Sinne ja takaisin

Tři tripy bez tripu, aneb kde poslední dobou lítám, že je tu tak pusto.

Cíl první: Moravany u BradaPardubic

Doba, kdy jsem universum Harryho Pottera bytostně nenáviděl, je asi definitivně pryč, a to zásluhou kouzelné tlupy, s jakou je každé rpg vždycky lepší. A to i přesto, že se nejedná o tlupu pirátskou. Ačkoliv jsem se účastnil jen něco málo přes 24 hodin, jeden dámský Čaj a kousek se za to hravě stihl, o mrkvovém guláši a zmrzlině s pivem ani nemluvě.

Škoda, že jsem musel tak rychle pryč, protože diskusí o věcech, které nejsou Harry Potter, není nikdy dost a společnost to byla naprosto skvostná.

A cestou zpátky mi na nádraží v Pardubicích jakýsi sympatický mladík nabízel hašiš za rozumnou cenu.

Cíl druhý: Komárno, dolní Horní Uhry

Geograficky Bačastán, demograficky Maďarsko, což je dělení mnohem smutnější, než se na první pohled zdá. Dunaj, zdaleka ne krásný ani modrý, rozděluje dvě znesvářená území s grácií Berlínské zdi. Na jeho severním břehu se sice slovensky domluvíte, ale prvním zkoušeným jazykem je většinou ten ugrofinský, hospodářství vzkvétá ve všech formách, melouny váží něco mezi patnácti a třiceti kily a silnice jsou udržované tak, že by se za to nemuseli stydět ani v Německu. V nějaké chudší části Německa.

Přejeďte ale státní hranici na břeh jižní a slovensky nebude mluvit naprosto nikdo, ač jsem přesvědčen, že polovina tamních obyvatel jsou Slováci pracující v zahraničí za tvrdou měnu, forinty. Pole jsou zpustlá a silnici do Visegrádu opravovali naposledy Avaři, když se jim na ní mrzačili koně.

Stejně jako loni, i letos jsme v nedalekých termálných kúpaliskách trávili týden v sestavě „zwei adults, two studenten und one cripple“ a náramně si to užili. Počasí se vydařilo, kuchyně byla zajímavým trojnárodním amalgámem a i když koupaliště drtivou většinu času spolehlivě simulovalo zoologickou zahradu s rozšířeným výběhem příšer, vlastně to ani moc nevadilo. Kromě toho města, co museli Maďaři po válce nechat komárom, jsme viděli již zmíněný Visegrád, bez ironie úchvatnou katedrálu svatého Istvána ve Štúrově (Esztergom) a oproti loňsku ani jednu želvu.

Jako výborný bonus se navíc ukázal tamní koloniál, kde se sice čas zastavil odhadem v roce 68 před Kristem, ale zato jsem tam našel poklad nad poklady: [tři lahve] z nové série Tatranského čaje, které jsem tam jako správný Čajoděj samozřejmě nemohl nechat.

Jedinou, ovšem dost dramatickou ranou pod pás byla absence slíbeného internetu, lebo „bola búrka“ a za celý týden nebyl nikdo schopný sehnat vhodného šamana nebo mě k tomu pustit. Psaní drabblů se tak stalo lehce adrenalinovou záležitostí, neboť jsem se musel po vzoru starých hašašínů vypravit nepozorovaně přes půl osady k hotelu, kde měli nezabezpečenou wifi. Ale podařilo se.

Cíl třetí: Fanlore a fakt hodně špatná textová rpg

Zdaleka nejděsivější ze všech výletů, a to už jsem něco málo tušil z předchozích ročníků DMD. Díky klišé bingu jsem nicméně zabředl trochu hlouběji do věcí, co jsou lidé schopni páchat pod záštitou fanfikce, a musím konstatovat, že je to fakt temné, fakt slizké a fakt hnusné místo, kam doporučuju házet spíš atomovky než zvědavé pohledy. Jistě, je tam pár věcí, co se mi [docela líbí], je tam něco, [co chápu], je tam docela dost věcí, které jsem [schopen tolerovat], ale masová oblíbenost [některých] [dalších] [tropů] mě upřímně a hluboce děsí. Asi na to nemám ty správné chromozomy, ale pokud by někdo vypracoval nějakou studii, co na tom ty autorky baví, tak si to fakt moc rád přečtu. S jednou výjimkou: motivaci té starší dámy, která napsala producentům Star Treku [několikastránkový dotaz ohledně přesné podoby Spockových genitálií], chápat nepotřebuju, dík.

A jestliže tohle bylo spisovatelské dno, tak to, co jsem objevil nedávno, je ve vyčerpaném ropném vrtu půl kilometru pod ním. Víte, že si dnes díky blueforu.cz můžete několika kliknutími vytvořit vlastní, téměř použitelné diskusní fórum? Ne? Nevadí, protože to vědí děti a zakládají díky tomu fakt mňamózní rpg, a to rychlostí cca jedno za den. Jako první jsem objevil [tohle] a dokonce tam mám postavu s pár příspěvky, jako druhé [tohle] a pak mě nějak přešel humor. Nicméně hromadné trollparty se stále v podstatě nebráním, kdyby někdo měl chuť a/nebo nápad.

O tripu čtvrtém, po vodě, napíšu příště a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.