Metsola, viimeinen runo

Ledva jarem ohřála se Metsola, ta chladná zem,
ustal boj o holý život, přestala být zima všem.
Zeleň náhle vůkol svěží, kde dřív ležel bílý lad,
škálou barev kvete také za vesnicí skromný sad.
Nástup léta všichni tuší, jistě bude za to stát,
farmář, rybář ani sadař nemohl teď klidně spát:
zasít je jim třeba sémě, vrše hodit do vody,
aby letos ze své země stihli sklidit úrody.
Až k večeru, v záři ohňů, kráčí svorně k hospodě,
popíjejí, zpívají si, do rána jsou v pohodě.

„Dobře jsme to udělali, že jsme přišli v tento svět,
zima sice krutá byla, teď však zříme píle květ,
v tom nám Ódin dopomáhej, na to Tór nám bleskem sviť,
nás v Metsole neodradí v rukách Norny krátká nit!“

Celou noc tam radost mají, chrápání pak střídá zpěv,
probouzí se spolu s ránem, kocoviny cítí hněv.
Slunce svítá, včely bzučí, voní strom a dupe zvěř,
a tu náhle rozhoří se stranou knajpy suchý keř.
Modrý plamen zraky láká, šaman shání vědro už,
tu však oheň prudce hyne a vychází z něho muž.
Dlouhé vlasy, černý oděv, v pravé noze mírná křeč,
o hůl opře mladé tělo, chystanou pak spustí řeč.

„Dobře jste to udělali, že jste přišli v tento svět,
vězte ovšem, válečníci, mám jich pro vás dalších pět!
Vánamo je jméno moje, je mi třeba dobýt kraj,
jestli lepší chcete zítřky, pojďte se mnou, dám vám Čaj.“

Rozhlédli se po svých druzích, zvažovali rub i líc,
a ač zvyklí na Metsolu, Valhala je láká víc.
Nakonec tak každý kývl, že chce s mágem vandr jít,
cizí kraje osvobodit, dobýt či tam prostě žít.
Čaroděj pak mávl holí, nad vesnicí zazněl hrom,
v keři opět objevil se mezi světy čistý zlom
Prošli všichni v druhou stranu, naposled jim mával les,
a jestli se neupili, cestují s ním ještě dnes...

(A ostatně soudíme, že by Jediland měl být aktualizován.)

Uusivuoden tiivistelmä XI

Tak pojedenácté.
Původně jsem si říkal, že to letos nahradím nějakým děsným moudrem a bude hotovo, ale když je to naposled... Ačkoliv jsem si v tom pravěku, kdy jsem blog zakládal, říkal, že ze mě touhle dobou určitě bude typický protivný dědek, co krmí drony v parku, není tomu tak. Tedy ne že bych k němu občas neměl nakročeno, ale kde jsem dříve chtěl vyhubit lidstvo, tam se teď spíš tak nějak tolerantněji divím, že se ještě nevyhubilo samo. Ani tu hůl jsem letos nepotřeboval a toho dědka radši hraju, čímž se dostávám k tradičnímu shrnutí událostí ve světech fiktivních.


