Uusivuoden tiivistelmä IX

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale ačkoliv je tohle roční shrnutí už deváté, letos jsem na něj tak nějak zapomněl a psal ho na poslední chvíli. Je tedy nejen možné, nýbrž zcela jisté, že jsem na něco kruciálního zapomněl, ovšem tak už to v životě chodí.

A nejen v tom reálném:
Champbacca zdárně přežil tři roky s bandou dětí, alkoholiků a lesbiček v akademii na nejmokřejší planetě galaxie a teď se zrovna snaží roztlačit ten jejich poškozený Venator, aby stihli přiložit světelné meče k dílu v bitvě o Kashyyyk. Čistka už je za dveřmi, takže je třeba využít poslední příležitost se řádně vyblbnout.
Edvin byl... je a bude. Víc těžko říct, vzhledem k tomu, jaké loopingy s tou svojí časovou lodí provádí.
Kapitán T'Raava teď velí menší flotile a těžařské kolonii Remanů a její torpédometný Pathfinder je fakt děsně sexy. Taky si pořídila tu kombinézu, co nosila T'Pol (o den dřív, než se Cryptic rozhodl tuto rozdávat zadarmo, u příležitosti nového ohlášeného seriálu), a někdy zítra touhle dobou už nejspíš bude mít i breenský dreadnought třídy Rezreth. Ale vůbec není pégéčko.
Flann dokončuje pátý ročník bradavické čarodějné školy, už se umí přeměňovat v medojeda, založil punkovou kapelu a s tou holkou, co vypadá jako Emma Roberts, se po chodbách vodí za ruku. Pacholek.
Z dalších identit, starých nebo nových, si žádná nezaslouží samostatný odstaveček, ale spousta si jich zasloužila drabble nebo deset.

Co se výše zmíněného zvěromága týče, na jeho nativním rpg jsem poněkud zdomácněl. Zlí jazykové by možná řekli, že až moc, každopádně je to tam fakt boží a stojí to za každou minutu. Postav už tam mám osm, byť jenom dvě jsou nějak víc aktivní, a dokonce jsem tam vyrobil vysloveně unikátní systém hraní famfrpálu. Jenom tam tedy bují takový nešvar, že některé děti pijí, což toho mého feťáka trošku rmoutí:

Díky vánoční povídce jsem se úspěšně vecpal do dalšího universa a bylo to čarovné.

Napsal jsem dalších cca 1067 drabblů a Jediland pořád nebyl aktualizován, takže mi nezbývá než pokračovat. Počet lidí, co jich za rok napsali víc než padesát, zůstal stejný jako loni, ale díky přísunu velmi příležitostných přispěvatelů jsme se nakonec udrželi nad průměrem pěti drabblů za den, za což patří nejen jim můj velký dík.

Chvíli po mně šla běloruská KGB, když jsem si o jejich zemi dovolil napsat cosi stoslovného, ošklivého.

Díky melouchům jsem se dostal na spoustu míst, o nichž nikdy nikomu nesmím říct, do ateliéru jednoho letos zesnulého kreslíře (což je ale jenom shoda náhod) a taky na jedno pracoviště na okraji Prahy, kde byl přímo z pánských záchodů perfektní výhled na ohradu s ovcemi. Byla to slovenská firma, takže jsme se moc nasmáli.

Jezdci a jelita nejsou zdaleka tak u ledu, jak se může zdát. Za ten rok jsem k nim sice přidal jen pár řádků, ale i to se počítá.

Definitivně jsme rozbili starou postel a pořídili si novou, která je ale vinou neznámého šotka o dvacet centimetrů širší, a tudíž tam tak docela nepasuje původní matrace. Kdybych býval tušil, jak složité je vybrat v Ikea vhodné polštáře na výplň toho zbývajícícho místa, býval bych radši spal na zemi.

Zabil jsem asi tři hodiny přebarvováním toho proužku vedle hlaviček karet v nové Opeře. Z nějakého důvodu ho aktualizace změnila na modrý, který byl vedle toho černého okraje monitoru jako pěst na oko, ale nakonec se povedlo – prostě jsem tu novou vyházel a staré zakázal se aktualizovat.

Oživil jsem Sariss, respektive její krev, když jsem si na znovuspuštěném Dark Elmore založil její dceru Dyliannu. Houby rostou, takže za první týden měla formal wear a dva A sety a zanedlouho i ten Soul Separator, ale na intelektu jí to bohužel nepřidalo. Mně taky ne, nicméně zase si po čase zahoubařit na té samé mašině, kde jsem s tím začínal, má svoje nostalgické kouzlo.

Začal jsem poslouchat Rockbitch a nestyděl se za to, dokud jsem víceméně omylem neobjevil nahrávku jednoho jejich koncertu.

Při výkonu první práce jsem zjistil, že blbost může mít tvář, při výkonu té druhé našel pod podlahou nejmenovaného vyklizeného kancelářského komplexu nástěnný teploměr a flashku ve tvaru loga Internet Exploreru.

Zjistil jsem, že Fidel Castro ještě žije, a kdoví proč mě to hrozně překvapilo.

Byl jsem u toho, když si Štefan uklízel pokoj. Za ten den dovolené to rozhodně stálo.

Na Exotic Food Festivalu, jehož jsem se neúčastnil jenom jako návštěvník, jsem ochutnal saranče a švába a pojal velkolepý plán na založení vlastní pěstírny. Už mám doma většinu věcí, teď ještě počkat, až se trochu oteplí, a madagaskarští syčáci se můžou nastěhovat.

Čtrnáct kilo imbusů z neznámé slitiny stále čeká na vhodné druhotné využití.

S Mílielle jsem byl nejen zase v Prčicích, ale i v Pise a pár dalších italských městech. A v Českém ráji, kde mi pomáhala bránit harém před divokými prasaty.

Opět jsem strávil týden volna v Horních Uhrách poblíž Visegrádu a opět si odtamtud odvezl nové Čaje. Do kompletní sbírky mi teď už chybí jenom ten hnědý 35% a ta vysloveně podezřelá trojice z nové série, která podle mě dost možná vůbec neexistuje.

Zlatého slavíka zase vyhrál Karel Gott, ale silničáře vůbec nepřekvapil sníh.

Začal jsem jíst kiwi i se slupkou, protože se to dá a je to mnohem jednodušší. A to víte, že je kiwi úplně nejvíc nejlepší ovoce na světě?

Snědl jsem dalších několik Hellburgerů od Saily, vypěstoval si doma osm sazenic chilli Sparkler a dostal na ozkoušení papričku Carolina Reaper, za což dík i nedík. Z vlastní úrody momentálně vyrábím již třetí litr papričkovice, něco jsme naložili se syrečky, spoustu jsem jich sežral jen tak a zbytek suším, protože se toho urodilo fakt docela dost, a nejspíš o tom napíšu samostatný příspěvek.

Pomalu ale jistě mě začínají srát dropshots, protože polovina nově nahraných obrázků je většinu času nedostupná. Nemáte někdo nějakou jednoduchou, ozkoušenou alternativu?

Byl jsem na DMD pikniku a odnesl si odtamtud kromě krásného a téměř okamžitě ztraceného zápisníčku taky jednu korunu československou, z trávníku vyhrabanou. A pak že psát drabbly se nevyplatí...

Z retro her jsem letos oprášil Master of Orion 2 a Wiggles. Jo, zase.

Kromě KoprConu jsem opět nebyl na žádné další akci podobného rázu. Ovšem vydržel jsem prakticky celý folklórní festival ve Strážnici, což platí za tři festivaly metalové.

Viděl jsem nové Star Wars a ještě pořád si nejsem tak docela jistý, jak moc se mi to líbilo. Rozhodně se mi ale líbilo zase vidět Wyrrgyho a to, s jakou grácií a pohotovostí jsme mu pojmenovali děti. Protože ho máme rádi!

