Ultraraivo

Recept na to, jak si upéct RP server na Lineage 2.
(psaný zas tak trochu "na Faulknera", taže nepřesnosti, chybky a překlepy jsou bonus)

Český způsob, aka varianta Faremion:

Potřebujeme myšlenku, zhruba pět šikovných, aktivních a tvořivých lidí, a jednoho Slováka.

Nejprve je třeba pojmout myšlenku. To se zpravidla stává někomu, kdo později jde a ten server začne péct. Člověk, který myšlenku pojme, nemusí (a možná by ani neměl) být zároveň technickým čarodějem, kterého ale dříve nebo později bude stejně potřeba.
Pojímání myšlenky je jedna věc, důležitější je pak myšlenku sepsat a dát v plén těm pár dalším lidem, kteří se do ni s kladívky, majzlíky a dynamitem pustí, načež z ní s trochou štěstí a času vysochají něco pěkného, funkčního a lákavého. Teprve pak je možné začít shánět železo, na kterém server poběží, a vůbec ty hrubě technické věci.
Železo nastartujeme, necháme jednoho moc šikovného Slováka (který je ale podle mých posledních výzkumů ze 3/4 Maďar a z 1/4 jednorožec) se o to starat. Jednou za měsíc to spadne, do deseti minut to zase běží, žádný problém, lidé pomalu přichází, čtou si pěkně sepsané reálie, začínají hrát a prožívat epické příběhy. Ve hře se jako dozor střídá adminka a její sbor GMs, který zároveň tvořil koncept, formoval myšlenku a vymýšlel prvotní události. Ze začátku to sice dře, ale když se ukáže, že problémovým článkem je právě adminka a její nepřílišná kompatibilita s hrou a realitou, uznává to a předává otěže dál.
Od té doby se realizační tým změnil několikrát, sem tam někdo přišel nebo odešel, ale vždy tvořil nějakých pět šest schopných lidí a bylo to dobré.
A ať už se o něm dnes v kuloárech říká cokoliv, žil a bavil lidi nějaké dva roky.

Slovenský způsob, aka varianta Dwyllion:

Potřebujeme depresi, že žádný L2 RP server není, jednoho nezodpovědného teenagera, jednoho aspiranta na studenta střední průmyslové školy a opět jednoho Slováka, ovšem jiného.

Nejprve je potřeba začít plakat, že všechny české servery skončily, protože Češi na nich supportili svoje kamarády. Je úplně jedno, že byly nakonec zveřejněny logy a nikdo v nich nenašel žádný důkaz, ač se mnozí snažili. Na tuto funkci je zcela kruciální mít právě onoho jednoho Slováka, ideálně ne moc chytrého.
Ten si sežene dva poskoky, kterým chybí zábava, a společně založí fórum, kde chtějí probrat všechny svoje nápady a něco z toho uplácat. Ani oni doteď nemají železo, což by byla věc chvalitebná, kdyby důvodem pro jeho nepořízení nebyla nevole Slovákových rodičů.
Na fórum nasypeme svoje naivní lomeno utopické nápady, přidáme pár zbytků z předchozích serverů, pár toulavých lidí a čekáme, co nám z toho vybublá. Jakmile se po půl roce neaktivity konečně začne něco solidního vymýšlet a skoro to vypadá nadějně, fórum vyklopíme do koše a rok hrajeme mrtvého brouka.
Po roce se Slovákovi opět zasteskne, opět kontaktuje svoje dva poskoky, ovšem tentokrát na to jdeme rafinovaně. Server spustíme nejdřív, na dvacet let starém kávovaru, jehož hosting zařídíme u společnosti, která má sídlo na smyšleném ostrově uprostřed Karibiku a jejíž ceník se od toho lichvářského liší jen v názvech položek. Přístupové údaje k restartu nového serveru rozdělíme nožem, jednu část dostane majitel serveru, Slovák, toho času na jahodových plantážích v Anglii, a druhou developer pochybných schopností. Fajn, server nám běží a my do toho sypeme všechny Slovákem vypocené peníze.
Teprve pak začneme pojímat myšlenku. Texty píšeme ve dvou, aby byly místy až trojjazyčné. V půlce reálií máme bordel, druhou jsme bezostyšně ukradli z toho hnusného a nasupportěného serveru a ani je neupravili pro náš svět, máme jedno GM, které nezná jediný příkaz ani způsob, jak si je najít, ale server jede, pohoda. Seženeme šlehačku a svíčky a jdeme slavnostně otevírat.
Po první hodině nám server padá, protože ho ti zvědaví tři hráči beznadějně přetížili. Uchylují se tedy na fórum, kde čtou nedodělané věci, a ptají se. Za žádných okolností jim neodpovídáme, vypadalo by to špatně!
Mezitím se ukáže, že jsme si jaksi špatně přečetli smluvní podmínky a ještě hůř vypočítali provozní náklady, takže provoz serveru nás vyjde přibližně na osm tisíc korun (českých) měsíčně. Slovák se hájí, že to zvládne, ono jedno GM jede na služební cestu kamionem po Evropě a developer neví, o čem je řeč.
Následující týden necháme Slováka makat a server každý druhý den pár hodin jede, to když se zrovna sejdou obě části přístupáků a je tedy možné spadlý kávovar restartovat. S reáliemi nic neděláme, s hráči zásadně nekomunikujeme, když už, tak jim sdělujeme protichůdné informace.

