Uusivuoden tiivistelmä VIII

Opakovaný vtip možná ztrácí časem na účinnosti, ale některých tradic se prostě člověk zbavuje těžko. Inu, tedy po osmé...

Můj rok podle fakebooku prý vypadal takhle:
Je to jenom částečně pravda.

Václav Havel mi vybombardoval zahradu a za všechno může Kalousek.

Jakýsi děda mě u kontejnerů pochválil, že hezky třídím. A pak že se to nevyplatí.

Zahrál jsem si klišé bingo a místo vykřížkování lajny to vzal plošně. Dvakrát.
Pořád si myslím, že mi jedna z trofejí nenáleží tak úplně právem, ale pořád si toho nikdo nevšiml.

Vydržel jsem další rok bez Lineage, když nepočítáme pár drabblů a jeden sen z Tower of Insolence, ovšem taky jsem konečně sehnal funkční verzi Stínů nad Rivou a zabil tam pár hodin, skřetů a Maeve.

Pořád jsem relativně aktivní ve Star Treku Online, dostal se mi do pracek T6 retrofit Intrepidu a taky jsem tam potkal Ragulina.

Champbacca zdárně vychovává akademickou bandu a nezdárného synka a další Den života neplánuje. Což samozřejmě nic neznamená, protože tu čistku a nástup Impéria taky neplánoval.
Edvin se teď pohybuje po dost zamotaném časovém špagátu a pomocí retconové imploze vesmíru přestavěl interiér svojí lodi. Prostě nerad maluje a uklízí, no.
T'Raava vyměnila většinu posádky za Romulany a Remany a dost nevkusně se sblížila s jednou romulanskou inženýrkou, když na lodi montovala experimentální maskovací zařízení. V rámci poznávání pozemských zvyků věnovala lidem z flotily čtyřicet lahví romulanského piva, které je pořád nelegální, stejně jako instalace experimentálních maskovacích zařízení na federační lodě.
Flann se až podezřele rozčaroval, už je ve třetím ročníku bradavické školy čar a kouzel a kromě vaření lektvarů mu taky moc jde pečení sušenek s kokou a/nebo dalšími veselými bylinami. A dostal pusu od holky, co vypadá jako Emma Roberts, pacholek.
Kaapo dál neúspěšně balí slovenskou Mystique, Al Pakone vyrazil se Společenstvem žlutého kroužku k nejbližší sopce a Furiela křižuje severní moře jako údržbářka pirátského škuneru.
K nim přibyly ještě minimálně tři postavy včetně nahluchlého Vikinga z Berku, jejichž život ovšem vzhledem k mrzké úrovni a krátké životnosti cílových her netrval moc dlouho. Účel většinou splnit stihly.
Algernnon de Bray umřela na dalších dvou rpg.

Potkal jsem revizory, dvakrát, z toho jednou v Ostravě. Což je vtipné nejen proto, že po Praze jsem městskou hromadnou jel asi tisíckrát a po Ostravě jednou.

Nepřestává mě fascinovat dopravní situace na trati mezi Prahou a Ostravou. Nebo snad je normální, že s každým dalším provozovatelem vlakové dopravy se počet cestujících ve všech vlacích opět zdvojnásobí?

Zjistil jsem, že Korpiklaani nahráli Ievan polkku, a naprosto žeru Mrtvou holku. Ano, na velkých písmenech záleží.

Viděl jsem Pána prstenů ve finštině. Je to super, jenom člověk moc nepozná, kdy se mluví elfsky.

Napsal jsem dalších 872 drabblů a už jich na té hromádce máme 3869 od celkem dvaceti autorů, i když těch je reálně díky použití Kamene ještě víc. Průměr se díky nezanedbatelné květnové výpomoci zvedl na 4.158333 drabblu za den.
A jeden můj mě letos dokonce dohnal až k slzám, můžete hádat který.

Zlatého slavíka nečekaně získal Karel Gott a já zase zapomněl na den střízlíka.

Nejen silničáře překvapily mrazy na začátku prosince. Tentokrát jim to mám za zlé trochu méně, protože zaskočily i nás na cestě z Mordoru. Těch 26 hodin zpoždění strávených v Olomouci bylo nakonec docela príma.

Účastnil jsem se KoprConu a byl úplně poslední osobou opouštějící budovu školy. I letos se mi povedlo tam celý den nosit tričko s poníky.

Tričko třetího ročníku S drabblem na věčné časy je v procesu finalizace a poníci na něm nebudou. O placce za aktualizaci Jedilandu se dá říct totéž.

Jedl jsem smaženého moučného červa a (jindy) byl na večeři v Ambiente Brasileiro. Bylo to fajn, skoro hodinu jsem pak neměl hlad.