Víte, k čemu slouží debugovací kachnička? Já už jo, a stačilo mi k tomu jenom jedno večerní až noční setkání na okraji Kunratického lesa, kam to měli všichni účastníci s výjimkou toho, co nedorazil, zkurveně daleko a odkud jsme se vraceli kolem druhé hodiny ráno po Jižní spojce. Pěšky.

Koupil jsem Leontýnce několikapatrové, metr dvacet vysoké škrabadlo. Nejlepší investice ever.

Sbírka víček na postiženého Honzíka Rachačů pokračuje a letos už jich mám docela dost. Pravda, musel jsem zapojit širší rodinu, ale lahváče kvůli němu prostě pít nezačnu.

Dostal jsem od Ježíška úplně nejvíc nejlepší dárek a mám s ním spoustu plánů, ale to by byly spoilery.

Tohle je již podeváté v řadě 22. příspěvek za rok. A možná tak šestý, který má smysl.

PF každopádně zase nebude, radši jdu zkusit vyležet ten mor, co jsem si přivezl z Mordoru, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Hammaspaikka

Rok 2015 tímto definitivně vstoupil do dějin jako rok, kdy jsem na Štědrý den jezdil po městě v kraťasech a ani si moc nepřipadal jako exot. A taky jako rok, kdy jsem na Štědrý den šel spát až před pátou hodinou ráno, protože někdo lehce zapomněl dopsat vánoční povídku...

(toto je naprosto legitimní post, který vůbec nemá co dělat s faktem, že potřebuju trochu nahnat kvótu)

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Voima herättää

Pár víceméně nespoileroidních postřehů k těm novým Star Wars:
(a určitě jsem ještě na spoustu věcí zapomněl)

Bylo to podstatně lepší, než jsem očekával. Nutno ale poznamenat, že jsem se fakt hodně bál, takže splnit tohle vlastně nebylo až tak těžké. Rozhodně to byly další Star Wars, byť jiné, a rozhodně se na to ještě někdy podívám. Ale...

Kylo Ren, o němž jsem někde četl, že by měl být unikátním záporným hrdinou, jakého ještě scifi nepoznalo, je úplně stejný emotrotl jako Anakin, jen míň modelka. Ovšem teď mě tak napadá, že mu možná všichni včetně mě trochu křivdíme: mohlo to být mnohem horší, například mu mohl jeden z učedníků přeběhnout na druhou stranu, což by on neunesl, odletěl neznámo kam a nechal zbytek galaxie, ať ho hledá podle mapy, kvůli které docela běžně umírají lidi. Mrk mrk.

Luka Skywalkera je tam tak akorát.

Většina postav, včetně strašně zlounského imperiálního oberführera, má maximálně dvojslabičná jména, asi aby se to dětem líp objednávalo v Happy Mealu.

Nejlepší scéna? Chewbacca na sněhu. Finální duel je hodně slušný, i když ten světelný meč se světelnou záštitou mi pořád přijde jako volovina, a kouká se na něj skoro stejně dobře jako na břinktyčkové finále Skryté hrozby.

Bez superzbraně to zjevně nejde. Vlastně mě ani tak neštvalo to, že je OP jako prase, ani její zničení díky jedné jedné slabině, jako ten popis v promo materiálech. Tahle věc prostě neničí celé soustavy, ničí úplně stejně jako Hvězda smrti jenom planety, akorát může pálit na víc cílů najednou...

Odkazů na původní trilogii tam bylo dost, ostatně celý příběh místy až moc připomíná Novou naději, ale mohlo jich být i víc. Možná nechybí obligátní rozhovor stormtrooperů o nové zbrani, ale kdyby místo jednoho z těch desítek obskurních mimozemšťanů šoupli jednu polonahou Twi'lečku nebo jednoho Rodiana, třeba by to trochu zjemnilo ten jinak silný stopařoidní pocit a já si přišel trochu víc doma.

Zdaleka nejvíc mě ale štve, že nevíme vůbec nic nejen o postavách, ale ani o událostech, co teď přepisují původní kánon. Tam po Impériu nastoupila Nová republika a všichni víme, že to zdaleka nebyl konec. Tady je nějaká republika taky, ale přesto je potřeba odboje, aby bojoval s Prvním řádem, což je nástupce Impéria, nebo tak něco? A nevysvětlených věcí je celá řada: proč má C-3PO červenou ruku, co byla zač ta zničená planeta, kde se vzala ta relikvie ve sklepě tisíc let staré mimozemšťanky a proč nikdo nevěří v Sílu, když od klonových válek nemohlo uběhnout víc jak šedesát let?

Doufám, že další díly natočí co nejdřív, ani ne tak kvůli odpovědím, kterých se nám možná ani tam nedostane, jako kvůli původním hercům. Harrison Ford možná zraje jako víno, ale o některé další se v následujících letech asi budu trochu bát.

Jako... bylo to dobré, ale nemůžu se zbavit dojmu, že za vylití vaničky i s Kylem Katarnem a dalšími špicovými věcmi z původního expandovaného univerza to prostě nestálo.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován, když se teď určitě vyrojí celá řada nových fanfikcí nejen o Wyggumovi.

Tillilla

To si tak člověk říká, že ten report z KoprConu napíše hned po drabblech, a najednou je měsíc a většina vzpomínek fuč. Inu, snaha bude.

Letos podesáté, jestli dobře počítám, takže lokálních pádů na další ročníky už mi moc nezbývá. KoprCon 2015 byl každopádně za mě jeden z nejklidnějších ročníků, nejen díky zkušené skvadře organizátorů a včasným přípravám. Nedostavil se žádný agresivní ožrala, žádná alergická reakce na medovou sračku z Moravy, žádné nervové zhroucení, žádný urvaný záchod a to sklo u tělocvičen je prý rozbité už pár let a už pár let se nad tím pokaždé zas někdo pozastaví. Pozitivním shledávám rovněž fakt, že cestou zpátky navzdory sněžení nezamrzly vlaky jako minule. Nebýt těch dvou trotlů, co měli tu potřebu zpříjemnit nám noc svou schopností se opít jako děcka už v pátek večer, zvracet na celou (naštěstí malou) tělocvičnu a představovat potenciální nebezpečí, že se v tom zadusí, vlastně by to byl asi ten nejklidnější con vůbec. Ještě jednou a jmenovitě díky Artoo, bez jejíž pomoci to tam mohlo dopadnout velmi nepěkně.
Přestože docela dost pravidelných účastníků nedorazilo, pořád bylo s kým mluvit, komu léčit Čajem zánět dásní a komu upíjet z pětilitrového barelu medoviny. Bylo dokonce i komu přednášet o textových rpg! Dav přišel, byl zaujat a navíc živě diskutoval, což se jen tak někde nepovede, takže ty dvě minuty příprav se opravdu vyplatily. Taky jsem prý zkazil něco moc krásného, což mě vzhledem k diskrétně skrytému kontextu tuze těší, a schoval po objektu školy tolik kreditů do tomboly, že je děti budou nacházet ještě pár let. V Saily tentokrát nasadili speciální nabídku, na kterou se vyplatilo si počkat a jít dvakrát, a s Maďarem v duši se dali přežít i ti dva vtíraví mudrcové. Spát jsem sice oba dva dny šel až po osmé hodině ráno, ale to k tomu tak nějak patří a rozhodně jsem nebyl jediný.

Prostě nikdo neumřel, nikdo se předčasně nenarodil, ztratila se jenom jedna židle a osobně považuji za největší katastrofu to, že jsem se s Vallou loučil v trenkách. Kdyby příští poslední ročník byl zrovna takový, ke štěstí mi bude chybět akorát imbus desítka.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Musta Tulivuori

Tak mě napadlo, že když už tu mám jeden screenshot zlé ušatice v úsporných šatech, kterak facepalmuje u dominanty teplého domova svých pacifistických bratranců, hodit sem před reportem z Kopconu i druhý je vlastně docela logická volba, no ne?

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Mitä vittua, ihmiset?

