Nejprve dění ve světech fiktivních, protože ty jsou vždycky zajímavější.
Champbacca na ten Kashyyyk skutečně doletěl, byť ne s Jolly Jediem, a s pomocí dětí, alkoholiků a lesbiček osvobodil rodnou vesnici svého syna ze spárů otrokářů, již minimálně podruhé. Hlavní bitva s Konfederací je na spadnutí, čekáme jen na zásah Wyrrgyho, jenž nás sice svou bestiální silou nejspíš všechny hrozně znemožní, ale hraje ho jouda.
Edvin stále cestuje časem tam, zpátky, zase tam a ještě jinam, takže kontinuum je teď děravější než alibi průměrného zahradníka.
Narva'Raan nar Vaala vas Vesna je pořád kapitánka, sem tam namrazí pár parchantů do drinků a pojmenovala svoje trojčata po elfích prstenech moci.
Kapitán T'Raava našla a v sebeobraně málem zabila svou poloviční sestru ve službách Tal Shiaru, zachránila a do posádky USS Gordon Shumway přijala dceru svého zlého dvojčete ze zrcadlového vesmíru a konečně se registrovala s barmankou, z níž se vyklubala agentka romulanské pobočky temporální rozvědky. Takže vůbec není pégéčko, nýbrž scenárista Rodinných pout po čtyřech stech letech.
Flanna čekají ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny, které jako správný primus dělá ze všech předmětů, po prázdninách bude nastupovat na bystrozorský výcvik a pro sebe a tu holku, co vypadá jako Emma Roberts, staví srub s jednorožčí a dikoibrazí farmou. Pacholek.
Dylianna se někam zaběhla, dost možná s někým, každopádně to je vzhledem k dávno očekávanému a o chvíli později nastalému úpadku Dark Elmoru skoro jedno.
A ve Skyrimu se narodil Khajiit Shantja, lovec včel a člen tamní pobočky Temného bratrstva. Strašně rád střílí lidi do kolen, baští včely a občas trpí utkvělou představou, že je drakorozený, ač je to pochopitelně blbost.
Na Felix Felicis! už mám těch postav dvanáct, jestli dobře počítám, a jen jednu z nich bych docela rád zabil. Taky jsem tam napsal aprílový příspěvek do Denního věštce, vedu podrobnou statistiku všech postav a učím věštění, takže infiltrace realizačního týmu probíhá dost podobně jako na Faremionu.
Sosácké vánoční nadílky jsem se letos pro předpokládaný hektický konec roku účastnil jenom jako bonus a napsal těm osmnácti Ježíškům drabbly, ale za rok se skoro určitě vrátím k psaní povídky, protože mi ta možnost se vecpat do jiných vesmírů docela chybí.
Nebyl jsem ani na DMD pikniku, protože se vdávala El. Svatby jsme navštívili celkem čtyři, v Opavě, Ostravě, Příboře a jednu dokonce v Praze, to když do toho praštila i moje máma, a i když měl můj vnitřní troll původně v plánu je veřejně porovnat, dal jsem mu do držky a radši fotil kočku.
Po čtyřech svatbách musel přirozeně přijít pohřeb, takže když mi jednoho dne přestal řádně fungovat notebook, ani mě to moc nepřekvapilo. Mnohem zajímavější bylo, že posledním přehraným filmem byli Samotáři, to jest ten samý, co po něm umřel můj notebook předchozí. Jinými slovy už na to radši nikdy koukat nebudu.
Umřel taky Vilém, což byla hospoda, kam jsme z práce chodili na oběd, a Lapiduch, který mi docela chybí, a to jsem tam ani moc aktivní nebyl.
V poznámkách k tomuhle postu, které jsem si dělal průběžně během roku, mám i heslo „lov na chobotnici“ a naprosto netuším proč. Dokonce chovám podezření, že jsem to ani nepsal já.
Zlatého slavíka opět získal Karel Gott, jestli to náhodou ještě někoho zajímá, a sníh snad ani nebyl, aby mohl někoho překvapit.
Napsal jsem dalších cca 1263 drabblů a Jediland stále nebyl aktualizován. Počet lidí, co jich celkem napsali víc jak stovku, se díky skupinovému hecování zvýšil na deset a dost možná dostanou aspoň nějakou menší odměnu, když na tričko nedosáhnou. Průměr vzrostl na pro mě neuvěřitelných 5.8 drabblu za den a na hromádce jich tedy k dnešní půlnoci budeme mít cca 7860, plus mínus dva, což už je pořádná kupa.
Melouchy mi pomalu ale jistě přerostly v druhý půlúvazek, a ačkoliv je to práce z velké části manuální, pořád se za to stydím podstatně méně než za půlúvazek původní, databázového developera v nejmenované zlé společnosti.
Spolu s nárůstem práce se rozrostla i hromada stále nevyužitých imbusů, které teď slouží jako zátěž Leontýnčina škrabadla. Patrně je už nebudu moc nikdy odebrat, protože je na ně to nebohé zvíře zvyklé a se zátěží počítá při svých mocných skocích, které by škrabadlo převrhly jako nic, ale kdybych je roztavil, nejspíš si z nich můžu ukovat menší tank. Taky jich s sebou můžu vždycky pár nosit, což se letos konečně vyplatilo.
