Ledva jarem ohřála se Metsola, ta chladná zem,
ustal boj o holý život, přestala být zima všem.
Zeleň náhle vůkol svěží, kde dřív ležel bílý lad,
škálou barev kvete také za vesnicí skromný sad.
Nástup léta všichni tuší, jistě bude za to stát,
farmář, rybář ani sadař nemohl teď klidně spát:
zasít je jim třeba sémě, vrše hodit do vody,
aby letos ze své země stihli sklidit úrody.
Až k večeru, v záři ohňů, kráčí svorně k hospodě,
popíjejí, zpívají si, do rána jsou v pohodě.
„Dobře jsme to udělali, že jsme přišli v tento svět,
zima sice krutá byla, teď však zříme píle květ,
v tom nám Ódin dopomáhej, na to Tór nám bleskem sviť,
nás v Metsole neodradí v rukách Norny krátká nit!“
Celou noc tam radost mají, chrápání pak střídá zpěv,
probouzí se spolu s ránem, kocoviny cítí hněv.
Slunce svítá, včely bzučí, voní strom a dupe zvěř,
a tu náhle rozhoří se stranou knajpy suchý keř.
Modrý plamen zraky láká, šaman shání vědro už,
tu však oheň prudce hyne a vychází z něho muž.
Dlouhé vlasy, černý oděv, v pravé noze mírná křeč,
o hůl opře mladé tělo, chystanou pak spustí řeč.
„Dobře jste to udělali, že jste přišli v tento svět,
vězte ovšem, válečníci, mám jich pro vás dalších pět!
Vánamo je jméno moje, je mi třeba dobýt kraj,
jestli lepší chcete zítřky, pojďte se mnou, dám vám Čaj.“
Rozhlédli se po svých druzích, zvažovali rub i líc,
a ač zvyklí na Metsolu, Valhala je láká víc.
Nakonec tak každý kývl, že chce s mágem vandr jít,
cizí kraje osvobodit, dobýt či tam prostě žít.
Čaroděj pak mávl holí, nad vesnicí zazněl hrom,
v keři opět objevil se mezi světy čistý zlom
Prošli všichni v druhou stranu, naposled jim mával les,
a jestli se neupili, cestují s ním ještě dnes...
(A ostatně soudíme, že by Jediland měl být aktualizován.)
Uusivuoden tiivistelmä XI
Tak pojedenácté.
Původně jsem si říkal, že to letos nahradím nějakým děsným moudrem a bude hotovo, ale když je to naposled... Ačkoliv jsem si v tom pravěku, kdy jsem blog zakládal, říkal, že ze mě touhle dobou určitě bude typický protivný dědek, co krmí drony v parku, není tomu tak. Tedy ne že bych k němu občas neměl nakročeno, ale kde jsem dříve chtěl vyhubit lidstvo, tam se teď spíš tak nějak tolerantněji divím, že se ještě nevyhubilo samo. Ani tu hůl jsem letos nepotřeboval a toho dědka radši hraju, čímž se dostávám k tradičnímu shrnutí událostí ve světech fiktivních.
Champbacca má za sebou neskutečně akční období. Dostal se na Kashyyyk, kousek stranou bitvy o Kachirho přežil rozkaz 66, uzavřel pěkných pár let starou podzápletku a teď se z těch sraček dostává domů, pochopitelně ne sám. Kromě syna a pár více či méně užitečných npc má s sebou parťáka do deště, Chlouppka, se kterým toho spolu ještě hodně zažijí, neboť právě s ním se vydává na nová dobrodružství v obnoveném hraní dračího doupěte pěkně na živo, s kostkami a vším. O patnáct let později, kdy je po výslechu Inkvizicí slepý a poněkud zahořklý, ale pořád dost čarovný. Je to sice dračák levý, ale o to lepší, což jasně dokazuje fakt, že teď díky němu revidujeme celý náš dosavadní kánon a čekají nás v něm velké věci napříč časem.
Jenom jedna věc to trochu kazí, ale nemůžu říct jaká, protože by mi pak Wyrrgy svou bestiální silou rozbil držku.
Simbacca se rovněž díky dračáku přidal k Povstání, je z něj kapitán Křupka a jeho buňka vyráží na akce z Venatoru, co má půlku hangáru překopanou na obrovskou zahradu. A i když to původně měla být jen záložní dějová linka pro případy, kdy mocný PJ nemůže, už mají za sebou víc akcí než postavy hlavní.
Edvin se ještě pořád sem tam někde objeví, aby tam vnesl trochu života, ale po tom konci světa si potřeboval trochu odpočinout.
Narva‘Raan vas Vesna chvíli přemýšlela, jestli nějaký její příbuzný nevyrazil do Andromedy, ale pak se radši věnovala bezprostřednějšímu střílení Reaperů.
Kapitán T‘Raava pokračovala ve vylepšování USS Gordon Shumway, letos už varianty G, a přispěla k porážce Iconianů, ale pořád si nenašla dost času na to, aby dodělala všechny ty nové mise, co přibyly od časů její největší aktivity.
Flann dal zkoušky s prstem v nose, s přehledem zvládl i následný bystrozorský výcvik a o prázdninách si bude tu holku, co vypadá jako Emma Roberts, brát za ženu. Pacholek.
Na Felix Felicis! už mám těch postav patnáct, přičemž jedna je sice mrtvá, ale má bokem takový ušmudlaný viteál v hodinkách, takže ji úplně odepsat nemůžu. A i když bych rád řekl, že to je finální číslo a víc už jich nebude, něco mi říká, že bych to dělat neměl.
Asi jsem zničil další textové rpg na motivy Star Wars, ale tentokrát fakt nechtěně.
Málem jsem kradl písek z dětského hřiště.
Stěhoval jsem se, za posledních deset let už pošesté. Do trochu menšího, ale výrazně levnějšího bytu v pátém patře bez výtahu. A můžete hádat, kdo tam tahal většinu krámů včetně lednice, dvou postelí a dvaceti kilo imbusů.
Kvůli stěhování, respektive kvůli debilovi, co si z bytu odvážel nějaký původní nábytek, jsem taky přišel o šňůru cca 560 přihlášení v řadě na serialzone.cz.
Viděl jsem Gravity Falls (a byl jimi nadšen), Star Trek Discovery (a byl jí zklamán) a ještě pár dalších seriálů.
Jezdci a jelita jsou u ledu, ale poznámky mám a kdo ví, třeba se k tomu i někdy vrátím.
Začal jsem s sebou prakticky pořád nosit nejen tužku, ale taky metr, šroubovák, izolepu, WD-40, tubu Mamuta, sadu imbusů a dvacetistěnnou kostku. Už se to několikrát hodilo.
Ochutnal jsem výpečky z tofu a navzdory ujištění kuchařky ten rozdíl fakt poznal.
Našel jsem jídelnu, kde měli nejlepší nedomácí svíčkovou, jakou jsem kdy měl, a jednu trochu horší domácí sám vařil.
Dospěl jsem a začal mi chutnat assam. Olivy furt nežeru.
Taky jsem si koupil Lego, protože v tom ještě dospělost nikdy nikomu nezabránila.
Burčáku jsem letos vypil strašně málo, ale dohnal to jinými dobrotami včetně Żubrówky. Zejména ten jeden večer, kdy jsme během nějakých šesti hodin nakombinovali sedm druhů alkoholu, od chrchlovice po absinth, kvôli esenci, a neurobilo mi to zrovna dobre.
Co se drog týče, byl tento rok jaksi odpočinkový a nebýt Štefanovy gangsta oslavy miliontin, vůbec by nestál za řeč.
Taky jsem vynalezl zeton, drink vhodný pro každého gentlemana, zejména je-li tento přívržencem Bratrstva Nod nebo odpůrcem Supermana.
Pořídil jsem Leontýnce a Mílielle kamarádku, osmikilovou cihlu domácí jménem Marion. Tímto zdárně pokračuji v pojmenovávání netradičních domácích věcí po nejdebilnějších individuích, jaká znám, v naději, že se tak ta vesměs pěkná jména dočkají alespoň mírné rehabilitace.
Zase jsem se podíval na pouť v jedné jihočeské obci, kde jsem nebyl od dědova pohřbu.
Byl jsem zhruba pětadvacetkrát v pražské zoo. A letos mi Ježíšek tu permanentku nadělil znovu, takže to hodlám zopakovat. S bonusem v podobě přívozu, když ta lávka jaksi spadla.
Dostal jsem taky souborné vydání díla Jane Austenové a mám z něj seriózně velkou radost, čemuž bych před deseti lety určitě nevěřil.
Byl jsem volit a pak jen nevěřícně zíral, jak komunisté získávají čtyřicet procent…
Karel Gott… však víte.
Na Steamu se mi za rok užívání nahromadilo 62 her, povětšinou starší klasiky. Operace Flashpoint, Max Payne, Original War, Dark Forces, Stíny nad Rivou, System Shock 2, Tomb Raider… prostě věci, jejichž koupí jsem přispěl někomu úplně jinému, než dávno zašlým autorům.
Našel jsem taky mod do Galactic Battlegrounds, díky němuž se z mé asi nejoblíbenější hry stává ještě něco mnohem lepšího.
Začal jsem se shánět po novém mobilu, protože u současného (Sony Ericsson j10i) už mi nefungují dvě klávesy a při psaní sms musím čtyři písmena, dvě čísla a mezeru kopírovat z clipboardu. Nicméně pořád mě to nedonutilo si koupit dotykáč, protože mým zásadním kritériem je, aby ten nový vydržel na jednu baterku aspoň týden. Takže zcela seriózně zvažuji, že zkusím, jestli nemají ten můj model ještě někde vzadu ve skladech, a koupím si ten samý.
Zase jsem hrál Lineage. Je to prostě silnější.