Chtěl bych poděkovat všem lidem, jejichž blogy sleduji, že se zatím úspěšně vyhýbali uprchlické problematice, případně že už dávno nechali své internetové deníčky bezpečně vyhnít. I to má občas své výhody.
Taky bych se chtěl omluvit, že to teď sám poruším, ale bude to krátké a spíš o slušných Češích než o migrantech, co jim kradou práci, kultůru a víčka pro děti.

Ty debaty sleduji už docela dlouho, byť se do nich sám nezapojuji, ale jak mě to ze začátku celkem i zajímalo, teď nastupuje spíš zděšení. Zděšení, že se mnou nejen na jedné planetě, ale dost možná v jednom baráku žijí lidé, co jsou schopni z huby/prstů úplně vážně vypustit věty jako „Tahle rasa nemá PRÁVO žít nikde...nejsou to ani lidé...proto si myslím že je třeba VYHLADIT je“, „Fuj ty odporný podrazáku. Podávat si ruku s lidmi, kteří pomáhají ekonomickým nelegálnům. Hamba.“ nebo „Kazdopadne nejsem radisata ale ty Kurvy džihadsky by jsme tu nemeli podporovat.“ (všechno sic) Je to přitom ještě tisíckrát horší než hamburgeroví todleti z Novinek nebo uživatelé jistého diskusního serveru, protože tam má člověk aspoň částečné krytí anonymitou; tohle jsou věci publikované pod (nejspíš) skutečnými jmény.
Může mi někdo vysvětlit, jak se tedy přesně liší radikální muslim od tohohle výkvětu slušného češství? Že jeden chce zabíjet ve jménu boha a druhý proto, aby si mohl k fotbálku dát pivínko a škvarky? Proč jich půlka viní Korán, který nečetla a který je možná zmatený jako prase (haha), ale v násilnostech si může s Biblí podat ruku? A jak se stane, že se lidé, samozvaní ochránci kultury, začnou dožadovat vyhlazení čehokoliv? Protože já to fakt nechápu a tihle slušní lidé mě začínají děsit řádově víc než Taliban a IS dohromady.
Jako nerad bych naplnil podmínku Godwinova zákona, ale tohle už tu jednou bylo, o stát na západ, a moc dobře to nedopadlo, víme...

Aby nedošlo k mýlce: ne, nechci sem ty uprchlíky zvát, už doma jednoho ekonomického imigranta máme a nejen že nemluví česky a nesbírá víčka, ale ani moc neuklízí a nevynáší odpadky. Ale přát smrt lidem, které jsem v životě neviděl, je prostě, kurva, přes čáru i pro mě, a to se považuji za hodně velkou zrůdu.

Možná o tom napíšu drabble, ale rozhodně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Musta Elmoori

Takové to když máte po čtyřech dnech zkusmého houbaření DC set, ale musíte čekat týden na jeho odpečetění tím líným trpaslíkem z katakomb...

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Lopetan

Dámy a pánové, je to tady. Moje rozvědná síť internetových zrůd zase jednou chytila velkou rybu, já jí za to děkuji a dovoluji si vyhlásit první ročník cen za prodání jedné a té samé hromady sraček dvakrát. Vítězem se stává...

Stephenie Meyer
za dílo [Life and Death: Twilight Reimagined].

...což je, jak si můžete přečíst v tak akorát dlouhé formě [tady], genderbend verze původního Twilightu. S původním dějem, se sparklícími upíry a se zápletkou založenou na tom, že hlavní hrdina někomu smrdí, jenom se tentokrát jmenuje Beaufort Swan. Jako seriózně.
Čili to, že by měla dostat cenu, myslím smrtelně vážně. Jakkoliv tu ženskou nemůžu vystát a myslím si o ní jenom to nejhorší, tohle je tah tak geniální, že jsem z toho trošku želé. A rozhodopádně doufám, že i tohle dílo bude zfilmováno, už jen kvůli vlkodlakům, mrk mrk.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a počet tamních povídek rovněž zdvojnásoben.

Talvi on tulossa

Čas na trochu kvalitní hudby.

Respektive ne čas na cokoliv většího, bo seučim, dělám kolejního ředitele Nebelvíru a rozjíždím chov madagaskarských syčících švábů na maso. Srsly.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Viisituhatta

Druhý post za den, co se děje?
Pět tisíc drabblů, to se děje. Ten zakulacující byl tradičně můj, následuje skóre deseti nejaktivnějších účastníků nejzbytečnější akce v dějinách vesmíru, kteří jsou dohromady zodpovědní za 93,22% všeho obsahu:

Chambacca	1459
Simbacca	1302
Jessica	1262
Plebej	228
Banana	79
Gwen	78
Blueberry Lady	72
Kara Melka	67
Zuzka	60
Aar Ghuntu	54

(zbytek se dá samozřejmě najít na patřičném místě)

Pokud nám vydrží celkový průměr, desetitisícovka by měla padnout přibližně 20. dubna 2019.
Pokud vydrží letošní, možná to stihneme už 9. června 2018.
A pokud bude aktualizován Jediland, možná... no, to těžko říct, ale mělo by se to zkusit.

Noitien viikonloppu

Bylo nebylo, vyrazil jsem coby odborný dozor se skupinou sedmi čarodějek a jednoho kamene do hlubokých lesů daleko od domova, abychom tam bez výdobytků moderní civilizace přežili víkend a případně doplnili zásoby mandragory. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že jsem venčil harém, ale ve skutečnosti to bylo ještě mnohem čarovnější.

Na nádraží jsem byl, na rozdíl od mé drahé polovičky, včas a můj batoh obsahoval následující věci: spacák (který zabral 80% objemu batohu), celtu, ručník, Čaj (variantu lesní ovoce, 62), škrtadlo (vysloveně symbolicky, neboť z důvodu dlouhého sucha bylo všude zakázáno rozdělávat ohně), nůž, tři litry vody, něco málo k jídlu a jednu Mílielle.
Krátce po třetí hodině odpoledne jsme vyrazili Karlštejnským expresem z nástupiště 1 a něco málo a s větší či menší mírou improvizace se sunuli po následující trase.
(za fotodokumentaci děkuji Ery a Maeve)

[Pátek]

Zelený balónek: Nádraží, výstup z vlaku. Všude horko a spousta mudlů.
1: První zmrzlina. Točená.
2: První střet s hmyzem a moje první přednáška na téma „vosy jsou kámoš“.
3: Kopec a na něm Karlštejn. Meh, Bradavice jsou hezčí.
4: Následujeme někoho, kdo do telefonu mluvil o Hagridovi, listnatým lesem do údolí, kde mi zakazují sníst žábu.
5: Dub sedmi bratří, odpočívadlo a zároveň plánovaný tábor na večer, až se vrátíme z okružní cesty po Amerikách.
6: Boty dolů a hurá do kopce.
7: [Malá Amerika]. Zatímco já fotím Mílielle, Maeve fotí, [jak fotím Mílielle].
8: Opouštíme stín lesa a přes vyprahlou louku táhneme na východ.
9: Ležící [mamlas] nám odmítá ukázat cestu, okázale na něj dlabeme a vybíráme si ji sami.
10: Zjevně jsme si vybrali špatně. Velká Amerika nikde, roste tu ale hodně trnek a potkávám kolegu z práce.
11: Velkou Ameriku stále nevidno, dostáváme se do městečka hus a hnusných psů.
12: Hospoda Na Růžku. Hospodský je suterén, tak trochu na zabití, ale nejbližší alternativa je na Karlštejně, takže zůstáváme.
13: Cesta zpátky, asfalt, z kopce. Sňatky byly uzavřeny, osudy zpečetěny, potomkové počati a nové postavy navrženy. Někde kolem tohoto bodu se začalo stmívat.
14: Již za téměř úplné tmy docházíme k dubu, já zahajuji letmou rekognoskaci okolí a zjišťuji, že tady se spát fakt nedá. Výprava naštěstí hýří energií a horko pominulo, takže vyrážíme dál, do kopce, že si aspoň zkrátíme zítřejší úsek.
15: Pročesávaje les kolem hlavní skupiny, nacházím potenciální místo k přespání. Z jedné strany prudký svah, z druhé snadno ohlídatelné pole, střecha poskytnutá starým jírovcem. Bohužel, rostou tam lehce uschlé kopřivy a přístup není obtížný jen pro případnou noční návštěvu, ale i pro nás. Energie je navíc stále dost, takže Lorelei velí dále do kopce a je to dobré.
16: Vcházíme do hlubšího lesa, moje další pokusy najít vhodné místo k přespání končí zaslechnutím podivného šramotu listí, praskání větviček a vůbec pohybu. Pokračujeme v cestě s tím, že jsou to určitě srny nebo tchoř.
17: Nacházím plot a jakýsi srub. Tam ale jednohlasně spát odmítáme, protože jsme všichni viděli Blair Witch.
18: Králova studně a plácek vedle ní. Nacházíme odpočívadlo a ohniště, přičemž to druhé je nám kvůli zákazu rozdělávání ohňů houby platné. Rozbíjíme tábor, zaleháváme a... slyšíme zvuky. Nejprve další várku šustění a praskání větviček, pak i jiné. A nejsou to jednorožci ani srny, je to minimálně jedno divoké prase. Zatímco dvě čarodějnice (a jejich deset postav) berou karty a první hlídku, já průběžně pobíhám po okolí a snažím se narušitele aspoň zahlédnout, případně mu vysvětlit, že mu lanýže ani žaludy nevyžereme. Bohužel, listnatý charakter lesa činí z jakéhokoliv plížení předem prohraný boj a čuně vždy včas couvne, aby o pár minut později kvičelo jinde.
Kolem třetí hodiny ráno, kdy už to nadhánění pomalu přestávalo být vtipné, se zvěř patrně v předtuše blížící se bouřkové přeháňky stáhla a my mohli za krátkého deště pokojně usnout. A ačkoliv jsem spal v brýlích a s kudlou v ruce, na krizový plán nakonec naštěstí nedošlo a první den jsme zvládli beze ztrát.

[Sobota]

1: Start. Studánka je sice téměř vyschlá a skoro určitě nepitná, plus je mi opět zakázáno jíst tamní žáby, ale na letmou ranní hygienu pro prasata dobrá. Balíme, já marně hledám stopy po noční návštěvě a musím ostatní znovu ujišťovat, že ačkoliv je to v herních akcí mou oblíbenou tradicí, tentokrát za nečekané zpestření opravdu nemůžu.
2: Kubrychtova bouda. Ačkoliv se od našeho přespávacího stanoviště nacházela jen pár stovek metrů dál z kopce, jsem si téměř jistý, že by nám v noci moc nepomohla. Navíc jsme všichni viděli Blair Witch...
3: Bubovické vodopády, [povětšinou vyschlé] a s ukradenou keškou. Mloci skvrnití, kteří tam údajně žijí, rovněž nikde, a to jsem je rozhodně jíst nechtěl.
4: Ujímám se u cesty položené hole +2, ale protože není z ořechu ani nemá jádro z pera fénixe, jakožto podřadnou ji zahazuji na hranicích nedaleké bezzásahové zóny.
5: První kopec zdolaný metodou vosího motivátoru, kdy je za zdánlivě vyčerpanou čarodějnicí vypuštěn neškodný blanokřídlý hmyz. Důkazy na to nemám, ale troufám si tvrdit, že v jednu chvíli prolomila zvukovou bariéru.
6: [Svatý Jan pod Skalou] a tamní velmi příjemný [pramen pitné vody]. Doplňujeme lahve, chladíme hlavy a nohy a vyrážíme po proudu dál.
7: Suddenly, [želva]. Patrně by mi bylo dovoleno z ní udělat polívku, ale předběhl mě jiný náhodný turista a rvát se s ním by bylo neefektivní.
8: Hospoda otevřená jen pro uzavřenou společnost. Zjevně i v těchto nehostinných končinách mají lidé občas potřebu se brát nebo tak něco.
9: Sledujeme proud určitě-ne-Berounky a zvažujeme optimální využití nedaleko se pasoucích koní.
10: Jane promarňuje příležitost získat 50 bodů pro Zmijozel, ale vlastně se jí ani moc nedivíme.
11: Lávka přes určitě-ne-Berounku. Ačkoliv u ní visela cedule nařizující samostatný přechod a sesednutí z případného bicyklu, anarchie vládla světu a ti chuligáni ji přecházeli ve třech i přejížděli na kolech. Nebelvír ztratil mnoho bodů.
12: Odpočinek pod skálou a úspěšná [polní extrakce klíštěte], které si Jocelyn pravděpodobně rafinovaně přinesla z domova, protože tady v okolí přece žádná klíšťata nejsou, HMM?
13: Srbská bašta na břehu Berounky. Levnější, s příjemnější obsluhou a kuchyní natolik obstojnou, že jsem si dal po obědě ještě jeden.
14: Kopec pod Kodou. Jeden z těch méně příjemných, za což mohla především kombinace nezarostlosti a špatného značení. Takže jsme pod plným sluncem málem vlezli komusi na zahradu.
15: Značka vedla k pramenu, pramen se však ukázal být spíš menším rybníkem, takže doplnění vody moc nepřichází v úvahu. Kvůli nutnosti obejít soukromý pozemek nabíráme další kilometr do kopce, ale tentokrát aspoň ve stínu.
16: Další várka nezralých trnek a po dlouhé době známka civilizace: autobusová zastávka. Později zjišťujeme, že to, co Andy odsud až do města probírala s maminkou po telefonu, nebyl děj argentinské telenovely, nýbrž krutá realita.
17: Lidská obydlí, relativně zralé švestky, přezrálý rybník a přezrálá a připálená slepice na silnici.
18: Perfektní zdroj škrobů, [kukuřičné pole].
19: Tábořiště a horor číslo dva. Místo k přespání je opět suboptimální, ale tentokrát dorážíme za plného světla a je tedy čas alespoň zběžně obhlédnout okolí. Zatímco na základně se rozjíždí ruský [karban] o bílé maso, já [hledám alternativní místa k přespání] a pročesávám nedalekou houštinu. Než se setmí, padne toho mnoho o tůristech, incesťáčcích, [trollech] a Keilanově mámě, pak pomalu uleháme a klasická, takřka conová drbárna pomalu přechází v improvizovanou hodinu astronomie. Ačkoliv Perseidy přestaly masivně padat skoro před týdnem, vidíme minimálně čtyři meteoroidy. Panuje všeobecná shoda, že by naším přáním mělo být „přežít do rána“, protože i tady se ozývá chrochtání a šustění listí. Poučen předchozí nocí, místo zdlouhavého nadhánění rezidentního čuněte velím opevnit perimetr botami, což dokonale zabírá a vetřelec uznává, že na takováhle prasata prostě nemá. V dálce hřmí.
Aby ale nepříjemností nebylo málo, nedaleko nás zastavuje auto. Světla zhasnou, dveře bouchnou a je ticho. Kam se poděl řidič? Kdo to byl? Proč má potřebu něco podobného dělat? Napíše o tom někdo drabble?
Ráno následuje další sprška, poněkud vydatnější, ale celta drží a my přece nejsme z cukru.