Začal jsem poslouchat moldavský a maďarský metal, pravděpodobně kvůli aliteraci, a pořídil si plyšového medojeda.
Viděl jsem nové Star Wars a opět přiznávám, že se mi to líbilo. Snad ještě víc než opět přesvědčovat Wyrrgyho, že Wyggum je pro jeho syna nejlepší jméno a že i jemu samotnému se líbí víc než Sebastián. Přesto mně i strýčkovi Chlouppkovi zakazoval ho tak oslovovat, což nás tuze mrzí, protože ho máme rádi a chceme pro něj jen to nejlepší, brum brum.
Ačkoliv jsem byl věřícím radikálně umírněným, mé modlitby byly vyslyšeny a do Brouka za námi sestoupil avatar velkého Maďara. Jeho rovněž přítomný sbor paladinů plakal dojetím.
Konečně vím, kde je ta legendární pražská jídelna, kde člověk i ve tři ráno dostane svíčkovou se šesti nebo moravského vrabce se zelím, a vím to samozřejmě proto, že jsem si tam ve tři ráno dával moravského vrabce se zelím.
Nejen že už vím, k čemu je debugovací kachnička, dokonce už jsem i jednu dostal.
Mílielle byla letos jenom na menším výletě kolem Trosek, o němž fakt napíšu.
S novým počítačem jsem si pořídil i Steam, což nebylo díky právě spouštěnému zimnímu výprodeji vůbec ekonomické. Ovšem udržel jsem se a koupil si jenom hry, které hrát skutečně budu, i když zatím moc netuším kdy.
Viděl jsem naživo Eddieho Izzarda a stálo to za každou korunu.
Neviděl jsem ani jednoho imigranta a ten zavřený olomoucký stánek s mexickým jídlem mi docela chybí.
Zjistil jsem, že Miloš Jakeš ještě žije, a kdovíproč mě to děsně překvapilo.
Fakt strašně pěkně jsme s Chlupem Orgovi vymalovali byt. Zpočátku to sice vypadalo hrozně, ale stačilo dojít pro ty správné štětky, napít se té správné medoviny a počkat, až to trochu uschne, a vypadá to jako od profíků.
Ani jednou jsem se nesvěřil fakebooku s tím, co se mi zrovna honí hlavou, a ani trochu mě to nemrzí. Což se nedá říct o poněkud zapomenutých šťouchacích válkách.
Dál sbírám víčka na postiženého Honzíka Rachačů, takže bude brzy nejbohatším policajtem ve středních Čechách.
Opět jsem byl na folklórním festivalu ve Strážnici a z conů jenom na Kopru, protože ostatní stejně stojí za prd.
Kvůli zlé židli z Gdaňsku jsem přišel o pamětní pásek na ruku z Masters of Rock 2008 na pravé ruce. Metalfest 2010 na levé stále drží, ale už jenom silou vůle a dávám mu tak rok, než odpadne i bez pomoci polského nábytku.
Na serialzone.cz mám dneska 398. přihlášení v řadě, znovu jsem zhlédl Přátele a rychlostí 1.5x Stargate Atlantis a kromě pár fakt špatných seriálů (kašl kašl Rebels kašl kašl) objevil taky nějaké lepší, například Black Mirror nebo Kosmo.
Chov madagaskarských syčících švábů na maso mi žena zakázala.
Počet Slováků, s nimiž sdílím byt, dosáhl v listopadu historického maxima (3), ovšem rozhodně si nemám na co stěžovat. Jenom Leontýnka občas mňoukne slovensky a je rozmrzelá z toho, že už pro nedostatek volného místa nemůže spát na policích mezi chlastem.
Úroda papriček se letos moc nevydařila. Z osmi sazenic mi jich šest sežrala plíseň a dvě přeživší rostlinky, shodou okolností obě z nově zkoušeného druhu, sotva pokryly denní spotřebu. Ovšem odrůda je to skvostná a na jaře je určitě nasadím znovu, nějak pěkně namíchané.
Zásobu papričkovice jsem tedy nedoplnil, ale Štefan, který mě letos mimochodem ani jednou nepoblil, mi z jakéhosi pohádkového kouta Horních Uher přivezl mnohem lepší přírůstek do sbírky – žlutý Tatranský čaj, první z té druhé poloviny téměř legendární druhé série, o níž jsem si donedávna myslel, že je hoax.
Druhý z těch Čajů jsem dostal od Joulupukkiho, společně s roční permanentkou do zoo, takže jsem letos asi fakt byl hodný.
Jezdci a jelita nejsou u ledu, jenom jsem je čtyřikrát kompletně předělal a konečně můžu pokračovat v přidávání.
Silvestra slavíme v Olomouci, stejně jako chřipková epidemie, což vůbec není rafinovaný způsob, jak si na leden získat pár dní volna na hraní Skyrimu.
Tohle je již podesáté 22. příspěvek za rok, do analýzy smysluplnosti se radši ani nepouštím. Rovněž už je pozdě litovat toho, že jsem slíbil dopsat ten report z čarodějnické vody, protože jeden jediný post za rok 2017 by po těch deseti dvaadvacítkách vypadal fakt blbě. Vybodnu se na to tedy nejspíš až za rok, prozatím se jenom znovu vyseru na PF a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
