Toivon ruumis

Jak by řekl klasik: Píča, píča, kurva. Čurák, mrdka, čurák, píča.
Ne, nepíšu otevřený dopis poslaneckému klubu KSČM, prostě mě jenom neskutečně vytočil Sarden, respektive jeden tamní redaktor, a to [následujícím mikročlánkem]. Mikro proto, že je kratší než každý jeden drabble, co byl kdy napsán.
O tom zmiňovaném fejsbučíkovém projektu už nějakou dobu vím, dokonce jsem na to hodil i palec hore a dokonce jsem jednoho z tamních správců (celkem jsou přinejmenším dva) oslovil, jestli by třeba nechtěli vyměnit odkazy, bannery či kýho čerta. Když asi po týdnu odpověděl, že jako klidně, ale jen když mu tam nějakým drabblem přispějeme, řekl jsem si, že s vyděrači se sice nekšeftuje, ale když už jsem jich napsal víc jak patnáct set (nepočítaje DMD), tak mě jeden navíc nezabije. U příležitosti dvoutisícího drabblu v naší trapné akci S drabblem na věčné časy jsme se Simbaccou sesmolili dokonce dva tematické, on jeden dle jeho vlastního mínění naprosto imbecilní, který záhy zveřejnili jako šťastné číslo 13, a pak já tenhle:

Jen pár jich tenkrát začlo, vlastně tři,
a zdál se marný jejich slavný cíl,
že drabbly budou psáti dlouho tak,
než jistá čůza splní starý slib.
Tak psali, psali, psali ještě dál
a pět set, pět a dvacet psali dní,
kdy hustá klubka spletli ze svých snů
a z nití těch se světy jali tkát.
Ač pouhou stovku měli na to slov,
tak zvládli každý denně příběh plést,
o věcech malých, velkých, středních též
a dnes již druhý tisíc měli jich.
Však píšou dál a pořád plni sil,
neb není ještě dohrán jejich boj
a stále zvoní marné snahy zvon.

Doprdele, jako bych ten zvon slyšel. Drabble v blankversu patrně nedosahoval takových kvalit, jako třeba devítka o tom emaři, co se odpráskl, protože na něj byli všichni zlí, takže se zveřejnění nedočkal a musím mu to vynahradit alespoň tady, když už jsem se s tím jambickým pentametrem na přesně sto slov sral.
A pak přijde ten článek, kde se dozvídáme o revoluční formě zábavy, do píče, kterou určitě ještě nikdy nikdo nezkoušel. Vůbec se nepozastavují nad tím, co to slovo drabble vlastně znamená, kdo to vymyslel a že to zdaleka není jediná forma mikropovídky, ale to bych všechno pochopil. Dokonce je mi i celkem u prdele, že ten můj nevyvěsili, aspoň zůstane undergroundový. Co mě ale, zkurveně, vytáčí fakt k nepříčetnosti, to je fakt, že taktně ignorují jak nás (na což už si zvykám), tak čtyři ročníky skvělého DMD, ale hlavně prezentují tu svou hromádečku 14 (slovy čtrnácti) drabblů (z nichž jeden je Simbaccův a hádám tak další tři od adminů) jako něco naprosto unikátního a průkopnického. Nevědomost je sladká, ale jak na nás, tak na DMD jsem pana redaktora upozorňoval, takže to bolí dvojnásob. A nejvíc mě na tom sere, že s tím prostě nemám šanci nic udělat, protože fejsbučík má pod palcem masy a lepší vyhlídky mám i na Nobelovku. Takže jim tam v podstatě ani nic nenapíšu, protože to prostě nemá cenu a akorát bych byl za ublíženého, což si tam dovolit nemůžu, ale blogy na to byly stavěné. Hlavně že je to tam zas plné pozérů, co tvrdí, jak akutně potřebují napsat drabble, protože mají hrozný absťák a vůbec. Kokot.
Teď by ještě mohli napsat z Guinnessovky, že jako jsme sice banda veselá, ale rekord v nejdelším drabble maratonu nám z nějakého důvodu uznat nemůžou, a nejspíš půjdu rekreačně zmlátit Hulka do kuličky.

Každopádně pokud by kdokoliv z DMD chtěl spojit síly v libovolně absurdní odvetné akci, může se mnou počítat, už tisknu trička; Simbacca vaří napalm a má zakázáno ochutnat ho víc jak půlku.

Což mě přivádí k poslednímu bodu, ať tady jenom nefňukám: koukejte se všichni fofrem přihlásit do vánoční nadílky na sosáckých stránkách. Zatím tam totiž jsem já a spousta lidí, co by ráda povídku z fandomů, které vůbec neznám, a i když se mi líbí představa, že nakonec skončím u Austenové, pochybuju, že by se to líbilo obdarovanému.

A ostatně soudím, že by Jediland měl kurva už být aktualizován.