Teď přichází zlomový bod. O našem serveru se dozví banda těch strašně zlých a zákeřných lidí, co zabili všechny ostatní české servery, a chtějí nám pomoct. Čubky zákeřné! Zhruba týden, během nějž server nejede skoro vůbec, jim neodpovídáme, abychom nebyli za kurvy nebo slabochy. Pak je ale okamžitě vezmeme jako poradce a začnou se dít věci.
Jsou zhruba tři (a ano, já jsem jeden z nich), na hru nemají čas, ale na vymýšlení békovin pro pozadí serveru je užije. Jsou to mimochodem vesměs ti samí, co nám radili už na minulém, nyní již vysypaném fóru.
Jakmile dostanou práva na fórum nové, aby viděli i do tajných, plánovacích sekcí, připravíme si špunty do uší. Jakmile totiž zjistí, že tam vůbec nic nemáme, začnou se buď strašně nahlas smát, nebo nám nadávat do debilů, prostě nic příjemného. Ale začnou taky tvořit nějaké divné, dlouhé a podezřele konstruktivní věci, které se nám líbí, takže je pochválíme, ale sami nic nadhodit nedokážeme. Rovněž se jeden z nich, ten nejmladší a hrou nejméně zhrzený, odhodlává a do hry se připojuje, načež dělá to, co GM dělat má: baví lidi, odměňuje hezké hraní, o důležitých věcech se radí a hlavně o nich píše, aby byli ostatní v obraze.
Během tří dnů se sejdou obě části přístupáků, které jsou spojeny a předány developerovi novému. Za dvacet minut je server na novém hostingu, jehož provoz nestojí hrubý domácí produkt menší země, do druhého dne je vyřešena většina bugů a nový developer se tedy může konečně začít učit s tím pracovat, aby byl v budoucnu rychlejší. Starý developer odchází, aniž by řekl slovo, prý ho to přestalo bavit.

Server od té doby jede a když ne, je to na pár minut a hráči o tom ví předem.
Dobře, server nám jede, poradci se můžou posrat, když vidí, jak to tam (ne)fungovalo doteď a vymýšlí novou variantu, která by byla vhodná pro tu mikroskopickou hráčskou základnu. Nový GM je ve hře prakticky 24/7 a patří mu za to můj nehynoucí obdiv. Trvá to skoro týden, každou chvíli se na fóru objevuje nový nápad, ke kterému by to chtělo vyjádření pana velkomožného, ale ten práská bičem Poláky a nemá čas. Proto během těch dvaceti minut, co denně někde najde, chodí do hry a rozjíždí stupidní akce bez jakýchkoliv souvislostí, během nichž odměňuje hráče tak, že mě jeho bývalá nařčení ze supportu fakt vytočila. Poradci, kteří se snaží vymýšlet i nějakou ucelenou dějovou linii serveru a rádi by tedy věděli, co se na něm děje, se všechno dozvídají od hráčů, protože pan velkomožný nemá přece čas na sepsání objektivních hlášení.
Po nějaké době utrpení se ztracené kamionové GM vrací, nestačí se divit a rozjíždí nový fenomén, takzvané spontánní udělání se. Marně byste totiž hledali jeho příspěvek, kde by netvrdil, že „to se zvládne“, „to se vymyslí“ nebo oblíbené „to se udělá“. Následně mu doma padá internet a slyšíme od něj jen velmi zřídka. Nový GM odjíždí na plánovaný pionýrský tábor, starému údajně padá internet a je online asi tak deset minut denně, na irc víc, ale tam ze zásady neodpovídá na nic a nikoho.
Mezitím zasahuje Riviere, zasloužilá to psychoanalytička nejednoho padlého serveru, a nějakým zázrakem přiměje Slováka, aby nechal poradcům volnou ruku, když neumí odpovídat na jednoduché otázky. Ti tak během následujícího týdne vymyslí a z větší části vytvoří v podstatě novou hru, v čemž monsignore pomáhá tak, že se neustále vymlouvá, proč ještě nesepsal, co se dělo na jím pořádaných haluz akcích. Občas se ve hře objeví staré GM a rozjede podobnou haluz akci, o níž rovněž nikomu nic neřekne, ale jinak se tam nic moc neděje a i hráči, co předtím sami aktivně něco vymýšleli, už toho mají docela dost.
Staré GM rozjíždí masivní náborovou akci, jejímž cílem je sehnat posily. Odněkud vyhrabe veteránku z Dark Elmore, která sice píše inteligentně a reaguje, ale její drobnou slabinkou je, že nemůže do hry.
Současná situace je tedy taková, že máme funkční server, téměř hotový nový koncept, admina, který je úplně mimo, dvě GM, z nichž ani jedno není ve hře víc jak hodinu za týden, a asi tři hráče, protože zbytek už se na to pochopitelně vykašlal. A to to, prosím pěkně, nejede ještě ani měsíc.
Navíc mi něco říká, že sežrat si to budeme moct taky sami.

Ještě nevíte o jedné vtipnosti, na jejíž prozrazení je zatím příliš brzy, nicméně mi poraďte, jak si mám v tomhle bordelu zachovat zbytky příčetnosti...

A ostatně soudím, že Aletheia je kripl a že by Jediland měl být aktualizován.