Taky jsem se trochu vrátil na Facebook, i když tam nejsem nijak přehnaně aktivní a spíš tam šťouchám lidi a zjišťuji, jestli třeba nevypukla třetí světová válka, protože hlídat kvůli tomu zprávy je strašně pracné.
Prošel jsem Kunratický les křížem krážem, našel v něm dva sekvojovce a tři metasekvoje a nanosil si domů spoustu šišek ke stratifikaci.
Celkově jsem se toho během druidských chvilek naučil docela dost o všech možných stromech a rostlinách ne nezbytně akvarijních.
Viděl jsem nové Star Wars a líbily se mi. Líbily by se mi sice ještě víc, kdyby v nich nebyly dva brutální kiksy, ale odmítám ze sebe dělat kokota tím, že se nad tím budu veřejně vztekat jako malý Wookiee.
Kvůli Forces of Destiny ze sebe ale kokota udělám kdykoliv a kdekoliv, protože to je prostě něco strašného a nelíbilo by se mi to ani v případě, že bych byl šestiletá holčička. Asi.
Opět jsem válčil se smutnicemi, které se mi začaly přemnožovat u papriček a následně i u dalších kytek v bytě. Po předchozích zkušenostech jsem se vykašlal jak na babské rady, tak na kupování a aplikaci parazitických hlístic a šel rovnou pro těžký kalibr, zásyp jemným křemičitým pískem. Teď už se objeví jen sem tam nějaká a tu nechávám žít, i když byly chvíle, kdy jsem na ně chtěl jít s atomovkou.
Papričky, letos dvě odrůdy zároveň, jsem nechal růst trochu déle, abych jim vynahradil útrapy spojené se stěhováním. Ony se mi odvděčily tím, že místo obligátního chcípnutí, jak je u jednoletých rostlin zvykem, znovu obrazily a nasadily na druhou sklizeň. Tak uvidíme, jestli překonají tu první.
Několikrát jsem navštívil akvaristickou burzu a pokaždé si odtamtud odnesl něco na unikátní chladič modemu.
Začal jsem pěstovat šafrán a chovat krevety, ale na ochutnávku je zatím obojího příliš málo.
Taky jsem zvažoval pěstování břízy na cukr, ale protože bydlím s alergikem, mám zatím smůlu a do květináče si tedy dám buď jeden z prvních semenáčků do projektu METAHVOZD, nebo speciálně vypěstovanou kryptomerii, která se mi taky tuze líbí.
Napsal jsem dalších 1287 drabblů za sebe a pár za Kámen a pořád mě to baví.
Taky jsem vyrobil odměnu pro aktivnější účastníky ročníku 2016 a teď si vzpomněl, že jsem jeden z nich zapomněl odeslat, kurvafix.
Jel jsem pracovně čtyřikrát do Hamburku a popáté se tomu už naštěstí vyhnul.
Taky jsem letěl do Amsterdamu za ženou, která tam odcestovala za studiem a sýry. O svém nadšení z několika divných věcí už jsem se tu zmiňoval a v lednu tam skočím ještě jednou.
Leontýnka se má skvěle, o to víc, že mě má posledního půl roku jenom pro sebe a nikdo jí nepokládá divné věci na místa, kde chce ležet.
Svatba se letos nekonala žádná, ale na jedné budoucí bych měl jít za svědka.
Několikrát jsem navštívil Jedličkův ústav, když tam teď začal chodit švagr.
Navštívil jsem rovněž Plzeň, ačkoliv Netopýr už není, Týn nad Vltavou, Tábor a Struhařov.
Nebyl jsem ani jednou v Brně a koleno si rozbil jen jednou a málo. Ťuk ťuk.
Začal jsem poslouchat NǽnøĉÿbbŒrğ VbëřřĦōlökäävsŦ a Ramones, vrátil se k R.E.M. a Modern Talking a vůbec si do knihovny naházel strašnou spoustu děsně starých věcí.
Ani letos jsem nebyl na žádném metalovém koncertě, ale k narozeninám jsem dostal lístek na lednové vystoupení Gloryhammer ve Zlíně. Což bude určitě nářez jako hovado, s porcí nostalgie k tomu.
Byl jsem na Koprconu a i letos si ho užil, stejně tak folklór ve Strážnici a vtipy na tvoji mámu.
Užil jsem si taky čarovný prosinec s cca 180 odpracovanými hodinami v prvních 19 dnech. A slíbil si, že příště už s tím fakt budu počítat, abych mohl dárky nakoupit s předstihem.
Takže bylo jedině štěstí, že do sosácké vánoční nadílky jsem se radši nehlásil a radši místo toho napsal tamním Ježíškům drabbly.
Vánoce jsem letos poprvé trávil na Moravě a bylo to fajn.
Mám takovou mlhavou představu, že sníh se už letos jednou vyskytl, ale tak zběžně, že ani nestačil nikoho překvapit.
Přišel mi sms spam "premyslite o pujce?". Když jsem se obratem zeptal, co že to ta pujka je, nikdo mi neodpověděl.
Založil jsem Wyrrgypedii. Wyrrgymu se to kdovíproč nelíbilo a já ho trochu přestávám mít rád.
Naučil jsem se ve Photoshopu přidávat obrysy k textům, takže příští trička budou ještě o trochu vypečenější.
Tenhle blog se dnešním dnem přesouvá na hřbitov mezi tu spoustu dalších, ale počítadlo a seznam odkazů budu asi i nadále sporadicky aktualizovat. Plus kdo ví, jestli mi to někdy v budoucnu nezačne chybět.
PF zase nebude, ze známých důvodů, ale protože je to poslední příležitost, chci alespoň popřát těm, co to dočetli až sem, všechno nejlepší do nových roků. Buďte dobří a čarovní, užívejte života, nezapomeňte si trochu hrát, trochu srát na to, co si o vás myslí ostatní, a aspoň trochu přemýšlet. Jsem přesvědčen, že i tak málo stačí k tomu, aby byl svět lepším místem k žití.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Původně jsem si říkal, že to letos nahradím nějakým děsným moudrem a bude hotovo, ale když je to naposled... Ačkoliv jsem si v tom pravěku, kdy jsem blog zakládal, říkal, že ze mě touhle dobou určitě bude typický protivný dědek, co krmí drony v parku, není tomu tak. Tedy ne že bych k němu občas neměl nakročeno, ale kde jsem dříve chtěl vyhubit lidstvo, tam se teď spíš tak nějak tolerantněji divím, že se ještě nevyhubilo samo. Ani tu hůl jsem letos nepotřeboval a toho dědka radši hraju, čímž se dostávám k tradičnímu shrnutí událostí ve světech fiktivních.
Champbacca má za sebou neskutečně akční období. Dostal se na Kashyyyk, kousek stranou bitvy o Kachirho přežil rozkaz 66, uzavřel pěkných pár let starou podzápletku a teď se z těch sraček dostává domů, pochopitelně ne sám. Kromě syna a pár více či méně užitečných npc má s sebou parťáka do deště, Chlouppka, se kterým toho spolu ještě hodně zažijí, neboť právě s ním se vydává na nová dobrodružství v obnoveném hraní dračího doupěte pěkně na živo, s kostkami a vším. O patnáct let později, kdy je po výslechu Inkvizicí slepý a poněkud zahořklý, ale pořád dost čarovný. Je to sice dračák levý, ale o to lepší, což jasně dokazuje fakt, že teď díky němu revidujeme celý náš dosavadní kánon a čekají nás v něm velké věci napříč časem.
Jenom jedna věc to trochu kazí, ale nemůžu říct jaká, protože by mi pak Wyrrgy svou bestiální silou rozbil držku.
Simbacca se rovněž díky dračáku přidal k Povstání, je z něj kapitán Křupka a jeho buňka vyráží na akce z Venatoru, co má půlku hangáru překopanou na obrovskou zahradu. A i když to původně měla být jen záložní dějová linka pro případy, kdy mocný PJ nemůže, už mají za sebou víc akcí než postavy hlavní.
Edvin se ještě pořád sem tam někde objeví, aby tam vnesl trochu života, ale po tom konci světa si potřeboval trochu odpočinout.
Narva‘Raan vas Vesna chvíli přemýšlela, jestli nějaký její příbuzný nevyrazil do Andromedy, ale pak se radši věnovala bezprostřednějšímu střílení Reaperů.
Kapitán T‘Raava pokračovala ve vylepšování USS Gordon Shumway, letos už varianty G, a přispěla k porážce Iconianů, ale pořád si nenašla dost času na to, aby dodělala všechny ty nové mise, co přibyly od časů její největší aktivity.
Flann dal zkoušky s prstem v nose, s přehledem zvládl i následný bystrozorský výcvik a o prázdninách si bude tu holku, co vypadá jako Emma Roberts, brát za ženu. Pacholek.
Na Felix Felicis! už mám těch postav patnáct, přičemž jedna je sice mrtvá, ale má bokem takový ušmudlaný viteál v hodinkách, takže ji úplně odepsat nemůžu. A i když bych rád řekl, že to je finální číslo a víc už jich nebude, něco mi říká, že bych to dělat neměl.
Asi jsem zničil další textové rpg na motivy Star Wars, ale tentokrát fakt nechtěně.
Málem jsem kradl písek z dětského hřiště.
Stěhoval jsem se, za posledních deset let už pošesté. Do trochu menšího, ale výrazně levnějšího bytu v pátém patře bez výtahu. A můžete hádat, kdo tam tahal většinu krámů včetně lednice, dvou postelí a dvaceti kilo imbusů.
Kvůli stěhování, respektive kvůli debilovi, co si z bytu odvážel nějaký původní nábytek, jsem taky přišel o šňůru cca 560 přihlášení v řadě na serialzone.cz.
Viděl jsem Gravity Falls (a byl jimi nadšen), Star Trek Discovery (a byl jí zklamán) a ještě pár dalších seriálů.
Jezdci a jelita jsou u ledu, ale poznámky mám a kdo ví, třeba se k tomu i někdy vrátím.
Začal jsem s sebou prakticky pořád nosit nejen tužku, ale taky metr, šroubovák, izolepu, WD-40, tubu Mamuta, sadu imbusů a dvacetistěnnou kostku. Už se to několikrát hodilo.
Ochutnal jsem výpečky z tofu a navzdory ujištění kuchařky ten rozdíl fakt poznal.
Našel jsem jídelnu, kde měli nejlepší nedomácí svíčkovou, jakou jsem kdy měl, a jednu trochu horší domácí sám vařil.
Dospěl jsem a začal mi chutnat assam. Olivy furt nežeru.
Taky jsem si koupil Lego, protože v tom ještě dospělost nikdy nikomu nezabránila.
Burčáku jsem letos vypil strašně málo, ale dohnal to jinými dobrotami včetně Żubrówky. Zejména ten jeden večer, kdy jsme během nějakých šesti hodin nakombinovali sedm druhů alkoholu, od chrchlovice po absinth, kvôli esenci, a neurobilo mi to zrovna dobre.
Co se drog týče, byl tento rok jaksi odpočinkový a nebýt Štefanovy gangsta oslavy miliontin, vůbec by nestál za řeč.
Taky jsem vynalezl zeton, drink vhodný pro každého gentlemana, zejména je-li tento přívržencem Bratrstva Nod nebo odpůrcem Supermana.
Pořídil jsem Leontýnce a Mílielle kamarádku, osmikilovou cihlu domácí jménem Marion. Tímto zdárně pokračuji v pojmenovávání netradičních domácích věcí po nejdebilnějších individuích, jaká znám, v naději, že se tak ta vesměs pěkná jména dočkají alespoň mírné rehabilitace.
Zase jsem se podíval na pouť v jedné jihočeské obci, kde jsem nebyl od dědova pohřbu.
Byl jsem zhruba pětadvacetkrát v pražské zoo. A letos mi Ježíšek tu permanentku nadělil znovu, takže to hodlám zopakovat. S bonusem v podobě přívozu, když ta lávka jaksi spadla.
Dostal jsem taky souborné vydání díla Jane Austenové a mám z něj seriózně velkou radost, čemuž bych před deseti lety určitě nevěřil.
Byl jsem volit a pak jen nevěřícně zíral, jak komunisté získávají čtyřicet procent…
Karel Gott… však víte.
Na Steamu se mi za rok užívání nahromadilo 62 her, povětšinou starší klasiky. Operace Flashpoint, Max Payne, Original War, Dark Forces, Stíny nad Rivou, System Shock 2, Tomb Raider… prostě věci, jejichž koupí jsem přispěl někomu úplně jinému, než dávno zašlým autorům.
Našel jsem taky mod do Galactic Battlegrounds, díky němuž se z mé asi nejoblíbenější hry stává ještě něco mnohem lepšího.
Začal jsem se shánět po novém mobilu, protože u současného (Sony Ericsson j10i) už mi nefungují dvě klávesy a při psaní sms musím čtyři písmena, dvě čísla a mezeru kopírovat z clipboardu. Nicméně pořád mě to nedonutilo si koupit dotykáč, protože mým zásadním kritériem je, aby ten nový vydržel na jednu baterku aspoň týden. Takže zcela seriózně zvažuji, že zkusím, jestli nemají ten můj model ještě někde vzadu ve skladech, a koupím si ten samý.
Zase jsem hrál Lineage. Je to prostě silnější.
Taky jsem se trochu vrátil na Facebook, i když tam nejsem nijak přehnaně aktivní a spíš tam šťouchám lidi a zjišťuji, jestli třeba nevypukla třetí světová válka, protože hlídat kvůli tomu zprávy je strašně pracné.
Prošel jsem Kunratický les křížem krážem, našel v něm dva sekvojovce a tři metasekvoje a nanosil si domů spoustu šišek ke stratifikaci.
Celkově jsem se toho během druidských chvilek naučil docela dost o všech možných stromech a rostlinách ne nezbytně akvarijních.
Viděl jsem nové Star Wars a líbily se mi. Líbily by se mi sice ještě víc, kdyby v nich nebyly dva brutální kiksy, ale odmítám ze sebe dělat kokota tím, že se nad tím budu veřejně vztekat jako malý Wookiee.
Kvůli Forces of Destiny ze sebe ale kokota udělám kdykoliv a kdekoliv, protože to je prostě něco strašného a nelíbilo by se mi to ani v případě, že bych byl šestiletá holčička. Asi.
Opět jsem válčil se smutnicemi, které se mi začaly přemnožovat u papriček a následně i u dalších kytek v bytě. Po předchozích zkušenostech jsem se vykašlal jak na babské rady, tak na kupování a aplikaci parazitických hlístic a šel rovnou pro těžký kalibr, zásyp jemným křemičitým pískem. Teď už se objeví jen sem tam nějaká a tu nechávám žít, i když byly chvíle, kdy jsem na ně chtěl jít s atomovkou.
Papričky, letos dvě odrůdy zároveň, jsem nechal růst trochu déle, abych jim vynahradil útrapy spojené se stěhováním. Ony se mi odvděčily tím, že místo obligátního chcípnutí, jak je u jednoletých rostlin zvykem, znovu obrazily a nasadily na druhou sklizeň. Tak uvidíme, jestli překonají tu první.
Několikrát jsem navštívil akvaristickou burzu a pokaždé si odtamtud odnesl něco na unikátní chladič modemu.
Začal jsem pěstovat šafrán a chovat krevety, ale na ochutnávku je zatím obojího příliš málo.
Taky jsem zvažoval pěstování břízy na cukr, ale protože bydlím s alergikem, mám zatím smůlu a do květináče si tedy dám buď jeden z prvních semenáčků do projektu METAHVOZD, nebo speciálně vypěstovanou kryptomerii, která se mi taky tuze líbí.
Napsal jsem dalších 1287 drabblů za sebe a pár za Kámen a pořád mě to baví.
Taky jsem vyrobil odměnu pro aktivnější účastníky ročníku 2016 a teď si vzpomněl, že jsem jeden z nich zapomněl odeslat, kurvafix.
Jel jsem pracovně čtyřikrát do Hamburku a popáté se tomu už naštěstí vyhnul.
Taky jsem letěl do Amsterdamu za ženou, která tam odcestovala za studiem a sýry. O svém nadšení z několika divných věcí už jsem se tu zmiňoval a v lednu tam skočím ještě jednou.
Leontýnka se má skvěle, o to víc, že mě má posledního půl roku jenom pro sebe a nikdo jí nepokládá divné věci na místa, kde chce ležet.
Svatba se letos nekonala žádná, ale na jedné budoucí bych měl jít za svědka.
Několikrát jsem navštívil Jedličkův ústav, když tam teď začal chodit švagr.
Navštívil jsem rovněž Plzeň, ačkoliv Netopýr už není, Týn nad Vltavou, Tábor a Struhařov.
Nebyl jsem ani jednou v Brně a koleno si rozbil jen jednou a málo. Ťuk ťuk.
Začal jsem poslouchat NǽnøĉÿbbŒrğ VbëřřĦōlökäävsŦ a Ramones, vrátil se k R.E.M. a Modern Talking a vůbec si do knihovny naházel strašnou spoustu děsně starých věcí.
Ani letos jsem nebyl na žádném metalovém koncertě, ale k narozeninám jsem dostal lístek na lednové vystoupení Gloryhammer ve Zlíně. Což bude určitě nářez jako hovado, s porcí nostalgie k tomu.
Byl jsem na Koprconu a i letos si ho užil, stejně tak folklór ve Strážnici a vtipy na tvoji mámu.
Užil jsem si taky čarovný prosinec s cca 180 odpracovanými hodinami v prvních 19 dnech. A slíbil si, že příště už s tím fakt budu počítat, abych mohl dárky nakoupit s předstihem.
Takže bylo jedině štěstí, že do sosácké vánoční nadílky jsem se radši nehlásil a radši místo toho napsal tamním Ježíškům drabbly.
Vánoce jsem letos poprvé trávil na Moravě a bylo to fajn.
Mám takovou mlhavou představu, že sníh se už letos jednou vyskytl, ale tak zběžně, že ani nestačil nikoho překvapit.
Přišel mi sms spam "premyslite o pujce?". Když jsem se obratem zeptal, co že to ta pujka je, nikdo mi neodpověděl.
Založil jsem Wyrrgypedii. Wyrrgymu se to kdovíproč nelíbilo a já ho trochu přestávám mít rád.
Naučil jsem se ve Photoshopu přidávat obrysy k textům, takže příští trička budou ještě o trochu vypečenější.
Tenhle blog se dnešním dnem přesouvá na hřbitov mezi tu spoustu dalších, ale počítadlo a seznam odkazů budu asi i nadále sporadicky aktualizovat. Plus kdo ví, jestli mi to někdy v budoucnu nezačne chybět.
PF zase nebude, ze známých důvodů, ale protože je to poslední příležitost, chci alespoň popřát těm, co to dočetli až sem, všechno nejlepší do nových roků. Buďte dobří a čarovní, užívejte života, nezapomeňte si trochu hrát, trochu srát na to, co si o vás myslí ostatní, a aspoň trochu přemýšlet. Jsem přesvědčen, že i tak málo stačí k tomu, aby byl svět lepším místem k žití.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Vesimies
Kromě níže zmíněného projektu jsem letos v srpnu rozjel ještě jeden: chladící věž k wifi modemu, který obzvláště v letních měsících topí až hrůza.
Tato věž měla být původně vodní, veskrze primitivní, ale pak mi přišlo, že když už budu někde ohřívat takovou spoustu vody, mohlo by v ní třeba taky něco růst. A když už v tom něco bude růst, mohlo by tam přirozeně taky něco žít. Možná něco trochu podobného těm švábům, co mi je žena explicitně zakázala chovat...
Takže jsem sedl k internetu, týden s nikým nemluvil, jenom dělal rešerše, a vznikl dihydrogenmonoxidový chladič modemu, který sice chladí jenom dost symbolicky, ale jako bonus odbourává oxid uhličitý z místnosti, produkuje kyslík, vyživuje sebereplikující polysacharidy i proteiny a slouží Leontýnce jako přírodní televize. Někdo by to možná nazval akvárkem, ale v tomhle není ani filtr, natož jiná technika kromě časovače u světla, protože s tou to umí každý trotl.
Má to necelých čtyřicet litrů, není tam potřeba sypat žádnou chemii ani krmení a jedinou údržbou je pravidelný zástřih rostlin a výměna kyblíku vody jednou za týden, což zabere zhruba sedm minut. Po zbytek času stačí koukat, jak to všechno krásně roste, jak se v tom honí první generace krevetek a jak to funguje, i když celkové náklady na pořízení, rozjetí i osazení jen lehce překročily tisícovku. Stačilo jenom nic neuspěchat.
A protože jsem to průběžně fotil svou stále skoro funkční lopatou, můžu to sem nahodit, ať je tu chvíli něco jiného než kočka:
Vesměs tedy můžu podobnou formu chlazení vřele doporučit, zejména lidem, co mají trpělivost a nevadí jim multifunkční chladič, který chladí až na tom posledním místě.
Teď jenom doufám, že se mi tam při likvidaci plísně v druhém koutě pokoje i přes intenzivní ochranná opatření nedostal chlornan sodný, který by to všechno dokázal zlikvidovat jako nic. A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Tato věž měla být původně vodní, veskrze primitivní, ale pak mi přišlo, že když už budu někde ohřívat takovou spoustu vody, mohlo by v ní třeba taky něco růst. A když už v tom něco bude růst, mohlo by tam přirozeně taky něco žít. Možná něco trochu podobného těm švábům, co mi je žena explicitně zakázala chovat...
Takže jsem sedl k internetu, týden s nikým nemluvil, jenom dělal rešerše, a vznikl dihydrogenmonoxidový chladič modemu, který sice chladí jenom dost symbolicky, ale jako bonus odbourává oxid uhličitý z místnosti, produkuje kyslík, vyživuje sebereplikující polysacharidy i proteiny a slouží Leontýnce jako přírodní televize. Někdo by to možná nazval akvárkem, ale v tomhle není ani filtr, natož jiná technika kromě časovače u světla, protože s tou to umí každý trotl.
Má to necelých čtyřicet litrů, není tam potřeba sypat žádnou chemii ani krmení a jedinou údržbou je pravidelný zástřih rostlin a výměna kyblíku vody jednou za týden, což zabere zhruba sedm minut. Po zbytek času stačí koukat, jak to všechno krásně roste, jak se v tom honí první generace krevetek a jak to funguje, i když celkové náklady na pořízení, rozjetí i osazení jen lehce překročily tisícovku. Stačilo jenom nic neuspěchat.
A protože jsem to průběžně fotil svou stále skoro funkční lopatou, můžu to sem nahodit, ať je tu chvíli něco jiného než kočka:
Prvotní rozmístění anorganických komponent.
Fotosyntetická báze. Osazení organickou složkou (taxiphyllum barbieri, microsorium pteropus, cryptocoryne wendtii a najas guadalupensis) a dolití médiem.
O čtrnáct dní později: Stabilizační fáze, replikace chlorofylových nosičů, přidán další stupeň věže.
Měsíc od založení, stabilizace pokračuje, mírná optimalizace levé části. Zjištěn výskyt prvních exemplářů okružáků a lasturnatek, obojí pravděpodobně přišlo v larvální fázi na rostlinách. Vysazeny dva exempláře cladophora aegagropila, Jim a Spock (vlevo).
Dva měsíce od založení, den po vypuštění osmi exemplářů žluté variety krevetek neocaridina davidii. Tři dny po výměně levé příčkovkové věže za mnohem stabilnější voštinovou cihlu.
Hups, tak to nevyšlo. Ale někdy touhle dobou jsem přidával povrchový tlumič světla a přídavný filtr nitrátů, pistii stratiotes.
Pár dnů po aklimatizaci. Dva z pěti přeživších samečků se poprali o křuplého šneka, jeden ho baští, druhý s tím prvním nemluví.
Rekordní množství samečků (tři) zachycených na jednom snímku.
(ten třetí je v pravém horním rohu, ještě trochu mázlejší než první dva)
Začátek prosince, samička s vajíčky. Bohužel je ve várce pravděpodobně jediná, každopádně někdy kolem Štědrého dne snůšku vypustila a teď se uvidí, jestli to mrňata zvládnou dotáhnout do dospělosti a trochu chladič zaplnit a rozhýbat.
Teď jenom doufám, že se mi tam při likvidaci plísně v druhém koutě pokoje i přes intenzivní ochranná opatření nedostal chlornan sodný, který by to všechno dokázal zlikvidovat jako nic. A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Joulupukki perunoiden
Protože byli letos všichni aktivní hráči našeho stárnoucího rpg nebývale hodní a protože svět to potřebuje, mám tu takový malý dáreček od Srandy Clawse.
Dělal na tom po večerech během extrémně náročného měsíce a ještě to zdaleka není a jen tak nebude hotové, ale věřím, že z toho jednou bude věc v praktičnosti srovnatelná minimálně s teplými ponožkami:
A ostatně soudím, ho ho ho, že by Jediland měl být aktualizován.
A ostatně soudím, ho ho ho, že by Jediland měl být aktualizován.
Pitkä pila
Psal se rok 2100, tým špičkových dendrologů dokončoval důkladnou holografickou mapu všech stromů na území České lidově demokratické republiky a marně kroutili hlavami. Když v terénu nacházeli na zdánlivě náhodných místech nepůvodní druhy jako metasekvoj čínskou, sekvojovec obrovský a dokonce i několik sekvojí vždyzelených, doufali, že kompletní model jejich rozmístění vysvětlí, ovšem nestalo se tak. Dokonce ani genetický rozbor těchto exemplářů jim neposkytl kýžené odpovědi.
„Co to sakra?“ vyjádřil konečně vedoucí týmu myšlenky všech jednotlivců, nevěda, že se všichni stali obětí kanadského žertíku vymyšleného ještě v době, kdy byla jejich země relativně demokratická a lidi měli na podobné píčoviny čas.
A přesně o tom je projekt Metahvozd, vtip, jehož punchline tady klidně můžu prozradit, protože se jí nejspíš nikdo z nás nedožije. V následujících letech prostě hodlám ze semen nebo řízků vypěstovat co možná nejvíc výše zmíněných stromů a následně ty semenáčky zasadit na zcela náhodných místech tak, aby jejich rozmístění nedávalo případnému pozorovateli sebemenší smysl. Už za pár desítek let tak možná budou lidé někde tam venku chodit kolem bizarních trojic potomků sekvoje z amsterdamské zoo, metasekvoje ze zoo pražské a sekvojovce z Kunratického lesa.
Možná to nevyjde. Možná mi nic nevyklíčí, možná to všechno chcípne s příchodem nové doby ledové nebo to sežerou muslimáci, možná si tu otázku nikdo nepoloží, protože bude myšlení zakázané.
Ale už mám rozjetou stratifikaci, takže je to pořád pravděpodobnější než že se dožijeme aktualizace Jedilandu.
Kymmenentuhatta
Vážení přátelé i nevážení nepřátelé, je to tady.
Včera, pouhé tři minuty před půlnocí, došlo k pokoření dalšího historického milníku v dějinách drabblení, neboť jich máme na kontě už
Autorem toho desetitisícího je Kámen a kdyby se byl nevzdal nároku na odměny, mohl získat iPhone.
Samozřejmě budeme pokračovat, neboť stále nedošlo k naplnění požadavků, s nimiž jsme akci rozjížděli, a já opět ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Včera, pouhé tři minuty před půlnocí, došlo k pokoření dalšího historického milníku v dějinách drabblení, neboť jich máme na kontě už
10 000.
Autorem toho desetitisícího je Kámen a kdyby se byl nevzdal nároku na odměny, mohl získat iPhone.
Samozřejmě budeme pokračovat, neboť stále nedošlo k naplnění požadavků, s nimiž jsme akci rozjížděli, a já opět ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Tilleissä
15. ročník Koprconu je mrtev, čas na trochu nostalgie.
V roce 2006 jsem jel poprvé.
V roce 2007 jsem naposledy zavítal na víc než jednu přednášku za víkend.
V roce 2008 jsem poprvé jel přes noc a taky poprvé stěhoval židle.
V roce 2009 jsem jel naposledy hromadně s Tess, která naposledy aktualizovala Jediland.
V roce 2010 jsem tam byl poprvé jako +1 vrchní organizátorky a ani trochu mi to nevadilo.
V roce 2011 jsem o conu poprvé napsal báseň v jambickém pentametru.
V roce 2012 jsem se poprvé účastnil organizátorské afterparty udoma dama dama doma.
V roce 2013 jsem byl na conu poprvé na LSD a vymyslel tam nové náboženství.
V roce 2014 jsem se definitivně stal neplatícím organizátorem.
V roce 2015 jsem přednášel. Oficiálně, v místnosti k tomu určené, ne na chodbě jako vždycky.
V roce 2016 jsem zachránil vesmírnou loď pětkou imbusem a šetřil vodou jako čert.
Letošní ročník, můj dvanáctý, stál taky za to. Něco mi říká, že když je tohle můj poslední report, měl bych se asi rozepsat víc, ale ono to dost dobře nejde. Co taky psát, aby to neznělo jako opakování již vyřčeného? Že mi Koprcon změnil život a budu na něj jezdit dál? Že mi přijde smutné, jak některé stálice přestávají jezdit z rodinných důvodů, ale zároveň jsem strašně rád za ty, co si čas pořád ještě najdou, navzdory rodinným důvodům? Že je fakt vtipné sledovat, jakými proměnami jednotliví účastníci za ta léta prošli, a to včetně mě samotného? Že je to sice nadále zkurveně daleko, ale i cesta je cíl? A že jsem už i v Kopřivnici našel dvě metasekvoje a jeden sekvojovec?
Asi. Ale asi to radši shrnu prohlášením, že lepší con prostě neexistuje, a generálním soudem, že by Jediland měl být aktualizován.
V roce 2006 jsem jel poprvé.
V roce 2007 jsem naposledy zavítal na víc než jednu přednášku za víkend.
V roce 2008 jsem poprvé jel přes noc a taky poprvé stěhoval židle.
V roce 2009 jsem jel naposledy hromadně s Tess, která naposledy aktualizovala Jediland.
V roce 2010 jsem tam byl poprvé jako +1 vrchní organizátorky a ani trochu mi to nevadilo.
V roce 2011 jsem o conu poprvé napsal báseň v jambickém pentametru.
V roce 2012 jsem se poprvé účastnil organizátorské afterparty u
V roce 2013 jsem byl na conu poprvé na LSD a vymyslel tam nové náboženství.
V roce 2014 jsem se definitivně stal neplatícím organizátorem.
V roce 2015 jsem přednášel. Oficiálně, v místnosti k tomu určené, ne na chodbě jako vždycky.
V roce 2016 jsem zachránil vesmírnou loď pětkou imbusem a šetřil vodou jako čert.
Letošní ročník, můj dvanáctý, stál taky za to. Něco mi říká, že když je tohle můj poslední report, měl bych se asi rozepsat víc, ale ono to dost dobře nejde. Co taky psát, aby to neznělo jako opakování již vyřčeného? Že mi Koprcon změnil život a budu na něj jezdit dál? Že mi přijde smutné, jak některé stálice přestávají jezdit z rodinných důvodů, ale zároveň jsem strašně rád za ty, co si čas pořád ještě najdou, navzdory rodinným důvodům? Že je fakt vtipné sledovat, jakými proměnami jednotliví účastníci za ta léta prošli, a to včetně mě samotného? Že je to sice nadále zkurveně daleko, ale i cesta je cíl? A že jsem už i v Kopřivnici našel dvě metasekvoje a jeden sekvojovec?
Asi. Ale asi to radši shrnu prohlášením, že lepší con prostě neexistuje, a generálním soudem, že by Jediland měl být aktualizován.
Amsterdamissa
Většina lidí jezdí do Amsterdamu za drogami, sexem nebo sýrem.
Já tam navíc letěl koupit pár cibulek šafránu na pokusy a musím uznat, že je to město fakt nádherné. Osobně mi ale ještě víc než všechny ty kanály, trhy a muzea učarovaly dvě věci:
1.) V nizozemské obdobě supermarketu Albert se dá koupit pudink v tom samém litrovém balení, co se v něm u nás prodává mléko. Za necelé Euro. Během těch čtyř dnů jsem jich zbaštil asi sedm a ničeho nelituji.
2.) V parcích tam rostou poklady. Tenhle jásot asi nebude nikomu dávat smysl, dost možná ani poté, co sepíšu detaily plánovaného megaprojektu s kódovým označením METAHVOZD, ale můj vnitřní amatérský botanik tam málem umřel blahem, protože…
...tam v parku roste kromě libanonských cedrů taky nespočet tisovců dvouřadých ve vysloveně ideálním prostředí:
...tam v zoo, která je menší, ale nádherná a mají tam charzy žlutohrdlé, roste celý lesík metasekvojí čínských:
...tam v té samé zoo roste i přinejmenším pět krásných exemplářů sekvojovce obrovského:
...tam stranou všeobecného zájmu roste i rarita největší, o kterou jsem zakopl vysloveně omylem, jedna solitérní sekvoj vždyzelená:
Takže za mě jako fakt super. Domů jsem se vrátil s nějakým tím sýrem, hromadou pravděpodobně prázdných sekvojových šišek, zjistil, že prezident mezitím vyznamenal Zdeňka Trošku a Luďka Sobotu, doteď to vstřebávám a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Já tam navíc letěl koupit pár cibulek šafránu na pokusy a musím uznat, že je to město fakt nádherné. Osobně mi ale ještě víc než všechny ty kanály, trhy a muzea učarovaly dvě věci:
1.) V nizozemské obdobě supermarketu Albert se dá koupit pudink v tom samém litrovém balení, co se v něm u nás prodává mléko. Za necelé Euro. Během těch čtyř dnů jsem jich zbaštil asi sedm a ničeho nelituji.
2.) V parcích tam rostou poklady. Tenhle jásot asi nebude nikomu dávat smysl, dost možná ani poté, co sepíšu detaily plánovaného megaprojektu s kódovým označením METAHVOZD, ale můj vnitřní amatérský botanik tam málem umřel blahem, protože…
...tam v parku roste kromě libanonských cedrů taky nespočet tisovců dvouřadých ve vysloveně ideálním prostředí:
...tam v zoo, která je menší, ale nádherná a mají tam charzy žlutohrdlé, roste celý lesík metasekvojí čínských:
...tam v té samé zoo roste i přinejmenším pět krásných exemplářů sekvojovce obrovského:
...tam stranou všeobecného zájmu roste i rarita největší, o kterou jsem zakopl vysloveně omylem, jedna solitérní sekvoj vždyzelená:
(všechno je to foceno obstarožním hloupým mobilem v posledním tažení za ne vždy příznivých světelných podmínek)
Takže za mě jako fakt super. Domů jsem se vrátil s nějakým tím sýrem, hromadou pravděpodobně prázdných sekvojových šišek, zjistil, že prezident mezitím vyznamenal Zdeňka Trošku a Luďka Sobotu, doteď to vstřebávám a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
9439
Tak
ještě jedno číslo z kategorie volebních wtf: 9439.
Přesně
tolik lidí do tohoto okamžiku na novinkách.cz v anketě „jakou
koalici byste preferovali“ uvedlo, že variantu STB+SPD+KSČM. Dělá
to 68.4% všech tamních respondentů a
skoro populaci Chotěboře, což ale tentokrát asi bude skutečně
jenom náhoda. A docela rychle to roste.
Jednoznačně
to potvrzuje můj dlouhodobý dojem, že novinky.cz jsou hnízdem
vymaštěných idiotů, které frustruje fakt, že jejich debilní
názory nezajímají nikoho
jiného než zase jiné vymaštěné idioty, a
tak se shlukli na jednom webu. Tam
už podle mě nejsou ani trollové, protože pochopili, že tak dobří
jako někteří lidé, kteří ty věci myslí vážně, nikdy
nebudou.
Vzhledem
k tomu množství se ale nabízí i jiná možnost: že ten vymaštěný
idiot jsem ve skutečnosti já, všichni ti lidi mají pravdu a
taková vláda je fakt nejlepší. Asi o tom napíšu drabble,
protože kdo ví, kdy nám to fórum přijde někdo pod záminkou
ochrany před uprchlíky z jiných vesmírů znárodnit.
A
ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
2 431 787
Tolik je podle nejnovějších průzkumů v naší republice slušných Čechů, co chtějí, aby jim vládli zločinci, radikální nacionalisté a populisté. A připadá jim to tak zjevně úplně v pořádku.
Napsal bych k tomu
něco vtipného, ale to je, kurva, skoro čtvrtina populace včetně dětí, takže nějak nemám slov a ostatně soudím, že by
Jediland měl být aktualizován.
Kolmas kissa
Na nějakou dobu poslední fotka Leontýnky, které jsem vyloženě nevyužitý vršek knihovny přeměnil na další odpočívadlo, a zároveň po dlouhé době první fotka Mílielle.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Vuorenalainen kuningatar
Další fotka kočky na internetu, yai!
Tentokrát královna pod horou a zároveň na hoře, důkaz, že se Leontýnka v novém už docela slušně zabydlela a stačilo k tomu pár krabic. To všechno na skříni, která je sice mnohem menší než ta na starém bytě, ale zase jsou na ní žluté fluffy polštáře, což se počítá.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Tentokrát královna pod horou a zároveň na hoře, důkaz, že se Leontýnka v novém už docela slušně zabydlela a stačilo k tomu pár krabic. To všechno na skříni, která je sice mnohem menší než ta na starém bytě, ale zase jsou na ní žluté fluffy polštáře, což se počítá.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Muutoksen pää
Takové to když
jste fotky z mobilu do notebooku léta tahali buď pohodlně přes
Bluetooth nebo hromadněji na SD kartě, ale ten notebook vám před
víc jak půl rokem odešel a nový počítač ani jednu z těchto
metod nepodporuje, takže je to záhy stokrát složitější a
děláte to jednou za tři měsíce, když je zrovna čas a volný tablet. Každopádně stěhování už
je definitivně za námi, na novém bytě už to vypadá skoro jako u
inteligentních tvorů a já už se k tomu dostal, tak toho sprostě
zneužiju.
Následující
obrázky jsou pořízené na prakticky stejném místě, jenom s
rozestupem těch krásných tří let a sedmi měsíců, které jsme
v doupěti na Olšanských hřbitovech víceméně poklidně
strávili, než majitelům bytu hráblo a přišlo jim jako super
nápad nám z měsíce na měsíc o čtvrtinu zvednout nájem.