Champbacca má za sebou neskutečně akční období. Dostal se na Kashyyyk, kousek stranou bitvy o Kachirho přežil rozkaz 66, uzavřel pěkných pár let starou podzápletku a teď se z těch sraček dostává domů, pochopitelně ne sám. Kromě syna a pár více či méně užitečných npc má s sebou parťáka do deště, Chlouppka, se kterým toho spolu ještě hodně zažijí, neboť právě s ním se vydává na nová dobrodružství v obnoveném hraní dračího doupěte pěkně na živo, s kostkami a vším. O patnáct let později, kdy je po výslechu Inkvizicí slepý a poněkud zahořklý, ale pořád dost čarovný. Je to sice dračák levý, ale o to lepší, což jasně dokazuje fakt, že teď díky němu revidujeme celý náš dosavadní kánon a čekají nás v něm velké věci napříč časem.
Jenom jedna věc to trochu kazí, ale nemůžu říct jaká, protože by mi pak Wyrrgy svou bestiální silou rozbil držku.
Simbacca se rovněž díky dračáku přidal k Povstání, je z něj kapitán Křupka a jeho buňka vyráží na akce z Venatoru, co má půlku hangáru překopanou na obrovskou zahradu. A i když to původně měla být jen záložní dějová linka pro případy, kdy mocný PJ nemůže, už mají za sebou víc akcí než postavy hlavní.
Edvin se ještě pořád sem tam někde objeví, aby tam vnesl trochu života, ale po tom konci světa si potřeboval trochu odpočinout.
Narva‘Raan vas Vesna chvíli přemýšlela, jestli nějaký její příbuzný nevyrazil do Andromedy, ale pak se radši věnovala bezprostřednějšímu střílení Reaperů.
Kapitán T‘Raava pokračovala ve vylepšování USS Gordon Shumway, letos už varianty G, a přispěla k porážce Iconianů, ale pořád si nenašla dost času na to, aby dodělala všechny ty nové mise, co přibyly od časů její největší aktivity.
Flann dal zkoušky s prstem v nose, s přehledem zvládl i následný bystrozorský výcvik a o prázdninách si bude tu holku, co vypadá jako Emma Roberts, brát za ženu. Pacholek.

Na Felix Felicis! už mám těch postav patnáct, přičemž jedna je sice mrtvá, ale má bokem takový ušmudlaný viteál v hodinkách, takže ji úplně odepsat nemůžu. A i když bych rád řekl, že to je finální číslo a víc už jich nebude, něco mi říká, že bych to dělat neměl.

Asi jsem zničil další textové rpg na motivy Star Wars, ale tentokrát fakt nechtěně.

Málem jsem kradl písek z dětského hřiště.

Stěhoval jsem se, za posledních deset let už pošesté. Do trochu menšího, ale výrazně levnějšího bytu v pátém patře bez výtahu. A můžete hádat, kdo tam tahal většinu krámů včetně lednice, dvou postelí a dvaceti kilo imbusů.

Kvůli stěhování, respektive kvůli debilovi, co si z bytu odvážel nějaký původní nábytek, jsem taky přišel o šňůru cca 560 přihlášení v řadě na serialzone.cz.

Viděl jsem Gravity Falls (a byl jimi nadšen), Star Trek Discovery (a byl jí zklamán) a ještě pár dalších seriálů.

Jezdci a jelita jsou u ledu, ale poznámky mám a kdo ví, třeba se k tomu i někdy vrátím.

Začal jsem s sebou prakticky pořád nosit nejen tužku, ale taky metr, šroubovák, izolepu, WD-40, tubu Mamuta, sadu imbusů a dvacetistěnnou kostku. Už se to několikrát hodilo.

Ochutnal jsem výpečky z tofu a navzdory ujištění kuchařky ten rozdíl fakt poznal.

Našel jsem jídelnu, kde měli nejlepší nedomácí svíčkovou, jakou jsem kdy měl, a jednu trochu horší domácí sám vařil.

Dospěl jsem a začal mi chutnat assam. Olivy furt nežeru.

Taky jsem si koupil Lego, protože v tom ještě dospělost nikdy nikomu nezabránila.

Burčáku jsem letos vypil strašně málo, ale dohnal to jinými dobrotami včetně Żubrówky. Zejména ten jeden večer, kdy jsme během nějakých šesti hodin nakombinovali sedm druhů alkoholu, od chrchlovice po absinth, kvôli esenci, a neurobilo mi to zrovna dobre.

Co se drog týče, byl tento rok jaksi odpočinkový a nebýt Štefanovy gangsta oslavy miliontin, vůbec by nestál za řeč.

Taky jsem vynalezl zeton, drink vhodný pro každého gentlemana, zejména je-li tento přívržencem Bratrstva Nod nebo odpůrcem Supermana.

Pořídil jsem Leontýnce a Mílielle kamarádku, osmikilovou cihlu domácí jménem Marion. Tímto zdárně pokračuji v pojmenovávání netradičních domácích věcí po nejdebilnějších individuích, jaká znám, v naději, že se tak ta vesměs pěkná jména dočkají alespoň mírné rehabilitace.


 Zase jsem se podíval na pouť v jedné jihočeské obci, kde jsem nebyl od dědova pohřbu.

Byl jsem zhruba pětadvacetkrát v pražské zoo. A letos mi Ježíšek tu permanentku nadělil znovu, takže to hodlám zopakovat. S bonusem v podobě přívozu, když ta lávka jaksi spadla.

Dostal jsem taky souborné vydání díla Jane Austenové a mám z něj seriózně velkou radost, čemuž bych před deseti lety určitě nevěřil.

Byl jsem volit a pak jen nevěřícně zíral, jak komunisté získávají čtyřicet procent…

Karel Gott… však víte.

Na Steamu se mi za rok užívání nahromadilo 62 her, povětšinou starší klasiky. Operace Flashpoint, Max Payne, Original War, Dark Forces, Stíny nad Rivou, System Shock 2, Tomb Raider… prostě věci, jejichž koupí jsem přispěl někomu úplně jinému, než dávno zašlým autorům.
Našel jsem taky mod do Galactic Battlegrounds, díky němuž se z mé asi nejoblíbenější hry stává ještě něco mnohem lepšího.

Začal jsem se shánět po novém mobilu, protože u současného (Sony Ericsson j10i) už mi nefungují dvě klávesy a při psaní sms musím čtyři písmena, dvě čísla a mezeru kopírovat z clipboardu. Nicméně pořád mě to nedonutilo si koupit dotykáč, protože mým zásadním kritériem je, aby ten nový vydržel na jednu baterku aspoň týden. Takže zcela seriózně zvažuji, že zkusím, jestli nemají ten můj model ještě někde vzadu ve skladech, a koupím si ten samý.

Zase jsem hrál Lineage. Je to prostě silnější.

Taky jsem se trochu vrátil na Facebook, i když tam nejsem nijak přehnaně aktivní a spíš tam šťouchám lidi a zjišťuji, jestli třeba nevypukla třetí světová válka, protože hlídat kvůli tomu zprávy je strašně pracné.

Prošel jsem Kunratický les křížem krážem, našel v něm dva sekvojovce a tři metasekvoje a nanosil si domů spoustu šišek ke stratifikaci.

Celkově jsem se toho během druidských chvilek naučil docela dost o všech možných stromech a rostlinách ne nezbytně akvarijních.

Viděl jsem nové Star Wars a líbily se mi. Líbily by se mi sice ještě víc, kdyby v nich nebyly dva brutální kiksy, ale odmítám ze sebe dělat kokota tím, že se nad tím budu veřejně vztekat jako malý Wookiee.
Kvůli Forces of Destiny ze sebe ale kokota udělám kdykoliv a kdekoliv, protože to je prostě něco strašného a nelíbilo by se mi to ani v případě, že bych byl šestiletá holčička. Asi.

Opět jsem válčil se smutnicemi, které se mi začaly přemnožovat u papriček a následně i u dalších kytek v bytě. Po předchozích zkušenostech jsem se vykašlal jak na babské rady, tak na kupování a aplikaci parazitických hlístic a šel rovnou pro těžký kalibr, zásyp jemným křemičitým pískem. Teď už se objeví jen sem tam nějaká a tu nechávám žít, i když byly chvíle, kdy jsem na ně chtěl jít s atomovkou.

Papričky, letos dvě odrůdy zároveň, jsem nechal růst trochu déle, abych jim vynahradil útrapy spojené se stěhováním. Ony se mi odvděčily tím, že místo obligátního chcípnutí, jak je u jednoletých rostlin zvykem, znovu obrazily a nasadily na druhou sklizeň. Tak uvidíme, jestli překonají tu první.

Několikrát jsem navštívil akvaristickou burzu a pokaždé si odtamtud odnesl něco na unikátní chladič modemu.

Začal jsem pěstovat šafrán a chovat krevety, ale na ochutnávku je zatím obojího příliš málo.

Taky jsem zvažoval pěstování břízy na cukr, ale protože bydlím s alergikem, mám zatím smůlu a do květináče si tedy dám buď jeden z prvních semenáčků do projektu METAHVOZD, nebo speciálně vypěstovanou kryptomerii, která se mi taky tuze líbí.

Napsal jsem dalších 1287 drabblů za sebe a pár za Kámen a pořád mě to baví.

Taky jsem vyrobil odměnu pro aktivnější účastníky ročníku 2016 a teď si vzpomněl, že jsem jeden z nich zapomněl odeslat, kurvafix.

Jel jsem pracovně čtyřikrát do Hamburku a popáté se tomu už naštěstí vyhnul.

Taky jsem letěl do Amsterdamu za ženou, která tam odcestovala za studiem a sýry. O svém nadšení z několika divných věcí už jsem se tu zmiňoval a v lednu tam skočím ještě jednou.

Leontýnka se má skvěle, o to víc, že mě má posledního půl roku jenom pro sebe a nikdo jí nepokládá divné věci na místa, kde chce ležet.

Svatba se letos nekonala žádná, ale na jedné budoucí bych měl jít za svědka.

Několikrát jsem navštívil Jedličkův ústav, když tam teď začal chodit švagr.

Navštívil jsem rovněž Plzeň, ačkoliv Netopýr už není, Týn nad Vltavou, Tábor a Struhařov.

Nebyl jsem ani jednou v Brně a koleno si rozbil jen jednou a málo. Ťuk ťuk.

Začal jsem poslouchat NǽnøĉÿbbŒrğ VbëřřĦōlökäävsŦ a Ramones, vrátil se k R.E.M. a Modern Talking a vůbec si do knihovny naházel strašnou spoustu děsně starých věcí.

Ani letos jsem nebyl na žádném metalovém koncertě, ale k narozeninám jsem dostal lístek na lednové vystoupení Gloryhammer ve Zlíně. Což bude určitě nářez jako hovado, s porcí nostalgie k tomu.

Byl jsem na Koprconu a i letos si ho užil, stejně tak folklór ve Strážnici a vtipy na tvoji mámu.

Užil jsem si taky čarovný prosinec s cca 180 odpracovanými hodinami v prvních 19 dnech. A slíbil si, že příště už s tím fakt budu počítat, abych mohl dárky nakoupit s předstihem.
Takže bylo jedině štěstí, že do sosácké vánoční nadílky jsem se radši nehlásil a radši místo toho napsal tamním Ježíškům drabbly.

Vánoce jsem letos poprvé trávil na Moravě a bylo to fajn.

Mám takovou mlhavou představu, že sníh se už letos jednou vyskytl, ale tak zběžně, že ani nestačil nikoho překvapit.

Přišel mi sms spam "premyslite o pujce?". Když jsem se obratem zeptal, co že to ta pujka je, nikdo mi neodpověděl.

Založil jsem Wyrrgypedii. Wyrrgymu se to kdovíproč nelíbilo a já ho trochu přestávám mít rád.

Naučil jsem se ve Photoshopu přidávat obrysy k textům, takže příští trička budou ještě o trochu vypečenější.

Tenhle blog se dnešním dnem přesouvá na hřbitov mezi tu spoustu dalších, ale počítadlo a seznam odkazů budu asi i nadále sporadicky aktualizovat. Plus kdo ví, jestli mi to někdy v budoucnu nezačne chybět.

PF zase nebude, ze známých důvodů, ale protože je to poslední příležitost, chci alespoň popřát těm, co to dočetli až sem, všechno nejlepší do nových roků. Buďte dobří a čarovní, užívejte života, nezapomeňte si trochu hrát, trochu srát na to, co si o vás myslí ostatní, a aspoň trochu přemýšlet. Jsem přesvědčen, že i tak málo stačí k tomu, aby byl svět lepším místem k žití.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Vesimies

Kromě níže zmíněného projektu jsem letos v srpnu rozjel ještě jeden: chladící věž k wifi modemu, který obzvláště v letních měsících topí až hrůza.
Tato věž měla být původně vodní, veskrze primitivní, ale pak mi přišlo, že když už budu někde ohřívat takovou spoustu vody, mohlo by v ní třeba taky něco růst. A když už v tom něco bude růst, mohlo by tam přirozeně taky něco žít. Možná něco trochu podobného těm švábům, co mi je žena explicitně zakázala chovat...
Takže jsem sedl k internetu, týden s nikým nemluvil, jenom dělal rešerše, a vznikl dihydrogenmonoxidový chladič modemu, který sice chladí jenom dost symbolicky, ale jako bonus odbourává oxid uhličitý z místnosti, produkuje kyslík, vyživuje sebereplikující polysacharidy i proteiny a slouží Leontýnce jako přírodní televize. Někdo by to možná nazval akvárkem, ale v tomhle není ani filtr, natož jiná technika kromě časovače u světla, protože s tou to umí každý trotl.

