Aasi

Měl jsem rozepsaný příspěvek plný nenávisti vůči jednomu sociálně-ekonomickému nešvaru, ale pak jsem začal jedné své postavě vybírat nového zvířecího společníka místo zesnulé myši a veškeré negativní emoce byly rázem pryč, protože jsem se dostal k oslům. A osli jsou ve všech ohledech naprosto boží.
Dá se na nich jezdit, i když jste žena a vaše debilní náboženství vám zakazuje přiblížit se ke koni, unesou šílené náklady, dokáží vyžít s mnohem horší stravou než koně, jsou chytří, přátelští, skladní, můžou nahradit hlídacího a částečně i ovčáckého psa, mají spoustu pozitivní karmy za to, že jim lidi zneužívají jméno, a jejich mléko má údajně nejblíže k lidskému. Ačkoliv původní divoká forma je z velké části samotářská, domestikovaný osel ochotně utvoří stádo nejen s dalšími osly, ale i s koňmi, kozami, ovcemi, lidmi i čímkoliv podobně vhodným. Vlastně jedinou nevýhodou je, že nežerou kopřivy a že na rozdíl od koní v dešti snadno promoknou. To, že jsou paličatí, je pověra založená na skutečnosti, že nejsou úplně blbí a občas si dovolí zpochybňovat rozhodnutí svého vodiče nebo jezdce. V Británii, kam je kdysi dávno zavezli Římané, potřebují mít od roku 2005 cestovní pas a psali o nich nejen A. A. Milne a George Orwell, ale i Robert Louis Stevenson a L. Frank Baum. A co by si bez oslů počal Ježíš, ha?
Ještě víc boží než normální osel je ovšem jedno konkrétní plemeno z Poitou, jehož jedinou vadou na kráse je fakt, že pochází z Francie. Osel poitouský je masivní, ovšem přátelské plemeno schopné kromě svých vlastních 350 kilo unést ještě skoro jednou tolik v nákladu, každopádně jeho hlavní předností je schopnost při křížení s koňmi produkovat ultimátní muly. V osmdesátých letech minulého století díky tomu málem vyhynul, protože bylo výhodnější je množit s koňmi než navzájem, ale nakonec se ho podařilo zachránit a jeden kus mají i v olomoucké zoologické zahradě.
A co že je na něm naprosto nejlepší? Vypadá takhle:

Let the Wookiee Ass win!

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Žádné komentáře: