V roce 2006 jsem jel poprvé.
V roce 2007 jsem naposledy zavítal na víc než jednu přednášku za víkend.
V roce 2008 jsem poprvé jel přes noc a taky poprvé stěhoval židle.
V roce 2009 jsem jel naposledy hromadně s Tess, která naposledy aktualizovala Jediland.
V roce 2010 jsem tam byl poprvé jako +1 vrchní organizátorky a ani trochu mi to nevadilo.
V roce 2011 jsem o conu poprvé napsal báseň v jambickém pentametru.
V roce 2012 jsem se poprvé účastnil organizátorské afterparty u
V roce 2013 jsem byl na conu poprvé na LSD a vymyslel tam nové náboženství.
V roce 2014 jsem se definitivně stal neplatícím organizátorem.
V roce 2015 jsem přednášel. Oficiálně, v místnosti k tomu určené, ne na chodbě jako vždycky.
V roce 2016 jsem zachránil vesmírnou loď pětkou imbusem a šetřil vodou jako čert.
Letošní ročník, můj dvanáctý, stál taky za to. Něco mi říká, že když je tohle můj poslední report, měl bych se asi rozepsat víc, ale ono to dost dobře nejde. Co taky psát, aby to neznělo jako opakování již vyřčeného? Že mi Koprcon změnil život a budu na něj jezdit dál? Že mi přijde smutné, jak některé stálice přestávají jezdit z rodinných důvodů, ale zároveň jsem strašně rád za ty, co si čas pořád ještě najdou, navzdory rodinným důvodům? Že je fakt vtipné sledovat, jakými proměnami jednotliví účastníci za ta léta prošli, a to včetně mě samotného? Že je to sice nadále zkurveně daleko, ale i cesta je cíl? A že jsem už i v Kopřivnici našel dvě metasekvoje a jeden sekvojovec?
Asi. Ale asi to radši shrnu prohlášením, že lepší con prostě neexistuje, a generálním soudem, že by Jediland měl být aktualizován.
Žádné komentáře:
Okomentovat