2. 11. 2013
30. 6. 2017
Další fotky, ne nezbytně stěhovací, budou
následovat, jinak tu kvótu už rozhodně nenaženu.
A ostatně soudím,
že by Jediland měl být aktualizován.
Likainen kymmenen
Deset typů lidí, na které nechcete narazit v zoo
(ale vždycky jich tam aspoň půlku potkáte, protože… nevím)
10.: Otrávení rodiče s otrávenými dětmi. Nabízí se otázka, proč tam vlastně lezou, ale zatím mě žádný nevytočil dost na to, abych se zeptal.
9.: Lidi, co si stěžují, že to tam smrdí. Zatímco z nich táhne taková ta květinová sračka, co prý byla děsně populární během minulé sovětské invaze.
8.: Kompulzivní fotografové. Nevadí mi lidi, co s sebou mají foťák a sem tam cvaknou něco zajímavého. Vysloveně mě však serou individua, co po celou návštěvu zahrady nepustí z ruky mobil a bez povšimnutí odchází od výběhů s málo zuřivými, zubatými nebo roztomilými zvířaty, protože nějakou užovku jim přece nikdo lajkovat nebude.
7.: Lidi, co bezostyšně udržují bludy při životě. Dikobraz střílí ostny. Velbloud má v hrbu vodu. Hyena je ošklivá zlá bestie, co šíří nemoci a volí Babiše. A tak. A když to už nevydržíte a při páté zmínce za den to začnete uvádět na pravou míru, ještě se tváří dotčeně a odvolávají se na to, že to slyšeli v televizi, takže to přece musí být pravda.
6.: Turisti. Nikoliv páry německých důchodců, co si všechno v klidu projdou a vlastně o nich ani nevíte, ale hordy opálených jižanů, co se všude nahrnou jako velká a hlučná voda, komanda Japonců s foťáky a všudypřítomná ruská mafie. A to tam chodím v týdnu, kdy je jich relativně málo, o víkendu to musí být fakt peklo.
5.: Lidi, co se tam jdou akorát najíst. Protože koho zajímá mládě kočky palawanské, když si můžou dát párek v rohlíku a zapít to točenou Kofolou, žejo.
4.: Teenageři s mobilama. Jo, první symptom stáří je tady, nicméně výrostkům, co sice stojí dva metry od nádherného, kriticky ohroženého zvířete, ale v uších mají sluchátka s Justinem Bieberem a smaží na mobilu cosi barevného, bych prostě ty mobily nejradši vzal a naházel je do Vltavy.
3.: Tlustý telefonující skla. Fakt máloco mě vytočí tak, jako když začne free&cool&in manažer telefonicky řešit tu děsně! důležitou! zakázku! za sto padesát tisíc milionů amerických! dolarů, řve to na půl pavilonu a ještě odstrčí dítě od pěkného výhledu na to či ono zvíře a zacloní ho dalším dvaceti lidem. O to víc, že se to neděje nijak výjimečně.
2.: Otrávení rodiče s nadšenými dětmi. „Tomášku, pojď už od těch opiček.“ „To nejsou opičky, mami, gibon je hominoid a...“ „Nech ty zatracený opice a pojď!“ Aneb jak snadno a rychle vychovat z dítěte se zájmem o svět kolem sebe dalšího konzumenta Ulice, k zeblití.
1.: Vylízaní kokoti, co klepou na sklo. Člověk by čekal, že Dudley se jakožto příklad všech špatností usídlí v podvědomí nejedné generace, ale očividně ani on nestačil a ještě by to chtělo pár literárních příkladů hloupých, zlých a tlustých lidí, co fotí s bleskem, svítí si na kaloně, krmí zvířata metr od cedule zákaz krmení a řvou na celou zoo „táto, pocéééém, tady je to mimino, co se narodilo minulej tejden a potřebuje klid, pyčo!“
A ostatně soudím, že čestné místo by si zasloužili i lidi, co neaktualizují Jediland.
Pehmuste
Protože se pořád stěhujeme a nějakou chvíli budu bez internetu, přišel čas nahodit obvyklou vatu v pravděpodobně marném pokusu dotáhnout to i poslední rok na 22 postů za rok. Tentokrát pomocí seminární práce ke zkouškám OVCE z bylinkářství na Felix Felicis!, kterou vypracovával můj zmijozelský zhulenec a od chvíle vypracování ji dodnes viděli přesně dva lidi, z nichž jeden jsem já. A to mi trochu egoisticky přišlo fakt škoda.
Zadání bylo jednoduché: vybrat si libovolnou bylinu a pozorovat její celoroční růst, ovšem to pro primuse nebyla žádná výzva...
Můžete si z toho udělat představu, kolik srandy si tam někdy užijem, a kolik času dokážu zabít kravinou, kterou nikdy neuvidí víc jak dva lidi.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Zadání bylo jednoduché: vybrat si libovolnou bylinu a pozorovat její celoroční růst, ovšem to pro primuse nebyla žádná výzva...
Jméno studenta: Flann O‘Fearraigh
Zvolený druh: Choroš šupinatý, polyporus squamosus
Úvod
Choroš šupinatý nepatří mezi byliny a není dosud používán jako ingredience do lektvarů, což je ovšem velká škoda. Jedná se totiž o hojně rozšířenou houbu se značně negativním dopadem na kvalitu dřeva i plodů napadených stromů, přičemž kulinářsky lze zužitkovat pouze mladé plodnice a rozhodně se nejedná o velkou pochutinu. Druidský sadař Ninian Ó Fearradhaigh odhaduje, že vinou choroše šupinatého přichází ročně o tři prdele ořechů a bukvic, přičemž jedna prdel je podle všeho stará irská měrová jednotka odpovídající přibližně pěti našim moderním kilogramům. Ekonomicky významnou ztrátu představuje rovněž snížení produkce medu v důsledku hynutí lip.
Není náročný na světelné podmínky, což se bude ve zmijozelském podzemí hodit, vyžaduje jen konstantní vlhkost a zdroj ligninu v mrtvém dřevě.
Cíl projektu
Snížit ekonomické dopady této dřevokazné houby její kultivací, případně objevením možného použití jinde, například v lektvarech. Tento choroš patří do skupiny stopkovýtrusných hub tvořících bílou plíseň, což je stejná kategorie, jako například oblíbená japonská shiitake, takže by její prodej pro kulinářské účely mohl pokrýt náklady na likvidaci a znovuosazení napadených částí sadů.
Předpokládané problémy
Nevhodný hostitel: Choroš šupinatý parazituje primárně na buku, lípě, ořešáku a dalších, hospodářsky méně významných stromech, zatímco já si jako substrát vybral břízu. V přírodě na ní však v případě nedostatku jiných stromů roste taky a bříza hlavně obsahuje méně ligninu a vypěstované plodnice by pak mohly být chutnější, což je pro mě vhodnější.
Škůdci: Plodnice ve volné přírodě s oblibou napadá hmyz, který do nich klade svoje vajíčka. Tomuto napadení se budu snažit zabránit především ponecháváním květináče v relativním bezpečí zmijozelského sklepení.
Kontaminace: Existuje tu jisté riziko, že si výtrusy z projektu infikuji centrální ořešák svého druidského hájku, což by patrně mohlo mít značně negativní dopad na mou zvěromagii. Toto riziko by však mělo eliminovat pouhé dodržování základních hygienických návyků, navíc se ke svému stromu nejspíš podívám až o prázdninách.
Netolerance okolí: Garrick Gall patrně bude protestovat, že ve společném pokoji pěstuji něco takhle hrozně ohavného, ale přinejhorším prostě dostane do řepy, věda má přednost.
Pěstební podmínky
Pokud není uvedeno jinak, byl květináč s houbou skladován nedaleko mé postele ve zmijozelských chlapeckých ložnicích. Přirozené světlo minimální, jenom to, co sem dopadlo skrz okno do Černého jezera, umělé z lampy jen občas a příliš daleko na to, aby mělo nějaký vliv na růst. Občas umělé světlo z kouzla lumos, když jsem na něco potřeboval pořádně vidět.
Vzdušná vlhkost konstantní a mírně nižší, než by si houba zasloužila, ale přeci jenom je to pokoj a ne sauna. Květináč byl každopádně často zaléván a kontrolován a substrát ani dřevo nejevily známky nebezpečného vysychání.
Substrát byl přihnojen pouze příležitostně, viz níže.
Fáze 1 – Sázení
14. 9.: Dokončena úprava květináče pro hostování neobvyklé sazenice. Zvolil jsem velký kameninový květináč, naplnil ho směsí hlíny z lesa a dřevěných pilin, zahrabal do něj část kmenu loni poražené břízy a další poleno z téhož stromu položil na vrch tak, aby byl částečně zahrabaný v substrátu a dotýkal se tam prvního kusu dřeva.
Zároveň přiletěla sova od strýce Niniana i s kloboučkem jedné z těch, cituji, „zkurvených hub“ a okamžitě jsem provedl nasazení. K tomu stačilo pouze přiložit částečně usušený klobouček na nejodřenější část mrtvého kmene, dva dny nechat výtrusy volně vypadávat a pak to celé pravidelně zalévat malými dávkami vody.
Fáze 2 – Růst
23. 9.: První zpozorování většího flíčku bílé plísně, přibližně o velikosti špendlíkové hlavičky.
27. 9.: Objevují se další dva flíčky, první se zvětšil zhruba na dvojnásobek.
4. 10.: Na odhalené části dřeva je lupou možno pozorovat formující se mycelium o ploše zhruba dvou centimetrů čtverečních. Pod kůrou pravděpodobně roste jeho další, větší část.
8. 10.: Růst mycelia na odhalené části kmene se zastavil, charakteristická vůně však naznačuje, že pod kůrou dochází k o to progresivnějšímu vývoji.
15. 10.: Jeden větší flíček se objevuje i na nejkrajnějším místě kmene, z čehož usuzuji, že mycelium již první kus hostitelského dřeva úplně prorostlo. Očekávám brzkou expanzi do toho kusu, co je zahrabaný v substrátu.
27. 10.: Je zřetelně vidět, že několik vlásečnic mycelia prostupuje z primárního kmene do sekundárního. Substrát zůstává nedotčený, piliny patrně nejsou dost atraktivní.
6. 11.: Mám narozeniny, yai!
11. 11.: Nedaleko místa prvotního osazení výtrusy se objevuje náznak budoucí plodnice. Substrát je myceliem stále nedotčený.
20. 11.: První plodnice dorůstá do konzumovatelné velikosti, a protože jsou poblíž vidět zárodky dalších tří, využívám toho k první ochutnávce. Choroš chutná jako něco mezi okurkou a melounovou slupkou a hodil by se ke švábům nebo kobře královské, ale prozatím je ho příliš málo na zkoušení nových receptů.
Fáze 3 – Plodnice
30. 11.: Další plodnice dorůstají do hraniční velikosti, kdy jsou ještě jedlé. Zkusil jsem z nich udělat smaženici, ale tímto směrem se mé další pokusy nejspíš ubírat nebudou, protože není moc dobrá. Část kmene, kde došlo k první infekci, je teď hustě poseta malými výrůstky, které rychle rostou, ale substrát z pilin myceliu pořád nechutná.
2. 12.: První pokus o přihnojení substrátu. Zálivku provádím výluhem z otrub, abych zvýšil podíl ligninu v půdě, což by mycelium mohlo motivovat ke kolonizaci.
15. 12.: Navzdory průběžnému užírání mladých plodnic a jejich zkoušení s různými omáčkami vypadá teď exemplář takhle, foceno na Bessin barevný aparát:
19. 12.: Zkusmo jsem zavařil jednu sklenici plodnic v láku na okurky.
24. 12.: *tenhle záznam byl viditelně zničen magickým bělítkem, při pokusech o revelio ukáže slova jako „koupelna“, „nahá“ a „nikdy“, to všechno psané nejspíš v unáhleném domnění, že se jedná o deníček*
3. 1.: Podstrčil jsem nakládané houby Finnianovi na zmírnění posilvestrovské kocoviny a tvrdil, že hnusnější okurky ještě nejedl. Dobrá zpráva tedy je, že se s okurkami splést dají, špatná že to za to ani moc nestojí. Pro jistotu ale zkouším ještě jeden nálev, který nechám déle odstát.
5. 1.: Mycelium se substrátu pořád vyhýbá, zkouším přihnojení zbytkem lektvaru euforie, který jsme vařili v hodině v rámci opakování ke zkouškám. Ještě večer téhož dne je i hlína hustě prorostlá vlásečnicemi plísně a největší klobouček se mírně vrtí do rytmu neslyšené hudby.
6. 1.: Tanec ustal, mycelium bez viditelné regrese.
8. 1.: Na dalším ochutnaném vzorku, během nějž absolutně vylučuji možnou kombinaci s marmeládou, na sobě pozoruji mírné projevy euforie. Houba asi lektvar nějak nasála a uchovala a třeba by toho šlo nějak využít, ale teď se musím jít proběhnout k jezeru, pac a pusu, čau.
10. 1.: V zájmu potvrzení předchozí hypotézy zalévám mycelium vlasyzvedajícím lektvarem, který mi laskavě věnoval profesor Redmond.
13. 1.: Zkusmé ochutnání další mladé plodnice sice potvrzuje teorii, že s medovou hořčicí to celkem jde, ale nepozoruji pohyb jediného vlasu. Možnost, že choroš absorbuje a kumuluje lektvary z okolí, je tedy empiricky vyloučena, za nejpravděpodobnější vysvětlení předchozí euforie považuji to, že jsem pepřovou omáčku míchal stejnou lžící, jako ten lektvar, což mi tedy mohlo dojít dřív.
22. 1.: Konec období intenzivního růstu. Houba pravděpodobně podle nějakých vnitřních genetických hodin usoudila, že nastává konec jejího vegetačního období, a frekvence objevování nových plodnic výrazně klesá. Zbylé plodnice nechávám dozrát, abych měl materiál na projekt Schody do nebe.
2. 2.: V nejstarší plodnici se objevují larvy neznámého hmyzu. Chutnaly jako kuře.
4. 2.: Projekt Schody do nebe. Protože po kulinářské stránce se mi pořád nepovedlo přijít na cokoliv výrazně použitelného, stáčím svou pozornost ke stavebnictví – chitin, který tvoří většinu schránek hub, je přeci jen pevný a lehký, takže by se dal použít ke konstrukci mostů, kdyby rostl dostatečně rychle, a schodů, k čemuž jsou choroše vhodné i svým tvarem.
Z několika přezrálých plodnic jsem vyrobil řízky, máčel je v pryskyřici a házel je na dřevěnou konstrukci jedné z tribun na famfrpálovém hřišti. Cíl byl jednoduchý, objevit vhodné zaklínadlo, kterým by se přilepený kus houby přivedl k intenzivnímu růstu, načež by jeho klobouk vytvořil pevný, silný a lehký schůdek, který by unesl i člověka a umožnil tak přístup na jinak nedostupná místa. Bohužel jsem ani po dvou hodinách a vypotřebování všech řízků na žádné nepřišel.
Nefungovalo ani „choroš, pomož, dřevo oblož,“ což mě obzvláště zklamalo, a celý zbytek dne jsem ten bordel uklízel.
18. 2.: Nové plodnice teď nerostou vůbec, což mě ale nepřekvapuje, nechávám houbu přes „zimu“ odpočívat a jen mírně omezuji zálivku. Staré na dřevě nechávám, budu je potřebovat jako materiál k dalším pokusům.
3. 3.: Experimentálně si ověřuji teorii, že sušený choroš je po rozemletí na jemný prášek perfektním troudem. Za úspěch se to ovšem považovat nedá, protože existují i mnohem levnější materiály, které zároveň neničí stromy.
11. 3.: Strýc Troightheach tvrdí, že seveřané kdysi choroš šupinatý používali spolu s ještě jednou dřevokaznou houbou a trochou alkoholu vlektvaru na posílení iluzorních kouzel . Tou druhou snad měla být mora tapinella, čímž si nebyl jistý, ale stejně mi vnuknul nový nápad, jenom musím počkat na novou várku mladých plodnic.
29. 3.: Vegetační pauza končí výrazně dřív, než jsem čekal, pravděpodobně díky vyšší teplotě ve sklepení. Houba nasazuje na nové plodnice, některé teď dokonce vyrůstají i z předtím nevyužívaného substrátu.
5. 4.: První velký úspěch! Saiph dnes v noci tak strašně chrápal, že jsem to nevydržel a nacpal mu jednu přestárlou plodnici do nosu. Ukázalo se, že je k tlumení podobných zvuků výrazně vhodnější než ponožka, kterou jsem používal dřív.
7. 4.: Strýc Troightheach mi v jedné poněkud pochybné knize ze své sbírky našel onen recept, čímž mi ulehčil práci, čas a nejspíš i žaludek s pokusy. Kromě mladých plodnic choroše šupinatého do něj přijde ještě sušený prášek z choroše bílého a odměrka nikoliv ethanolu, jak bych se domníval, nýbrž dřevěného lihu, tedy methanolu. Strýc mi obě zbývající přísady opatřil a ujistil mě, že během vaření se při správném postupu methanol odpaří, a jelikož je profesor lektvarů, rozhodl jsem se mu věřit, i když pro jistotu provedu jisté ochranné opatření zahrnující jinou organickou sloučeninu... Kdybych ale náhodou přeci jen oslepl, najdu si ho a vysypu mu do rybníku pytel DDT.
8. 4.: Přesně podle návodu jsem uvařil lektvar, vypil ho a neoslepl. Následné pokusy zmást Šunku nedopadly o moc jinak než kdykoliv jindy, ale když jsem nakonec vyčaroval i patrona, byl barevný jako živá kočka. Nejdřív jsem měl podezření, že se jedná o poruchu mého vnímání, ale potvrdila to i Anabelle, která šla náhodou kolem.
Bohužel si nemyslím, že by se jenom kvůli tomuhle využití vyplatilo choroš šupinatý nevyhlazovat, neboť je ho potřeba dost málo a výsledný efekt je dost k ničemu.
20. 4.: Nové období růstu zdárně pokračuje, plodnice už nežere ani ta myš, co mi jednou snědla úkol do astronomie.
25. 4.: Neúspěšný pokus použít choroš jako návnadu při lovu ryb. Chytil jsem jenom středně velkého okouna, ale mám podezření, že mi ho na udici nasadila jezerní oliheň, protože se jí mě zželelo.
5. 5.: Vrchní březové poleno zkolabovalo, patrně kombinací prožranosti a tíhy plodnic. Vyměnil jsem ho za nové, ale novou sklizeň už asi do konce roku nestihnu, ne že by mě to moc rmoutilo.
12. 5.: Nové dřevo vykazuje známky infekce.
14. 5.: Zbytky původního polena, které jsem vysypal k poslednímu mraveništi ve vřesovišti, které jsem ještě jako medojed nevyžral, zmizela. Mravenci z lehkého dřeva staví jako zjednaní a s chutí vyžrali zbytky mycelia, což je zatím asi největší úspěch. Nejen že budu moct zbytky po strýcových stromech krmit mravence, aby se rychleji množili a rychleji doplňovali ztráty po mých záchvatech mlsné, taky by možná šlo využít mravence jako takové k eradikaci choroše z živých stromů.
