.“

Trpaslikovy oci porad vypadaji nastvane, ale usta se smeji. Proste byrokrat z povolani.

Grey Pillar's
Filaur
(není ani ve warrior guildě, ani v hospodě, nýbrž někde random u jednoho z těch obléhacích strojů)

[1]
Stoji pred tebou jeden z momentalne nejvlivnejsich trpasliku. Z doslechu vis, ze predstaveny gildy Sedeho sloupu je zodpovedny jak za stavbu vetsiny uprchlickych taboru, tak za prestavbu mesta a opravy jeho hradeb, na cemz si ziskal dobre jmeno i celkem dobre odmeny od stale jeste celkem bohatych starousedliku.

Kdyz se priblizis, komanduje zrovna jednoho z ucnu, ktery se zamotal do provazu komplikovaneho kladkostroje a vypada to, ze ho misto zarne kariery ceka vyhazov zpatky za hradby. Katapultem. Vzduchem letaji polodementni orkove a nesikovni impove, proste pohoda.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz si za jeho zady odkasles, prudce se otoci, jako by cekal najemneho vraha nebo unosce. Bleskove te sjede pohledem a nakonec si viditelne oddechne, nicmene nerekne ani slovo, dokud mu neukazes povereni. Dukladne ho prostuduje, nejspis tu kazdou chvili dostavaji nejake podvrhy, a ucen se mezitim vymotava z lan. Staresina se hluboce zamysli, prohledne si te a vynese celkem ocekavatelny verdikt.

„Hmmm, je mi lito, ale uz nemame volna mista.“

Udelam cokoliv -> [3]

[3]
Trpaslik se tvari soucitne, ale lomi rukama a vysvetluje.

„Pochop me, kurna. Kdybych mel material na stavbu, najmu trpasliku treba sto, ale takhle jsme radi, ze ma tech dvacet s cim delat. I blbeho dreva je malo, natoz poradne kameni. A to jsme na tom nejlip, to takova Cerna kovadlina je v loji uplne, kdyz skoro nema z ceho kovat.“

Kdyz vsak zmini Cernou kovadlinu, nahle se zarazi a zamysli.

„I kdyz, mozna tu preci jen neco je. Arin, staresina Cerne kovadliny, soucasnou situaci dost spatne snasi a zacina mit problemy s pitim. Coz, jak asi chapes, u trpaslika nevesti nic dobreho. Klesa mu vykonnost, stoupaji naklady a hlavne si moc nedava pozor na pusu, docela se o nej bojime. Skoc za nim a dej mu tohle lejstro, je to objednavka na hrebiky do hradnich zdi, ktere musi do pozitri vyrobit, jinak bude v prusvihu.“

[4]
„Ty kretene debilni, co se tam flakas? Vsechno vidim!“

Trpaslik sice rve na nekoho uplne jineho, ale stejne v tobe hrklo.

[-]
„Hrebiky uz jsou na ceste, nakonec to stihl a uz pry bude v pohode. Diky moc, Mafra ti za to jednoho dne jiste stedre zaplati.“

Black Anvil's
Arin

[1]
Z kdysi velmi vlivneho trpaslika a predstavitele kovarskeho cechu Cerne kovadliny je neco mezi troskou a otrokem. Kovarna, kterou mu orensti velkoryse venovali, aby jim do umoru koval nove a nove zbrane, zeje prazdnotou, krom par poskoku tu temer nikdo a hlavne nic neni. Je naprosto zjevne, ze surovinova krize je vazna a mas pocit, ze i posledni z rady peci vyhasina.

Staresina sam je pak unaveny a zpoceny. Nebo to neni pot? Pri blizsim pohledu je jasne videt zanedbaly vzhled a pokud byt jen lehce zacichas, citis nezamenitelny oder tvrde trpaslici palenky z jehlici.

Arin momentalne civi do zdi, tezko rict, jestli z opilosti nebo z nedostatku prace.

Quest -> [2]

[2]
Jakmile se dostanes do jeho zorneho pole, trpaslik te s lahvi v ruce zacne odhanet.

„Tahni do rite, morgosu zatracene! Tu makam, nevidis? A pro nuzaky jak ty nemam ani vindru, kurnik sopa uz!“

Co to? -> [3]

[3]
Vahas, zda je to z prepracovani, nebo z opilosti, ale nastesti to trva jen chvili. Kdyz se totiz velevazeny staresina naprahne k vypadu, prepadne vinou mrzke rovnovahy na zadek a je po boji.
Ted stojis pred nim, on sedi, sleduje padem rozbitou lahev a usedave place.

„Se tu na to muzu vysrat. Jeste pred dvema lety jsem byl nekdo, slysis, nekdo! Nejdulezitejsi trpaslik Snezne, vedel jsem o vsem, mel penez jako slupek a kazdy kovar v celej zemi me poslouchal. A co mam ted? Hovno. Kdyz uz mam do ceho triskat, je to nejake levne bazmek a chteji z toho hrebiky, copak to je praca pre takeho chachara jako su ja? Ja koval mece, co zabijo draka jen se na ne, ty vole, podiva!“

Vypovidej se, dedo -> [3.5]

[3.5]
„To bylo take rychle, himlhergot. Zive si pamatuju, jak chlastam s Balankim a Spironem ve Sneznej, kdyz zacaly chodit zvesti o padu toho a toho mesta. My meli svoje problemy, dochazely nam suroviny a vubec, tak sme to neresili. Ale meli sme, meli sme jim pomoct. Mozna bychom vsici chcipli, ale bylo by to se ctou, ne jak todlencto.“

Dramaticky rozhodi rukama a zveda se, pomalu, jiz vsak temer strizlive. Asi magie.

„A to pry sme na tom ze vsech ras nejlip, curina ne? Ze pry nas ty obludy nechavajo zit, abychom jim mohli slozit. Kopnot do teho. Se podivej, my drem jak hovada, skoro nemame z ceho delat a co zrat. Kamaelove meli recht a vzali roha hnedle ze zacatku, kdyz se to zacalo srat, orkove sou radi, ze majo co rubat. Lidi nas akorat sekyrujo, ze nam to trva, a usaci se sli schovat nekam do lesa, jako dycky.“

Nahle se zarazi, otre si slzy do hadru, hodi hadr do ohne a nasledna exploze obnovi vyhasinajici ohen.

„Dost, ja jim to ukazu. Zadny fnukani, Mafra mi bud svedkem, ted se do toho opreme a nandame to vsem, jako za starych casu, co? A proc ty jsi vlastne tady?“

Kvuli hrebikum -> [4]

[4]
„Jo, jasne, jdu na to. Ten papir si nech a tu mas dopis ode me, napisu ti tam, zes mi pomohl. Zabehni s tim k nejakemu tomu mistrovi a on uz se o tebe postara, jak bude moct. My trpaslici si proste musime pomahat, no ne?“

[-]
„Hrebiky budou, vsechno bude, i kdybych je mel delat z hliny, kurva.“

Temní elfové

Otrokarka
Sariss

[1]
Z postavy, ktera stoji pred tebou, cisi sebevedomi. Oproti ostatnim temnym elfum, kteri jsou v tabore videt, je tato zena zaroven prekvapive dobre osacena a klidna. Jen ten bic v ruce te trochu znervoznuje...

„Hej, ty mlade, pristup bliz, snad samicky se nebojis?“

Krom toho, ze na tebe takto bez okolku zarve, taky bez okolku praskne onim bicem a prstem volne ruky si te povolava k noze. Mas chut ji jednu flaknout, ale uvedomujes si, jak straslivy tresty by te za to bezesporu cekal.

Quest -> [2]

[2]
Jdes tedy bliz, nacez se stavas cilem jejich zvrhlych pohledu. Zkouma te sice jenom ocima, ale tak dukladne, ze te ten pohled malem propali. A i kdyz se usmiva, nijak zvlast te to neutesuje.

„Klekat na zem nemusis, vsak jednu vec kdyz dorucis, odmenu si zarucis.“

Trochu se pri tom sklebi, ale tezko rict proc. Chvili vahas, jestli to vubec je nabidka, nebo teprve predehra k necemu vetsimu, ale vypada to spis na prvni variantu. Rozhodne ocekava, ze vykonas vsechno, co ji na ocich uvidis, jinak te necha prinejmensim zbicovat.

Posloucham, madam -> [3]
Trhni si nohou, babo -> [2.5]

[2.5]
„Libi se mi sila ducha, ty vsak zjevne nemas tucha, takze zatim, jak tak vidim, stastnym/stastnou tebe neucinim.“

Za staleho hihnani se zacne venovat jednomu ze svych otroku. Bicem. A vypadaji spokojene oba dva.

[3]
„Poslouchej ted dobre zneni, nic tezkeho fakt to neni. Jeden z mojich otroku mel minci cidit od fleku, vsak rebel z neho nahle stal se, najdes ho ted v cele krase u Loralynn, lecitelky, jeji stan je ten dost velky. Minci nenos zpatky k mame, dej ji samci v mestske brane, dost strazi je kolem neho, Xunavin je jmeno jeho.“

Kdyz dobasni, da ti jeste jednu minci jako vzorek a odmavne te decentne aristokratickym gestem. Nakonec ti venuje sladky usmev a venuje se jednomu ze svych otroku tak, jak to otroci maji nejradsi. Nebo otrokari? U tech mistnich tezko rict.

[4]
Drowka praska bicem jako smyslu zbavena, asi neni moc moudre ji ted rusit.

[-]
„Minci jsi pry ziskal vcas, az budu mit praci zas, zaskoc, dame mensi spas.“

Grimasa, ktera nasleduje, je podivnou kombinaci koketniho usmevu a vyhruzneho sklebu.

Lecitelka
Loralynn

[1]
Temna elfka, na ktere prave spocinuly tvoje zraky, je vazne pozoruhodnou osobou. Od lecitelky by kazdy tak nejak cekal, ze bude uvolnena, mila a umyta, aby svym sverencum mohla pomoci co nejlepe. Loralynn vypada uvolnene jako pruzina v kamaelim samostrilu, mile jako medvedice v riji a umyte jako strevo prave vytazene z cerstve mrtvoly. Krev ma nejen na rukou, nybrz i ve vlasech a na obliceji, ovsem zda se, ze mnohem vic ji vadi jine veci, napriklad pacienti.
Ted zrovna si hraje s nejakym dost nebezpecne vypadajicim hadem.

Quest -> [2]

[2]
Sotva se priblizis, sjede jednoho z lezicich dost nevybiravym zpusobem.

„Drz hubu laskave, mam tu navstevu a pres tvoje skuhrani neni slyset vlastniho slova!“

Jsem tu kvuli minci -> [3]

[3]
„Aha.“

Bez dalsiho slova prejde k sudu, ktery je plny neceho, co patrne kdysi bylo temnym elfem. Couhaji z toho zebra, kolem letaji mouchy a na odkapavajici mise hoduje pavouk. V mziku je zpatky a podava ti satek, v nemz je zabalena mince.

„Tady je, zbytky otroka nakrmim krysy kolem tabora elfu, jak si prala pani.“

Pohled na krvave stoly, trpici temne elfy a vetsi ci mensi hmyz te primeje k rychlemu odchodu. Do mesta se ti sice prilis nechce, vzhledem k zvestem o tom, jak tam temni elfove nejsou dvakrat vitani, ale je na case shodit tohle poslani z krku.

[4]
„Ty furt zijes? Ach jo, tak ale delej, to luzko uz ma slibene jeden co ho kousla zmije.“

Temna nastesti nemluvi na tebe.