[Neděle]

1: Ždímání promoklých věcí, vyrážíme dál.
2: 8:49, Jane vznáší námitku proti zvolenému azimutu. Naštěstí nemá pravdu, protože to by bylo fakt trapné.
3: Zkratka přes pole, Mílielle se u [kamenné mohyly] setkává s příbuznými a všichni jsou dojati.
4: Zatím prakticky opuštěné odpočívadlo u Koněpruských jeskyní. Kupujeme lístky a míříme do podzemí.
5: Následujeme zubatou do podzemí. Přibližně v druhé jeskyni si vzpomínám, že už jsem tu nejspíš kdysi dávno byl, každopádně pořád super a viděli jsme (mimo pár felikých fěcí a kamenné mandragory) i nějakého toho netopýra, jehož slezina si vyloženě říkala o zlektvarování.
6: Indiáni na válečné stezce! Krátce po návratu na povrch zjišťujeme, že na odpočívadlo útočí indický zájezd. Než se do kopce vydrápe asi tak třetina Kalkaty, stíháme očekovat lebčičky, sníst pár drobností a zabít pár vysloveně nenechavých vos.
5b: Brodíme se listím a brzy nacházíme důvod, proč jsou prasata tak aktivní: vyschlo jim tu kaliště a přirozeně tedy chtějí kalit s tůristy.
6b: [Vyhlídka na Čertovy schody], Maevina samospoušťová atletika a [společné foto].
7: Porost divokého dřínu, jehož plody jsou mimochodem jedlé, a přehršel [panoramat].
8: [Aksamitová brána], kde Ery zanechává poselství dalším generacím, a následný brutální sešup dolů k potoku. Převýšení, které jsme nabírali od rána, bere za své během dvacetiminutového sestupu.
9: Nezralé, ale ucházející špendlíky se zvýšeným obsahem olova. Pro tůristi doprí.
10: Nečekané odpočívadlo uprostřed polí. Studujeme domorodé rytiny ve stole, doplňujeme cukry a po chvíli vyrážíme do posledního kopce, kde po cestě roste pár nezralých ostružin.
11: Zvýšená koncentrace mrtvých chrobáků lesních. Nelze vyloučit cizí zavinění, ale podezíráme spíš vysoké teploty.
12: Další moc pěkný sešup a tentokrát zralé ostružiny.
13: Nádraží, [poslední podlézání Lorelei] a odjezd do Berouna. Následná cesta do Prahy je pak o to vtipnější, že se nám krátce po výjezdu porouchal vlak a museli jsme přestupovat na pantograf. Do civilizace dorážíme společně s přívalovým deštěm a zpožděním tak klasicky českodrážním, že jsme díky němu o dvě duše (a přibližně sedmatřicet postav) bohatší a nedělní večer tak lze s klidem považovat za přirozené pokračování srazu.
14. A tady ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Serbiasta, rakkaudella

Téma číslo 1206 na neděli 16. srpna je Moje chyba a 1207 na pondělí 17. Moje poslední šance. Na příslušném místě nejsou vyvěšena proto, že jsem momentálně někde v okolí Srbska jenom s bandou čarodějnic, spacákem a základní výbavou (nůž, škrtadlo, čutora, Čaj) a nedostanu se tudíž možná až do nedělního večera k internetu. Drabbly lze postovat buď sem do komentářů, případně můžou ti odvážnější z vás i založit topicy, tak jako tak budu trochu čarovat s databází.

V dolních Horních Uhrách bylo fajn. Zatímco Praha se vařila v nesnesitelných vedrech, my si užívali příjemných 39 °C ve stínu a baštili u toho domácí melouny a klobásy. Kraj se zdál poněkud vymřelý, ale tentokrát již fungovala wifi, takže byli možná všichni jenom zalezlí. Zpátky do vlasti jsme si pak přivezli mimo jiné i několik v noci pracně uloupených řízků zahradního ibišku, který, jak jsme zjistili cestou zpátky, roste i v Kopřivnici před Saily. Kromě budoucí ozdoby zahrady jsem tam ale ulovil i další Čaj (35% bylinkový digestiv, tmavě zelený) a do kompletní sbírky mi tedy chybí jen čtyři.

Z jednoho nedávného melouchu, jehož povaha je přísně tajná, mi zbylo přibližně 14 kilo rozličných jednorázových imbusů, převážně pětek a šestek ve tvaru L. Ne, nevykradl jsem železářství ani nehodlám rozjíždět konkurenční firmu k Ikea, prostě jsem ten balast neměl kam vyhodit a rád bych pro něj teď našel nějaké veselé druhotné využití. Pár jich padne na takové to zahradní větrem rozhýbávané cinkadlo, protože ten zvuk se mi fakt líbí a Leontýnka z něj taky vypadala dost nadšeně, na kočičí poměry, ale zbytek těžko říct. Dokonce ani netuším, co to je za slitinu a při jaké teplotě se taví, ale i když je teď venku fakt hic, stačit to asi nebude a stavět si pec se mi moc nechce. Nějaké nápady, lide?

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Kaskelotti

Nejsem puntičkář, ale...

[Tohle] bylo ještě včera k vidění na [webu TN.cz].
Vědci z Kashyyyckého institutu pro odhalování žurnalistického bulšitu po vteřině a půl nechápavého civění pochopili, že nějaký nepříliš chytrý pes asi ve spěchu přeložil [tuhle dva roky starou zprávu], a ostatně soudí, že by přistání džedy mělo být aktualizováno...

Vartiotupafest

  „Medvědijó nevědijó, že turistijó nemajijó zbranějó...“

Norny zjevně slyšely, jak jsem si nedávno posteskl po ježdění na metalové fesťáky, a něco na ten způsob mi přihrály minulý víkend. Nic zlého netuše, vyrazil jsem zase jednou směrem na Otrokovice a ještě dál, kam se ještě žádný Čajoděj nevydal.
První šok přišel hned po příjezdu na místo konání: zatímco jinde většinou stačí sledovat skupinu vlasatých lidí v černém, tady jsme museli vzít zavděk zkušeným domorodým průvodcem, u nějž jsme zároveň přespávali. A ačkoliv se v davu dalo zahlédnout pár triček Slayer, Motörhead nebo Nightwish, jinak vypadali všichni až nebezpečně vesele.
Každopádně jsme se prodrali domorodou poutí, kolem stánků a ke kasám, kde nás klasicky označili plastovými náramky a vpustili do zámeckého parku. Kromě další spousty rozjařených a již v tu dobu nemálo opilých lidí se tam nacházely i zajímavější věci, například stánky s pivem, medovinou a jídlem. Do zahájení hlavního programu zbývala ještě spousta času, ale upřímně si už nedokážu vybavit, jak jsme ho zabili. Patrně v tom ale figurovalo větší než malé množství výše zmíněného a taky nějaké obcházení okolí, židovského hřbitova a největšího přístavu v širokém okolí.
Do hlavního amfiteátru jsme se každopádně dostali včas a před zlatým hřebem programu si dokonce našli docela fajn místa kousek od kotle. Žádné velké mávání řepou se z mojí strany nekonalo a vlastně jsem žádnou z vystupujících skupin neznal ani od poslechu, ale nohy mě z toho bolí ještě teď. A to pořadí se mi možná trochu pomotalo.
Jako první se předvedli argentinští ABRIENDO SURCOS, ano, verzálkami. Po pódiu jich běhala hromada a asi jim to docela šlo, ale stejně jsem většinu času přemýšlel o steaku z argentinského býka a moc neposlouchal, protože kdo kdy slyšel o kvalitním metalu z Jižní Ameriky, že?
Následovala banda bačů z jakési slovenské univerzity, jejíž síla byla především v doprovodném tanci a až podezřelé synchronizaci té hromady nohou. Hudebně ovšem takový ten slovanský průměr, vůbec neměli bicí a za zmínku stál akorát jeden sólista na jakousi regionální flétnu.
Co se nástrojů týče, rozhodně stojí za zmínku čínské těleso Hechi Guangxi, které mělo bubeníky hned dva. Unikátní zvuk jejich kamenné sestavy mi zvoní v uších ještě teď a chvíli jsem seriózně zamýšlel, že jim jeden štípnu a naučím se na to hrát. V kombinaci se Štefanovou elektrickou kytarou by to totiž byla naprostá bomba a konečně bychom měli základ pro kapelu.
Příjemným překvapením byla také šamanská hudba skupiny Towara z Beninu. Pravda, po instrumentální stránce byli poněkud chudí, ale hudba to byla v tom nejlepším smyslu primitivní a silná, až se skoro divím, že je nezvou na Masters of Rock, aby odháněli déšť. A i když jsem si skoro jistý, že nás jejich zpěvačka všechny proklela do třetího kolene, fakt to stálo za to.
Závěr v podání srbské mladé milice Nova Pazova dost připomínalo vystoupení slovenské, ovšem kombinace hnědých uniforem a ještě vojenštějšího tempa byla místy ještě děsivější než dokumenty o Slobodanu Miloševičovi.
Ačkoliv to z mého popisu možná vypadá na krátkou show, skončila až někdy po půlnoci a cesta na kutě skrz ležení bujarých individuí byla podstatně méně zábavná než túra ze Zlína do Otrokovic.
Druhý den se nesl ve znamení menších hudebních a tanečních čísel, povětšinou domácích a povětšinou fakt hodně bizarních. Osobně mám největší zážitek z toho, že jsem v lesoparku objevil nejen jinan dvoulaločný, ale dokonce hned dva vyloženě roztomilé exempláře metasekvoje čínské, ne že by některý z nich zpíval nebo hrál. Nechybělo ale vystoupení pro děti ve skanzenu ani cikánská kapela, takže minimálně body za rozmanitost si festival určitě zaslouží. Příště by to chtělo ještě piráta.
Sečteno a podtrženo, rozhodně to nebyl můj šálek černého čaje, ale taky jsem od toho nemohl čekat Metalfest, takže možná za rok zase...