Má to necelých čtyřicet litrů, není tam potřeba sypat žádnou chemii ani krmení a jedinou údržbou je pravidelný zástřih rostlin a výměna kyblíku vody jednou za týden, což zabere zhruba sedm minut. Po zbytek času stačí koukat, jak to všechno krásně roste, jak se v tom honí první generace krevetek a jak to funguje, i když celkové náklady na pořízení, rozjetí i osazení jen lehce překročily tisícovku. Stačilo jenom nic neuspěchat.

A protože jsem to průběžně fotil svou stále skoro funkční lopatou, můžu to sem nahodit, ať je tu chvíli něco jiného než kočka:

 Prvotní rozmístění anorganických komponent.

Fotosyntetická báze. Osazení organickou složkou (taxiphyllum barbieri, microsorium pteropus, cryptocoryne wendtii a najas guadalupensis) a dolití médiem.

O čtrnáct dní později: Stabilizační fáze, replikace chlorofylových nosičů, přidán další stupeň věže.

Měsíc od založení, stabilizace pokračuje, mírná optimalizace levé části. Zjištěn výskyt prvních exemplářů okružáků a lasturnatek, obojí pravděpodobně přišlo v larvální fázi na rostlinách. Vysazeny dva exempláře cladophora aegagropila, Jim a Spock (vlevo).

Dva měsíce od založení, den po vypuštění osmi exemplářů žluté variety krevetek neocaridina davidii. Tři dny po výměně levé příčkovkové věže za mnohem stabilnější voštinovou cihlu.
 
 Hups, tak to nevyšlo. Ale někdy touhle dobou jsem přidával povrchový tlumič světla a přídavný filtr nitrátů, pistii stratiotes.

Pár dnů po aklimatizaci. Dva z pěti přeživších samečků se poprali o křuplého šneka, jeden ho baští, druhý s tím prvním nemluví.

Rekordní množství samečků (tři) zachycených na jednom snímku.
(ten třetí je v pravém horním rohu, ještě trochu mázlejší než první dva)

Začátek prosince, samička s vajíčky. Bohužel je ve várce pravděpodobně jediná, každopádně někdy kolem Štědrého dne snůšku vypustila a teď se uvidí, jestli to mrňata zvládnou dotáhnout do dospělosti a trochu chladič zaplnit a rozhýbat.

Vesměs tedy můžu podobnou formu chlazení vřele doporučit, zejména lidem, co mají trpělivost a nevadí jim multifunkční chladič, který chladí až na tom posledním místě.
Teď jenom doufám, že se mi tam při likvidaci plísně v druhém koutě pokoje i přes intenzivní ochranná opatření nedostal chlornan sodný, který by to všechno dokázal zlikvidovat jako nic. A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Joulupukki perunoiden

Protože byli letos všichni aktivní hráči našeho stárnoucího rpg nebývale hodní a protože svět to potřebuje, mám tu takový malý dáreček od Srandy Clawse. Dělal na tom po večerech během extrémně náročného měsíce a ještě to zdaleka není a jen tak nebude hotové, ale věřím, že z toho jednou bude věc v praktičnosti srovnatelná minimálně s teplými ponožkami:


A ostatně soudím, ho ho ho, že by Jediland měl být aktualizován.