[-]
Temna te okazale ignoruje a profesionalne pousti pacientovi zilou asi tak pet litru krve.

Guard
Xunavin
(stoji u vchodu nejblíž k táboru temných)

[1]
U zdi stoji temny elf jako hora, svalstvo ma vypracovane, brneni udrzovane, pohled smrtici. Je na nem na prvni pohled patrne, ze se jedna o jednoho ze starousedliku, kteri tu bydleli pred padem ostatnich mest. Na kolemjdouci se diva opovrzlive, podezrivave, tebe zprazi pohledem hned jak se pred nim objevis.
Nadale vsak mlci, jen se diva.

Quest -> [2]

[2]
„Dalsi lejno se vysplhalo z tabora a doufa, ze ho protahnu do mesta? Ani me nehne.“

Pravda, jako uvitani je to dost nezvykle, ale hadejte se s nim, kdyz by nejspis zvladl rukou prepulit prase.

Nesu minci -> [3]

[3]
Temny sice trochu polevi, ale stale ti ocividne neveri. Teprve kdyz mu predlozis satek, houkne na jednoho z lidskych strazi, at na chvili vezme hlidku za nej. Prekvapeni vas obou, kdyz ze satku vypadne sice mince, ale totalne zakrvacena, je zhruba stejne. A jeho reakce se tak nejak dala cekat.

„Jestli nechces letet dolu po zubech, radsi zacni lestit.“

Dat se do lesteni -> [3.5]

[3.5]
Zatimco ty lestis, Xunavin se nostalgicky rozpovidava o minulosti, pritomnosti i budoucnosti. Zjevne ho netesi ani jedno a potrebuje si vylit sve nahnile srdicko. Kouka pri tom do dalky smerem k taboru temnych a mudruje jak stary jezevec.

„Hrda a ctizadostiva rasa, pch. Staleti se snazi pozabijet svetle elfy a ted, kdyz svetu tece do bot, se s nimi dokonce spojili. Chapes to? Ne ze by je cestou pres hory zotrocili, aby svetli nosili krámy, oni si pomahali. Hruza. A to se smali mne, ze jsem vyvrhel, pritom jsem se jen pridal k nekomu silnejsimu, nez byli oni. Ted mam pekne misto u straze a co maji oni? Hlad a spatne sny, ktere na ne Shilen pravem seslala. Pry vymysli zle plany, jak ziskat svou jeskyni zpatky, ale neverim, ze maji sanci. Shilen je nejspis za tu zradu opustila.“

Nahle zmlkne, prasti vztekle rukou do zdi a zase zacne mluvit.

„Kdyby na tom aspon ostatni byli jeste hur, jenze oni nejsou. Trpaslici mozna nemaji suroviny, ale umi opravovat veci a vubec, lidi jsou tradicne u kormidla a vladnou poslednimu hradu. Orkove si uzviaji, protoze je kazdy najima po desitkach do skvostnych boju, kamaelove zbabele uprchli a svetli, ti se schovali v lese a zpivaji si pri objimani stromu o tom, jak temni brzo vymrou na nemoci a hlad. A ty se s tim lestenim nejak flakas.“

Mam hotovo -> [3.6]

[3.6]
Temny si prohlizi minci a vypada rozpolcene.

„Tahle mince driv mela cenu, sberatelky kousek to byl. A ted? Muzu ji zahodit a o nic neprijdu. Vis co? Nech si ji, vezmi si jeste tuhle a tahni. Je mi z nich na zvraceni. Mistr v tabore by mi za ne mozna neco dal, ale to bych tam musel jit a jeste bych neco chytil. Zkus to ty, za dve te mozna nauci aspon stat rovne, a ted uz tahni.“

A ty tahnes, se tremi mincemi v kapse.

[4]
„Tahni, nemam cas.“

Vypada vazne zamestnane, jak tak hlida tu prazdnou branu.

[-]
„Necum tak na me, to, ze jsem si s tebou povidal, z nas nedela kamarady.“


Lidi

Kuchar
Ferdinand

[1]
Pred tebou stoji chlapik s obrim kotlem plnym levne zeleninove polevky. Tuto polevku rozdava vyhuble vypadajicim postavam kolem, bezpochyby uprchlikum, kteri muzou byt radi, ze uprchli alespon se svymi zivoty. Na cely tabor je smutny pohled, ale tahle jeho cast je asi nejsmutnejsi. A takovych taboru jsou kolem Orenu desitky...

„Vem si misku a do fronty, at to odsejpa!“

Muz nevypada moc agresivne, spis se zoufale snazi udrzet poradek a spravedlive rozdelit alespon tu trochu jidla, co ma.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz se na tebe dostane rada, muz se ti zahledi do oci a zjevne premysli. Neco se mu nezda, ale teprve po chvili, kdy se uprchlici za tebou jiz dozaduji posunuti fronty, se osmeli a zepta se.

„Ty tu asi nejsi kvuli polivce, co?“

Mate pravdu, nejsem uprchlik -> [3]
Jsem, a at je v ni tentokrat aspon kousek brambory, prosim -> [2.5]

[2.5]
„Jasne, tady mas, a plave ti tam koukam i kolecko mrkve, mas stastnej den. Dalsi!“

U kotle te zahy vystrida dalsi hladova duse a ty mas cas snist si polivku. Snad ti ji nekdo hladovejsi nesebere.

[3]
Kuchar se usmeje, jako by byl rad, ze te odhadl spravne.

„To je hnedle videt, nejsi tak vod hoven jak ostatni. Poslouchej, mohl bys pro me neco udelat? Jen tak nejakymu supakovi bych to nesveril, ale ty vypadas, ze bys to mohl zvladnout.“

Jasna vec -> [3.5]

[3.5]
Muz zajasa a jakmile ma po obslouzeni dalsiho hladoveho krku volne ruce, sahne do kapsy a podava ti divne vypadajici a prekvapive tezky kamen.

„Tohle jsem vytahl z polivky a nevim, co to je. Zabehni s tim prosimte za velitelem tabora, ten je z nas nejchytrejsi, on to snad bude vedet. Dik.“

Pak uz se opet venuje hladovejicim lidickam ze vsech koutu sveta, takze ty se muzes v klidu rozhlednout po tabore a najit stan velitele. Nemelo by to byt tezke, bude to ten, kolem ktereho je nejmene hnoje.

[4]
„Co tu okounis? Mas kamen, tak s nim padej za sefem, ja tu mam praci.“

Rozlevani polevky sice neni cinnost fyzicky narocna, ale to jen za predpokladu, ze na obdarovani teplou stravou neceka stovka hladovych lidi.

[-]
„Dobra prace, cece. V dalsi varce uz zadny kameni nebylo, dik.“

Velitel
Romeo

[1]
Muz, ktery pred tebou stoji, je podezrele mlady, ale take podezrele cisty, takze to je zajiste nekdo vyznamny. Kolem stojici straze a cisty stan nasvedcuji, ze je to dokonce nejvyse postavena osoba v tomto tabore, pokud to ovsem v konkurenci hladovych zebraku neco znamena.

Momentalne odklada lejstro s nejakym hlasenim stranou, protahuje se a prorocky pozoruje oblohu.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz pristoupis, nejdriv se ti naproti vydaji straze, ale jejich nadrizeny je raznym gestem zastavi a otoci se k tobe s pratelskym usmevem.

„Ze vrahy od mych dveri chteji hnat jim veru tezko za zle muzu mit, vsak jiste neni utok zajmem tvym. A chces-li slovo smenit se mnou ted, tak bez okolku vylij srdce sve.“

Ocividne je to magor, ale vysoce postaveny, takze s trochou opatrnosti to vsechno dopadne dobre.

Nesu kamen, pane! -> [3]

[3]
Mladik se zarazi. Lide mu patrne kameny spis hazeji nez nosi, takze ho to pochopitelne zmatlo. Ne vsak na dlouho, razem je opet pri smyslech, pokud se to tak u nej vubec da rict.

„Och, kamen mocnou silu muze nest, vsak vetsi silu trima z kovu mec a malo kovu na ne mame zde.“

Na chvili se zamysli a pohledne smerem k mestu. Straze na sebe mezitim vrhaji chapave pohledy, asi tusi, co bude nasledovat.

„Jak tamhle v dali stoji skvostny hrad, ten rovnez kamen v kostech starych ma, vsak zlomen muze tento kamen byt. I jine hrady padly v svete tom, co lidi prcha mraky ku nam z nej, neb zbrane mocnych tvoru, divych sil, je silou strasnou vzaly z rukou nam.“

Velitel vypada rozesmutnele, vojaci pobavene, jeden ti dokonce strouha mrkvicku.

Mam tu ten kamen, pane -> [3.1]

[3.1]
Jako by te neslysel, pokracuje princ uteceneckeho tabora v basneni o krute minulosti sve.

„Ted mesta jeste loni slavnych ras se hemzi pluky strasnych, kurtych stvur, jimz neni blizka hudba ani zpev, jimz zuby pachnou smrti, drapy tez, a neni s nimi vubec zadna rec.“

Kamen, pane -> [3.2]

[3.2]
Muz jako by te vubec nevnimal, dramaticky lomi rukama a vypravi si napul pro sebe tragicky pribeh padu civilizace.

„A nejvic vtipna na tom je ta vec, ze Oren jeste loni sidlem zla tez byl, nez svetu zaclo vladnout vetsi zlo, a nahle zdal se Oren kruty min. A pritom jeste zpatky leta dve tu vsivych lumpu, banditu stal trun, jimz velel lupic, pirat, zlodej, vrah. Ten dnes jiz zespod ocichava drn, vsak jeho znami stale v ruce maji bic a upi pod nim stale mnozi z nas. A lide na tom ze vsech nejlip jsou, neb prave cele mesto patri jim, byt mesto je to smutne, napul krach.“

Kamen, pane? -> [3.3]

[3.3]
Tentokrat uz se na kamen alespon podival, ne ze by reagoval jakkoliv jinak.

„Jak nenavidim tuhle bohu hru, co nici v mziku osud celych ras! Jen pohled, jak tu kazdym trese strach, ze Oren padne jeste tento rok. Ac stale vladnem diky poctum svym, tak krehka je ta vlada celkem dost. Ac elfu zbylo velmi malo jen a jejich rady v lesich slabnou dal, tak stale znaji kouzel a zlych car. A orku, ac jen malo zbylo dnes, zas sili znovu leta skryty hnev. Ti bledi, co jim kridlo roste z zad, ti prchli zpatky hajit vlastni hrad, a u kovadlin mali maji prd, neb neni z ceho kovat mocnou zbroj.“

Vycet svetovych problemu se zastavi, stejne tak i Romeo, a chvili je klid, behem ktereho se strazni zase postavi do pozoru.

„Vsak neni hezke nudit mladych tim, ze basne chybam starym budu psat, tak radsi zacnu neco delat s tim a nove mesto brzy lidem dam.“

To je fakt hluboka uvaha, tady mas kamen -> [3.4]

[3.4]
Konecne si kamen zacne dukladne prohlizet a dokonce si jej na chvili vezme do ruky. Sam je zjevne prekvapen jeho vahou a zacina k tve smule znovu mluvit.

„Ja neznam toho o kamenech moc, vsak jeden vcera v jidle mel jsem tez a znam ja muze, co by rekl vic, ten v bance jiste bude prave ted, co Oren stale honosi se ji, tak dones sutry jemu oba dva a snad jiz v jidle nebudem je mit.“

S temito slovy ti poda dalsi podobny kamen, odmavne te smerem k mestu a jde se opet venovat veledulezitym svitkum.