Celou cestu ze Strážnice mi v hlavě ne náhodou hrálo [tohle].

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Apostelien teot: Strohkantajaa

Skutky apoštolů, kapitola druhá
(první [zde])
(přeloženo z dosud neznámého dialektu pouštní slovenštiny, takže je dost možné, že některá slova, věty nebo celé verše znamenají něco úplně jiného)

Ve jménu Maďara velkého, ozajstného.

1 Zas rok se s rokem sešel a Zeman, král jelimánský, třetím létem vládl zemi piva a strdí rukou zavirovanou.
2 A že to loni dobré bylo, i letos vyrazili apoštolové velkého Maďara na pouť očistnou, poznávací a zvěstovací do Prčic, a to cestou známou, dobrou.
3 Ač Rumdáš, syn ryšavcův, tentokrát zradil je a nedorazil, neb za třicet stříbrných jiným škodil u zkoušek velkých, rozrostla se skupina poutníků dle přání Maďarova a posílily ji ženy a sestry a alfa šemále.
4 Již cesta ořem železným do výspy táboritů čarovná byla a k prvnímu posvěcení nápoje velebného došlo, však živi, zdrávi a v náladě dorazili a sešli se s druhou větví beze ztrát na těle či duchu.
5 Tu spatřivše frontu jako kráva a ještě jednu a ještě dál, řekli si „no toto ani za kokot“ a rovnou šli, bez čarodějných papírů, čísel židovských a map zrádných, čímž hodinu či dvě jistě ušetřili a vzteku vagón též.
6 Než obešli Jordán, tu Čajoděj z vaku Mílielle vylovil a po zbytek cesty ji na rukou nosil, na štafetu se Strohonošem, jenž pro neúrodu Strohu nemohl nést svůj nápoj charakteristický. Tím mocně bavili hostující poutníky ze země spolkové a demokratické a na několika fotografiích zvěčněni jsou v jejich albech a srdcích s dubovými ratolestmi.
7 Však nedbali apoštolové světského obdivu a na sever mířili jako hobiti, totiž bosi a s písní na rtech, a ukulele jim k tomu líbezně hrálo a vlajka se ve větru na větvi třepetala, což tuze pobouřilo jistého kripla zpitého.
8 Kokööööt!
9 Tak čočku dostal a Cinzano Bianco na něj chrchlal smrt.
10 Dál plahočili se skrz dav, pod sluncem rozpáleným a skrz dav, jenž tak mnohohlavý byl, že zmínit je ho třeba dvakrát.
11 Tu počasí bylo bezčasé, bez dešťů či jiných hrozných ran, a čas zbytečný, že ani hodiny letos zaznamenány nebyly, a bylo to dobré.
12 A mezi poli počat byl nápad nejeden, co s kánonem si počnout, však zdaleka ne tolik jako loni či kolik v plánu bylo, což rmoutivé je velice a drabble by o tom napsán býti měl.
13 Leč dál šli davem a pod sluncem rozpáleným a skrz dav, jenž tak mnohohlavý byl, že zmínit je ho třeba ještě dvakrát a i to ještě málo jest.
14 A mnohé změny cestou sledovali: tu odbočka jinudy se vedla, tam zas chrám kravího kmene z povrchu zemského smeten byl, neb řepce ustoupiti musel, což srdce jejich žalem naplnilo, a kromě toho erömü.
15 Však Borotín stále stál a dobyt byl nejen jménem Maďarovým, leč také jménem klanu Horty a klanu jakýchsi dementů, co neuměli zdi zpět slézati.
16 A obešli tam punkt pozemský, který štěstí přinésti jim nemohl, až na sestru Čajodějovu, která natruc u všech o razítko somrovala, a vyrazili dál do lesů, vod a strání.
17 I potkali pak lesních duchů a vil a generála Žabáka a pouhou svou aurou jich na víru obraceli, činivše tak nenápadně. Jen generál obrátiti se nenechal, neb s obracením celkově nebyl spokojen.
18 A málem sešli z cesty pravé, když bludný shluk nevěřících je stranou zvábil, však Čajoděj dobře věděl, kde sever je, a ostatní ze scestí svedl zpět na cestu pravou, cestu jedinou, jindřichohradeckým rumem pocintanou.
19 Co lidí předběhli a co lidí předběhlo je zpět, než pokročili k místům, kde loni už se jim to volaké čudné zdálo!
20 Leč nakonec i krajem divotvorným posledních pár kilometrů jali se zdolávati, a tu sešup z kopce jako kráva stál, kdy modliti se museli převelice a ne všichni zvládli to. Tu pod kopcem najevo vyšlo, že ni dvě hodiny vybírání bot nezaručí bezpečí víc než ochranná ruka Maďarova a ženě Čajodějově nohu křusky pokurvily.
21 Což trochu fpiči bylo.
22 A rukama lomili a nohou, že v zemi pohanské se ocitli a od kolejí daleko, neb tohle přepíti nešlo.
23 Však smiloval se Maďar nad služebníkem svým a jeho ženou a seslal jim z nebes anděla střízlivého a jeho oranžovou Toyotu s náhonem na všechna čtyři kolesa, jenž jim pomohl překlenouti poslední kilometr.
24 Tak v Prčicích byli místo v prdeli a tam déšť se letos nekonal.
25 Zde na bus táhli pajdavě a bez Strohonoše a zbytku kumpánie, jež kdesi cestou se ztratila, však zastihli tam poutníky nečekané, poutníky nižšího kopřivnického boha kráčejících tanků a stíhaček křížokřídlých.
26 Pak schoval Čajoděj Mílielle do batohu, s novou grupou popojel a se starou se kupodivu ještě setkal, načež doprovodil ženu do vlaku a domů z nádraží se slovenským taxíkem svezl, než překládati začal tento skvost.

27 A soudil, že by Jediland měl být vskutku aktualizován.

Ässävärisuora

Než přikročím ke slavnostnímu odhalení dalšího nalezeného manuskriptu velemaďarova písma, dovolte mi ještě jedno drobné expresní vyřvání se. V pár odrážkách.

- Jsem rád, že se mi povedlo naučit zbytek bytu třídit odpad.
- Ani v nejmenším mi nevadí, že se mi ještě pořád nepovedlo naučit je s tím odpadem taky chodit ke kontejnerům.
- Poněkud mě točí, že jsem jediný, kdo po spotřebování role toaletního papíru vezme tu ruličku a odnese ji do tašky s papírem.