Pitkä pila


Psal se rok 2100, tým špičkových dendrologů dokončoval důkladnou holografickou mapu všech stromů na území České lidově demokratické republiky a marně kroutili hlavami. Když v terénu nacházeli na zdánlivě náhodných místech nepůvodní druhy jako metasekvoj čínskou, sekvojovec obrovský a dokonce i několik sekvojí vždyzelených, doufali, že kompletní model jejich rozmístění vysvětlí, ovšem nestalo se tak. Dokonce ani genetický rozbor těchto exemplářů jim neposkytl kýžené odpovědi.
„Co to sakra?“ vyjádřil konečně vedoucí týmu myšlenky všech jednotlivců, nevěda, že se všichni stali obětí kanadského žertíku vymyšleného ještě v době, kdy byla jejich země relativně demokratická a lidi měli na podobné píčoviny čas.

A přesně o tom je projekt Metahvozd, vtip, jehož punchline tady klidně můžu prozradit, protože se jí nejspíš nikdo z nás nedožije. V následujících letech prostě hodlám ze semen nebo řízků vypěstovat co možná nejvíc výše zmíněných stromů a následně ty semenáčky zasadit na zcela náhodných místech tak, aby jejich rozmístění nedávalo případnému pozorovateli sebemenší smysl. Už za pár desítek let tak možná budou lidé někde tam venku chodit kolem bizarních trojic potomků sekvoje z amsterdamské zoo, metasekvoje ze zoo pražské a sekvojovce z Kunratického lesa.
Možná to nevyjde. Možná mi nic nevyklíčí, možná to všechno chcípne s příchodem nové doby ledové nebo to sežerou muslimáci, možná si tu otázku nikdo nepoloží, protože bude myšlení zakázané.
Ale už mám rozjetou stratifikaci, takže je to pořád pravděpodobnější než že se dožijeme aktualizace Jedilandu.

Kymmenentuhatta

Vážení přátelé i nevážení nepřátelé, je to tady.
Včera, pouhé tři minuty před půlnocí, došlo k pokoření dalšího historického milníku v dějinách drabblení, neboť jich máme na kontě už

10 000.

Autorem toho desetitisícího je Kámen a kdyby se byl nevzdal nároku na odměny, mohl získat iPhone.
Samozřejmě budeme pokračovat, neboť stále nedošlo k naplnění požadavků, s nimiž jsme akci rozjížděli, a já opět ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Tilleissä

15. ročník Koprconu je mrtev, čas na trochu nostalgie.

V roce 2006 jsem jel poprvé.
V roce 2007 jsem naposledy zavítal na víc než jednu přednášku za víkend.
V roce 2008 jsem poprvé jel přes noc a taky poprvé stěhoval židle.
V roce 2009 jsem jel naposledy hromadně s Tess, která naposledy aktualizovala Jediland.
V roce 2010 jsem tam byl poprvé jako +1 vrchní organizátorky a ani trochu mi to nevadilo.
V roce 2011 jsem o conu poprvé napsal báseň v jambickém pentametru.
V roce 2012 jsem se poprvé účastnil organizátorské afterparty u doma dama dama doma.
V roce 2013 jsem byl na conu poprvé na LSD a vymyslel tam nové náboženství.
V roce 2014 jsem se definitivně stal neplatícím organizátorem.
V roce 2015 jsem přednášel. Oficiálně, v místnosti k tomu určené, ne na chodbě jako vždycky.
V roce 2016 jsem zachránil vesmírnou loď pětkou imbusem a šetřil vodou jako čert.

Letošní ročník, můj dvanáctý, stál taky za to. Něco mi říká, že když je tohle můj poslední report, měl bych se asi rozepsat víc, ale ono to dost dobře nejde. Co taky psát, aby to neznělo jako opakování již vyřčeného? Že mi Koprcon změnil život a budu na něj jezdit dál? Že mi přijde smutné, jak některé stálice přestávají jezdit z rodinných důvodů, ale zároveň jsem strašně rád za ty, co si čas pořád ještě najdou, navzdory rodinným důvodům? Že je fakt vtipné sledovat, jakými proměnami jednotliví účastníci za ta léta prošli, a to včetně mě samotného? Že je to sice nadále zkurveně daleko, ale i cesta je cíl? A že jsem už i v Kopřivnici našel dvě metasekvoje a jeden sekvojovec?
Asi. Ale asi to radši shrnu prohlášením, že lepší con prostě neexistuje, a generálním soudem, že by Jediland měl být aktualizován.