[4]
Romeo si procvicuje nejakou operni arii a je v tvem nejlepsim zajmu stat od nej co nejdal.

[-]
Romeo spokojene basti polevku bez kameni a vubec si te nevsima.

Trader
Leroi

[1]
Jediny clovek ve skladisti plnem trpasliku pusobi lehce podezrele, nicmene nikdo z kolemstojicich mu nevenuje vetsi pozornost, takze je zjevne zdejsi. V ruce ma dlouhy svitek, na ktery neco pise, a sem tam se otoci k bednam, aby zkontroloval jejich obsah. Inventura ve meste, kde je nedostatek skoro vseho, je asi docela peklo.

Pokud se podivas bliz, vidis na jeho krku amulet s podivnym kamenem, ktery se do privesku moc nehodi. Vypada to jako obycejny kamen, ktery muz sebral nekde na zemi, ale pro nej ma asi velkou cenu.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz si v jeho blizkosti odkasles, aby si te vsiml, oblazi te svym pohledem, ale mlci.

„Hm?“

Vic z nej pravdepodobne nedostanes, leda jestli pro nej neco mas.

Nesu kameni z tabora -> [3]

[3]
Muz skepticky, nevzrusene zvedne oboci a svitek odlozi az ve chvili, kdy predmet dolicny vidi.

Misto svitku vezme jeden z kamenu, chvili jej zkouma pohledem a nakonec vezme jakesi dlato. Pred tvyma ocima kamen polozi na vedle odlozenou kovadlinu a presne mirenou ranou kladivem z nej oddeli docela velky kus. Nahledne dovnitr a povzdechne si.

„Skoda, vypadalo to jako zelezna ruda, ale je to z chude zily. Stejne bychom ale meli zjistit, odkud to je, mozna tam nejaka poradna preci jen bude.“

A co ted? -> [3.5]

[3.5]
Muz ti oba kameny vraci a pridava i onen urazeny kousek, takze se s trochou nadsazky da rict, ze mas ted kameny tri.

„Poslu do tabora par lidi a proverime to, mozna najdeme zdroj a trpaslici nam z toho vykovou nejake pekne zbrane. Tyhle kousky si nech, pro me cenu nemaji, ale slysel jsem, ze nas mistr ucitel je na ne docela vysazeny, mozna te za ne neco nauci.“

S temito slovy se skladnik vraci k nudne praci a pocita dal, a jestli neumre, bude pocitat az do konce sveta.

[4]
„Patnact beden slamy, jo. Kam jsem dal tu tuzku, kruci?“

Muz si te zjevne vubec nevsima.

[-]
Muz dal poctive pocita zasoby, ale usmiva se trochu vic nez driv.

Elfové

Tanecnik
Estragon

[1]
Mezi stebly travy poskakuje stihly elf a nadherne si u toho zpiva.
Kdyby jeho hubenost nebyla vyvolana nedostatkem jidla a jeho poskakovani nedostatkem smysluplnejsi aktivity, ta scena by byla jednou z nejmalebnejsich veci, co tu v okoli muzes videt. Hladovejici elfove sice vypadaji spokojene, kdyz jsou v bezpeci lesa, ale ve vzduchu je citit zoufalstvi.
Z postoje elfa pred tebou a ladnosti jeho pohybu je nicmene videt, ze tento uprchlik kdysi dostaval za sve umeni zaplaceno, az ted v dobe nouze prisel na buben.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz na elfa promluvis, malem sebou slehne o zem, ale nakonec udrzi rovnovahu a provede jeste ladnou otocku ve vzduchu. Je proste trida.

„Vitej, duse zatracena, cehoz si zadas od neboheho zebraka, kteremu katastrofa ve svete znicila zivot, a ted tu ceka na lepsi casy?“

Pojd neco delat, bratre, pojdme zatocit s touto nuzotou -> [3]
Nic, bratre, hledam jen par fazoli k jidlu -> [2.5]

[2.5]
„Nebudu ti tedy prekazet, stan s jidlem je tamhle, snad budes mit stesti. Ja musim pockat tady, lepsi casy uz jsou pry na ceste.“

Elf znel uprimne, i kdyz trochu pesimisticky, a opet zacal skakat po trave.

[3]
Elf si te prohlizi ostrizim pohledem a nahle pronese velmi vaznym hlasem svuj bystry soud.

„Jiz mnozi mi tohle rikali, ale ty jsi prvni, kteremu verim, ze to dokaze.“

Pristoupil k tobe bliz, pokusil se te polibit na celo a at uz uspel nebo ne, zacina si prohledavat kapsy. Vzhledem k tomu, ze ma v celem obleku dve a z toho jednu deravou, mu to netrva dlouho a brzy na svetlo sveta vytahuje nadhernou zelenou housenku.

„Vezmi tento dar a dones jej nasi milovane lecitelce Allouwen. Ona uz pozna, ze stejne jako ta housenka, i my, lesni narod, musime chvili prezit jako mrzky plaz, pak se zakuklit a nakonec vyletet na svet jako nadherni motyli. Ona ti ukaze cestu do sveta, kde jiste vykonas mnohe hrdinske ciny a vratis nasemu skomirajicimu narodu svou starou slavu. Ja tu mezitim pockam na lepsi casy, ktere tve ciny prinesou, ano?“

[4]
„Ja cekam, cekam, bratre.“

Rekl elf a fakt cekal, az do skonani sveta.

[-]
Elf porad ceka. Ale ona ta lepsi budoucnost jednou prijde.

Lecitelka
Allouwen

[1]
Usmevava elfka stoji ve stinu nejstarsiho stromu v lese a vypada, ze s nim sdili cast duse. Je totiz podobne klidna, podobne stara a podobne zelena jako on.
Je z ni citit nesmirne charisma, nadhled a rozvaha, vlastnosti tak potrebne pro kazdeho uspesneho lecitele. Ona je mezi elfy nejznamejsi, nejschopnejsi a v podstate posledni, nebot mnoho elfich lecitelu zahynulo pri prechodu hor.