Proto jsem doufal, že si [tahle věc] nezaslouží [titul nejzbytečnějšího vynálezu], a s radostí jsem toho domů natáhl šest balíků, protože hodit tu věc do odpadu přece zvládne i ten nejlínější trotl. Na oné ruličce je informace o možnosti spláchnutí vypsána asi v šesti jazycích včetně češtiny, ale pro jistotu jsem před odjezdem mimo civilizaci relevantní část vystřihl, nalepil na dveře a věřil, že to určitě pochopí všichni včetně Leontýnky.

Včera jsem se vrátil, výstřižek byl pryč a podél stěny se nacházela úhledná konstrukce z šesti ruliček.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Kimeeri

Amatérské studio Chromá opice & Barvoslepá mačka uvádí...

(ne že by sem chodil někdo, kdo to může pochopit a zároveň to ještě neviděl, ale když už jsem se s tím žižlal, tak si aspoň nahoním počet příspěvků, žeano)

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Vihreä sukellusvene

Volejte sláva a tři dny se radujte, Plejboj má za sebou první (a určitě ne poslední) kompletní měsíc drabblení, snad bude Jessice důstojným nástupcem.
A to jsem do něj kéroval jenom dva roky a ani ne denně.

A teď něco úplně jiného, něco, co jsem napsal, smazal, napsal znova a takto to opakoval ještě asi osmkrát, aby to nebylo tak agresivní. Slabší povahy to, prosím, vůbec nečtěte, já se prostě někde potřeboval vyřvat. Předesílám, že pokud tu nejste poprvé, můj hněv s největší pravděpodobností není mířen na vás, naopak mě zatím držíte při smyslech.
Ještě 30. března jsem se fakt těšil na svůj pátý ročník DMD. O den později mě to s pohledem na stránky rychle přešlo a zhruba druhého dubna už se dostavil ten pocit, co jsem většinou míval až někdy ke konci měsíce. Těžko říct, co to vlastně je, ale přirovnal bych to ke kombinaci znechucení, šoku a totální nasranosti. Ještě loni jsem to považoval za speciální případ ponorkové nemoci, ale letošní raný nástup mi diagnózu trochu zkomplikoval.
Není velkým tajemstvím, že mi některé identity vždycky vyloženě vadily a že z dalších jsem si celkem nepokrytě dělal srandu. Nejsem holt sluníčková bytost, ale zvládal jsem je odfiltrovat a na pikniku elegantně obejít. Teď toho ovšem dost nezdravě přibylo a já netuším, jestli je to nárůstem počtu blbců, jejich větší hlasitostí, nebo jsme na vině já a moje rozmazlenost. Mám chuť holýma rukama utratit každého, kdo mrmlá nad složitostí naprosto primitivního tématu, a přijde mi fakt smutné, když člověk v jednadvacátém století musí googlit, co je to proměnná. Na anglické uvozovky a oddělování odstavců prázdným řádkem už jsem si zvykl, drabblata „co věta, to nový řádek“ do smrti nepochopím. Rovněž nechápu, jak může někdo s klidným svědomím čtyři hodiny před termínem odeslat „drabble“ o 57 slovech a proč někdo píše drabbly anglicky, i když psát celý měsíc drabbly ve finštině nebo islandsky zní jako docela fér challenge na příští rok. Taky mi zůstává rozum stát nad některými masovými komentátory, kteří sice zjevně nemají nejmenší povědomí o fandomu a s největší pravděpodobností tedy drabble nemohli vůbec pochopit, ale za každou cenu pod něj prostě musí hodit aspoň tři písmena nebo smajlíka s osmnácti bradami. A to jsem si prosím letos schválně vybral ten nejneznámější fandom, jaký mě napadl, marně. To by je zabilo, kdyby místo deseti chechtů, tří šablonovitých padání z postele a dvou konstatování kapitána Obviouse, že ten drabble je vtipný/smutný/whatever, prostě klikli na kachnu a popojeli, případně se klidně na něco zeptali? Nepopírám, že když mi tam svítí to číslíčko nových komentíků, mám radost, ale se zářnou výjimkou Gwen je to skoro vždycky zklamání na celé čáře. Nebo mi aspoň někdo vysvětlete, jak na to má člověk reagovat, protože děkovat (jako někdo) za to fakt odmítám. Stejně jako číst drabbly označené tou debilní zkratkou s J uprostřed. Pokud si, kurva, myslím, že jsem stvořil nějakou děsnou hrůzu, tak to nepostuju a body nahrabu na bonusech, ne že to nahodím a sklidím vlnu vyvracení, jak to rozhodně není špatné a ťuťu. Podobně alergický začínám být na slovo šílenost, na šílené drabbly a hlavně na šíleně šílené drabblisty. A o tom, co bych dělal každému, kdo místo vymýšlení názvu použije zadání, bych neměl snad ani přemýšlet.

To jen tak na vysvětlenou, proč letos hodlám komentování (a čtení) omezit na minimum, a taky abych ulevil svému prohnilému srdéčku. Samozřejmě nadále sleduji úzký okruh prověřených lidí (přičemž platí, že pokud tohle čtete, s velkou pravděpodobností mezi ně patříte), nadále házím opeřence v případě, že ten který kousek pochopím, ale komentáře si letos víceméně zakazuji, jinak hrozí, že sosáky přirovnám k Novinkám.cz, což by nás určitě všechny mrzelo. Dokonce už ani nebudu spamovat linkem na naše drabblení všude, kde jen to půjde, protože na čtvrtou vlnu překvapení, že jsme šílení, fakt nemám. Budu stokrát šťastnější, když mi kdokoliv ze současných účastníků věčné výzvy napíše něco jednou za měsíc, než kdyby přes ten link náhodou přišlo něco, co bych musel umlátit kamenem.
Pokud jste to dočetli až sem, máte u mě panáka Čaje, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Koraani

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného...

Udělal jsem to, přiznávám. Otevřel jsem Korán a přečetl ho přibližně 23%.

Vedlo mě k tomu hned několik důvodů: kromě prosté zvědavosti a potřeby témat na dubnové drabblení také snaha zjistit, do jaké míry mají pravdu všichni ti hašteřiví todletové na Novinkách i jinde, kteří v něm na jednu stranu vidí zdroj veškerého islamistického zla a na tu druhou naopak tvrdí, jak je to kniha mírumilovná a naprosto ideologicky znásilněná. Světe div se, je to asi poprvé, co mají pravdu všichni. Dokonce si troufám tvrdit, že kdyby mi tohle někdo od dětství četl, asi by mi pak taky přišlo jako fajn nápad jít se někam odpálit, ne však nezbytně mezi lidi.

Ačkoliv je to zcela zjevná fanfikce, příběh původního díla nikam neposouvá a v té části, kterou jsem prošel, vlastně nic jako příběh ani není. Odkazů na původní postavy a události (Noe, Exodus, narození Ježíše atd) je přehršel, většinou ovšem slouží buď jako názorné příklady toho, co by někdo neměl dělat, nebo je na ně pohlíženo z jiného úhlu pohledu, ne však moc dlouho, důkladně nebo dokonce souvisle. Rovněž je až překvapivě časté, že jeden řádek je v podstatě vyvrácen hned tím následujícím, načež se protichůdná tvrzení ještě pár veršů střídají.

Zatímco Bůh v předchozích dílech, Starém a Novém zákoně, je možná občas trochu radikální vrahoun a parchant (vzpomeňme například chudáka faraona), Bůh v Koránu je vyloženě psychopat: na některých místech je například jasně uvedeno, že svobodná vůle prakticky neexistuje a vše je dané, jinde Bůh tvrdě trestá nevěřící a ty, co se od něj odvrátili, ačkoliv o pár řádků dál znovu připouští, že za to vlastně nemůžou.

Dost k vzteku jsou taky názvy jednotlivých súr. Nevím, jak později, ale například hned ta druhá se jmenuje Kráva, má 286 veršů (cca 40 stránek) a o tom dobytku se tam mluví přesně ve třech z nich. Je dost možné, že za některé z ostatních neduhů může překlad, ale zrovna tady o tom dost pochybuji.

Víte, co je na tom ale zdaleka nejvtipnější? Že je to všechno kánon a schválně!

Archanděl Gabriel totiž Mohammedovi všechny ty verše poslal tak, jak mu to zrovna přišlo pod ruku, a seřazení nechal na smrtelnících. Kdyby šlo jenom o bordel chronologický, dá se předpokládat, že existuje nějaký jeden způsob, jak to seřadit, ovšem pozor, to by bylo moc jednoduché, takže do toho zamícháme Satana. Ten, spatřiv příležitost k masivní nepleše, občas do těch slov posílaných prorokovi přimíchal něco svého a Bůh pak nechal na lidech, ať si to vytřídí, vždyť pravý věřící přeci podvrh bez obtíží rozezná.

To v praxi znamená, že pokud se některé škole islámu něco nelíbí, může to označit za příspěvek ďábla a vesele to ignorovat. Což je fičura tak naprosto geniální, že jsem u jejího zjištění brečel obdivem, a vysvětluje to vlastně úplně všechno, co jste kdy o islámu potřebovali vědět.

Na základě té přečtené skoročtvrtiny mi archanděl Glenfiddich nadiktoval 115., takovou příkladově-shrnující súru:

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
1. Ťava šit bakšiš hadra.
2. Nebojte se lidí, nýbrž bojte se Mne a nekupujte za má znamení věci ceny nicotné. Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal Bůh, jsou nevěřící.
3. Rci „národy Tóry a Evangelia též jsou věřící a netřeba jim škoditi, neb jen sešli z cesty pravé a nedostalo se k nim zatím nových pravidel, jež seslal Bůh Mohammedovi.“
4. Však bij ty nevěřící a národy Tóry a Evangelia bez slitování a zahub je, sic jsou prokletí, a zahub je na potkání, jen kolem mešit jim pokoj dej. Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil. A Bůh věru nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí.
5. A Bůh odpouští každému, kdo almužnu dává a otroky propouští a se ženami neobcuje, když jsou krví znavené, leda že pískem by se umyli. A Bůh věru je mocný, slitovný.
6. Rci „kdo jednou od islámu odejde, ten v ohni pekelném bude žít věčně.“ A to je pro Boha velmi snadné.
7. A za nespravedlnost některých z těch, kdož vyznávají židovství, jsme jim zakázali výtečné pokrmy, jež dříve byly povoleny. Vy maso vepřové nejezte, jakožto nejezte zvířat zdechlých a zasvěcených bohům jiným.
8. Snad když sníte vepřové nebo zvíře jinému bohu zasvěcené, nic se nestane, není-li zbytí. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
9. Však Bůh je strašlivý ve svém trestání a na každého se dostane, kdo byť jednou se odchýlil od učení pravého. Bojte se Boha a poslouchejte jej.
10. Však věru je lhostejné pro nevěřící, zda napomínáš je či nikoliv – stejně neuvěří!
11. A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají „jsme křesťané!“ A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni.
12. A jen Bůh zná nejlépe, zatímco vy neznáte.

Jestli vám připadá uhozená, vězte, že zhruba polovina, včetně celého předposledního verše, jsou přímo citace z předchozích súr.

Mně teď nezbývá než doufat, že jsem v té přečtené části našel dost témat na to, abych už ve čtení nemusel pokračovat, že mě během dubna nikdo neukamenuje a že Jediland bude aktualizován.

Döömdö '15

Volejte sláva a tři dny se radujte, po dlouhé době bude zase kde psát drabbly!


Poníženě přiznávám, že ač ty stránky minimálně jednou týdně navštívím, na duben jsem tak nějak úplně zapomněl a vůbec nemám vymyšlenou letošní koncepci. Už loni jsem si sice poznamenal, že by možná stálo za to rozepsat onu patálii, kdy Edvin vyvedl Židy z Egypta, ale moc se mi do toho nechce a hlavně by pak ta šipka na nové světy byla poněkud matoucí. Přímo se tedy nabízí využít [stvoření Mjödlandu], kde bude prostor i pro nějaké ty očekávané kytky, ovšem to je zas trochu vágní a rozhodně ne moc zábavné. Naproti tomu celoplanetární blázinec na Adleru 5 nabízí zábavy až moc, ani bych to nemusel házet do blankversu, a daleká budoucnost nabízí celou řadu možností, jak to ještě trochu vyšperkovat. Případné návrhy rozhodně uvítám, i když realizaci v rámci DMD slíbit nemůžu, a preventivně si jdu připravit svěrací kazajku, kdyby mě nic lepšího nenapadlo. V nejhorším případě můžu počkat na první téma a náhlé osvícení, ale spoléhat na to nebudu.
Simbacca bude žrát věci, duh.

Příště se rozepíšu o tom, proč je Korán fakt špatná fanfikce, proč mě možná v dubnu někdo odpráskne a proč ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Aasi

Měl jsem rozepsaný příspěvek plný nenávisti vůči jednomu sociálně-ekonomickému nešvaru, ale pak jsem začal jedné své postavě vybírat nového zvířecího společníka místo zesnulé myši a veškeré negativní emoce byly rázem pryč, protože jsem se dostal k oslům. A osli jsou ve všech ohledech naprosto boží.
Dá se na nich jezdit, i když jste žena a vaše debilní náboženství vám zakazuje přiblížit se ke koni, unesou šílené náklady, dokáží vyžít s mnohem horší stravou než koně, jsou chytří, přátelští, skladní, můžou nahradit hlídacího a částečně i ovčáckého psa, mají spoustu pozitivní karmy za to, že jim lidi zneužívají jméno, a jejich mléko má údajně nejblíže k lidskému. Ačkoliv původní divoká forma je z velké části samotářská, domestikovaný osel ochotně utvoří stádo nejen s dalšími osly, ale i s koňmi, kozami, ovcemi, lidmi i čímkoliv podobně vhodným. Vlastně jedinou nevýhodou je, že nežerou kopřivy a že na rozdíl od koní v dešti snadno promoknou. To, že jsou paličatí, je pověra založená na skutečnosti, že nejsou úplně blbí a občas si dovolí zpochybňovat rozhodnutí svého vodiče nebo jezdce. V Británii, kam je kdysi dávno zavezli Římané, potřebují mít od roku 2005 cestovní pas a psali o nich nejen A. A. Milne a George Orwell, ale i Robert Louis Stevenson a L. Frank Baum. A co by si bez oslů počal Ježíš, ha?
Ještě víc boží než normální osel je ovšem jedno konkrétní plemeno z Poitou, jehož jedinou vadou na kráse je fakt, že pochází z Francie. Osel poitouský je masivní, ovšem přátelské plemeno schopné kromě svých vlastních 350 kilo unést ještě skoro jednou tolik v nákladu, každopádně jeho hlavní předností je schopnost při křížení s koňmi produkovat ultimátní muly. V osmdesátých letech minulého století díky tomu málem vyhynul, protože bylo výhodnější je množit s koňmi než navzájem, ale nakonec se ho podařilo zachránit a jeden kus mají i v olomoucké zoologické zahradě.
A co že je na něm naprosto nejlepší? Vypadá takhle:

Let the Wookiee Ass win!

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Fin

Říká se, že končit se má v nejlepším.

Ačkoliv si myslím, že je to minimálně v některých odvětvích lidského konání pěkná píčovina, rozhodl jsem se tím tentokrát řídit. Dnes je to přesně 999 dní od toho osudného konce dubna, kdy si dva kokoti řekli, že psát drabble každý den zní jako docela fajn nápad, a rozjeli akci nevídané monstrozity.
Čtyřtisícová hromada nám utekla o pár kousků, zápis do Guinnessovy knihy rekordů a kuriozit nehrozí, ale aspoň je to tragičtější a Tess bude víc plakat.

Díky za přízeň, příspěvky a všechny ryby!

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.