Eksynyt kirjallisuussa

Aneb co se stane, když na vás ze šuplete vykoukne starý sešit na literaturu a vy v něm z nepochopitelných důvodů začnete listovat.


Pozdě k ránu 2.0:
(autorem verze 1.0 jest Karel Hlaváček)

Pozdě k ránu
spal po flámu
vprostřed stanu
kukluxklanu.
Jel do krámu
koupit ramu,
dvě stě gramů
do salámu.
Minul bránu,
sjel na stranu,
zbrousil hranu,
přejel vránu,
trh si tlamu,
zapad v jámu
a byl v pánu.
Ale to už bylo skoro poledne.


Ve stínu pípy:
(VVV* na Ve stínu lípy od Svatopluka Čecha)

Ve stínu pípy
u staré lípy
vyprávěl vtipy,
trénoval shyby
a nedělal chyby.
Řek si „Co kdyby
braly mi ryby?“
vypral si slipy
a šel na hřiby
mezi kopřivy.


Sráč v úvalu
(VVV* na Rimbaudova Spáče v úvalu)

Sráč v úvalu
usnul a spal,
zvedal se pomalu,
pivo si dal.
Zvedal se dlouze,
pomalu, ztěžka,
k jídlu měl pouze
zdechlého ježka.
Už už se zvedl,
asi tak v pět,
náhle však zbledl,
zřítil se zpět.
Položil hlavu,
počítal ovce,
pak usnul znovu,
jde to s ním z kopce.
Šli kolem sekáči
od Cosa Nostry,
v úvalu po sráči
zbylo jen kostry...


Žabař
(Variace na Hrobaře, nalezen pouze útržek, dopsána nyní)

V mládí jsem se učil na GULZu,
užil jsem si spoustu haluzu,
mučit Vejta byl můj ideál.
Bít ho holí, mokrým ručníkem,
propíchnout mu nohu hřebíkem,
tomu jsem se vždy rád věnoval.
Že nás brzo čeká matura,
nečekala moje nátura,
toho bych se nikdy nenadál.
Vysypal jsem trávu z herbáře,
úsměv se mi rozlil do tváře,
stal se ze mě člověk věřící.
Věřil jsem, že vše se naučím,
zda stalo se tak, dodnes netuším,
zapomínám týdny letící.
Na komisi zuby vycením,
jejich sílu hrubě přecením,
nejsou zlí jak praví celý svět.
Brzy skončí doba flákání,
teď chybí mi i ranní vstávání,
chtěl bych všechno vrátit o rok zpět.

Sbohem, moje školo,
perfektné to bolo,
že jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč.



* Velmi volná variace