Uusivuoden tiivistelmä VI


Protože konec světa se kupodivu nekonal, budu patrně nucen zopakovat tradici a sepsat tady stručně, co jsem páchal celý uplynulý rok, ačkoliv z toho mám pramalou radost a existují mnohem efektivnější metody získávání obdivu i soucitu.

Znovu, ale fakt jenom na malinkatou chviličku, jsem začal hrát Lineage a dělat konzultanta-veterána na jednom pokusu o RP server. Výsledky této legrace tu byly rozebrány hned několikrát, takže snad netřeba dalších komentářů, ale tak mě napadá: prasklo už, že jsem tam zároveň i hrál, stejně jako všichni další GM, se kterými jsme tvořili 90% aktivních postav, a to aniž by si toho náš milovaný slovenských administrátor ráčil všimnout?

Když už je řeč o Slovácích, nějak se kolem mě množí. Na byt se k nám ke stávajícímu jednomu téměř domestikovanému Slovákovi přistěhovala ještě jedna Slovenka se slovensky rozumějícím psem. Jsem v částečných obavách, jestli množení nebude pokračovat.

Vydrželi jsme celou zimu bez přenastavování hodin na správný čas, což dokazuje, jak je nám tahle kryptofašistická hodnota ukradená. Akorát se o tom dozvěděli čerti a nastrčili nám do bytu ženskou, která už tak líná nebyla a přeřídila to sama.

Karel Gott prý letos Zlatého slavíka nevyhrál.

Silničáře letos zase překvapil sníh. Ale mě docela taky, vzhledem k tomu, že prvně napadl už v říjnu.

V době psaní tohoto seznamu hlásalo počitadlo návštěv číslo 17 930, což je něco málo přes počet obyvatel Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Po dlouhé době jsem si zase jednou koupil počítačovou hru, kupodivu třetí Mass Effect, dokonce sběratelskou edici. A ačkoliv jsem zpočátku považoval přidružený multiplayer za strašnou blbost, těch 344 odehraných hodin mě celkem vyvedlo z omylu.

To, že jsem první v národním žebříčku, mě narcisticky těší natolik, až je mi jedno, že jsem se přihlásil jako obyvatel Faerských ostrovů.

Po ještě delší době jsem zas použil kontaktní čočky a byla to náramná legrace. Ta legrace tedy spíš pocházela z faktu, že jsem si k nim vzal růžovou paruku a dámské tričko, ale fakt, že mě lidi nepoznávali, dle mého soudu vycházel právě z absence brýlí.

Ačkoliv to tak nevypadá, s předchozím bodem poměrně úzce souvisí fakt, že loňské evaluace výchovy na naší drahé fakultě jsem prováděl s pomocí obrázků poníků a přidal krátký text. Letos budu muset vymyslet něco jiného, protože už by mě mohli poznat.

Do třetice jsem se účastnil bizarního experimentu, jehož cílem bylo vydržet promítání celých dvou sérií My Little Pony: Friendship is Magic bez přestávek a spánku. Vzhledem k tomu, že to dohromady trvalo jen něco přes devatenáct hodin, to pro někoho, kdo v podobných dávkách dělá zápočtové eseje, byla hovno výzva.

Chvíli jsem hořel, to když na mě vinou zanedbání bezpečné vzdálenosti od sporáku chytlo triko. Trvalé následky ponesu dokonce života, protože to bylo to krásné triko z KoprConu 2010 a to už sotva kdy seženu.

Zase jsem někoho rozplakal, tentokrát však na to nejsem nikterak hrdý, neb to byla neurotická lesbická řidička kamionů v přechodu, který se pokoušel dělat admina. Ty rody SE tam zmátly naprosto úmyslně.

Ani jednou jsem nebyl v Brně, byl to dobrý rok.

Byl jsem nicméně v Ústí nad Labem, a to na maturitním plese svého třiadvacetiletého kamaráda z Lineage. Miluju hurá akce, ale příště by to mohlo být do nějakého... bělejšího města, díky.

Zavítal jsem i do Českých Budějovic, kde by chtěl kromě mě žít každý, a zdržel jsem se tam celých deset minut, než jsme skrz nákupní centrum prošli na autobusové nádraží a hurá do Týna nad Vltavou, kde se konal první ročník oslav Wyrrgyho třicetin. Bylo to veselé, skvostné a vůbec, takže tam příští rok asi oslavíme to, jak jsem mu pro neaktivitu zrakvil polovinu postav.

Penicilin je již plně ochočená, stačila trocha šunky a trpělivosti. Teď zrovna slupla další konzervu, o kterou se ale musela poprat se dvěma kočičími konkurenty.

Chcípla mi baterka v notebooku, ale furt som čarovný.

Začal jsem si vařit čaj z jehličí podle receptu na Discovery a ještě bych docela rád ochutnal islandský hákarl, protože víc než anglický vánoční pudink to smrdět prostě nemůže, i kdyby to mělo chutnat hůř. Taky jsem si zajistil téměř nevyčerpatelný zdroj důvodů pro zkoušení nových medovin, ne že bych k tomu snad někdy důvod potřeboval.

Tím zdrojem byl další ročník akce Duben měsíc drabble, respektive její neoficiální celoroční pokračování. To se tak sešli dva trotlové, co jim třicet drabblů za třicet dní bylo málo, a pokračují dodnes. Pokud by se náhodou chtěl někdo přidat, uvítáme ho, ale zároveň upozorňujeme, že nikdo další jich nezvládl napsat víc než sedm, a tudíž se medovině, která je odměnou za devadesát, ani nepřiblížil. Díky této motivaci jsem momentálně jedním ze tří lidí v téhle zemi, možná na téhle planetě, co denně napsali minimálně jeden drabble.

Druhý z těch tří lidí jsem taky já.

Dostal jsem Kindle a přes veškerou snahu ho zatím nezaplnil ani ze třetiny.

Díky povinnosti číst spoustu věcí do školy jsem definitivně propadl postmodernismu a definitivně z duše nenávidím realismus, naturalismus a Sylvii Plath.

Taky jsem se ve Finnegans Wake dostal na stranu čtrnáct, což považuji za velký úspěch.

Poprvé jsem navštívil fakultní knihovnu, protože jistý velmi vzácný rukopis k seminárce prostě jinde nešlo sehnat. Zároveň jsem si tam chtěl půjčit proslulou Nortonovu čítanku americké literatury, která už ovšem byla rozpůjčovaná do posledního kousku. Knihovnice mi tedy nabídla její zkrácenou sestru, která měla jenom tři a půl tisíce stránek tenkých jako srdeční chlopně somálských dětí, a já viděl, že je to dobré.

Protože SW: Eclipse mělo narozeniny, vyrobil jsem jako dárek nádherný poníkovský skin fóra. Bylo minimálně o 20% hustší, ale samou sladkostí to rozežíralo zubní sklovinu, tak jsem ho později zase stáhnul.

Když už padly narozeniny jednoho fóra, na narozeniny toho druhého jsme úplně zapomněli a vzpomněli si na ně až po přesunu na jiný hosting. Perunica pak dostala dárek v podobě klasického eklektického soundtracku a průmazu všech neaktivních postav. A taky tam začalo sněžit, pro atmosféru.

V sql jsem se naučil už tak fajnová kouzla, že se mi povedlo selektivně, podle fandomu, přemigrovat drabbly z jejich domácího fóra na jiné. Stačil na to jeden skript a vše bylo za deset minut hotové, navíc s malým bonusem: od té doby se sem tam nějaký ten drabble objeví mezi regulérními příspěvky. Čarodějnictví!

A plynule se dostáváme k přehledu mých zajímavějších, i když méně reálných životů.
Champbacca se naplno věnuje řízení vlastní akademie, huntování vlastních jater a výchově vlastního syna, kterého nedávno našel. Jeho takřka utopická společnost prosperuje a momentálně zjišťují, že chodit na nákup se během války může rázem změnit v osvobozování celé planety plné nevinných a strašně pacifistických veverek.
Narva'Raan nar Vaala se, zejména díky drabblům, rychle vyrovnala se smrtí svého přítele a pořídila si dítě se staniční zdravotnicí. Což možná zní zvrhle, ale za tři roky se v Mass Effect universu staly i divnější věci.
Edvin již podruhé potkal své já z budoucnosti, které ho v zájmu záchrany vesmíru a vůbec přeneslo kus do minulosti, kam předtím prchl jeho arcinepřítel a snaží se rozvrátit časoprostorové kontinuum. Já teď už jen váhám, jestli zapojit skutečnou postavu Edwina z Northumbrie, nebo radši rytíře kruhového stolu.
Celý rod Mungo brutálně vymřel, když pod jeho ostrovem vybuchla sopka. Smutný příběh.
Narodila se ale Furiela, antropomorfizovaná charza z podivného světa Mechanique, která svou aktivitou předčila všechny členy vymřelého rodu dohromady. Teď se jen rozhodla, že vzhledem k nedostatku podnětů upadne do zimního spánku, a zapomněla si nařídit budík.
Vznikla taky Šáhlá Sharon, šlapka z Pandory a moje historicky první postava, kterou nikdy nebudu mít kde hrát, protože další fórum už prostě zakládat nebudu.
A ještě jsem začal hrát jednoho mutanta, ne nepodobného těm dvěma minulým, co jim nebylo dopřáno pořádně se rozjet.

Z nudy jsem si k té Star Wars linii napsal i vlastní dárk'n'ívl alternativní realitu a Mace Windu tam umřel jenom třikrát.

Protože jsem byl nucen studovat obecnou lingvistiku a v ní do značné hloubky swahilštinu, vydal jsem svou první imaginární příručku.
(obrázek tady vůbec není jenom proto, aby to bylo barevnější)

Pořád, vždy a neustále milujipraci.cz a tableflipping považuji za sport hodný zařazení na olympiádu.

Začal jsem morálně podporovat skupinku dvou nadšenců, kteří se rozhodli vyrobit si vlastní Star Wars hru s balckjackem, děvkama a pravidly k dračímu doupěti. Kostky, atributy, skilly a k tomu spousta psaní. Mé nadšení bylo takové, že jsem záhy vyprodukoval drtivou většinu všech textů i pravidel a chlapci to zjevně vzali jako povel k usnutí. Uvidíme.

Přivezl jsem si ze zahraničí ochočený kámen horský, čímž jsem počet slovensky rozumějících domácích mazlíčků v naší domácnosti zvýšil na dvojnásobek. Mílielle, pojmenovaná podle jedné strašně tupé elfky, se má k světu a možná sepíšu příručku k chovatelství kamenů.

Taky jsem adoptoval draka, ale jenom elektronického.

Přestali mě bavit boti. Tam, kde můžu, jsem jim vyhlásil nekompromisní džihád a celkem úspěšně je vyhubil, převážně pomocí hodinek. MacGyver by na mě byl pyšný.

Bránil jsem poezii Stephena Cranea proti nařčení, že je strašná.

Ujel jsem dalších pár tisíc kilometrů vlaky Českých drah a pořád ještě jsem nikoho nezabil, ač to často vypadalo jako velmi lákavá možnost.

V práci nám vypršely licence na Microsoft Office, tak jsme přešli na LibreOffice a já si už od toho března říkám, že si je stáhnu i domů. Zatím jsem ale na těch pět kliknutí příliš líný a radši trávím hodiny patláním píčovin ve Fotokrámu.

Protože jsem již neměl nervy na islandštinu s příležitostnou fašistkou a irština byla ve špatný čas, musel jsem se posunout i lingvisticky. A tak jsem to vzal od podlahy a nakoukl do staré angličtiny a protoindoevropštiny.

Oživil jsem Jedi Outcast a díky editoru map v něm strávil dost hnusné množství času. Ale na druhou stranu se díky tomu naše malá akademie stala o něco málo reálnější.

Taky mě neskutečně chytly Borderlands 2 a po nějakých šesti letech jsem si zase zahrál Maxe Payna.

Filosofie „celý svět je otvírák“, již jsem úspěšně adaptoval, narazila na jasnou výzvu v podobě rajčete. Zatím jsem ve fázi tréninku, ale ujít si to rozhodně nenechám.

Kokot-ty už mám prakticky hotové, jen se mi sem nevešli, aniž bych porušil svou dvaadvacetipříspěvkovou roční kvótu. Pro ty, co už si ani nepamatují, o co šlo, to holt bude náramné překvapení.

S tím tak trochu souvisí fakt, že už od srpna loňského roku tu, stejně jako dnes, trvám na tom, aby byl Jediland aktualizovaný, anžto (sic) se tak nestalo již od září roku 2009. Tuto naprostou ostudnost hodlám hnát dál, už mám připravený hlavičkový papír a stížnost k ombudsmanovi.

Celkově vzato je tady nějak málo obrázků, tak přikládám sebe, jak drsně žeru banán.


Teď, doufám, nemáte na PF ani pomyšlení, takže jenom děkuju za pozornost a jdu otestovat tu nejnovější medovinu.

Tillitta


Jezdit na nějakou akci sedm let po sobě má svoje nevýhody, zejména pokud i o tom posledním ročníku chcete napsat nějak zajímavě. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a jediná velká invence, která mě napadla, bylo report nazpívat a hodit na youtube. Aspoň bych konečně přišel na to, jak funguje nahlašování závadného obsahu.
Pak mě napadlo, že se na report vykašlu úplně, protože statisticky vzato byl letos na Koprconu prostě každý a škola málem vybouchla, ale to bych pak nejspíš nezvládl naplnit kvótu dvaadvaceti příspěvků za rok.
A nakonec se jedna revoluční myšlenka zjevila tak nějak sama, poté, co jsem letos již definitivně infiltroval organizátorský tým a účastnil se následné afterparty ve velkém stylu na malém městě.

Tenhle report bude tedy inovativní tím, že se v něm (skoro) vůbec nedozvíte, co se na jubilejním desátém ročníku dělo. Naproti tomu se bude zaobírat tím, o co by byl nejen můj život, ale i svět chudší, kdyby před deseti a něco lety spadlo na Davida Macháčka a jeho komplice piáno.

Předně by to patrně způsobilo značný rozruch, neboť pád piána na lidi není obvyklý ani ve větších městech, natož v Kopřivnici.
Taky bych neměl co infiltrovat, když by žádný tým organizátorů nebyl. To by bylo poměrně nemilé, protože bych nepoznal pár hospůdek v Kopřivnici a nemohl se chvástat zdánlivou metafunkcí podržtašky lomeno spojky.
Rovněž bych se nemohl účastnit tvorby následující eklektické básně, jež vznikla na posledním ročníku. Ta, pravda, není umělecky nijak na výši, ale vzhledem k tomu, že se na tvorbě střídavě podílelo zhruba pět různých lidí v různých stádiích intoxikace různě kvalitní medovinou, to nikoho nemůže moc překvapit:

Valla se ožrala,
máme ji rádi,
kozy si vyndala,
Jessicu svádí.
Pierre ji už omrzel,
chlastem se léčí,
bol to smrdlavý kozel, (sic)
v koutku tam brečí.
Princezna ale Valla je,
na kopcích ráda jódluje,
s chlapci často špásuje,
vodí si je do sluje,
ou jé.

Zpátky na serióznější nótu, asi bych dodnes netušil, jaký je rozdíl mezi skotskou a irskou whiskou. Rovněž bych měl podstatně menší znalost českých dialektů, a to včetně slovenštiny, čímž se postupně dostávám do kategorie dopadů nepřímých, leč o to dramatičtějších.
Vzhledem k tomu, že se mi fakt hodně líbí teorie multiversa a paralelních realit, dokážu si velmi snadno představit jeden takový alternativní vesmír, kde by nikdy nevzniklo CSWU a jemu přidružené akce, čímž by bylo mé tamní já ovlivněno zhruba následovně:
Předně by mělo trochu menší potíže s rozpočtem, a to hned ze dvou důvodů. Jednak by nemělo důvod jezdit tak daleko od středu vesmíru, Prahy, což by jeho peněžence celkem prospělo, ale taky by se s největší pravděpodobností neživilo tou podřadností, co dělám já, nýbrž něčím mnohem lukrativnějším.
Dost pravděpodobně bych se v takovém vesmíru mohl jenom obtížně začít socializovat s lidmi, díky kterým jsem nakonec pojal ten stupidní nápad přejít na studium humanitního oboru, měl bych hotovou ekonomku či kýho čerta a budoval bych někde kapitalismus. Což by možná bylo děsně super, ale k čemu by to bylo tomu asociálnímu, pasivně agresivnímu panicovi, jakým bych nejspíš byl? K čemu by mi bylo, mít v hlavě manuál k sql a dalším kouzlům, která teď ovládám jen intuitivně, kdybych nevěděl, jak je využít k přetvoření světů, byť těch imaginárních? K čemu by mi byla teoretická znalost managementu, když bych i nadále bydlel s matkou a netušil, že diethylamid kyseliny lysergové a tetrahydrocannabinol můžou být k užitku i někomu jinému, než bandě levičáckých anarchistů?
Ono se to zdá jako naprostá banalita, sbalit si spacák, zubní kartáček a pár blbostí a vyrazit s tím na dohled od tajemného hradu v Karpatech. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou nicméně jako ten motýl, co na něj cestovatelé časem rádi sadisticky dupou a jehož smrt odstartuje řetězovou reakci nepředvídatelných událostí a změn. Nejmenší takovou změnou, kterou dovedu akceptovat, je rozšíření obzorů, i když si troufám tvrdit, že nejsem sám, na koho to mělo dopad poněkud dramatičtější. Návštěva conu prostě není v případě, že se tam nejdete podívat jako do pavilonu exotů, nic jednorázového.
A nelituji jediné minuty.

Takže, milý -dam-e a spol, otevřeně vás tímto viním z toho, že jsem šťastný jako blecha, černoch a tak trochu hipster. Že mám sice sebedestruktivní, ale veřejně prospěšný žebříček hodnot, že nemám problém několikrát měsíčně vydržet pětihodinovou jízdu s Českými drahami a že vím, co je to ščur. Ani nemluvě o blahodárném vlivu na duševní (a v rámci mezí i fyzický) rozvoj, psychickou pohodu, názorovou otevřenost, sexuální život, et cetera, et cetera, s pozdravem, a tak dále.
Jenom doufám, že se ze mě nestává hippie.

Tady je ještě povinná vánoční stylizace a už na to dlabu, mé cynické já už si tak jako tak vyškubalo většinu vlasů.


A pořád soudím, že by Jediland měl být aktualizován. Aletheia je mi už, upřímně řečeno, úplně u prdele.

Matka Unkariin

Toto není report z KoprConu. Ten přijde, až já přijdu na to, co s ním.

Tenhle příspěvek je o tom, že jsem byl společně s tlupou bodrých Moraváků navštívit Horní Uhry. Kdyby se náhodou někdo podivoval, proč že jsem tam jel, historie tohoto počinu je podobně krátká, jako bude celý následující text, ne však vinou toho, že bych většinu zapomněl.

Innes: Poslední víkend v září jedeme do Tater, nevadí?
Já: Ne.

A tak se stalo, že jsem se v pátek kolem půl osmé v noci vyskytoval v Novém Jičíně a nastupoval do autobusu směr východ. Ačkoliv jsem drtivou většinu posádky výletu neznal, tato drtivost vzala záhy za své a hranice jsme překonali bez potyček se zbojníky.
Při prvním mezipřistání v Žilině zjišťujeme dvě zcela zásadní věci. Zaprvé, Slováci chovají psy v akváriích. Zadruhé, tatranský čaj se vyrábí i ve variantě 22% s kokosovou příchutí. Vzhledem k tomu, že v Čechách tou dobou řádila baba Prohibice, zmocňujeme se této lahve na horší časy a pokračujeme v jízdě. Co se prohibice týče, po celou jízdu je vzorově ignorována a zatímco autobus má spotřebu nějakých třicet litrů na sto kilometrů, posádka je o pár deci výkonnější.
Krátce po příjezdu na chatu Medvedica (česky Medvědice) se vydáváme na poklidnou túru na Pliesnivec (česky Plesnivec) a pak zpátky trochu jinudy, nic epického, všechno beze ztrát, žádné blízké setkání druhého druhu. Rovněž nepozoruji žádné projevy fyzické agresivity od náhodných kolemjdoucích, které zdravím mimo jiné maďarsky.

V sobotu míříme kolektivně na Štrbské pleso a následuje rozprch do rozličných končin. Aktivnější berou útokem horské štíty, méně aktivní lanovky, my se hrabeme na Popradské pleso a cestou spatřuji dvě veverky, což je asi tak jediný příklad vyloženě divoké fauny, kterou jsem za celou dobu potkal.
Počasí, ač mělo být vysloveně kruté, se drží u polojasna, rozptylové podmínky ideální, rosný bod stabilní. Navštěvujeme symbolický cintorín a málem se tam všichni zrakvíme. Na cestě zpátky nacházím v korytu říčky Krupá smutně koukající kámen, který beru s sebou a během cesty adoptuji. Dostává jméno po jedné elfí radní, se kterou má hodně společného, zejména značnou tupost.
Před setměním scházíme i s Mílielle zpátky na Štrbské pleso, nacházíme nechráněnou wifinu a záhy se pomocí zubačky přesouváme rychlostí tři kilometry za týden dolů na Štrbu. Najít chatu je poněkud oříšek, zejména v zhoršujícím se počasí, ale žádné drama se nekoná a oslava s partičkou Bangu a výše zmíněnou lahví na sebe nenechá dlouho čekat.
Zlatý hřeb zájezdu ale přichází v neděli, kdy jsem to popravdě nečekal. Míříme do Popradu, kde se většina účastníků včetně mojí drahé polovičky vydává do místního aquaparku a nechává nás napospas místní fauně a flóře.

Poprad je totiž, milí zlatí, fakt svérázné městečko, něco mezi Brnem a Bruntálem. Ústí nad Labem je proti němu hypermoderní metropole. Má dokonce své vlastní časové pásmo, GMT -300 let. Všechny obchody na dlouhém náměstí jsou zavřeny, a to včetně kostela a pohřební služby. Velkou část přitom nezavřela právě probíhající neděle, ale, soudě podle výzdoby, poslední průmyslová revoluce. Nad městem krouží hejna havranů, vran a strak, z nichž početné gangy sestupují i na zem a zobou, co jim přijde do cesty. Nechovám nejmenší pochybnosti o tom, že právě tady čerpala inspiraci k jedné své povídce jistá paní Du Maurier.
Cestou na shromaždiště jsme potkali nejen jatka a historicky starší aquapark, odkud se snažily utéct ryby, nýbrž i důkazy o tom, že místní již vyvinuli piktografické písmo a značným počtem falických symbolů ozdobili jinak nevzhlednou zeď z nepálených cihel. Při dotazech na čajovnu nám domorodci nejprve nerozumí, později nás odkazují k řece.
Procházka postapokalyptického skanzenu naštěstí netrvá dlouho, brzy jsme se setkali se zbytkem výpravy, zamířili zpátky do civilizace a já mám od té doby nutkavou potřebu jet do Zlína a omluvit se mu, že jsem si z něj kdy dělal prdel.
Cesta z chaty domů mi trvá jen něco kolem čtrnácti hodin a je díky Českým drahám, jako obvykle, dost čarovná.

A ostatně soudím, že Aletheia je kripl a že by Jediland měl být, po těch víc jak třech letech, konečně aktualizován.

Seitsemän kuolemansyntiä

Tohle je (minimálně na hodně dlouhou dobu) poslední příspěvek, který se nějakým způsobem váže na Lineage. A kdybych neslíbil, že to zveřejním, tak by tu nebyl ani ten.


Za dobu, co jsem tuhle idiotskou hru s nádhernou grafikou a hudbou nejen hrál, ale na pár serverech i tak trochu řídil, mi prošlo rukama nepřeberné množství charakterů. Každý, kdo si na některém z těch serverů chtěl něco pořádného zahrát, měl jednoduše povinnost o své postavě vyplnit menší dotazník, aby bylo jasné, co zhruba od ní jako ředitelé světa máme čekat. A samozřejmě nebyly výjimečné ani případy, kdy někdo těch postav vystřídal víc než dvě.
Z toho plyne, že životních příběhů, plánů do budoucna a názorů na světově velmi oblíbený fašismus jsem přečetl dost na to, abych v tom na první pohled identifikoval nejrozšířenější klišé a u každého dalšího si mohl rvát další a další vlasy.

Následuje seznam sedmi těch nejsmrtelnějších, seřazený sestupně podle počtu výskytů.

1. Syndrom posledního přeživšího. „Ach ne, orkové/démoni/dinosauři/mravenci mi vybili celou rodinu, chci se mstít!“ (lehčí formy postihují jen některé členy rodiny, motiv pomsty je ale přítomen vždy)
2. Absurdní hybridismus. „Můj fotr byl anděl, matka ďáblice.“ (či jiné, naprosto kulturně, politicky i biologicky neslučitelné rasy)
3. Arthas komplex. „Jsem nezničitelný nemrtvý anděl/bůh s plamenným mečem a pérem až na zem!“ (neplést s munchkinismem, ten se většinou projeví až ve hře)
4. Asociativní porucha osobnosti. „Jsem syn krále Artuše a dcery jeho podkoního, osobně znám Merlina a o sobotách chlastám s Morrigan.“ (vtipnosti nastávají v případě, že si dvě různé postavy nezávisle na sobě napíšou stejnou slavnou matku, načež se pak neznají)
5. Tarzanismus. „Moji rodiče byli Kapuleti, ale vychovali mě Montekové.“ (případně jiná kombinace ideálně dlouhodobě znepřátelených stran)
6. Hematolacrimóza. „Pláču krvavé slzy, to je určitě znamení bohů!“ (to se občas stává, ale většinou je to následek čtení některých výtvorů)
7. Deus ex machina. „A najednou na toho draka, co mě chtěl sežrat, spadlo piáno.“ (ono se to občas hodí, ale působí to úsměvně, když se děje jenom to)

Aby nedošlo k mýlce, tím rozhodně neodsuzuji účelově použité klišé v zájmu udělání si legrace z kohokoliv včetně sebe. Číst ovšem v jeden den o pěti osiřelých mstitelích, kteří se jedním prstem probojují skrz hordy nepřátel až k vrahům jejich slavných rodičů, to je fakt trochu moc.

A ostatně soudím, že Aletheia je kripl a že Jediland by měl být aktualizován.

Maatalous


Víte, co je strašně divné?
Že ten slovenský L2 RP server skončil.
Ne, to není vůbec divné.
Strašně divné je, že jsem se jeho dementnímu majiteli a jeho polodementnímu poskokovi nevysmál do ksichtu a nevymočil se na hrob jejich projektu.
Ne, prostě jsem se zatvářil nějak takhle a nechal to plavat. Ani pořádný flame z toho nebyl. Fakt smutné.

Nicméně tady teda aspoň vyvěsím přestupové questy tak, jak měly ve hře nahradit ty původní. A kdo ví, jak vypadaly ty původní, ten uzná, že tyhle jsou asi milionkrát lepší, vtipnější, kratší a vůbec špica.
Ano, opravdu je část toho lidského napsaná v blankversu.
A ano, ve všech je spousta narážek jak na Faremion, tak na další klasiku.

Legenda
Questy jsou unikátní pro každou rasu, nicméně vzorec je stejný, každá postava jednoduše začne u prvního NPC, dostane předmět, jde za dalším, dostane další předmět, přesune se k poslednímu a dostane třetí, přičemž za tři si může u speciálního čtvrtého NPC změnit povolání. Smyslem těchto úkolů bylo seznámit hráče se situací ve světě a zároveň se zbavit nepříjemného problému s faktem, že žádný ze standardních questů by v novém světě nešel ani vzít, natož dokončit.
Každé číslo představuje jednu obrazovku textu, přičemž platí plus mínus následující posloupnost:
[1] Tohle vidí každý, když si NPC naklikne, nehledě na rasu.
[2] Tohle u prvního NPC vidí jen příslušník náležité rasy, u dalších dvou je navíc podmínka, aby navštívil to předchozí a dostal od něj věc.
[3] Tlachání, těchto obrazovek je většinou víc. Jakmile se postava dostane na poslední z nich, dostane věc a je poslána za dalším líně postávajícím individuem.
[4] Tento text se zobrazí, pokud postava označí NPC po tlachání v [3] ještě jednou.
[-] A tohle poté, co si s NPC bude chtít pokecat i po absolvování celého martyria.


Trpaslíci

Ouřada
Ringo Rumpál

[1]
Pred sebou vidis nastvane pusobiciho trpaslika, ktery bystrym pohledem prejizdi uprchlicky tabor a neunavne si dela poznamky. V hlave mu nejspis srotuji slozite vypocty, rozhodne je jednim z tech uredniku, co svou praci delaji poctive. Svitek v ruce ma huste popsany, ale pokud se pokusis mu do nej nahlednout, rychle jej otoci mimo dosah zvedavych oci.

Jak tak chvili postavas kolem, trpaslik znejisti a upre onen propalujici pohled primo na tebe.

„Chces neco?“ zavrci a pripravuje si brk k utoku.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz se trpaslika zeptas, jestli pro tebe nema nejakou praci, upre pohled do zeme a kdyby mel volne ruce, asi by je spraskl.

„Mafra, ty to vidis. Kurde, podivej se kolem sebe. Vidis ten bordel? Vsichni ti trpaslici chteji pracu, kde ji mam asi sebrat, he? Sam som rad za fleka.“

Na jeho pokyn se rozhlizis a vidis prakticky cely uprchlicky tabor trpasliku. Vetsina jich spi, neco kuti u stanu nebo stavi stany dalsi, rozhodne to neni moc pekny pohled. Pro tebe to však není nic noveho, takze te nijak nerozhodi. Uz uz se rozhodujes jit hledat stesti nekam jinam, kdyz te trpaslik zadrzi.

„Ale jak tak na tebe cumim, ty asi nebudes uplne obycejny uprchlik, co? Zkama jsi? Aden, Giran, hm? To je vlastne jedno, umis kovat, delat se drevem nebo varit? To bych pro tebe praci mozna mel, i strazniky a pokojske shanime a vubec.“

Mam co nabidnout! -> [3]
Umim jenom chlastat, ale zato prvni ligu! -> [2.5]

[2.5]
„Vole, takovych jsem tu dnes mel ctrnact, padej.“

Trpaslik te nekompromisne odezene a pokracuje ve sve praci.

[3]
„Tak ted dobre poslouchej, reknu to jen jednou. Tady ti davam lejstro, se kterym dobehnes do Orenu a ukazes ho nasemu sefovi, Filaurovi. Nejcastejc bejva v byvale gilde valecniku, kde se ted shromazduji i trpaslici valecnici, nebo v hospode. Ten nejlip posoudi, jestli nam k necemu budes, nebo ne.“

Trpaslik nonsalantne ukaze smerem k mestu, ktere se v poslednim roce stalo posledni nadeji civilizace. Mesto je tezce opevnene, v jeho okoli je mnozstvi uprchlickych taboru a sem tam poletujici vrana dava vedet, ze jest cosi shnileho v okoli orenskem.

„Koukej se predvest, kdyz se osvedcis, dostanu za to premie.“

Ourada se vrati ke scitani trpasliku, stanu a beden, v cemz ho nevyrusi ani rev hladoveho trpasliciho mladete opodal.

[4]
„Tak uz padej, padej, mam spoustu prace.“

[-]
„Toz koukam, ze z tebe meli radost, to mam taky radost, bo dostanu bonus a konecne si budu moct koupit nove pero.“

Trpaslikovy oci porad vypadaji nastvane, ale usta se smeji. Proste byrokrat z povolani.

Grey Pillar's
Filaur
(není ani ve warrior guildě, ani v hospodě, nýbrž někde random u jednoho z těch obléhacích strojů)

[1]
Stoji pred tebou jeden z momentalne nejvlivnejsich trpasliku. Z doslechu vis, ze predstaveny gildy Sedeho sloupu je zodpovedny jak za stavbu vetsiny uprchlickych taboru, tak za prestavbu mesta a opravy jeho hradeb, na cemz si ziskal dobre jmeno i celkem dobre odmeny od stale jeste celkem bohatych starousedliku.

Kdyz se priblizis, komanduje zrovna jednoho z ucnu, ktery se zamotal do provazu komplikovaneho kladkostroje a vypada to, ze ho misto zarne kariery ceka vyhazov zpatky za hradby. Katapultem. Vzduchem letaji polodementni orkove a nesikovni impove, proste pohoda.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz si za jeho zady odkasles, prudce se otoci, jako by cekal najemneho vraha nebo unosce. Bleskove te sjede pohledem a nakonec si viditelne oddechne, nicmene nerekne ani slovo, dokud mu neukazes povereni. Dukladne ho prostuduje, nejspis tu kazdou chvili dostavaji nejake podvrhy, a ucen se mezitim vymotava z lan. Staresina se hluboce zamysli, prohledne si te a vynese celkem ocekavatelny verdikt.

„Hmmm, je mi lito, ale uz nemame volna mista.“

Udelam cokoliv -> [3]

[3]
Trpaslik se tvari soucitne, ale lomi rukama a vysvetluje.

„Pochop me, kurna. Kdybych mel material na stavbu, najmu trpasliku treba sto, ale takhle jsme radi, ze ma tech dvacet s cim delat. I blbeho dreva je malo, natoz poradne kameni. A to jsme na tom nejlip, to takova Cerna kovadlina je v loji uplne, kdyz skoro nema z ceho kovat.“

Kdyz vsak zmini Cernou kovadlinu, nahle se zarazi a zamysli.

„I kdyz, mozna tu preci jen neco je. Arin, staresina Cerne kovadliny, soucasnou situaci dost spatne snasi a zacina mit problemy s pitim. Coz, jak asi chapes, u trpaslika nevesti nic dobreho. Klesa mu vykonnost, stoupaji naklady a hlavne si moc nedava pozor na pusu, docela se o nej bojime. Skoc za nim a dej mu tohle lejstro, je to objednavka na hrebiky do hradnich zdi, ktere musi do pozitri vyrobit, jinak bude v prusvihu.“

[4]
„Ty kretene debilni, co se tam flakas? Vsechno vidim!“

Trpaslik sice rve na nekoho uplne jineho, ale stejne v tobe hrklo.

[-]
„Hrebiky uz jsou na ceste, nakonec to stihl a uz pry bude v pohode. Diky moc, Mafra ti za to jednoho dne jiste stedre zaplati.“

Black Anvil's
Arin

[1]
Z kdysi velmi vlivneho trpaslika a predstavitele kovarskeho cechu Cerne kovadliny je neco mezi troskou a otrokem. Kovarna, kterou mu orensti velkoryse venovali, aby jim do umoru koval nove a nove zbrane, zeje prazdnotou, krom par poskoku tu temer nikdo a hlavne nic neni. Je naprosto zjevne, ze surovinova krize je vazna a mas pocit, ze i posledni z rady peci vyhasina.

Staresina sam je pak unaveny a zpoceny. Nebo to neni pot? Pri blizsim pohledu je jasne videt zanedbaly vzhled a pokud byt jen lehce zacichas, citis nezamenitelny oder tvrde trpaslici palenky z jehlici.

Arin momentalne civi do zdi, tezko rict, jestli z opilosti nebo z nedostatku prace.

Quest -> [2]

[2]
Jakmile se dostanes do jeho zorneho pole, trpaslik te s lahvi v ruce zacne odhanet.

„Tahni do rite, morgosu zatracene! Tu makam, nevidis? A pro nuzaky jak ty nemam ani vindru, kurnik sopa uz!“

Co to? -> [3]

[3]
Vahas, zda je to z prepracovani, nebo z opilosti, ale nastesti to trva jen chvili. Kdyz se totiz velevazeny staresina naprahne k vypadu, prepadne vinou mrzke rovnovahy na zadek a je po boji.
Ted stojis pred nim, on sedi, sleduje padem rozbitou lahev a usedave place.

„Se tu na to muzu vysrat. Jeste pred dvema lety jsem byl nekdo, slysis, nekdo! Nejdulezitejsi trpaslik Snezne, vedel jsem o vsem, mel penez jako slupek a kazdy kovar v celej zemi me poslouchal. A co mam ted? Hovno. Kdyz uz mam do ceho triskat, je to nejake levne bazmek a chteji z toho hrebiky, copak to je praca pre takeho chachara jako su ja? Ja koval mece, co zabijo draka jen se na ne, ty vole, podiva!“

Vypovidej se, dedo -> [3.5]

[3.5]
„To bylo take rychle, himlhergot. Zive si pamatuju, jak chlastam s Balankim a Spironem ve Sneznej, kdyz zacaly chodit zvesti o padu toho a toho mesta. My meli svoje problemy, dochazely nam suroviny a vubec, tak sme to neresili. Ale meli sme, meli sme jim pomoct. Mozna bychom vsici chcipli, ale bylo by to se ctou, ne jak todlencto.“

Dramaticky rozhodi rukama a zveda se, pomalu, jiz vsak temer strizlive. Asi magie.

„A to pry sme na tom ze vsech ras nejlip, curina ne? Ze pry nas ty obludy nechavajo zit, abychom jim mohli slozit. Kopnot do teho. Se podivej, my drem jak hovada, skoro nemame z ceho delat a co zrat. Kamaelove meli recht a vzali roha hnedle ze zacatku, kdyz se to zacalo srat, orkove sou radi, ze majo co rubat. Lidi nas akorat sekyrujo, ze nam to trva, a usaci se sli schovat nekam do lesa, jako dycky.“

Nahle se zarazi, otre si slzy do hadru, hodi hadr do ohne a nasledna exploze obnovi vyhasinajici ohen.

„Dost, ja jim to ukazu. Zadny fnukani, Mafra mi bud svedkem, ted se do toho opreme a nandame to vsem, jako za starych casu, co? A proc ty jsi vlastne tady?“

Kvuli hrebikum -> [4]

[4]
„Jo, jasne, jdu na to. Ten papir si nech a tu mas dopis ode me, napisu ti tam, zes mi pomohl. Zabehni s tim k nejakemu tomu mistrovi a on uz se o tebe postara, jak bude moct. My trpaslici si proste musime pomahat, no ne?“

[-]
„Hrebiky budou, vsechno bude, i kdybych je mel delat z hliny, kurva.“

Temní elfové

Otrokarka
Sariss

[1]
Z postavy, ktera stoji pred tebou, cisi sebevedomi. Oproti ostatnim temnym elfum, kteri jsou v tabore videt, je tato zena zaroven prekvapive dobre osacena a klidna. Jen ten bic v ruce te trochu znervoznuje...

„Hej, ty mlade, pristup bliz, snad samicky se nebojis?“

Krom toho, ze na tebe takto bez okolku zarve, taky bez okolku praskne onim bicem a prstem volne ruky si te povolava k noze. Mas chut ji jednu flaknout, ale uvedomujes si, jak straslivy tresty by te za to bezesporu cekal.

Quest -> [2]

[2]
Jdes tedy bliz, nacez se stavas cilem jejich zvrhlych pohledu. Zkouma te sice jenom ocima, ale tak dukladne, ze te ten pohled malem propali. A i kdyz se usmiva, nijak zvlast te to neutesuje.

„Klekat na zem nemusis, vsak jednu vec kdyz dorucis, odmenu si zarucis.“

Trochu se pri tom sklebi, ale tezko rict proc. Chvili vahas, jestli to vubec je nabidka, nebo teprve predehra k necemu vetsimu, ale vypada to spis na prvni variantu. Rozhodne ocekava, ze vykonas vsechno, co ji na ocich uvidis, jinak te necha prinejmensim zbicovat.

Posloucham, madam -> [3]
Trhni si nohou, babo -> [2.5]

[2.5]
„Libi se mi sila ducha, ty vsak zjevne nemas tucha, takze zatim, jak tak vidim, stastnym/stastnou tebe neucinim.“

Za staleho hihnani se zacne venovat jednomu ze svych otroku. Bicem. A vypadaji spokojene oba dva.

[3]
„Poslouchej ted dobre zneni, nic tezkeho fakt to neni. Jeden z mojich otroku mel minci cidit od fleku, vsak rebel z neho nahle stal se, najdes ho ted v cele krase u Loralynn, lecitelky, jeji stan je ten dost velky. Minci nenos zpatky k mame, dej ji samci v mestske brane, dost strazi je kolem neho, Xunavin je jmeno jeho.“

Kdyz dobasni, da ti jeste jednu minci jako vzorek a odmavne te decentne aristokratickym gestem. Nakonec ti venuje sladky usmev a venuje se jednomu ze svych otroku tak, jak to otroci maji nejradsi. Nebo otrokari? U tech mistnich tezko rict.

[4]
Drowka praska bicem jako smyslu zbavena, asi neni moc moudre ji ted rusit.

[-]
„Minci jsi pry ziskal vcas, az budu mit praci zas, zaskoc, dame mensi spas.“

Grimasa, ktera nasleduje, je podivnou kombinaci koketniho usmevu a vyhruzneho sklebu.

Lecitelka
Loralynn

[1]
Temna elfka, na ktere prave spocinuly tvoje zraky, je vazne pozoruhodnou osobou. Od lecitelky by kazdy tak nejak cekal, ze bude uvolnena, mila a umyta, aby svym sverencum mohla pomoci co nejlepe. Loralynn vypada uvolnene jako pruzina v kamaelim samostrilu, mile jako medvedice v riji a umyte jako strevo prave vytazene z cerstve mrtvoly. Krev ma nejen na rukou, nybrz i ve vlasech a na obliceji, ovsem zda se, ze mnohem vic ji vadi jine veci, napriklad pacienti.
Ted zrovna si hraje s nejakym dost nebezpecne vypadajicim hadem.

Quest -> [2]

[2]
Sotva se priblizis, sjede jednoho z lezicich dost nevybiravym zpusobem.

„Drz hubu laskave, mam tu navstevu a pres tvoje skuhrani neni slyset vlastniho slova!“

Jsem tu kvuli minci -> [3]

[3]
„Aha.“

Bez dalsiho slova prejde k sudu, ktery je plny neceho, co patrne kdysi bylo temnym elfem. Couhaji z toho zebra, kolem letaji mouchy a na odkapavajici mise hoduje pavouk. V mziku je zpatky a podava ti satek, v nemz je zabalena mince.

„Tady je, zbytky otroka nakrmim krysy kolem tabora elfu, jak si prala pani.“

Pohled na krvave stoly, trpici temne elfy a vetsi ci mensi hmyz te primeje k rychlemu odchodu. Do mesta se ti sice prilis nechce, vzhledem k zvestem o tom, jak tam temni elfove nejsou dvakrat vitani, ale je na case shodit tohle poslani z krku.

[4]
„Ty furt zijes? Ach jo, tak ale delej, to luzko uz ma slibene jeden co ho kousla zmije.“

Temna nastesti nemluvi na tebe.

[-]
Temna te okazale ignoruje a profesionalne pousti pacientovi zilou asi tak pet litru krve.

Guard
Xunavin
(stoji u vchodu nejblíž k táboru temných)

[1]
U zdi stoji temny elf jako hora, svalstvo ma vypracovane, brneni udrzovane, pohled smrtici. Je na nem na prvni pohled patrne, ze se jedna o jednoho ze starousedliku, kteri tu bydleli pred padem ostatnich mest. Na kolemjdouci se diva opovrzlive, podezrivave, tebe zprazi pohledem hned jak se pred nim objevis.
Nadale vsak mlci, jen se diva.

Quest -> [2]

[2]
„Dalsi lejno se vysplhalo z tabora a doufa, ze ho protahnu do mesta? Ani me nehne.“

Pravda, jako uvitani je to dost nezvykle, ale hadejte se s nim, kdyz by nejspis zvladl rukou prepulit prase.

Nesu minci -> [3]

[3]
Temny sice trochu polevi, ale stale ti ocividne neveri. Teprve kdyz mu predlozis satek, houkne na jednoho z lidskych strazi, at na chvili vezme hlidku za nej. Prekvapeni vas obou, kdyz ze satku vypadne sice mince, ale totalne zakrvacena, je zhruba stejne. A jeho reakce se tak nejak dala cekat.

„Jestli nechces letet dolu po zubech, radsi zacni lestit.“

Dat se do lesteni -> [3.5]

[3.5]
Zatimco ty lestis, Xunavin se nostalgicky rozpovidava o minulosti, pritomnosti i budoucnosti. Zjevne ho netesi ani jedno a potrebuje si vylit sve nahnile srdicko. Kouka pri tom do dalky smerem k taboru temnych a mudruje jak stary jezevec.

„Hrda a ctizadostiva rasa, pch. Staleti se snazi pozabijet svetle elfy a ted, kdyz svetu tece do bot, se s nimi dokonce spojili. Chapes to? Ne ze by je cestou pres hory zotrocili, aby svetli nosili krámy, oni si pomahali. Hruza. A to se smali mne, ze jsem vyvrhel, pritom jsem se jen pridal k nekomu silnejsimu, nez byli oni. Ted mam pekne misto u straze a co maji oni? Hlad a spatne sny, ktere na ne Shilen pravem seslala. Pry vymysli zle plany, jak ziskat svou jeskyni zpatky, ale neverim, ze maji sanci. Shilen je nejspis za tu zradu opustila.“

Nahle zmlkne, prasti vztekle rukou do zdi a zase zacne mluvit.

„Kdyby na tom aspon ostatni byli jeste hur, jenze oni nejsou. Trpaslici mozna nemaji suroviny, ale umi opravovat veci a vubec, lidi jsou tradicne u kormidla a vladnou poslednimu hradu. Orkove si uzviaji, protoze je kazdy najima po desitkach do skvostnych boju, kamaelove zbabele uprchli a svetli, ti se schovali v lese a zpivaji si pri objimani stromu o tom, jak temni brzo vymrou na nemoci a hlad. A ty se s tim lestenim nejak flakas.“

Mam hotovo -> [3.6]

[3.6]
Temny si prohlizi minci a vypada rozpolcene.

„Tahle mince driv mela cenu, sberatelky kousek to byl. A ted? Muzu ji zahodit a o nic neprijdu. Vis co? Nech si ji, vezmi si jeste tuhle a tahni. Je mi z nich na zvraceni. Mistr v tabore by mi za ne mozna neco dal, ale to bych tam musel jit a jeste bych neco chytil. Zkus to ty, za dve te mozna nauci aspon stat rovne, a ted uz tahni.“

A ty tahnes, se tremi mincemi v kapse.

[4]
„Tahni, nemam cas.“

Vypada vazne zamestnane, jak tak hlida tu prazdnou branu.

[-]
„Necum tak na me, to, ze jsem si s tebou povidal, z nas nedela kamarady.“


Lidi

Kuchar
Ferdinand

[1]
Pred tebou stoji chlapik s obrim kotlem plnym levne zeleninove polevky. Tuto polevku rozdava vyhuble vypadajicim postavam kolem, bezpochyby uprchlikum, kteri muzou byt radi, ze uprchli alespon se svymi zivoty. Na cely tabor je smutny pohled, ale tahle jeho cast je asi nejsmutnejsi. A takovych taboru jsou kolem Orenu desitky...

„Vem si misku a do fronty, at to odsejpa!“

Muz nevypada moc agresivne, spis se zoufale snazi udrzet poradek a spravedlive rozdelit alespon tu trochu jidla, co ma.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz se na tebe dostane rada, muz se ti zahledi do oci a zjevne premysli. Neco se mu nezda, ale teprve po chvili, kdy se uprchlici za tebou jiz dozaduji posunuti fronty, se osmeli a zepta se.

„Ty tu asi nejsi kvuli polivce, co?“

Mate pravdu, nejsem uprchlik -> [3]
Jsem, a at je v ni tentokrat aspon kousek brambory, prosim -> [2.5]

[2.5]
„Jasne, tady mas, a plave ti tam koukam i kolecko mrkve, mas stastnej den. Dalsi!“

U kotle te zahy vystrida dalsi hladova duse a ty mas cas snist si polivku. Snad ti ji nekdo hladovejsi nesebere.

[3]
Kuchar se usmeje, jako by byl rad, ze te odhadl spravne.

„To je hnedle videt, nejsi tak vod hoven jak ostatni. Poslouchej, mohl bys pro me neco udelat? Jen tak nejakymu supakovi bych to nesveril, ale ty vypadas, ze bys to mohl zvladnout.“

Jasna vec -> [3.5]

[3.5]
Muz zajasa a jakmile ma po obslouzeni dalsiho hladoveho krku volne ruce, sahne do kapsy a podava ti divne vypadajici a prekvapive tezky kamen.

„Tohle jsem vytahl z polivky a nevim, co to je. Zabehni s tim prosimte za velitelem tabora, ten je z nas nejchytrejsi, on to snad bude vedet. Dik.“

Pak uz se opet venuje hladovejicim lidickam ze vsech koutu sveta, takze ty se muzes v klidu rozhlednout po tabore a najit stan velitele. Nemelo by to byt tezke, bude to ten, kolem ktereho je nejmene hnoje.

[4]
„Co tu okounis? Mas kamen, tak s nim padej za sefem, ja tu mam praci.“

Rozlevani polevky sice neni cinnost fyzicky narocna, ale to jen za predpokladu, ze na obdarovani teplou stravou neceka stovka hladovych lidi.

[-]
„Dobra prace, cece. V dalsi varce uz zadny kameni nebylo, dik.“

Velitel
Romeo

[1]
Muz, ktery pred tebou stoji, je podezrele mlady, ale take podezrele cisty, takze to je zajiste nekdo vyznamny. Kolem stojici straze a cisty stan nasvedcuji, ze je to dokonce nejvyse postavena osoba v tomto tabore, pokud to ovsem v konkurenci hladovych zebraku neco znamena.

Momentalne odklada lejstro s nejakym hlasenim stranou, protahuje se a prorocky pozoruje oblohu.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz pristoupis, nejdriv se ti naproti vydaji straze, ale jejich nadrizeny je raznym gestem zastavi a otoci se k tobe s pratelskym usmevem.

„Ze vrahy od mych dveri chteji hnat jim veru tezko za zle muzu mit, vsak jiste neni utok zajmem tvym. A chces-li slovo smenit se mnou ted, tak bez okolku vylij srdce sve.“

Ocividne je to magor, ale vysoce postaveny, takze s trochou opatrnosti to vsechno dopadne dobre.

Nesu kamen, pane! -> [3]

[3]
Mladik se zarazi. Lide mu patrne kameny spis hazeji nez nosi, takze ho to pochopitelne zmatlo. Ne vsak na dlouho, razem je opet pri smyslech, pokud se to tak u nej vubec da rict.

„Och, kamen mocnou silu muze nest, vsak vetsi silu trima z kovu mec a malo kovu na ne mame zde.“

Na chvili se zamysli a pohledne smerem k mestu. Straze na sebe mezitim vrhaji chapave pohledy, asi tusi, co bude nasledovat.

„Jak tamhle v dali stoji skvostny hrad, ten rovnez kamen v kostech starych ma, vsak zlomen muze tento kamen byt. I jine hrady padly v svete tom, co lidi prcha mraky ku nam z nej, neb zbrane mocnych tvoru, divych sil, je silou strasnou vzaly z rukou nam.“

Velitel vypada rozesmutnele, vojaci pobavene, jeden ti dokonce strouha mrkvicku.

Mam tu ten kamen, pane -> [3.1]

[3.1]
Jako by te neslysel, pokracuje princ uteceneckeho tabora v basneni o krute minulosti sve.

„Ted mesta jeste loni slavnych ras se hemzi pluky strasnych, kurtych stvur, jimz neni blizka hudba ani zpev, jimz zuby pachnou smrti, drapy tez, a neni s nimi vubec zadna rec.“

Kamen, pane -> [3.2]

[3.2]
Muz jako by te vubec nevnimal, dramaticky lomi rukama a vypravi si napul pro sebe tragicky pribeh padu civilizace.

„A nejvic vtipna na tom je ta vec, ze Oren jeste loni sidlem zla tez byl, nez svetu zaclo vladnout vetsi zlo, a nahle zdal se Oren kruty min. A pritom jeste zpatky leta dve tu vsivych lumpu, banditu stal trun, jimz velel lupic, pirat, zlodej, vrah. Ten dnes jiz zespod ocichava drn, vsak jeho znami stale v ruce maji bic a upi pod nim stale mnozi z nas. A lide na tom ze vsech nejlip jsou, neb prave cele mesto patri jim, byt mesto je to smutne, napul krach.“

Kamen, pane? -> [3.3]

[3.3]
Tentokrat uz se na kamen alespon podival, ne ze by reagoval jakkoliv jinak.

„Jak nenavidim tuhle bohu hru, co nici v mziku osud celych ras! Jen pohled, jak tu kazdym trese strach, ze Oren padne jeste tento rok. Ac stale vladnem diky poctum svym, tak krehka je ta vlada celkem dost. Ac elfu zbylo velmi malo jen a jejich rady v lesich slabnou dal, tak stale znaji kouzel a zlych car. A orku, ac jen malo zbylo dnes, zas sili znovu leta skryty hnev. Ti bledi, co jim kridlo roste z zad, ti prchli zpatky hajit vlastni hrad, a u kovadlin mali maji prd, neb neni z ceho kovat mocnou zbroj.“

Vycet svetovych problemu se zastavi, stejne tak i Romeo, a chvili je klid, behem ktereho se strazni zase postavi do pozoru.

„Vsak neni hezke nudit mladych tim, ze basne chybam starym budu psat, tak radsi zacnu neco delat s tim a nove mesto brzy lidem dam.“

To je fakt hluboka uvaha, tady mas kamen -> [3.4]

[3.4]
Konecne si kamen zacne dukladne prohlizet a dokonce si jej na chvili vezme do ruky. Sam je zjevne prekvapen jeho vahou a zacina k tve smule znovu mluvit.

„Ja neznam toho o kamenech moc, vsak jeden vcera v jidle mel jsem tez a znam ja muze, co by rekl vic, ten v bance jiste bude prave ted, co Oren stale honosi se ji, tak dones sutry jemu oba dva a snad jiz v jidle nebudem je mit.“

S temito slovy ti poda dalsi podobny kamen, odmavne te smerem k mestu a jde se opet venovat veledulezitym svitkum.

[4]
Romeo si procvicuje nejakou operni arii a je v tvem nejlepsim zajmu stat od nej co nejdal.

[-]
Romeo spokojene basti polevku bez kameni a vubec si te nevsima.

Trader
Leroi

[1]
Jediny clovek ve skladisti plnem trpasliku pusobi lehce podezrele, nicmene nikdo z kolemstojicich mu nevenuje vetsi pozornost, takze je zjevne zdejsi. V ruce ma dlouhy svitek, na ktery neco pise, a sem tam se otoci k bednam, aby zkontroloval jejich obsah. Inventura ve meste, kde je nedostatek skoro vseho, je asi docela peklo.

Pokud se podivas bliz, vidis na jeho krku amulet s podivnym kamenem, ktery se do privesku moc nehodi. Vypada to jako obycejny kamen, ktery muz sebral nekde na zemi, ale pro nej ma asi velkou cenu.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz si v jeho blizkosti odkasles, aby si te vsiml, oblazi te svym pohledem, ale mlci.

„Hm?“

Vic z nej pravdepodobne nedostanes, leda jestli pro nej neco mas.

Nesu kameni z tabora -> [3]

[3]
Muz skepticky, nevzrusene zvedne oboci a svitek odlozi az ve chvili, kdy predmet dolicny vidi.

Misto svitku vezme jeden z kamenu, chvili jej zkouma pohledem a nakonec vezme jakesi dlato. Pred tvyma ocima kamen polozi na vedle odlozenou kovadlinu a presne mirenou ranou kladivem z nej oddeli docela velky kus. Nahledne dovnitr a povzdechne si.

„Skoda, vypadalo to jako zelezna ruda, ale je to z chude zily. Stejne bychom ale meli zjistit, odkud to je, mozna tam nejaka poradna preci jen bude.“

A co ted? -> [3.5]

[3.5]
Muz ti oba kameny vraci a pridava i onen urazeny kousek, takze se s trochou nadsazky da rict, ze mas ted kameny tri.

„Poslu do tabora par lidi a proverime to, mozna najdeme zdroj a trpaslici nam z toho vykovou nejake pekne zbrane. Tyhle kousky si nech, pro me cenu nemaji, ale slysel jsem, ze nas mistr ucitel je na ne docela vysazeny, mozna te za ne neco nauci.“

S temito slovy se skladnik vraci k nudne praci a pocita dal, a jestli neumre, bude pocitat az do konce sveta.

[4]
„Patnact beden slamy, jo. Kam jsem dal tu tuzku, kruci?“

Muz si te zjevne vubec nevsima.

[-]
Muz dal poctive pocita zasoby, ale usmiva se trochu vic nez driv.

Elfové

Tanecnik
Estragon

[1]
Mezi stebly travy poskakuje stihly elf a nadherne si u toho zpiva.
Kdyby jeho hubenost nebyla vyvolana nedostatkem jidla a jeho poskakovani nedostatkem smysluplnejsi aktivity, ta scena by byla jednou z nejmalebnejsich veci, co tu v okoli muzes videt. Hladovejici elfove sice vypadaji spokojene, kdyz jsou v bezpeci lesa, ale ve vzduchu je citit zoufalstvi.
Z postoje elfa pred tebou a ladnosti jeho pohybu je nicmene videt, ze tento uprchlik kdysi dostaval za sve umeni zaplaceno, az ted v dobe nouze prisel na buben.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz na elfa promluvis, malem sebou slehne o zem, ale nakonec udrzi rovnovahu a provede jeste ladnou otocku ve vzduchu. Je proste trida.

„Vitej, duse zatracena, cehoz si zadas od neboheho zebraka, kteremu katastrofa ve svete znicila zivot, a ted tu ceka na lepsi casy?“

Pojd neco delat, bratre, pojdme zatocit s touto nuzotou -> [3]
Nic, bratre, hledam jen par fazoli k jidlu -> [2.5]

[2.5]
„Nebudu ti tedy prekazet, stan s jidlem je tamhle, snad budes mit stesti. Ja musim pockat tady, lepsi casy uz jsou pry na ceste.“

Elf znel uprimne, i kdyz trochu pesimisticky, a opet zacal skakat po trave.

[3]
Elf si te prohlizi ostrizim pohledem a nahle pronese velmi vaznym hlasem svuj bystry soud.

„Jiz mnozi mi tohle rikali, ale ty jsi prvni, kteremu verim, ze to dokaze.“

Pristoupil k tobe bliz, pokusil se te polibit na celo a at uz uspel nebo ne, zacina si prohledavat kapsy. Vzhledem k tomu, ze ma v celem obleku dve a z toho jednu deravou, mu to netrva dlouho a brzy na svetlo sveta vytahuje nadhernou zelenou housenku.

„Vezmi tento dar a dones jej nasi milovane lecitelce Allouwen. Ona uz pozna, ze stejne jako ta housenka, i my, lesni narod, musime chvili prezit jako mrzky plaz, pak se zakuklit a nakonec vyletet na svet jako nadherni motyli. Ona ti ukaze cestu do sveta, kde jiste vykonas mnohe hrdinske ciny a vratis nasemu skomirajicimu narodu svou starou slavu. Ja tu mezitim pockam na lepsi casy, ktere tve ciny prinesou, ano?“

[4]
„Ja cekam, cekam, bratre.“

Rekl elf a fakt cekal, az do skonani sveta.

[-]
Elf porad ceka. Ale ona ta lepsi budoucnost jednou prijde.

Lecitelka
Allouwen

[1]
Usmevava elfka stoji ve stinu nejstarsiho stromu v lese a vypada, ze s nim sdili cast duse. Je totiz podobne klidna, podobne stara a podobne zelena jako on.
Je z ni citit nesmirne charisma, nadhled a rozvaha, vlastnosti tak potrebne pro kazdeho uspesneho lecitele. Ona je mezi elfy nejznamejsi, nejschopnejsi a v podstate posledni, nebot mnoho elfich lecitelu zahynulo pri prechodu hor.

Quest -> [2]

[2]
Ackoliv na ni promluvis velmi opatrne, stale to vypada, ze se trochu lekla, jako by byla myslenkami nekde jinde.

„Co pro tebe mohu udelat, me dite?“

Zeptala se hlasem medove sladkym, ovsem dost unavenym. Neni divu, kolem je videt, ze nema nouzi o pacienty.

Bratr tanecnik me posila s housenkou -> [3]

[3]
Elfka se uprene a laskyplne zahledi na housenku v tvych rukou a jako by zacala zarit radosti, ze vidi neco takoveho.

„Tu ti dal bratr Estragon? Ach, jak je nadherna, a kolik toho znamena pro nas i pro tebe.“

Pomalu prejde, skoro to vypada jako by se vznasela, ke stromu a z jeho kmene sebere housenku dalsi, ne nepodobnou te tvoji, a polozi ti ji do druhe ruky.

„Pomuzu ti, me dite, nemej strachu. Lec nejprve vyslechni, do jakeho sveta se to vydavas. Mnohe se zmenilo od chvile, kdy jsme vladli nasim posvatnym lesum. Nase krasna vlast padla, ale stejne tak padla vsechna mesta emoredenska, az na Oren, v jehoz stinu ted odpocivame. Nepamatuji si te z prechodu hor, mozna je tvuj pribeh jiny, ale jiste chapes, v jake jsme ted situaci. Staci se rozhlednout, je nas jen par, jsme oslabeni, nemame dost jidla ani nastroju a temni nas opet zacali trapit. A to jsme na prechodu hor chvili spolupracovali, jak smutne.“

A co ostatni, i jejich srdce jsou zkazena? -> [3.1]

[3.1]
Allouwen si povzdechne. Tuto otazku jiz zjevne zodpovidala mnohokrat a nedela ji zadnou radost slyset krutou pravdu znovu.

„Lidska mesta padla, Oren je posledni a jeho vladarem byl jeste nedavno ukrutny lotr, lapka a vrah. Dnes je jiz situace trochu lepsi, ovsem stale vladnou lide. Trpaslici jim verne sekunduji, nebot lide jsou jedini, kdo si jejich omezene sluzby mohou dovolit. Navic sami prisli o zdroje surovin, takze jsou radi, ze se mohou zivit opravou strech a satu. Kamaelove prchli, opustili sve stare pratele a odrizli se na Ostrove dusi, ale nevycitejme jim to. A nasi orkove bojuji stale odvazne, ale uz mor snizil jejich pocty na minimum, ted jsou chudackove na vyhynuti.“

Elfa se opet zamysli, soucitne pohladi strom a vrati se k tobe s jasnym poslanim.

„Vezmi si i tuto druhou housenku a probehni se do mesta, pred nedavnem se tam vypravil nas vudce a spasitel, kteremu vsichni vdecime za zivot. Ukaz mu obe housenky a on uz ti otevre brany do sveta.“

[4]
„Za nasim vudcem utikej, me dite, stanim tady nasi rase nepomuzes.“

Elfka dal poletuje kolem a vypada trosku sjete.

[-]
Elfka vypada uplne nejvic sjete, coz v kontextu elfu uz neco znamena.

Bard
Lusius

[1]
Elf pred tebou te na prvni pohled upouta svoji vysokou postavou. Je stihly, ovsem nejspis uz od prirody, a ma na sobe cistou svetlou tuniku. Jeho vlasy jsou snehove bile barvy a zastrizeny tesne nad rameny, ucesane na dve patky. Uhlazenost ucesu narusuji jen dve dlouhe spicate usi, na ktere je vsak nejspis velice pysny a nikterak se je nesnazi skryvat. Elfskou krasu v jeho obliceji zduraznuji hluboke kastanove oci, hladke rysy a uzke rty ostruzinove barvy.

Taky moc pekne voni a vubec dava tusit, ze tu byl na diplomaticke misi, ktera ovsem nesla moc hladce a on ted premysli nad jinou moznosti.

Quest -> [2]

[2]

Elf z lehounka vybrnkava melodii na svoji loutnu, na ktere uz jsou znat patricna leta. K tomu si tise pobrukuje pisnicku. I přes tiche tony rozpoznavas, ze se jedna o tesklivou pisnicku. Chvilicku stojis primo pred elfem a on jakoby te nevnimal a soustredil se pouze na svoji hudbu. Po dalsich par tonech prestane hrat, prehodi si loutnu pres rameno a uprene se na tebe zahledi.

„Kdopak jsi, a copak bys rado, ditko lesu?“

Dyk more housenky -> [3]

[3]
„Och, ty mi neses dar, a jaky skvostny, obe dve jsou nadherne.“

Elf prijme obe housenky, chvilku si s nimi hraje a pak vytahne treti, kterou ti podava i s temi tvymi dvema.

„Tady mas treti housenku, ty mrdko, bud je snez, nebo je vymen u sberatele za poradny vycvik, at k necemu jsi.“

Parada! -> [4]

[4]

„Dalsi nemam, a ted bez, ja potrebuji cvicit. A vyjednavat.“

[-]
Elf si zpiva a je, jako vsichni ostatni elfove, uplne k nicemu.

Orkové

Lovec
Chrchlor

[1]
Pred tebou stoji ork jak hora, jehoz decentne hruzostrasny vzhled jeste dokresluje fakt, ze zrovna z kuze stahuje kralika. A moc se s tim nepare, krev strika vsude kolem, kuze se trha a vubec mas pocit, ze z nej bude tak akorat zradlo pro vlky.

Quest -> [2]

[2]
Kdyz se k zamestnanemu zabijakovi priblizis, zacne si te bedlive prohlizet primo propalujicim pohledem. Jakmile se dostanes jeste bliz, odlozi kralika, nebo to co z nej zbylo, a promluvi.

„Co chtit? Maso ne hotova. Jit spat, pak dostat.“

Nenechat se odradit -> [3]
Jit spat -> [2.5]

[2.5]
„Vsichni mit hlad, maso malo.“

Ork opet popadne mrtvolku a pokracuje v jejim zpracovani. Terpve z povzdali si vsimnes, ze kusy hazi do kotliku a ze to asi nebude pro psy, ale pro vas.

[3]
„Ty odporovat, hm?“

Ork se zamysli, coz je pomerne pozoruhodna zalezitost, a pri tom se nesoustredi na kuchani, takze kralika razem roztrhne vejpul. Chvili kleje, ale nakonec se k tobe vrati a vysvetli, co ho to napadlo za genialni plan.

„My potrebovat ty, co odporovat. Svet znicena, ostatni rasy slaba, padnout potvoram. Orkove mocna, vybojovat zpatky brzo! Tady kost, donest saman, on vedet vic.“

S temito slovy ti podava kost vyrvanou z kralika, jako by to byla nejsvatejsi relikvie, a ukazuje smerem ke stredu orciho tabora.

[4]
„Ja kuchat, ty padat k saman.“

[-]
„Tumas gulas!“

A vsichni jedli a byli spokojeni. Aspon do chvile, nez je vsechny zkosil mor.

Saman
Bongo Bongo

[1]
Pred nejhonosneji vypadajicim stanem sedi stare vypadajici ork a rozjima. Zamyslene hledi svyma skelnyma ocima do ohne a pokuruje pri tom z jakehosi horiciho rohu.

Ackoliv stale civi do ohne, mas najednou silny pocit, ze ti vidi az do zaludku.

Quest -> [2]

[2]
Nez se priblizis jeste bliz, saman promluvi a neni pochyb, ze na tebe.

„Ja vim, co chces. Vis to ty?“

Nadale pri tom sleduje ohen, jako by v nem hledal odpovedi, ale jistojiste ted nejakou ceka i od tebe.

Vim, bojovat za Oroka! -> [3]

[3]
Saman se straslive rozchechta a odhali tak svych poslednich pet totalne cernych zubu. Smich pozdeji preroste v zadusene kuckani, jeho plice jsou asi od toho koure v podobnem stavu, jako zuby po zvykani bet'elu.

„Kazdy Oroka chce bojovat. A dnes i muze. Vis ty, co se delo ve svete kolem?“

Ne -> [3.1]

[3.1]
„Svet lidi padl.“

Ork zas potahne z te podivne dymky a ani na okamzik neprestava sledovat ohen. Ocekavas plamenny projev o tom, kterak ti slabi lide, kteri kdysi davno zahnali mocne orky svymi pocty, ted sami padli prave ohromne presile jinych, slabsich ras, ale saman vypada vyrovnane.

„Hordy a hordy demonu, plazu a psu obsadily jejich mesta, zpustosily jejich farmy a znasilnily jejich zeny. Nic je nemohlo zastavi, jen Oroka se snazili. Ale Oroka sami byli oslabeni morem, ktery vypukl v nasi domovine. Ohne pohasinaly, jen kazde desate dite se narodilo s ohnem v ocich, ostatni hynuly mrazem. Aletheia je dement. A ted, kdyz nas zbylo jen par, od nas ostatni ocekavaji, ze se budeme mstit a zabijet ty psy a plazy a demony. A my budeme, protoze Pa'agrio veli nicit a tak to bude dobre.“

Teprve ted na tebe upre sve ocividne slepe oci a usmeje se strasidelnym usmevem.

„Jestli chces plnit vuli Pa'agriovu, bez do mesta k ostatnim Oroka valecnikum a bojovym samanum, tam najdes, co hledas. Vezmi tuto kost a ukaz ji nacelnikovi, bez.“

Podava ti dalsi zvireci kost, podstatne starsi nez tu z kralika, a nadale uz si te nevsima, opet kouri dymku a hledi do ohne.

[4]
Saman je totalne v rausi a vubec te nevnima.

[-]
Saman je totalne v rausi a vubec te nevnima.

Nacelnik
Donegar

[1]
Ork sice postava v hloucku dalsich bojovniku a samanu sve rasy, ale uz na dalku je mezi nimi nadherne videt, nebot je svou vyskou prevysuje minimalne o dve hlavy. Brneni, ktere ma na sobe, by mohl nejeden trpaslik pouzit jako rodinny domek, a tim mecem by se daly krajet hrady.

Zrovna se radi s jednim ze svych samanu, vahas tedy, jestli k nemu vubec pristupovat.

Quest -> [2]

[2]
Jak se k tobe mocny nacelnik otaci, zeme se skoro chveje. Nakloni se k tobe, otevre usta a krom strasneho smradu z neceho tlejiciho z nej vypadne taky jedno jedine slovo, bez jakekoliv intonace nebo emoci.

„Co.“

Chci bojovat! -> [3]

[3]
Podavas orkovi obe svoje kosti, ale nejevi o ne velky zajem. Asi uz dnes neco jedl. Misto toho mavne na samana, at chvili pocka, a od hlavy k pate si te zkoumave prohlizi. Mruci pri tom jako kdyz drak chrape a po dlouhe minute, kdy ti malem zacalo horet obleceni, se konecne pohne.

Jeho reakce je stejna, at se leknes nebo ne, jednoduse natahne ruku k pasu, saha po meci a az v posledni vterine rukou pohne dal, urve jednu z kosti na svem dlouhem amuletu a podava ti ji.

„Jo.“

Vzit kost -> [4]

[4]
Jakmile mas kost v rukou, uz nacelnik nemluvi, jen ukaze na nedaleko stojiciho orciho mistra, ktery te diky te kosti urcite nauci poradne bojovat, pokud o to budes mit zajem.

[-]
Nacelnik se radi se svymi pobocniky, tedy hlavne je posloucha, a vubec te nevnima.


Kamaelové

Hlidka
Niccolo
(stojí někde v lese u stanu, sám, žádný tábor jako ostatní rasy)

[1]
Kamael pred tebou nevypada prekvapene, ze te vidi, patrne te svym ostrizim zrakem spatril jiz davno. Sice je kolem pusty les, ale on je tu zjevne uz nejakou dobu jako doma. Ackoliv patri k tem vetsim zastupcum sve rasy, hruzostrasne pusobi hlavne diky obrovskemu meci v rukou a opecovavanemu brneni, ktere ma na sobe i ted, kdyz v okoli neni videt ani zivacka.

Quest -> [2]

[2]
Kamael je zjevne rad, ze vidi dalsiho prislusnika sve rasy, a uz z dalky na tebe mava, at jdes bliz.

„Aranate! Prijmi misto u meho ohne a povez mi, co vede dalsiho ztraceneho kamaela do techto koncin. Zustavas tu jako ja z vlastni vule, nebo ti zavreli barieru na Ostrov dusi pred nosem?“

Neco na ten zpusob. Je nas vic? -> [3]
Hled si sveho, troubo. -> [2.5]

[2.5]
Kamael se ponekud odtahne, zjevne ho hruba reakce prekvapila.

„Dobra, jak chces, mesto je tamhle, farmy vsude kolem te urcite prijmou jako mocneho, silneho a nezdolneho dojice koz.“

[3]
Kamael se usmeje.

„Neni nas mnoho, ale ano, nejsem tu sam a ty taky ne. Chces vedet vic, nebo mas naspech?“

Zatimco ceka na odpoved, otoci se a vytahne ze stanu vak plny oranzoveho ovoce.

Povidej -> [3.1]

[3.1]
Kamael povida. A nejen ze povida, jeste vzal jednu tu oranzovou kouli a zacina ji profesionalne zbavovat asi nejedle slupky.

„Povidam svuj pribeh kazdemu zatoulanemu a nemam veru duvod nerict jej i tobe. Kdyz zacala padat lidska mesta, jedno za druhym, kamaelove jeste bojovali. Mozna i tvuj mec pomahal branit slabe lidi, co ja vim. Kdyz se nasi hierarchove rozhodli, ze bude lepsi se stahnout, byl jsem prave tady, v Orenu, a stejne jako nekteri mi blizci jsme odmitli opustit kontinent a schovat se zbabele za magickou barieru, ktera je stejne stitem jako vezenim.“

Nez to vsechno vypovida, ma jiz ovoce zbavene slupky a zacina ho svym obrovskym mecem delit na male kousky.

„A tak jsem tu zustal, a se mnou hrstka odvaznych. Vede je syn byvaleho radniho Rodriga, Bernardo, a nema veru lehkou praci. Lide na nas koukaji skrz prsty, ale pomahame kde se da.“

A kde se da? -> [3.2]

[3.2]
Kamael si odkasle, jeden dilek ovoce sni a druhy ti ze slusnosti poda.

„Situace je vazna. Elfove, svetli i temni, jsou prakticky ze hry. Prisli o sva uzemi zradou a zakerne, ale par jich prezilo a maji male tabory v okoli mesta. Proslycha se, ze cvhili spolupracovali, ale ted se zase snazi jeden druheho vybit. Orkove jsou na tom taky dost spatne, uz pred velkou krizi jejich pocty decimoval mor, ted jich zbyva jen par, ale maji silneho ducha a zda se, ze se davaji dohromady a ve jmenu sveho ohniveho boha bojuji se zlem. Trpaslici sice ze sve domoviny odesli v podstate dobrovolne, ale taky jim neni co zavidet. Nemaji poradne materialy na vyrobu cehokoliv, jsou radi, ze je kolem aspon drevo na opravu palisad a vyrobu hracek pro deti. A lide, no...“

Kamael rozhodi rukama a vyuzije prestavky k zamysleni a snedeni dalsiho dilku pomerance.

„Vladnou a snazi se sjednotit ostatni, to se jim neda uprit. A i kdyz maji za sebou obrovske ztraty, porad jich je jako blech a zas se mnozi. Ale vetsina jich hladovi, nema poradnou vybavu ani vycvik a vubec je na ne dost smutny pohled.“

A co my, narod vyvoleny? -> [3.3]

[3.3]
„Moc nas nezbylo, vetsina se stahla zpatky na Ostrov dusi. Ale ti, co zustavaji, jsou odvazni a schopni. Velitel Bernardo je jeden z nich, ja jsem hned druhy nejschopnejsi. Hlidam tenhle les a kdyz sem vnikne nepratelsky speh, zahubim ho malickem. Jestli chces pomoct, urcite se neco najde, ale to budes nejdriv muset trochu zesilit, z tve chuze je mi jasne, ze mi nesahas ani po kotniky.“

Arogantne, ale pratelsky se usmeje a nabidne ti dalsi kus ovoce.

„Jestli mas zajem, dam ti tady tri pomerance, co rostou nedaleko. Kdyz je vezmes do mesta k nasemu trenerovi, muze se po nich utlouct. Umi to s mecem i s kusi a urcite te neco rad naucit.“

Vzit pomerance a jit -> [4]

[4]
Kamael odhrne hromadu jehlici nedaleko a z tajne skryse pod prknem vylovi zminene tri citrusy. Das si je do kapsy a loucis se.

„Pozdravuj Bernarda a ze se tesim, az si zas zahrajeme kostky. Achai.“

[-]
Niccolo prave zurive masturbuje, asi neni vhodne ho vyrusovat, prijd tak za dve hodiny, mel by byt hotovy.


A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a že Aletheia je kripl.

Epäyhtälö

Ne že bych chtěl nějak začínat flame nebo bezúčelně pobuřovat (jako obvykle), ale...

Borderlands(2) > Mass Effect(2+3)
Borderlands(2) ~ Mass Effect(1)

Tak, a je to venku.
A sice jsem se zařekl, že po Lunaville a Lordech a lamách nebudu zakládat žádné další textové rpg, ale tady jsem nalomený natolik, že to asi udělám, i kdybych to měl hrát sám. Pokud by tedy někdo měl zájem vytvořit si postavu, která záhy zahyne strašně brutálně srandovní smrtí, víte, kde hledat.

Team Tiny Tina, bitches!

(a ostatně soudím, že Aletheia je kripl a že Jediland by měl být aktualizován)

Bragismál


Jsem slíbil Odinovi, že jestli dám tu soubornou zkoušku z morfosyntaxu, napíšu mu za to sonet. Protože se mi to fakt až podezřele povedlo a protože v tom prostě byla magie, tady to je. Větší smysl v tom nehledejte, dík.

Of all the Nordic Gods you shine the most,
(an apposition has been idly hidden there)
and surely do you miss the urge to boast,
(for disjunct present, frankly, who would care?)
yet still I feel it's right to thank you here
(for finite forms fall freely with ado)
since none but you has cleansed my fear.
(and some transitive verbs were present too)
At first it almost felt like crossing Hel,
(my gerunds often play their object role)
but with your help my syntax ended well.
(and pronouns here had really simple goal)
The point is still, however, standing same.
that worshipped more should be thine given name.


A ostatně soudím, že Aletheia je kripl a že Jediland by měl být aktualizován.

Kurvit suoriksi


Trocha večerní poezie, ať naplním kvótu a ať má z faktu, že jsem se zas vydal tam, kam jsem se ještě nikdy nevydal, taky něco i někdo jiný.

My grasp of what he wrote and meant
Was only five or six %.
The rest was only words and sound –
My reference is to Ezra £. 
                                       - Flann O'Brien, 1942

A ostatně soudím, že Aletheia je kretén a Jediland by měl být aktualizován.

Ultraraivo


Recept na to, jak si upéct RP server na Lineage 2.
(psaný zas tak trochu "na Faulknera", taže nepřesnosti, chybky a překlepy jsou bonus)

Český způsob, aka varianta Faremion:

Potřebujeme myšlenku, zhruba pět šikovných, aktivních a tvořivých lidí, a jednoho Slováka.

Nejprve je třeba pojmout myšlenku. To se zpravidla stává někomu, kdo později jde a ten server začne péct. Člověk, který myšlenku pojme, nemusí (a možná by ani neměl) být zároveň technickým čarodějem, kterého ale dříve nebo později bude stejně potřeba.
Pojímání myšlenky je jedna věc, důležitější je pak myšlenku sepsat a dát v plén těm pár dalším lidem, kteří se do ni s kladívky, majzlíky a dynamitem pustí, načež z ní s trochou štěstí a času vysochají něco pěkného, funkčního a lákavého. Teprve pak je možné začít shánět železo, na kterém server poběží, a vůbec ty hrubě technické věci.
Železo nastartujeme, necháme jednoho moc šikovného Slováka (který je ale podle mých posledních výzkumů ze 3/4 Maďar a z 1/4 jednorožec) se o to starat. Jednou za měsíc to spadne, do deseti minut to zase běží, žádný problém, lidé pomalu přichází, čtou si pěkně sepsané reálie, začínají hrát a prožívat epické příběhy. Ve hře se jako dozor střídá adminka a její sbor GMs, který zároveň tvořil koncept, formoval myšlenku a vymýšlel prvotní události. Ze začátku to sice dře, ale když se ukáže, že problémovým článkem je právě adminka a její nepřílišná kompatibilita s hrou a realitou, uznává to a předává otěže dál.
Od té doby se realizační tým změnil několikrát, sem tam někdo přišel nebo odešel, ale vždy tvořil nějakých pět šest schopných lidí a bylo to dobré.
A ať už se o něm dnes v kuloárech říká cokoliv, žil a bavil lidi nějaké dva roky.

Slovenský způsob, aka varianta Dwyllion:

Potřebujeme depresi, že žádný L2 RP server není, jednoho nezodpovědného teenagera, jednoho aspiranta na studenta střední průmyslové školy a opět jednoho Slováka, ovšem jiného.

Nejprve je potřeba začít plakat, že všechny české servery skončily, protože Češi na nich supportili svoje kamarády. Je úplně jedno, že byly nakonec zveřejněny logy a nikdo v nich nenašel žádný důkaz, ač se mnozí snažili. Na tuto funkci je zcela kruciální mít právě onoho jednoho Slováka, ideálně ne moc chytrého.
Ten si sežene dva poskoky, kterým chybí zábava, a společně založí fórum, kde chtějí probrat všechny svoje nápady a něco z toho uplácat. Ani oni doteď nemají železo, což by byla věc chvalitebná, kdyby důvodem pro jeho nepořízení nebyla nevole Slovákových rodičů.
Na fórum nasypeme svoje naivní lomeno utopické nápady, přidáme pár zbytků z předchozích serverů, pár toulavých lidí a čekáme, co nám z toho vybublá. Jakmile se po půl roce neaktivity konečně začne něco solidního vymýšlet a skoro to vypadá nadějně, fórum vyklopíme do koše a rok hrajeme mrtvého brouka.
Po roce se Slovákovi opět zasteskne, opět kontaktuje svoje dva poskoky, ovšem tentokrát na to jdeme rafinovaně. Server spustíme nejdřív, na dvacet let starém kávovaru, jehož hosting zařídíme u společnosti, která má sídlo na smyšleném ostrově uprostřed Karibiku a jejíž ceník se od toho lichvářského liší jen v názvech položek. Přístupové údaje k restartu nového serveru rozdělíme nožem, jednu část dostane majitel serveru, Slovák, toho času na jahodových plantážích v Anglii, a druhou developer pochybných schopností. Fajn, server nám běží a my do toho sypeme všechny Slovákem vypocené peníze.
Teprve pak začneme pojímat myšlenku. Texty píšeme ve dvou, aby byly místy až trojjazyčné. V půlce reálií máme bordel, druhou jsme bezostyšně ukradli z toho hnusného a nasupportěného serveru a ani je neupravili pro náš svět, máme jedno GM, které nezná jediný příkaz ani způsob, jak si je najít, ale server jede, pohoda. Seženeme šlehačku a svíčky a jdeme slavnostně otevírat.
Po první hodině nám server padá, protože ho ti zvědaví tři hráči beznadějně přetížili. Uchylují se tedy na fórum, kde čtou nedodělané věci, a ptají se. Za žádných okolností jim neodpovídáme, vypadalo by to špatně!
Mezitím se ukáže, že jsme si jaksi špatně přečetli smluvní podmínky a ještě hůř vypočítali provozní náklady, takže provoz serveru nás vyjde přibližně na osm tisíc korun (českých) měsíčně. Slovák se hájí, že to zvládne, ono jedno GM jede na služební cestu kamionem po Evropě a developer neví, o čem je řeč.
Následující týden necháme Slováka makat a server každý druhý den pár hodin jede, to když se zrovna sejdou obě části přístupáků a je tedy možné spadlý kávovar restartovat. S reáliemi nic neděláme, s hráči zásadně nekomunikujeme, když už, tak jim sdělujeme protichůdné informace.

Teď přichází zlomový bod. O našem serveru se dozví banda těch strašně zlých a zákeřných lidí, co zabili všechny ostatní české servery, a chtějí nám pomoct. Čubky zákeřné! Zhruba týden, během nějž server nejede skoro vůbec, jim neodpovídáme, abychom nebyli za kurvy nebo slabochy. Pak je ale okamžitě vezmeme jako poradce a začnou se dít věci.
Jsou zhruba tři (a ano, já jsem jeden z nich), na hru nemají čas, ale na vymýšlení békovin pro pozadí serveru je užije. Jsou to mimochodem vesměs ti samí, co nám radili už na minulém, nyní již vysypaném fóru.
Jakmile dostanou práva na fórum nové, aby viděli i do tajných, plánovacích sekcí, připravíme si špunty do uší. Jakmile totiž zjistí, že tam vůbec nic nemáme, začnou se buď strašně nahlas smát, nebo nám nadávat do debilů, prostě nic příjemného. Ale začnou taky tvořit nějaké divné, dlouhé a podezřele konstruktivní věci, které se nám líbí, takže je pochválíme, ale sami nic nadhodit nedokážeme. Rovněž se jeden z nich, ten nejmladší a hrou nejméně zhrzený, odhodlává a do hry se připojuje, načež dělá to, co GM dělat má: baví lidi, odměňuje hezké hraní, o důležitých věcech se radí a hlavně o nich píše, aby byli ostatní v obraze.
Během tří dnů se sejdou obě části přístupáků, které jsou spojeny a předány developerovi novému. Za dvacet minut je server na novém hostingu, jehož provoz nestojí hrubý domácí produkt menší země, do druhého dne je vyřešena většina bugů a nový developer se tedy může konečně začít učit s tím pracovat, aby byl v budoucnu rychlejší. Starý developer odchází, aniž by řekl slovo, prý ho to přestalo bavit.

Server od té doby jede a když ne, je to na pár minut a hráči o tom ví předem.
Dobře, server nám jede, poradci se můžou posrat, když vidí, jak to tam (ne)fungovalo doteď a vymýšlí novou variantu, která by byla vhodná pro tu mikroskopickou hráčskou základnu. Nový GM je ve hře prakticky 24/7 a patří mu za to můj nehynoucí obdiv. Trvá to skoro týden, každou chvíli se na fóru objevuje nový nápad, ke kterému by to chtělo vyjádření pana velkomožného, ale ten práská bičem Poláky a nemá čas. Proto během těch dvaceti minut, co denně někde najde, chodí do hry a rozjíždí stupidní akce bez jakýchkoliv souvislostí, během nichž odměňuje hráče tak, že mě jeho bývalá nařčení ze supportu fakt vytočila. Poradci, kteří se snaží vymýšlet i nějakou ucelenou dějovou linii serveru a rádi by tedy věděli, co se na něm děje, se všechno dozvídají od hráčů, protože pan velkomožný nemá přece čas na sepsání objektivních hlášení.
Po nějaké době utrpení se ztracené kamionové GM vrací, nestačí se divit a rozjíždí nový fenomén, takzvané spontánní udělání se. Marně byste totiž hledali jeho příspěvek, kde by netvrdil, že „to se zvládne“, „to se vymyslí“ nebo oblíbené „to se udělá“. Následně mu doma padá internet a slyšíme od něj jen velmi zřídka. Nový GM odjíždí na plánovaný pionýrský tábor, starému údajně padá internet a je online asi tak deset minut denně, na irc víc, ale tam ze zásady neodpovídá na nic a nikoho.
Mezitím zasahuje Riviere, zasloužilá to psychoanalytička nejednoho padlého serveru, a nějakým zázrakem přiměje Slováka, aby nechal poradcům volnou ruku, když neumí odpovídat na jednoduché otázky. Ti tak během následujícího týdne vymyslí a z větší části vytvoří v podstatě novou hru, v čemž monsignore pomáhá tak, že se neustále vymlouvá, proč ještě nesepsal, co se dělo na jím pořádaných haluz akcích. Občas se ve hře objeví staré GM a rozjede podobnou haluz akci, o níž rovněž nikomu nic neřekne, ale jinak se tam nic moc neděje a i hráči, co předtím sami aktivně něco vymýšleli, už toho mají docela dost.
Staré GM rozjíždí masivní náborovou akci, jejímž cílem je sehnat posily. Odněkud vyhrabe veteránku z Dark Elmore, která sice píše inteligentně a reaguje, ale její drobnou slabinkou je, že nemůže do hry.
Současná situace je tedy taková, že máme funkční server, téměř hotový nový koncept, admina, který je úplně mimo, dvě GM, z nichž ani jedno není ve hře víc jak hodinu za týden, a asi tři hráče, protože zbytek už se na to pochopitelně vykašlal. A to to, prosím pěkně, nejede ještě ani měsíc.
Navíc mi něco říká, že sežrat si to budeme moct taky sami.

Ještě nevíte o jedné vtipnosti, na jejíž prozrazení je zatím příliš brzy, nicméně mi poraďte, jak si mám v tomhle bordelu zachovat zbytky příčetnosti...

A ostatně soudím, že Aletheia je kripl a že by Jediland měl být aktualizován.

Perkellion


Víte, co mě baví?
Vytvářet nové světy. Vzít pár mrtvých předmětů a nedotažených nápadů a postavit z toho nový, funkční mikrokosmos. S. T. Coleridge by ze mě měl určitě radost.

Víte, co mě fakt nebaví?
Dělat výše zmíněné pro bandu neschopných debilů, což mám tu smůlu dělat právě teď.

O roleplayingu a Lineage jsem se tu určitě už zmiňoval několikrát, nikdy však moc do hloubky. Svým názorem, že je to hra na podobné věci naprosto nevhodná, se netajím, přesto jsem však nabídl pomocné chapadlo těm, co o tom věděli úplné kulové, ale měli aspoň nějaký entuziasmus. Jestli máte tu smůlu, že už jsem vám o Dwyllionu říkal, tak se zpětně omlouvám, fakt jsem netušil, že to bude přes veškeré snahy až takový průser. O veškerých peprných detailech z akce „pojďme si udělat RP server“ se rozepíšu později, tenhle post je tu z toho důvodu, že jsem sem za srpen nenapsal vůbec nic.
Napsal jsem toho ale hromadu jak do školy, tak právě k reáliím nového světa, a to včetně pár mockpostů, kde jsem si vylíval oprávněnou frustraci. Jako první to pochopitelně odnesli elfové, viz následující charakteristika jejich rasy. Aby nedošlo k omylu, nejedná se o žádné vandalství, jen jsem připravoval vzorový text a při té příležitosti se trochu rozjel.

(poznámka předem: tahle věc tam visí už čtrnáct dní a dosud ji nikdo z vedení nezamítl, za nadměrné množství vulgarismů se omlouvám, ale dokreslují emoční náboj pisatele)

Druh: Elf lesní

Popis: Vysoká, všeobecně smradlavá rasa se strašně špičatýma a špinavýma ušima, které používá jako hromosvody. Polovina jich chodí přehnaně rovně, protože má v prdeli narvaný klacek, druhá se naopak hrbí, protože mají na krku okovy.
Elfa lze nejlépe zabít větším množstvím ohně nebo nadměrně hlasité hudby, ale větší sranda je použít past na opice.

Vznik a historie: Přímým předchůdcem elfů jsou housenky. Stejně jako tyto housenky se elfové živí výhradně zeleninou a pampeliškami a stejně jako ony jsou strašně hloupí.
Po mnoha letech vývoje se naučili používat kameny a ve velkém pěstují zelí a řepu, kterou loví ve smečkách. Z této prvobytně pospolné společnosti se o pár století později vyvinulo to, co máme tu smůlu potkávat dnes – elfové se díky svému dlouhému věku naučili číst, přečetli toho strašně moc a i když ničemu nerozumí, o všem si to myslí.

Současné postavení a vztahy s ostatními: Elfové jsou totálně v píči. Ne že by byli ještě víc v píči než ostatní, ale o to víc si na to stěžují a pláčou. Místo aby pomáhali ostatním vyhrabat se z píče, objímají stromy někde stranou, kde se nemotají pod nohama, a zpívají o tom smutné písničky.
Nesnáší je úplně každý, kdo nemá v hlavě nasráno.

Kultura: Elfové objímají stromy, ideálně ve větších skupinách. Jsou to vegetariáni, pacifisté a prostě idioti. Nanejvýš si cení umění vyrábět nízkotučný jogurt a zpívat Internacionálu.

Náboženství: Kdysi věřili v Evu, ale ta byla tak trapná, že na ni zapomněli. Teď věří tomu, že všichni, kdo jdou proti nim, mají support, a že když umřou bez boje, budou moct žít věčně v nějakém jiném světě.

Válečnictví: Musíte se smát, že?

Zajímavosti:
U elfů je to samice, kdo má penis.
Mláďata se rodí slepá a blbá, ale časem začnou aspoň vidět.

Ano, jsem zlý, zapšklý a zbytečně nenávistný. Ale drží mě to při smyslech.

A ostatně soudím, že je Aletheia kripl a že by Jediland měl být aktualizován.

Haista vittu



A zkuste někdo říct, že jste někdy viděli (nebo slyšeli) víc sexy křivky.

Edit: A v tom poblouznění jsem zapomněl dodat, že samozřejmě stále soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Lumimiestä etsimässä


Minulý víkend jsem se účastnil geniální akce, kde jsem zjistil spoustu novinek a která byla asi tak milionkrát lepší než Festival Fantašismu. Přestože si z vícero důvodů nejsem schopen vybavit ani většinu událostí, co se tam staly, pokusím se to tady alespoň aproximovat, neboť by byla škoda přijít i o ten zbytek. A k tomu všemu jsem dneska zjistil, že nesnáším psaní reportů, ale dočasně to překonám.

Nejprve trocha toho historického pozadí. Někdy v zimě roku 2006 jsem během svého krátkého působení na Alternativě přišel do kontaktu s dost divnou bandou lidí. Ve skutečnosti jich bylo ještě víc, než kolik se jich aktivně účastnilo hry, a ty vazby nestíhám ani po spoustě zopakovaných výkladů, ale to je jedno. Teď jsem je všechny konečně i viděl. A taky jsem zjistil, že bych fakt nechtěl být svůj kamarád.
Oficiálním důvodem k návštěvě Týna nad Vltavou byla oslava Wyrrgyho narozenin. Číslo explicitně psát nebudu, ale figuruje v názvu jedné docela dlouhé války.
Neoficiálním důvodem bylo prověření existence jeho přítelkyně, aka yettiho. A případně intervence. Možná to zní jako klasický zlý metahumor, ale sílilo podezření, že má na něj velmi špatný, takřka civilizující vliv, a ten alias byl zvolen s přihlédnutím k tomu, že jsme o ní do té doby věděli jenom následující věci:

- nemáme kompatibilní smysl pro humor
- má ráda hokej, auta a golf
- má ráda chlupaté věci
- pravděpodobně neexistuje

Nejapné, hnusné a velmi vtipné narážky na libovolný z výše uvedených bodů nebraly konce, protože jsme prostě strašní pubertální kreténi, a dokonce padlo pár návrhů na moc vtipnou scénku s předáváním vyhraných/prohraných sázek v závislosti na tom, jestli existuje/neexistuje, má prsa/ohryzek/hrb a případně je-li nesvéprávná/nezletilá/mrtvá.
A to prosím už kousek za Táborem, kdy mou jednočlennou výpravu posílil Chlupp/Yalut/Demis/Grok/Jessica/Viktor/etc.
Mezi Táborem a Českými Budějovicemi se následně konal historicky první ročník VlaConu. Tato revoluční akce, kterou se snažím marně vyhecovat už asi tři roky, má oproti conům klasickým hned několik výhod. Kromě mobility a dostupnosti pro obyvatele různých končin je výhodný zejména fakt, že z programu jsou vyhozeny všechny ty nudné přednášky, které stejně nikoho nezajímají, a jejich místo zaujímá pomlouvání širokého spektra lidí, což je stejně věc, ve kterou se klasické cony dříve nebo později zvrtnou. V ušetřeném čase je pak možné pít medovinu a užírat angrešt.
Že je to pravděpodobně i ročník poslední, to je téměř jisté.

Po krátké cestě kolem Temelína, kterou s námi absolvovala i přítelkyně výše zmíněného multinickaře a úplně náhodná slečna v Star Wars tričku se stormtroopery na sluchátkách, které jsme se ani nestihli zeptat, jestli si s námi nechce hrát, jsme konečně dospěli do cílového městečka, seznámili se s domorodci a šli na pivo, které někomu skončilo i na plicích, a tohle je fakt nechutně dlouhé souvětí. Krátká návštěva veselé hospůdky byla korunována křížovou výpravou někam do hajzlu a zdejší delikatesou z čerpací stanice, kterou místní zovou pi'dor.

Druhý den začal tak trochu ve znamení Heroes of Might and Magic 5, kdy jsme uznali, že všechny ženské jsou prostě stejné, a debatami o zbytečnosti zeleniny. A taky vychutnáváním druhé lahve medoviny.
Když na vrata zaklepal sám oslavenec a představil nám, nám dvěma, co jsme tam zatím byli, yettiho, byli jsme už jenom z faktu, že existuje, tak v šoku, že jsme náhle na všechny ty kvazihumory zapomněli. A přehodili palbu na vhodnější cíl, to jest na velebného kmeta.
Ačkoliv nedorazili zdaleka všichni pozvaní, postupně se tam objevovala strašná spousta lidí a Židů, grilovaly se banthy a rozebíraly legendární výpravy kde kam. Oslavenec byl obdarován alespoň psím salámem se zvýšeným obsahem kolagenu pro lesklou srst a zdravé klouby, když už jsem mu svůj pečlivě vybraný dárek nechal doma, a začalo bujaré veselí. V součtu tam nakonec byli čtyři Wookieeové, jeden Barabel, jeden Chadra-Fan, jeden Lorrdian, jeden Sullustán a čtyři ženy, které netušily, která bije, sranda. Pokud by nějaký zlý skutek snad chtěl tvrdit, že tam kolovaly podezřelé látky, tak vězte, že jsme všichni byli pod bedlivým dozorem orgánu Policie České republiky, jehož jsme viděli i při práci, a jako svědek byl přítomen roční pán ze Sithu.
Přednáška sice taky nedopadla a od masového verbování jsem upustil, ačkoliv prostředí mu vyloženě přálo, ale jako workshop to bylo maximálně výživné a i kdybychom využili jen (a vzpomněli si na) polovinu nápadů, co tam padly, bude to naprosto parádní.
A pak bylo najednou ráno.

A protože ráno je moudřejší večera, byli jsme i my najednou strašně zmoudřelí a rozhodli, že si Wyrrgy může přítelkyni nechat. Pokud dojde na nejhorší, prostě mu ji zkazíme a bude.

Cestou zpátky jsme (opět ve dvou) omylem vynalezli past na debily, chytili se do ní a taky za dvacet minut vytáhli další medovinu. Žůžo dobrodrůžo, repete bude.

A jaká že je nejkratší cesta do pekla takhle úžasného kolektivu? No přece:

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Jyrsijän voitto II


My ostří hoši ze Star Wars: Eclipse jsme veselá kopa.
Ale když jsem teď vysloveně náhodou objevil statistiky vyhledávačů a spatřil tam klíčová slova, podle kterých je nás možno najít, trochu mě to znepokojilo. Zejména proto, že těch kuriózních je několikrát víc než těch, která dávají smysl. Už jsem tu jednou postoval seznam věcí, přes které se lze dostat na tento blog, a možná se podívám na úlovky i tam, ale k tomuhle musím podat alespoň krátké komentáře.
Řazeno je to chronologicky a vybíral jsem jen ty zdaleka největší podivnosti.

rytířka jedi nahá - no dobře, asi chápu, proč ho to odkázalo na nás, ale rozhodně musel být dotyčný zvědavec dost zklamaný
crazy forum stats - zas tak šílení nejsme
kriminálka coruscant - nakonec jsem si vzpomněl, odkud to je, ale že to trvalo
konštrukcia geologického profilu uklonené vrstvy - krom toho, že mi to ve vyhledávači nenajde jedinou shodu s námi, nemáte někdo tušení, co to doprdele je?
zistit existenciu yettiho – množství maďarštiny mě začíná děsit
tlakove stroje na cisteni triskani kamenu – do kamení občas třískáme, ale to asi básník říci nechtěl
etika mlaskání – jo, o té víme všechno
poulicne prostitky ceny – tenhle člověk by měl dostat slevu
přiděláme meč masku bubáka ajeto star wars – takzvaný Babicův cosplay, ale proč ho to hodilo k nám, těžko říct
karthska vez – asi věž, ale opět by se hodil překlad
proč lasička odešla od své tlupy s hadem? - tohle je můj oblíbený a taky by mě to zajímalo
mlade nezkusene madam cvici otroka – za tohle může tutově Algernnon
směroval do citlivé oblasti přechodu stehna v zadek. jasně jsem cítil jak se moje prsty dotkly – a já že čóóó?
využil skrytú kameru sprcha – amatérský voyer u nás hádám také nepochodil
omalovánky klonovích válek – za tohle může tutově Wyrrgy
tata jak se ožral a žil bez holčičky – chtěli jste hledat: true story?
moj les tank jak – tady by mi stačila identifikace jazyku, hádám malajštinu
počítači znáš nějaké tajné skryté symboly – a trekkie se vydal tam, kam se ještě žádný trekkie nevydal
plynuprosté břicho – na to jsme sami něco hledali
jak zmikly svedci johovi – normálně krumpáčem přece
detox dvakrát za sebou – no dobře, tohle taky smysl dává
potlačování zuřivosti – mě to fórum sice naučilo, ale pochybuji, že měl hledající tolik času
porno o hledání yettiho – jestli tohle lidi nenaláká, tak už nevím
princ chlastoň – přiznávám, jsem vinen

Sečteno a podtrženo se potvrzuje teorie, že nejvíc ze všeho hledají lidi na internetu prasárny a že je nalézají.
A protože veselých finských veverek není nikdy dost, repost.


Tento příspěvek vznikl Faulknerovou metodou a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Tuomiopäivä



Zákaznická karta ČD na tři roky... 330,- Kč
Dvě studentské průkazky včetně fotek... 82,- Kč
Dva roky cestování přes Mordor... 18 176,- Kč1
Mít kam jezdit... priceless.


1 Posčítáno z 93 dochovaných jízdenek, čili hodnota je z důvodů ztrátovosti přibližná a menší než skutečná.
Dodatek pro úchyly na statistiku: na těch devětatřiceti jízdenkách po přibližně stejné trase se vyskytuje třiačtyřicet různých hodnot, z čehož si lze udělat obrázek o tom, jak často se mění ceny jízdného. Rovněž se vyskytují dva druhy lístků samotných, a to krom klasického taky ten debilní nový, který po dvou dnech prakticky nejde přečíst a který tím dost komplikoval sčítání.
Nejzajímavějším faktem pak je, že v součtu zabírají jízdenky celého 0,27 taiwanského pingu a dala by se tak do nich s přehledem zabalit polovina mrtvoly dospělého muže.
Důležitý je pro mě také poznatek, že se OpenOffice Calc na rozdíl od MS Excel při pokusu o seřazení tabulky podle hodnot neptá, chci-li rozšířit vybranou oblast, takže mi při prvním výpočtu vyšlo o nějakých osm tisíc méně. Ještě že nedělám do účetnictví, co?

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Matoinen omena


Protože už mám sám problém si to zapamatovat přesně, rozhodl jsem se radosti a strasti svého amatérského cestovatele časem zaznamenat lehce schematicky. Měřítko neexistuje a pravděpodobně jsou v tom chyby, ale zběžný obrázek si pouhý smrtelník udělá dostatečný.
Zároveň tímto čestně prohlašuji, že se Edvinova časová linie v současné době už nijak výrazně komplikovat nebude, protože tímhle směrem se dostatečně realizuji v drabblech z budoucnosti, a že všechny cesty tam, zpátky, kolem dokola i do nikam schválil a řádně fakturoval KATR.



Červená linie monitoruje trasu, po které by se upírobijec pohyboval, nebylo-li by potřeba zachraňovat vesmír, a kterou by pravděpodobně absolvoval kdokoliv jiný, kdo by byl alespoň trochu při smyslech.
Modrá linie představuje neřízený zásah z budoucnosti, jehož absence by ovšem znamenala, že žádná budoucnost nikdy nebude. Paradoxy, všude paradoxy...
Fialová smyčka pak představuje tu vtipnou kličku, kdy byl budoucí Pán Nečasu přenesen svým budoucím já zpátky do minulosti (což je první chyba toho schématu, šipka nahoru by měla být přerušovaná), aby tam provedl věci, které ho v budoucnu budou definovat. Během tohoto ontologického paradoxu číslo jedna se zároveň spustí ontologický paradox druhý, neboť v oné minulosti ztratí Meč rovnováhy a tento bude v budoucnu věnován právě jemu, takže se uzamkne v nekonečné smyčce. Fialová ale nakonec hladce přechází v červenou na místě, kde červená přešla do fialové, takže všechno dobře dopadlo a ani u toho neumřelo moc důlních krys.
Každopádně si z toho můžete udělat představu, jakou srandu si někdy na Equilibriu užijeme.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.