Detaily jsou někdy důležité, víme?
Trip do Kopřivnice byl nanejvýš
čarovný.
Trip cestou do Kopřivnice byl nanejvýš
čarovný.
Tráva nakonec zůstala pod sněhem a
možná to tak bylo lepší.
Tráva nakonec zůstala pod sněhem v
Maďarsku a možná to tak bylo lepší.
Poprvé jsem měl z conu houby.
Poprvé jsem měl na conu houby.
____________________________________________
Můj report z Koprconu 2013 měl
původně sestávat z těchto sedmi souvětí, každopádně pak jsem
si všiml, že už mi do dovršení roční kvóty zbývá jediný
příspěvek, takže se asi přeci jen trochu rozepíšu. Je tedy
silně pravděpodobné, že se na následujících řádcích objeví
i něco, co se conu vůbec netýká a týkat nikdy nebude, se s tim
smiřte.
Letos jsem to vzal s Václavem Strohonošem o den dřív zkratkou přes Žamberk a Stalinov a stálo
to za to. Úřední osoba nás toho docela dost naučil a mám pocit,
že většiny lituje nebo litovat brzy bude.
Možná za to mohla magie, ale někde
kolem Převorova jsem byl na pár momentů ochoten akceptovat
skutečnost, že existují barvy jako fuchsiová, tyrkysová a lila a
bylo mi nad slunce jasné, že letošní tričko rozhodně nebude
cihlově červené, jak se prezentovalo; Brodkem jsme prokazatelně
projížděli třikrát a Simbacca v něm dvakrát dostal pěkně
blbý nápad. VlaCon se tedy rozhodně povedl.
Kopřivnice překvapila dvakrát:
poprvé nezvykle vysokým počtem divných lidí v lokálce, skoro to
vypadalo, že se zase vrací do módy společné sjíždění,
podruhé naprosto luxusní burgerárnou.
Ačkoliv jsem na Koprconu byl,
počítám-li dobře, už poosmé, dělal jsem toho letos, jsa kripl,
suverénně nejméně. Žádné přenášení židlí, lavic a projektorů, minimum hlídání, jediný úkol pro rychlou spojku, smích povolen. Většinu času jsem tradičně strávil v
bezprostředním okolí recepce, tlachal o kravinách více či méně
reálných a dával si Čaj alespoň do jedné zdravé nohy.
Valla vyvěsila petici, abych si tu
druhou nechal uříznout a pořídil si dřevěnou. Podepsalo to
sedmadvacet lidí včetně Hodora a mě.
Maďarský Kököt, pán náš vezdejší,
nedorazil, a to přestože na něj čekali tři apoštolové, svatý
Buzz Rakeťák a lahev Strohu. Jakožto jeho uctívači jsme se
nicméně shodli na tom, že napíšeme novou, lepší Bibli. A že ho k tomu vlastně vůbec nepotřebujeme.
Asi poprvé v životě jsem něco
vyhrál v tombole a byla to přesně taková píčovina, jaká se
dala čekat. Letos jsem měl i kousek dortu, a ač byl stylizovaný do kokota v karbonitu,
chutnal skvostně.
Gerilová linie přednášek na chodbě
se nakonec nekonala a zamýšlenou masivní propagační kampaň jsem
taky skrouhl na nezbytné verbální minimum bez letáků. Stejně
chyběl vzkazník, tak by nebylo kam to věšet.
V zadní kapse světlých kalhot mi
praskla zářivě zelená fixka, kterou jsem nic nekreslil, ani se na
to nechystal, vážně, a vytvořila mi na zadku unikátní
radioaktivní cutie mark pravého Čajoděje.
Ty houbičky byly nějaké rozbité,
ale výprava trpaslíků s pekáčem kamenů do Kišperka byla
čarovná tak jako tak. Trochu se bojím fotek.
Tess je zase těhotná a Wyrrgy
brumbora.
Vinou zmatků při balení jsem tam
letos zapomněl rekordní množství věcí, to jest víc než jednu,
ale taky jsem si přivezl podložku pod myš s logem Hvězdné, vole,
flotily.
Od pátku do neděle jsem potkal šest
koček a ve čtvrtek husitského kněze, co se v mládí zhulil a
myslel si, že je vodník.
Leontýnka po dobu naší nepřítomnosti
nic nerozbila, což je s podivem, neboť prochází bouřlivou
pubertou a mění se z kočky české tulení na mongolskou kočku
pirátskou.
A ostatně soudím, že by Jediland měl
být aktualizován, arrr.
Žádné komentáře:
Okomentovat