Dal jsem devátý Hellburger a další věci s hromadou kapsaicinu a ne, nejsem hmotař.

Žížaly jsem vypustil zpátky do přírody, neboť se ukázalo, že je to druh pro mé podmínky naprosto nevhodný. Vzhledem k jejich jménům mám ovšem pocit, že jsem tuto skutečnost tak nějak předpovídal.

Zařídil jsem Leontýnce twitter a stal se jejím tiskovým cvrkačem.

Opět jsem se podíval do Maďarska a Severního Maďarska a opět se vyhnul Brnu.

Posílal jsem pohledy, psal slovensky a taky na toaletní papír nebo list ginkga. A taky stvořil svůj první oprásek, který tady nejspíš nikdo nepochopí, ale...


S tím až překvapivě souvisí fakt, že jsem vyrobil [svůj první gif], protože na internetu z nepochopitelných důvodů najít nešel. Vzhledem k tomu, že to trvalo skoro stejně jako výše vyvěšená zrůdnost, to nehodlám v nejbližší době opakovat.

Byl jsem u toho, když padl rychlostní rekord Příbor – Studénka. Devět minut osobním automobilem značky Škoda. Ještě teď se mi ježí vlasy na hlavě a cítím puch spálených pneumatik, ale stálo to za to.

Viděl jsem Fukovy teplé psy a v podstatě založil lamí rpg. Jako že se tam hraje za lamy.

Posekal jsem docela dost vlků. Býval bych to dělal už dřív, kdybych věděl, že rostou na jabloních...

Kolenová situace není nějak závratně optimální, ale nepřihodila se ani žádná akutní blokace, takže paráda. Už si ani nevzpomínám, jak po ránu voní mesokain.

Došel jsem do Prčic. S Mílielle v batohu. Již bez ní jsem pak sjel Berounku na Jäger Submarine, to vše ve jménu velkého Maďara, ježto se nám pak ve své pozemské formě zjeviti ráčil a bylo to dobré.

Opět dvaadvacet postů, letos mi dokonce příděl vypršel dřív než jsem chtěl.

Na Bloomsday mi jedenáct lidí popřálo vše nejlepší k narozeninám, což jim ani v nejmenším nevyčítám.

Ochutnal jsem další tři příchutě many a má sbírka lahví Tatranského čaje se rozrostla na devět unikátních kousků.

Co se stalo v Týně, zůstane v Týně, ale za většinou věcí si stojím.

Začal jsem sbírat víčka na postiženého Honzíka Rachačů a už jich mám sedm, z čehož si můžete udělat představu, jak často sáhnu po lahvovém pivu.

Dostal jsem od jednoho Ježíška jeden drabble, třiadvacet jich věnoval a přidal k nim povídku o osmi tisících slovech, na kterou jsem až nevkusně pyšný, ale to přejde.

Jezdci a jelita mají už kromě prologu šest kapitol, jsou víceméně domyšlení a v jejich dopsání mi brání jen takové drobnosti, jako je bakalářka, práce a život.

Mám takový pocit, že jsem zregeneroval, ale většina energie šla asi do hromady vypadaných vlasů, takže to není až taková změna. Rozhodně ne změna k lepšímu.

Počítadlo návštěv Štramberk skutečně překonalo, dokonce víc jak dvakrát, takže děkuji botům a hurá na Sedlčany.

Před Silvestrem jsem odjel na tři dny stěhovat Novou Karolínu do Ostravy a oslavy konce roku 2014 tedy s dovolením prospím. Mimo jiné to znamená, že tento soupis byl vytvořen za dvacet minut čistého času a jeho zveřejnění je automatické, neb na cokoliv akčnějšího budu moc kaput.

Na PF jsem se tradičně vysral a furt jsem čarovný.

Zjistil jsem, že Jediland má banner, a ostatně soudím, že by měl být aktualizován.

3 komentáře:

Gwen řekl(a)...

Milý Bragi,
chtěla bych ti tímto poděkovat za sebe i své další, místy ilegální identity za všechno, co jsi letos napsal. Bylo to boží, obzvláště některé drabbly. Až se vzbudíš, ochumlej za mě Leontýnku, páč Pátý Jezdec Apokalypsy, Nepátý Jezdec Apokalypsy, je roztomilá až na půdu.
Zárověň se omlouvám, že jsem odpadla, co se Ekliptiky týče, ale prostě mi to nepíše, stěží se vzmůžu na ufňukaný a přeslazený pseudoaustenovský blábol.
A na závěr ti přeju pohodový rok 2015.

Bragi řekl(a)...

Ufňukaný a přeslazený pseudoaustenovský bláboly jsou ale nejlepší, duh, i Leontýnce se moc líběj.

A nápodobně!

Kendra řekl(a)...

Stíny nad Rivou! YEEEZ.