A je to v hajzlu, definitivně. Krize. Přišla znovu, z rozměru naprosto nečekaného a je o to drastičtější. Není návratu a už nikdy ani nebude, neboť jsem tradičně podcenil nebezpečí a vrhl se po hlavě tam, odkud jsem měl tušit nulovou šanci k návratu. A jestli si myslíte, že je to jen nějaký originální apríl, jste vedle, na ten už teď nemám náladu.
Hustota deprese (či jak se vlastně měří) dosahuje kritických hodnot, neboť vyhlídky na zlepšení nejsou nejen valné, ony nejsou prostě vůbec. Tento stav je konečný a nezvratný, pomohla by možná jen drastická operace paměťových center v mozku, ovšem rizika s tím spojená jsou dokonce ještě větší, než případná finanční zátěž.
Přitom to začalo tak nevinně. Povědomý hrdina, nesourodá skupina pochybných existencí, nějaký ten písek, zbraně... Jenže následky byly už po pár okamžicích přímo kolosální a v tuhle chvíli bych dal království za to, abych se mohl vrátit na začátek, kdy to všechno bylo ještě daleko a já se měl na co těšit.
Ale víte co? Když po hlavě, tak po hlavě. Já se prostě na ten poslední díl Firefly podívám a hotovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat