Irvikissa

Včera jsem viděl tu Burtonovu Alice in Wonderland. Poznatek první, že Christopher Lee opravdu patří mezi pět lidí, jež naprosto spolehlivě poznám po hlase, stojí ve stínu toho druhého, podstatně většího:

Tou hlavní věcí je totiž zcela nový náhled na Cheshire Cat neboli kočku Šklíbu, který mi vlastně docela zamotal hlavu. Alenku v říši divů považuji za jednu ze svých pěti nejoblíbenějších knížek, čemuž odpovídá i její několikeré přečtení, nicméně teprve když jsem včera slyšel ten hlas, došla mi naprosto zásadní věc.
Je to kočka, nebo kocour?
V originálním díle není v inkriminovaných scénách nikdy užito zájmena, vždy pouze jména; český překlad nemám k dispozici, leč dá se předpokládat, že tam byl překladatel nucen se k jedné variantě (kočka) přiklonit a ještě pár let poté proklínat příčestí minulé.
Ovšem co se filmového zpracování v původním jazyce týče, zástup mužských dabérů silně převyšuje ty tři ženy a ve většině materiálů je z kočky analýzou zájmen jednoznačně kocour. Dost by mě zajímalo, jaký byl autorský záměr, ovšem vzhledem k autorově zálibě v marihuaně tam dost možná žádný záměr ani být nemusel.
Což je samozřejmě úplně fuk, protože pořád je Šklíba postavou výbornou a dost možná by bez ní nikdy nevznikla postava další, tentokrát označována rodem středním, s podobnými teleportačními schopnostmi a osobitým humorem.
Ten text sem dávám hlavně proto, že je v něm obsaženo naprosto ultimátní moudro o kočkách (bíle).


(zdroj: Neil Gaiman's Coraline)
"Please. What's your name?" Coraline asked the cat. "Look, I'm Coraline. Okay?"
The cat yawned slowly, carefully, revealing a mouth and tongue of astounding pinkness. "Cats don't have names," it said.
"No?" said Coraline.
"No," said the cat. "Now, you people have names. That's because you don't know who you are. We know who we are, so we don't need names."

[...]

Something furry pushed itself against her side in one smooth, insinuating motion. Coraline jumped, then breathed a sigh of relief when she saw what it was.
"Oh. It's you," she said to the black cat.
"See?" said the cat. "It wasn't so hard recognising me, was it? Even without names."
"Well, what if I wanted to call you?"
The cat wrinkled its nose and managed to look unimpressed. "Calling cats," it confided, "tends to be a rather overrated activity. Might as well call a whirlwind."
"What if it was dinnertime?" asked Coraline. "Wouldn't you want to be called then?"
"Of course," said the cat. "But a simple cry of 'dinner!' would do nicely. See? No need for names."
(/zdroj)