Quest -> [2]

[2]
Ackoliv na ni promluvis velmi opatrne, stale to vypada, ze se trochu lekla, jako by byla myslenkami nekde jinde.

„Co pro tebe mohu udelat, me dite?“

Zeptala se hlasem medove sladkym, ovsem dost unavenym. Neni divu, kolem je videt, ze nema nouzi o pacienty.

Bratr tanecnik me posila s housenkou -> [3]

[3]
Elfka se uprene a laskyplne zahledi na housenku v tvych rukou a jako by zacala zarit radosti, ze vidi neco takoveho.

„Tu ti dal bratr Estragon? Ach, jak je nadherna, a kolik toho znamena pro nas i pro tebe.“

Pomalu prejde, skoro to vypada jako by se vznasela, ke stromu a z jeho kmene sebere housenku dalsi, ne nepodobnou te tvoji, a polozi ti ji do druhe ruky.

„Pomuzu ti, me dite, nemej strachu. Lec nejprve vyslechni, do jakeho sveta se to vydavas. Mnohe se zmenilo od chvile, kdy jsme vladli nasim posvatnym lesum. Nase krasna vlast padla, ale stejne tak padla vsechna mesta emoredenska, az na Oren, v jehoz stinu ted odpocivame. Nepamatuji si te z prechodu hor, mozna je tvuj pribeh jiny, ale jiste chapes, v jake jsme ted situaci. Staci se rozhlednout, je nas jen par, jsme oslabeni, nemame dost jidla ani nastroju a temni nas opet zacali trapit. A to jsme na prechodu hor chvili spolupracovali, jak smutne.“

A co ostatni, i jejich srdce jsou zkazena? -> [3.1]

[3.1]
Allouwen si povzdechne. Tuto otazku jiz zjevne zodpovidala mnohokrat a nedela ji zadnou radost slyset krutou pravdu znovu.

„Lidska mesta padla, Oren je posledni a jeho vladarem byl jeste nedavno ukrutny lotr, lapka a vrah. Dnes je jiz situace trochu lepsi, ovsem stale vladnou lide. Trpaslici jim verne sekunduji, nebot lide jsou jedini, kdo si jejich omezene sluzby mohou dovolit. Navic sami prisli o zdroje surovin, takze jsou radi, ze se mohou zivit opravou strech a satu. Kamaelove prchli, opustili sve stare pratele a odrizli se na Ostrove dusi, ale nevycitejme jim to. A nasi orkove bojuji stale odvazne, ale uz mor snizil jejich pocty na minimum, ted jsou chudackove na vyhynuti.“

Elfa se opet zamysli, soucitne pohladi strom a vrati se k tobe s jasnym poslanim.

„Vezmi si i tuto druhou housenku a probehni se do mesta, pred nedavnem se tam vypravil nas vudce a spasitel, kteremu vsichni vdecime za zivot. Ukaz mu obe housenky a on uz ti otevre brany do sveta.“

[4]
„Za nasim vudcem utikej, me dite, stanim tady nasi rase nepomuzes.“

Elfka dal poletuje kolem a vypada trosku sjete.

[-]
Elfka vypada uplne nejvic sjete, coz v kontextu elfu uz neco znamena.

Bard
Lusius

[1]
Elf pred tebou te na prvni pohled upouta svoji vysokou postavou. Je stihly, ovsem nejspis uz od prirody, a ma na sobe cistou svetlou tuniku. Jeho vlasy jsou snehove bile barvy a zastrizeny tesne nad rameny, ucesane na dve patky. Uhlazenost ucesu narusuji jen dve dlouhe spicate usi, na ktere je vsak nejspis velice pysny a nikterak se je nesnazi skryvat. Elfskou krasu v jeho obliceji zduraznuji hluboke kastanove oci, hladke rysy a uzke rty ostruzinove barvy.

Taky moc pekne voni a vubec dava tusit, ze tu byl na diplomaticke misi, ktera ovsem nesla moc hladce a on ted premysli nad jinou moznosti.

Quest -> [2]

[2]

Elf z lehounka vybrnkava melodii na svoji loutnu, na ktere uz jsou znat patricna leta. K tomu si tise pobrukuje pisnicku. I přes tiche tony rozpoznavas, ze se jedna o tesklivou pisnicku. Chvilicku stojis primo pred elfem a on jakoby te nevnimal a soustredil se pouze na svoji hudbu. Po dalsich par tonech prestane hrat, prehodi si loutnu pres rameno a uprene se na tebe zahledi.

„Kdopak jsi, a copak bys rado, ditko lesu?“

Dyk more housenky -> [3]

[3]
„Och, ty mi neses dar, a jaky skvostny, obe dve jsou nadherne.“

Elf prijme obe housenky, chvilku si s nimi hraje a pak vytahne treti, kterou ti podava i s temi tvymi dvema.

„Tady mas treti housenku, ty mrdko, bud je snez, nebo je vymen u sberatele za poradny vycvik, at k necemu jsi.“

Parada! -> [4]

[4]

„Dalsi nemam, a ted bez, ja potrebuji cvicit. A vyjednavat.“

[-]
Elf si zpiva a je, jako vsichni ostatni elfove, uplne k nicemu.

Orkové

Lovec
Chrchlor

[1]
Pred tebou stoji ork jak hora, jehoz decentne hruzostrasny vzhled jeste dokresluje fakt, ze zrovna z kuze stahuje kralika. A moc se s tim nepare, krev strika vsude kolem, kuze se trha a vubec mas pocit, ze z nej bude tak akorat zradlo pro vlky.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz se k zamestnanemu zabijakovi priblizis, zacne si te bedlive prohlizet primo propalujicim pohledem. Jakmile se dostanes jeste bliz, odlozi kralika, nebo to co z nej zbylo, a promluvi.

„Co chtit? Maso ne hotova. Jit spat, pak dostat.“

Nenechat se odradit -> [3]
Jit spat -> [2.5]

[2.5]
„Vsichni mit hlad, maso malo.“

Ork opet popadne mrtvolku a pokracuje v jejim zpracovani. Terpve z povzdali si vsimnes, ze kusy hazi do kotliku a ze to asi nebude pro psy, ale pro vas.

[3]
„Ty odporovat, hm?“

Ork se zamysli, coz je pomerne pozoruhodna zalezitost, a pri tom se nesoustredi na kuchani, takze kralika razem roztrhne vejpul. Chvili kleje, ale nakonec se k tobe vrati a vysvetli, co ho to napadlo za genialni plan.

„My potrebovat ty, co odporovat. Svet znicena, ostatni rasy slaba, padnout potvoram. Orkove mocna, vybojovat zpatky brzo! Tady kost, donest saman, on vedet vic.“

S temito slovy ti podava kost vyrvanou z kralika, jako by to byla nejsvatejsi relikvie, a ukazuje smerem ke stredu orciho tabora.

[4]
„Ja kuchat, ty padat k saman.“

[-]
„Tumas gulas!“

A vsichni jedli a byli spokojeni. Aspon do chvile, nez je vsechny zkosil mor.

Saman
Bongo Bongo

[1]
Pred nejhonosneji vypadajicim stanem sedi stare vypadajici ork a rozjima. Zamyslene hledi svyma skelnyma ocima do ohne a pokuruje pri tom z jakehosi horiciho rohu.

Ackoliv stale civi do ohne, mas najednou silny pocit, ze ti vidi az do zaludku.

Quest -> [2]

[2]
Nez se priblizis jeste bliz, saman promluvi a neni pochyb, ze na tebe.

„Ja vim, co chces. Vis to ty?“

Nadale pri tom sleduje ohen, jako by v nem hledal odpovedi, ale jistojiste ted nejakou ceka i od tebe.

Vim, bojovat za Oroka! -> [3]

[3]
Saman se straslive rozchechta a odhali tak svych poslednich pet totalne cernych zubu. Smich pozdeji preroste v zadusene kuckani, jeho plice jsou asi od toho koure v podobnem stavu, jako zuby po zvykani bet'elu.

„Kazdy Oroka chce bojovat. A dnes i muze. Vis ty, co se delo ve svete kolem?“

Ne -> [3.1]

[3.1]
„Svet lidi padl.“

Ork zas potahne z te podivne dymky a ani na okamzik neprestava sledovat ohen. Ocekavas plamenny projev o tom, kterak ti slabi lide, kteri kdysi davno zahnali mocne orky svymi pocty, ted sami padli prave ohromne presile jinych, slabsich ras, ale saman vypada vyrovnane.

„Hordy a hordy demonu, plazu a psu obsadily jejich mesta, zpustosily jejich farmy a znasilnily jejich zeny. Nic je nemohlo zastavi, jen Oroka se snazili. Ale Oroka sami byli oslabeni morem, ktery vypukl v nasi domovine. Ohne pohasinaly, jen kazde desate dite se narodilo s ohnem v ocich, ostatni hynuly mrazem. Aletheia je dement. A ted, kdyz nas zbylo jen par, od nas ostatni ocekavaji, ze se budeme mstit a zabijet ty psy a plazy a demony. A my budeme, protoze Pa'agrio veli nicit a tak to bude dobre.“

Teprve ted na tebe upre sve ocividne slepe oci a usmeje se strasidelnym usmevem.

„Jestli chces plnit vuli Pa'agriovu, bez do mesta k ostatnim Oroka valecnikum a bojovym samanum, tam najdes, co hledas. Vezmi tuto kost a ukaz ji nacelnikovi, bez.“

Podava ti dalsi zvireci kost, podstatne starsi nez tu z kralika, a nadale uz si te nevsima, opet kouri dymku a hledi do ohne.

[4]
Saman je totalne v rausi a vubec te nevnima.

[-]
Saman je totalne v rausi a vubec te nevnima.

Nacelnik
Donegar

[1]
Ork sice postava v hloucku dalsich bojovniku a samanu sve rasy, ale uz na dalku je mezi nimi nadherne videt, nebot je svou vyskou prevysuje minimalne o dve hlavy. Brneni, ktere ma na sobe, by mohl nejeden trpaslik pouzit jako rodinny domek, a tim mecem by se daly krajet hrady.

Zrovna se radi s jednim ze svych samanu, vahas tedy, jestli k nemu vubec pristupovat.

Quest -> [2]

[2]
Jak se k tobe mocny nacelnik otaci, zeme se skoro chveje. Nakloni se k tobe, otevre usta a krom strasneho smradu z neceho tlejiciho z nej vypadne taky jedno jedine slovo, bez jakekoliv intonace nebo emoci.

„Co.“

Chci bojovat! -> [3]

[3]
Podavas orkovi obe svoje kosti, ale nejevi o ne velky zajem. Asi uz dnes neco jedl. Misto toho mavne na samana, at chvili pocka, a od hlavy k pate si te zkoumave prohlizi. Mruci pri tom jako kdyz drak chrape a po dlouhe minute, kdy ti malem zacalo horet obleceni, se konecne pohne.

Jeho reakce je stejna, at se leknes nebo ne, jednoduse natahne ruku k pasu, saha po meci a az v posledni vterine rukou pohne dal, urve jednu z kosti na svem dlouhem amuletu a podava ti ji.

„Jo.“

Vzit kost -> [4]

[4]
Jakmile mas kost v rukou, uz nacelnik nemluvi, jen ukaze na nedaleko stojiciho orciho mistra, ktery te diky te kosti urcite nauci poradne bojovat, pokud o to budes mit zajem.

[-]
Nacelnik se radi se svymi pobocniky, tedy hlavne je posloucha, a vubec te nevnima.


Kamaelové

Hlidka
Niccolo
(stojí někde v lese u stanu, sám, žádný tábor jako ostatní rasy)

[1]
Kamael pred tebou nevypada prekvapene, ze te vidi, patrne te svym ostrizim zrakem spatril jiz davno. Sice je kolem pusty les, ale on je tu zjevne uz nejakou dobu jako doma. Ackoliv patri k tem vetsim zastupcum sve rasy, hruzostrasne pusobi hlavne diky obrovskemu meci v rukou a opecovavanemu brneni, ktere ma na sobe i ted, kdyz v okoli neni videt ani zivacka.

Quest -> [2]

[2]
Kamael je zjevne rad, ze vidi dalsiho prislusnika sve rasy, a uz z dalky na tebe mava, at jdes bliz.

„Aranate! Prijmi misto u meho ohne a povez mi, co vede dalsiho ztraceneho kamaela do techto koncin. Zustavas tu jako ja z vlastni vule, nebo ti zavreli barieru na Ostrov dusi pred nosem?“

Neco na ten zpusob. Je nas vic? -> [3]
Hled si sveho, troubo. -> [2.5]

[2.5]
Kamael se ponekud odtahne, zjevne ho hruba reakce prekvapila.

„Dobra, jak chces, mesto je tamhle, farmy vsude kolem te urcite prijmou jako mocneho, silneho a nezdolneho dojice koz.“

[3]
Kamael se usmeje.

„Neni nas mnoho, ale ano, nejsem tu sam a ty taky ne. Chces vedet vic, nebo mas naspech?“

Zatimco ceka na odpoved, otoci se a vytahne ze stanu vak plny oranzoveho ovoce.

Povidej -> [3.1]

[3.1]
Kamael povida. A nejen ze povida, jeste vzal jednu tu oranzovou kouli a zacina ji profesionalne zbavovat asi nejedle slupky.

„Povidam svuj pribeh kazdemu zatoulanemu a nemam veru duvod nerict jej i tobe. Kdyz zacala padat lidska mesta, jedno za druhym, kamaelove jeste bojovali. Mozna i tvuj mec pomahal branit slabe lidi, co ja vim. Kdyz se nasi hierarchove rozhodli, ze bude lepsi se stahnout, byl jsem prave tady, v Orenu, a stejne jako nekteri mi blizci jsme odmitli opustit kontinent a schovat se zbabele za magickou barieru, ktera je stejne stitem jako vezenim.“

Nez to vsechno vypovida, ma jiz ovoce zbavene slupky a zacina ho svym obrovskym mecem delit na male kousky.

„A tak jsem tu zustal, a se mnou hrstka odvaznych. Vede je syn byvaleho radniho Rodriga, Bernardo, a nema veru lehkou praci. Lide na nas koukaji skrz prsty, ale pomahame kde se da.“

A kde se da? -> [3.2]

[3.2]
Kamael si odkasle, jeden dilek ovoce sni a druhy ti ze slusnosti poda.

„Situace je vazna. Elfove, svetli i temni, jsou prakticky ze hry. Prisli o sva uzemi zradou a zakerne, ale par jich prezilo a maji male tabory v okoli mesta. Proslycha se, ze cvhili spolupracovali, ale ted se zase snazi jeden druheho vybit. Orkove jsou na tom taky dost spatne, uz pred velkou krizi jejich pocty decimoval mor, ted jich zbyva jen par, ale maji silneho ducha a zda se, ze se davaji dohromady a ve jmenu sveho ohniveho boha bojuji se zlem. Trpaslici sice ze sve domoviny odesli v podstate dobrovolne, ale taky jim neni co zavidet. Nemaji poradne materialy na vyrobu cehokoliv, jsou radi, ze je kolem aspon drevo na opravu palisad a vyrobu hracek pro deti. A lide, no...“

Kamael rozhodi rukama a vyuzije prestavky k zamysleni a snedeni dalsiho dilku pomerance.

„Vladnou a snazi se sjednotit ostatni, to se jim neda uprit. A i kdyz maji za sebou obrovske ztraty, porad jich je jako blech a zas se mnozi. Ale vetsina jich hladovi, nema poradnou vybavu ani vycvik a vubec je na ne dost smutny pohled.“

A co my, narod vyvoleny? -> [3.3]

[3.3]
„Moc nas nezbylo, vetsina se stahla zpatky na Ostrov dusi. Ale ti, co zustavaji, jsou odvazni a schopni. Velitel Bernardo je jeden z nich, ja jsem hned druhy nejschopnejsi. Hlidam tenhle les a kdyz sem vnikne nepratelsky speh, zahubim ho malickem. Jestli chces pomoct, urcite se neco najde, ale to budes nejdriv muset trochu zesilit, z tve chuze je mi jasne, ze mi nesahas ani po kotniky.“

Arogantne, ale pratelsky se usmeje a nabidne ti dalsi kus ovoce.

„Jestli mas zajem, dam ti tady tri pomerance, co rostou nedaleko. Kdyz je vezmes do mesta k nasemu trenerovi, muze se po nich utlouct. Umi to s mecem i s kusi a urcite te neco rad naucit.“

Vzit pomerance a jit -> [4]

[4]
Kamael odhrne hromadu jehlici nedaleko a z tajne skryse pod prknem vylovi zminene tri citrusy. Das si je do kapsy a loucis se.

„Pozdravuj Bernarda a ze se tesim, az si zas zahrajeme kostky. Achai.“

[-]
Niccolo prave zurive masturbuje, asi neni vhodne ho vyrusovat, prijd tak za dve hodiny, mel by byt hotovy.


A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a že Aletheia je kripl.