Kolmas kissa

Na nějakou dobu poslední fotka Leontýnky, které jsem vyloženě nevyužitý vršek knihovny přeměnil na další odpočívadlo, a zároveň po dlouhé době první fotka Mílielle.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Vuorenalainen kuningatar

Další fotka kočky na internetu, yai!

Tentokrát královna pod horou a zároveň na hoře, důkaz, že se Leontýnka v novém už docela slušně zabydlela a stačilo k tomu pár krabic. To všechno na skříni, která je sice mnohem menší než ta na starém bytě, ale zase jsou na ní žluté fluffy polštáře, což se počítá.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Muutoksen pää

Takové to když jste fotky z mobilu do notebooku léta tahali buď pohodlně přes Bluetooth nebo hromadněji na SD kartě, ale ten notebook vám před víc jak půl rokem odešel a nový počítač ani jednu z těchto metod nepodporuje, takže je to záhy stokrát složitější a děláte to jednou za tři měsíce, když je zrovna čas a volný tablet. Každopádně stěhování už je definitivně za námi, na novém bytě už to vypadá skoro jako u inteligentních tvorů a já už se k tomu dostal, tak toho sprostě zneužiju.

Následující obrázky jsou pořízené na prakticky stejném místě, jenom s rozestupem těch krásných tří let a sedmi měsíců, které jsme v doupěti na Olšanských hřbitovech víceméně poklidně strávili, než majitelům bytu hráblo a přišlo jim jako super nápad nám z měsíce na měsíc o čtvrtinu zvednout nájem.

2. 11. 2013

30. 6. 2017

Další fotky, ne nezbytně stěhovací, budou následovat, jinak tu kvótu už rozhodně nenaženu.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Likainen kymmenen

Deset typů lidí, na které nechcete narazit v zoo

(ale vždycky jich tam aspoň půlku potkáte, protože… nevím)

10.: Otrávení rodiče s otrávenými dětmi. Nabízí se otázka, proč tam vlastně lezou, ale zatím mě žádný nevytočil dost na to, abych se zeptal.
9.: Lidi, co si stěžují, že to tam smrdí. Zatímco z nich táhne taková ta květinová sračka, co prý byla děsně populární během minulé sovětské invaze.
8.: Kompulzivní fotografové. Nevadí mi lidi, co s sebou mají foťák a sem tam cvaknou něco zajímavého. Vysloveně mě však serou individua, co po celou návštěvu zahrady nepustí z ruky mobil a bez povšimnutí odchází od výběhů s málo zuřivými, zubatými nebo roztomilými zvířaty, protože nějakou užovku jim přece nikdo lajkovat nebude.
7.: Lidi, co bezostyšně udržují bludy při životě. Dikobraz střílí ostny. Velbloud má v hrbu vodu. Hyena je ošklivá zlá bestie, co šíří nemoci a volí Babiše. A tak. A když to už nevydržíte a při páté zmínce za den to začnete uvádět na pravou míru, ještě se tváří dotčeně a odvolávají se na to, že to slyšeli v televizi, takže to přece musí být pravda.
6.: Turisti. Nikoliv páry německých důchodců, co si všechno v klidu projdou a vlastně o nich ani nevíte, ale hordy opálených jižanů, co se všude nahrnou jako velká a hlučná voda, komanda Japonců s foťáky a všudypřítomná ruská mafie. A to tam chodím v týdnu, kdy je jich relativně málo, o víkendu to musí být fakt peklo.
5.: Lidi, co se tam jdou akorát najíst. Protože koho zajímá mládě kočky palawanské, když si můžou dát párek v rohlíku a zapít to točenou Kofolou, žejo.
4.: Teenageři s mobilama. Jo, první symptom stáří je tady, nicméně výrostkům, co sice stojí dva metry od nádherného, kriticky ohroženého zvířete, ale v uších mají sluchátka s Justinem Bieberem a smaží na mobilu cosi barevného, bych prostě ty mobily nejradši vzal a naházel je do Vltavy.
3.: Tlustý telefonující skla. Fakt máloco mě vytočí tak, jako když začne free&cool&in manažer telefonicky řešit tu děsně! důležitou! zakázku! za sto padesát tisíc milionů amerických! dolarů, řve to na půl pavilonu a ještě odstrčí dítě od pěkného výhledu na to či ono zvíře a zacloní ho dalším dvaceti lidem. O to víc, že se to neděje nijak výjimečně.
2.: Otrávení rodiče s nadšenými dětmi. „Tomášku, pojď už od těch opiček.“ „To nejsou opičky, mami, gibon je hominoid a...“ „Nech ty zatracený opice a pojď!“ Aneb jak snadno a rychle vychovat z dítěte se zájmem o svět kolem sebe dalšího konzumenta Ulice, k zeblití.
1.: Vylízaní kokoti, co klepou na sklo. Člověk by čekal, že Dudley se jakožto příklad všech špatností usídlí v podvědomí nejedné generace, ale očividně ani on nestačil a ještě by to chtělo pár literárních příkladů hloupých, zlých a tlustých lidí, co fotí s bleskem, svítí si na kaloně, krmí zvířata metr od cedule zákaz krmení a řvou na celou zoo „táto, pocéééém, tady je to mimino, co se narodilo minulej tejden a potřebuje klid, pyčo!“

A ostatně soudím, že čestné místo by si zasloužili i lidi, co neaktualizují Jediland.