Veijari yksi

Pár vysloveně nespoileroidních postřehů k těm novým Star Wars:

Bylo to podstatně lepší, než jsem čekal, a to jsem se letos i celkem těšil. A i když tam bylo pár kravin (ovšem žánrových kravin) a pomrkávání po starém kánonu mohlo být klidně víc, jsem nakonec vesměs nadšen, protože na rozdíl od svého předchůdce Rogue One s expandovaným universem tak nějak koexistuje, místo aby na něj plival a po zapálení ho celé pochcal. Snad jenom ta absence Kyla Katarna tady zabolí trochu víc.

Původně tu měl být seznam N důvodů, proč se mi Rogue One líbil víc než Epizoda IV mk. 2, ale při jeho sestavování v hlavě jsem během chvíle došel ke zdaleka ne konečnému číslu 22 a závěru, že na to jsem moc líná a vychcaná svině. Takže to udělám obráceně.

Tři věci, co se mi ve Force Awakens líbily víc než v Rogue One:

- víc mrtvejch Solů

- míň hlavních postav s mexickým přízvukem

- hudba 

Zejména v posledním bodě mi Rogue One přišel dost strašlivý a uznávám taky to, že klišé „stormtroopeři jsou banda idiotů a Impérium by vyhrálo, kdyby místo nich najalo klauny“ je poněkud předojené, ale jinak jsem byl fakt spokojený a určitě se na to podívám znova. Což se o Force Awakens moc říct nedá.

Závěrem bych ještě chtěl dodat, že v kině přímo o sedačku za mnou seděla Tess s cizím manželem a nevypadalo to, že chce aktualizovat Jediland nebo že se za to stydí.