Ledva jarem ohřála se Metsola, ta chladná zem,
ustal boj o holý život, přestala být zima všem.
Zeleň náhle vůkol svěží, kde dřív ležel bílý lad,
škálou barev kvete také za vesnicí skromný sad.
Nástup léta všichni tuší, jistě bude za to stát,
farmář, rybář ani sadař nemohl teď klidně spát:
zasít je jim třeba sémě, vrše hodit do vody,
aby letos ze své země stihli sklidit úrody.
Až k večeru, v záři ohňů, kráčí svorně k hospodě,
popíjejí, zpívají si, do rána jsou v pohodě.
„Dobře jsme to udělali, že jsme přišli v tento svět,
zima sice krutá byla, teď však zříme píle květ,
v tom nám Ódin dopomáhej, na to Tór nám bleskem sviť,
nás v Metsole neodradí v rukách Norny krátká nit!“
Celou noc tam radost mají, chrápání pak střídá zpěv,
probouzí se spolu s ránem, kocoviny cítí hněv.
Slunce svítá, včely bzučí, voní strom a dupe zvěř,
a tu náhle rozhoří se stranou knajpy suchý keř.
Modrý plamen zraky láká, šaman shání vědro už,
tu však oheň prudce hyne a vychází z něho muž.
Dlouhé vlasy, černý oděv, v pravé noze mírná křeč,
o hůl opře mladé tělo, chystanou pak spustí řeč.
„Dobře jste to udělali, že jste přišli v tento svět,
vězte ovšem, válečníci, mám jich pro vás dalších pět!
Vánamo je jméno moje, je mi třeba dobýt kraj,
jestli lepší chcete zítřky, pojďte se mnou, dám vám Čaj.“
Rozhlédli se po svých druzích, zvažovali rub i líc,
a ač zvyklí na Metsolu, Valhala je láká víc.
Nakonec tak každý kývl, že chce s mágem vandr jít,
cizí kraje osvobodit, dobýt či tam prostě žít.
Čaroděj pak mávl holí, nad vesnicí zazněl hrom,
v keři opět objevil se mezi světy čistý zlom
Prošli všichni v druhou stranu, naposled jim mával les,
a jestli se neupili, cestují s ním ještě dnes...
(A ostatně soudíme, že by Jediland měl být aktualizován.)
Žádné komentáře:
Okomentovat