Vesimies

Kromě níže zmíněného projektu jsem letos v srpnu rozjel ještě jeden: chladící věž k wifi modemu, který obzvláště v letních měsících topí až hrůza.
Tato věž měla být původně vodní, veskrze primitivní, ale pak mi přišlo, že když už budu někde ohřívat takovou spoustu vody, mohlo by v ní třeba taky něco růst. A když už v tom něco bude růst, mohlo by tam přirozeně taky něco žít. Možná něco trochu podobného těm švábům, co mi je žena explicitně zakázala chovat...
Takže jsem sedl k internetu, týden s nikým nemluvil, jenom dělal rešerše, a vznikl dihydrogenmonoxidový chladič modemu, který sice chladí jenom dost symbolicky, ale jako bonus odbourává oxid uhličitý z místnosti, produkuje kyslík, vyživuje sebereplikující polysacharidy i proteiny a slouží Leontýnce jako přírodní televize. Někdo by to možná nazval akvárkem, ale v tomhle není ani filtr, natož jiná technika kromě časovače u světla, protože s tou to umí každý trotl.

Má to necelých čtyřicet litrů, není tam potřeba sypat žádnou chemii ani krmení a jedinou údržbou je pravidelný zástřih rostlin a výměna kyblíku vody jednou za týden, což zabere zhruba sedm minut. Po zbytek času stačí koukat, jak to všechno krásně roste, jak se v tom honí první generace krevetek a jak to funguje, i když celkové náklady na pořízení, rozjetí i osazení jen lehce překročily tisícovku. Stačilo jenom nic neuspěchat.

A protože jsem to průběžně fotil svou stále skoro funkční lopatou, můžu to sem nahodit, ať je tu chvíli něco jiného než kočka:

 Prvotní rozmístění anorganických komponent.

Fotosyntetická báze. Osazení organickou složkou (taxiphyllum barbieri, microsorium pteropus, cryptocoryne wendtii a najas guadalupensis) a dolití médiem.

O čtrnáct dní později: Stabilizační fáze, replikace chlorofylových nosičů, přidán další stupeň věže.

Měsíc od založení, stabilizace pokračuje, mírná optimalizace levé části. Zjištěn výskyt prvních exemplářů okružáků a lasturnatek, obojí pravděpodobně přišlo v larvální fázi na rostlinách. Vysazeny dva exempláře cladophora aegagropila, Jim a Spock (vlevo).

Dva měsíce od založení, den po vypuštění osmi exemplářů žluté variety krevetek neocaridina davidii. Tři dny po výměně levé příčkovkové věže za mnohem stabilnější voštinovou cihlu.
 
 Hups, tak to nevyšlo. Ale někdy touhle dobou jsem přidával povrchový tlumič světla a přídavný filtr nitrátů, pistii stratiotes.

Pár dnů po aklimatizaci. Dva z pěti přeživších samečků se poprali o křuplého šneka, jeden ho baští, druhý s tím prvním nemluví.

Rekordní množství samečků (tři) zachycených na jednom snímku.
(ten třetí je v pravém horním rohu, ještě trochu mázlejší než první dva)

Začátek prosince, samička s vajíčky. Bohužel je ve várce pravděpodobně jediná, každopádně někdy kolem Štědrého dne snůšku vypustila a teď se uvidí, jestli to mrňata zvládnou dotáhnout do dospělosti a trochu chladič zaplnit a rozhýbat.

Vesměs tedy můžu podobnou formu chlazení vřele doporučit, zejména lidem, co mají trpělivost a nevadí jim multifunkční chladič, který chladí až na tom posledním místě.
Teď jenom doufám, že se mi tam při likvidaci plísně v druhém koutě pokoje i přes intenzivní ochranná opatření nedostal chlornan sodný, který by to všechno dokázal zlikvidovat jako nic. A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Žádné komentáře: