Uvidíme, jestli se to tu vyvine v Eldorádo nebo v kurník...
Moje nové žížaly, jsouce hermafrodity, genderovou rovnováhu nijak neovlivnily, ale nějakou dobu už o nich chci napsat aspoň pár řádků.
Jmenují se Athos, Porthos, Aramis a kardinál Richelieu (protože mít žížalu d'Artagnana by bylo absurdní) a bydlí u nás za stravu a místo v truhlíku. Jsou sice jenom čtyři (a i ty čtyři byl docela kumšt, když jsem je z otcovy zahrady vykopával během oslavy narozenin), ale jako správní kroužkovci jsou schopni za den a dobrých podmínek pozřít svoji váhu v rostlinných zbytcích, které záhy přemění v kvalitní hnojivo pro veškeré rostlinstvo, nejen to veselé, které nepěstuji a pěstovat nebudu. Už Charles Darwin jim připisoval velké zásluhy, dost možná jsou [sociálnější než si myslíte] a na Novém Zélandu z nich Maorové dělají vyhlášenou baštu.
Každopádně jsou to fakt sympatičtí tvorové: nesmrdí, nehlučí a vlastně je většinu času není vůbec vidět. Navíc jim moc chutnají použité sáčky earl greye a rozumí si i s mírnou plísní, což je taky plus. Kromě čaje zvládnou recyklovat i ruličky od toaletního papíru, plata od vajec a lógr z kávy a kdybych jim tam házel něco z té hromady dalších možných potrav, rozeberou to taky. To ovšem zatím moc nepřichází v úvahu, protože jich je málo a nějakou dobu se asi množit nebudou.
O dalším vývoji žížalérie napíšu drabble a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Žádné komentáře:
Okomentovat