Možná bych měl vymyslet něco trochu originálnějšího, ale nechce se mi, takže následuje již čtvrtá rekapitulace úžasnosti mého roku. Kdo taky mohl tušit, že mi to tady vydrží víc jak dvacet minut, žeano.
(trapně bíle)
Body za styl jsem letos poprvé uděloval, dokonce třikrát. Jeden bod obdržel Frodo za svou objednávku piva hozeným podtáckem, druhou Radim za diverzní akci v plzeňském Netopejrovi a třetí Bodloš za něco ve stanu, ovšem nikdo už si nepamatuje, co to přesně bylo. Sám jsem bod nedostal žádný, ač bych si jej jistě zasloužil, ale místo toho jsem získal pár achievementů jako například tento:
Když nad tím teď tak přemýšlím, asi jsem omylem překřtil Netopýra na Netopejra, ale teď si prostě ani za prase nevybavím, jak se ta naprosto unikátní... věc jmenovala. Nicméně tam prostě ještě někdy pojedu, i kdyby to mělo být jenom kvůli tomu.
Doplňuji si základní vzdělání koukáním na ty hromady naprosto klasických filmů, které se mi nějakým způsobem podařilo nevidět.
Účastnil jsem se svého prvního larpu, a to na pozici žháře začátečníka.
Znovu jsem se podíval na McGyvera a Gumídky.
Úspěšně pokračuji v modelování svého přízvuku v angličtině a nově i v češtině. Když jsem se ve dvaadvaceti rozhodoval, co dál dělat, profesionální code-switching byl jasná volba.
Stal jsem se studentem VOŠ Kopřivnice a diskordiánským papežem. Na oboje mám potvrzení.
Empiricky jsem dokázal, že je v L2 možné udělat na Abyss Walkera třetí přestup i v C výbavě a bez použití jediného shotu. Možná to bylo trochu zdlouhavé, ale máte čest s člověkem, co nasbíral víc jak 500 stones of purity v tom questu s ještěrkami, kterých musel zabít zhruba třicet tisíc.
S tím tak trochu souvisí fakt, že jsem to celkem záhy přestal hrát a i když mám občas cukání to na pár minut zas zkusit, vidina, že bych neměl GM práva, mě naprosto spolehlivě odradí.
Upalování elfů a další inkviziční legrácky mi ale, pravda, chybí.
Začal jsem hrát Plants versus Zombies a v Shakes and Fidget zabil tohleto:
Zase jsem se přestěhoval, tentokrát trochu nebezpečně na jih. V okolí jsou velká naleziště panelů a bodláčí a byt se mnou sdílí nadějná bioložka, stejnojmenný auditor a slovenský čaroděj. Z okna pohodlně vidím parkující Pravdakáru a hasičskou nádrž plnou zpívajících žab a po okolí se potuluje afroamerický ježek.
Ve vymírání populace jednorožců mám prsty mnohem méně, než se všeobecně tvrdí. Dokonce jsem jedno jejich stádo celkem úspěšně bránil.
Zjistil jsem, že spolubydlícímu (tomu poslednímu, který mimochodem vede o dva body v bytové soutěži „komu praskne nejvíc žárovek“ nad mými dvěma) svým postojem k hecování připomínám jednorožce Charlieho. Jupí, paráda, a teď mi vlezte na hrb.
Umřela mi Carna.
Finština letos nedopadla, tak jsem si jako kompenzaci vybral irštinu, ve které využiji své zkušenosti s kocovinou. Jazyk, kde se předložky časují (ano, časují, já vím, co to znamená), Francouz se od krysy liší jen velkým písmenem a kde neexistuje odpověď ano/ne, si prostě nejde nezamilovat.
Nebyl jsem v Brně.
Napsal jsem svůj první náboženský spis a byla to docela sranda. Jako další krok mám chuť napsat Bibli dvojku.
Objevil jsem takovou jednu roztomilou finskou metalovou veverku, zajel do Plzně na Metalfest, do Zlína na nějakou další opičárnu a poskládal svůj první soundtrack. Toliko k hudebnímu vyžití.
Šel jsem k volbám a napsal jednu recenzi. Čistě ze zvědavosti.
Složil jsem další temeritapunkcionalistickou báseň a pak taky jednu, která se rýmovala nejen na konci řádků, nýbrž i na jejich začátku. Čistě z hecu.
Mou sbírku debilních filmů o žralocích obohatil skvostný počin jménem Sharktopus, který si dovolím vřele doporučit. Navíc se údajně chystá pokračování mého oblíbeného Mega Shark versus Giant Octopus, kde bude nebohá chobotnička nahrazena podstatně hustějším krokosaurem.
Karel Gott vyhrál Zlatého slavíka a zaskočilo ho to stejně jako silničáře sníh na konci listopadu.
Celkem aktivně poslouchám koledy. V srpnu.
Tenhle blog pokořil hranici 8 000 návštěv, což je v zhruba počet obyvatel Stříbra.
Poznal jsem Firefly a Comeback, zrušili mi Stargate Universe a konečně se mi povedlo sehnat Garth Marengi's Darkplace.
Šířím víru v Otu tabulovými stigmaty v Českém Těšíně a v Kopřivnici.
Už podruhé v životě použila nějaká scénáristická děvka mnou naprosto náhodně vymyšlené příjmení mnou naprosto náhodně vymyšlené postavy. Takže jsem po dohrání Mass Effect 2 musel trochu upravit životopis svojí malé quariance, aby tam tetička Raan zapadala trochu víc.
Opice a Zajíc upadli do kómatu.
Moje alter-ega se letos poměrně činila, ovšem jejich počet poněkud klesl.
Edvin konečně dohonil zlobivého pejska, nařezal mu a umřel. Během následujícího roku stihl na Valhale vytvořit elitní komando božích bojovníků, jemuž se z celkem dobrého důvodu přezdívá Chcípáci. A taky se účastnil dalšího mého lehce muzikálového příspěvku, chudák.
Champbacca v jedné časové rovině ztratil většinu vzpomínek a tradičně netuší, která bije, v druhé vyčistil takovou menší akademii temných Jedi a roztřískal Johauně vznášedlo, ovšem její vřískot je to nejmenší, čeho by se teď měl bát. To hlavní drámo teprve přijde.
Sariss ovládla Rune a přilehlé temné lesy a zbytek světa je jí náležitě volný, zejména proto, že tak trochu anihiloval a už prostě není.
Narva si na Citadele koupila pár kytek, vyspala se s asarijskou medičkou a teď se snaží zachránit zbytek posádky před pošahaným kapitánem a nějakými těmi piráty.
Dostal jsem zaplaceno za psaní příspěvku na RPG a začal rekonstruovat Schwars.
Založil jsem si postavu internetového mága na té nyní hrozně populární MMORPG jménem Facebook. A už půl roku jsem vydržel hrát to jenom myší.
Zlomil jsem hůl nad rekordním počtem lidí, zvířat a věcí.
Zúčastnil jsem se svého nejspíš posledního Trpaslikonu, úplně posledního Sconu, snad už posledního Triconu, mnou obvykle bojkotovaného Festivalu Fantazie a pátého Koprconu. A taky pár hospodových akcí pseudoconového charakteru.
Objevuji kouzla PRAATu a dávám sbohem pravěku fonetické transkripce.
Povedlo se mi nejen změnit hosting pro Perunicu, ono se mi dokonce povedlo i naklonovat celé fórum bez ztráty jediného znaku. Asi půjdu poradit těm žabařům s ovcí, případně s Radimem nakolonujeme Bodlošovy agrokozy.
Dozvěděl jsem se, co je zrzohlávka rudozubá, a trochu mě to zklamalo.
Jelikož nám v práci zavedli úžasnost nazvanou HelpDesk, nastavil jsem si tam jako avatara trollface a podezřele brzy dostal příležitost pracovat z domova.
Navštívil jsem olomouckou zoo a strávil nezanedbatelnou chvilku u klece s křížencem vydry, kočky a banánu.
Seriózně nechápu ten řádek o agrokozách, ale měl jsem to uložené jako poznámku v mobilu a docela by mě zajímalo proč.
Zvládl jsem přes noc napsat seminární esej na 1500 slov a padly na to jen dva litry černého cloumáku.
Kvótu příspěvků na blog jsem zase splnil, i když k tomu letos bylo zapotřebí jednoho nestydatého filleru. Slavnostně ale prohlašuji, že odhalení obrazové sbírky Kokot-ti, již tu ohlašuji už druhým rokem, je tentokrát opravdu skoro hotová.
Status ani runu jsem tady letos nevyměnil ani jednou a nehodlám s tím začít.
V námi okupované hospodě v den naší návštěvy nevařili, tak jsem poslal Radima pro deset Fidorek. Bílých.
Během jednoho týdne jsem při ježdění městskou hromadnou dopravou potkal zhruba dvakrát tolik revizorů, co za zbylých sedm let, to jest nějakých osm. Asi migrovali.
Prodavač v libanonské samoobsluze mě začal oslovovat „draku“ a fakt se nebudu ptát, co tím chce říct. Doufám, že se pouze řídí heslem „náš zákazník – náš drak.“
Byl mi diagnostikován chronický hlad.
Zregeneroval jsem. Většinu se mi nicméně povedlo odklonit do ulomeného nehtu, takže fyzicky jsem pořád stejný a jinak to taky není žádná sláva.
Zase jsem začal kondičně běhat. Za normálních podmínek nic moc, ale při sněhu, náledí či bahně mám časy mnohem lepší.
Zjistil jsem, co vytvoří česká T9, když se snažím napsat „screw“, a nemístně mě to pobavilo.
Konečně jsem si do své sbírky učitelů angličtiny přidal někoho se severním přízvukem. A těch pár historek, kterak jejího otce zajali teroristé při obsazování ropné plošiny, taky stálo za to.
Udělal jsem jeden definitivní krok a chytil se v dalekých lesích jedné divoké múzy. Hraje inkuba, já hrál skoro sukubu, nějaké další dotazy?
Ve cvičení z morfologie se nám objevila věta „Can you give me a head“ coby příklad na počitatelnost, která sice pokračovala „of lettuce?“, ale to už slečna smíchy nedočetla.
Povedlo se mi do výročního projevu nacpat kozy.
Zjistil jsem, že mě navzdory všem snahám ještě pořád strašně moc lidí bere vážně. Asi budu muset přitvrdit.
Oslava letošního Silvestra bude experimentálně alkohol-lite, nicméně zdravím Zadní Třebáň a jdu na nákup, přemýšlet, na co jsem pro změnu zapomněl letos.
(kdo neví, proč tu není PF, ať hledá a hlavně se neptá)
Žádné komentáře:
Okomentovat