19. 5.: Strýc Ninian odepsal, že to zkusí a že jestli to bude fungovat, dovolí mi pak sežrat nejen všechny přebytečné mravence, ale i nějakou tu krávu z chovu. Doufám, že tím nemyslel dceru, protože to je v jeho případě i docela možné.
22. 5.: Ochutnávám druhou várku naložených hub a shledávám, že jsou ještě hnusnější než ty rychlokvašky na začátku roku.
29. 5.: Veden čistě intuicí jsem si normální dávku čarohlávek posypal práškem z drcených sušených plodnic choroše a musím konstatovat, že to byla jízda. Troightheachova kniha byla patrně poněkud nepřesná, protože spíš než iluzorní kouzla ten lektvar asi posiluje iluze ve smyslu halucinací, ale jestli je celkový lektvar ještě silnější než samotný choroš jako aditivum, asi to radši ani nebudu zkoušet. Už takhle musím zjistit, co jsem dělal včera na hodině přeměňování a na dějinách magie, kam normálně vůbec nechodím.
13. 6.: Protože houba plodí jako divá, asi že dostala čerstvé dřevo, přeci jen jsem ten lektvar zkusil uvařit znovu, naložil do něj čarohlávky a… páni. Byl jsem v Himalájích, mluvil tam s prezidentem Burundi a přišel mi tam zazpívat irský veledruid, to všechno tak živé, až jsem si nejdřív myslel, že mě někdo nepozorovaně přemístil. Ovšem pravý Ó Branagáin umí zpívat mnohem líp, takže jsem to prokoukl.
Fáze 4 – Předání
15. 11.: Konec projektu, začínají zkoušky. Květináč vám tady nechávám, mně by choroš v hájku nakazil všechny stromy, jeho osud je ve vašich rukou. Obsah toho pytlíku, co je ke květináči přiložen, se pak dá nacpat do dýmky jako jakýkoliv tabák.
Ale není to tabák.
Můžete si z toho udělat představu, kolik srandy si tam někdy užijem, a kolik času dokážu zabít kravinou, kterou nikdy neuvidí víc jak dva lidi.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Naislääkäri
Stěhujeme se, za posledních deset let už asi po osmé, takže prozatím jenom obrázkově k současné situaci okolo Doctora, hm?
Příště to možná rozvedu, možná přidám report z dalšího výletu s čarodějnicemi a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
(jakože za mě dobrý)
Příště to možná rozvedu, možná přidám report z dalšího výletu s čarodějnicemi a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Hamburissa
Globalizace je, když jedete do Hamburku, abyste tam na stavbě pro americkou společnost anglicky vyjednávali mezi českými montéry, německým vedením a tureckými dělníky, načež vám rumunský řidič společně s polským nábytkem přiveze taky ukázky tamního moderního nihilismu.
Odvezl jsem si odtamud několik moc pěkných pazourků, další tři kila imbusů a zjištění, že německá akurátnost už není, co bývala, protože tam v současnosti pracují akorát imigranti ze všech koutů světa, povětšinou po svém. A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Odvezl jsem si odtamud několik moc pěkných pazourků, další tři kila imbusů a zjištění, že německá akurátnost už není, co bývala, protože tam v současnosti pracují akorát imigranti ze všech koutů světa, povětšinou po svém. A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Hampuriin, perkele
Takové to když si
jednoho dne ráno z nudy vytváříte další a další npc pro
příběh, který se ještě ani nestačil pořádně rozjet, a
odpoledne se dozvíte, že jedete na dva dny do Hamburku, krást
práci slušným Němcům…
Kdybych se tam
náhodou nedostal k wifi, což je vzhledem k očekávanému vytížení
docela možné, 1861. téma na drabble (k 1. červnu 2017) je Reflex.
Předpokládaný návrat je někdy ve čtvrtek ráno, ale ani já sám
na to příliš nespoléhám, tak ho v případě potřeby klidně
někdo vyvěste za mě.
Já si jdu zopakovat
vtip zabiják, třeba se bude hodit, a ostatně soudím, že by
Jediland měl být aktualizován.
(odeslání tohoto
příspěvku bylo nastaveno automaticky na konkrétní čas, pokud už
touhle dobou téma normálně visí, znamená to, že jsem se k wifi
dostal, a můžete ho ignorovat, ne že bych to snad někdy jindy
někomu zakazoval)
NǽnøĉÿbbŒrğ VbëřřĦōlökäävsŦ
(toto není spam, ač to tak dle titulku a následujícího textu asi vypadá)
Taky si občas říkáte, že vašemu životu chybí pořádný ambient cosmic extreme funeral drone doom metal? Nevěšte hlavu, protože existuje kapela právě pro vás, kapela s poetickým názvem [NǽnøcÿbbŒrg VbërrHolökäävsT]!
Většinu věcí mají volně ke stažení a/nebo na Youtube a jsou to fakt řízci. Rozhodně nejlepší antarktická kapela, a to rozhodně nejen z toho důvodu, že je taky jediná.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Taky si občas říkáte, že vašemu životu chybí pořádný ambient cosmic extreme funeral drone doom metal? Nevěšte hlavu, protože existuje kapela právě pro vás, kapela s poetickým názvem [NǽnøcÿbbŒrg VbërrHolökäävsT]!
Většinu věcí mají volně ke stažení a/nebo na Youtube a jsou to fakt řízci. Rozhodně nejlepší antarktická kapela, a to rozhodně nejen z toho důvodu, že je taky jediná.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Eetti
Od chvíle, co vypuklo šílenství kolem EET, si říkám, jestli by třeba nešlo nějak elegantně zahltit servery těch fašistů zbytečnými transakcemi za minimální peníze. Zdá se ovšem, že podobná věc je v celém systému již dávno zakomponovaná, a to rovnou jako featura!
[Vizte.]
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a jeho účetnictví důkladně prozkoumáno kvůli možné zpronevěře.
[Vizte.]
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a jeho účetnictví důkladně prozkoumáno kvůli možné zpronevěře.
Hakukoneoptimointi
Pro samé
samostudium pravidel na WotC SWRPG a převádění všech postav do
děsně sexy tabulek jsem úplně zapomněl, že mám blog, tak sem
aspoň nahodím výpis těch lepších výrazů, přes které je
údajně možné vygooglit naše drabbly. Osobně se mi to tedy nepovedlo, ale nějak se do té statistiky dostat musely...
Nic jsem
neupravoval, všechno to je v původní podobě, a to včetně
interpunkce a mnohdy bizarní kombinace znaků s diakritikou a bez ní
v jednom výrazu. O vysloveně unikátních hrubkách, při kterých prostě musí trpět i někdo jiný než já, ani nemluvě.
babička otrokářka
sex
patriotická píseň
ruské federace
otrava kysličníkem
uhličitým
ty máš díru diru
ozvěna
smíšená
manželstvi s mexičany
hrabatka drsná
koupit
uleham do mechu a
kapradi
muz obevil
zapomenuty hangar
moralni kocovina s
alkoholu
čísla rovnoběžek
obratníku raka
www déčko cz
lomeno jazyky
podprsenka cislo
1580
porno kasicka . con
vítězný nálev na
okurky
látky plyšové na
límce k plášťům bundám černý
proč se řika
hvězdna brana
zničím-li
neúmyslně cizí hračku je nutná omluva?
agnetha faltskog to
jsem já
dobrovolnici k
sasahovi jednotki
poť semnou tam kde
včelky letalí
malé můra mouchy
vlet na stěnu v koupelně.
kdyby se hloupost
vznášel
pošukávat
hibiscus sabdariffa
sazenice
pohádka o
zeleninovém království
balzamovací nůž
prodej
zákon o zachování
hybnosti pro blbé
chlupáč bajkalský
život jeboj...tak
se pozabíjete a já bych s dovolením prošla
muze se batolatum
ohrivat jidlo v mikrovlnce?
neshal chadra se
kostra ch cezabit a
le ritiř
rozvodový formulář
nevyplnene
co synovi k
narozeninám?26let
co jsou zenske
problemy
slova ktera se moc
nepouzivaji
plan jak vystrasyt
tatku
proc musi mio
bojovat s rytirem kato
jake znamky musim
mit na vychovavatelku
tatranský čaj 92%
proč sef nereagoval
na nase gesta s druhym sefem a mluvil dal
očouzená maso při
uzení
Fakt nevím, jestli
být víc zděšen tím, co lidi hledají, nebo tím, že to hledají
u nás; pozitivní je aspoň to, že tam nikde není Babiš. Každopádně ale doufám, že to našli a že Jediland bude
aktualizován.
Elämän vesi
Milý blogísku,
dneska jsem se málem úplně zbytečně rozčílil, protože to skoro vypadalo, že jsou Američani po zvolení Trumpety ještě větší dementi než dosud, ale nakonec se ukázalo, že to jenom česká média zase jednou něco trošičku překroutila. Nemusím o tom tedy psát rozhořčené drabbly ani malovat George W. Bushe, jak obdivně přestává mlátit cihlou o cihlu, protože něco tak debilního by nenapadlo ani jeho.
A večer jsem pak narazil na tuhle reklamu na už tak skvělou whiskey, takže to vlastně docela dobře dopadlo:
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
dneska jsem se málem úplně zbytečně rozčílil, protože to skoro vypadalo, že jsou Američani po zvolení Trumpety ještě větší dementi než dosud, ale nakonec se ukázalo, že to jenom česká média zase jednou něco trošičku překroutila. Nemusím o tom tedy psát rozhořčené drabbly ani malovat George W. Bushe, jak obdivně přestává mlátit cihlou o cihlu, protože něco tak debilního by nenapadlo ani jeho.
A večer jsem pak narazil na tuhle reklamu na už tak skvělou whiskey, takže to vlastně docela dobře dopadlo:
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)