A nejen v tom reálném:
Champbacca zdárně přežil tři roky s bandou dětí, alkoholiků a lesbiček v akademii na nejmokřejší planetě galaxie a teď se zrovna snaží roztlačit ten jejich poškozený Venator, aby stihli přiložit světelné meče k dílu v bitvě o Kashyyyk. Čistka už je za dveřmi, takže je třeba využít poslední příležitost se řádně vyblbnout.
Edvin byl... je a bude. Víc těžko říct, vzhledem k tomu, jaké loopingy s tou svojí časovou lodí provádí.
Kapitán T'Raava teď velí menší flotile a těžařské kolonii Remanů a její torpédometný Pathfinder je fakt děsně sexy. Taky si pořídila tu kombinézu, co nosila T'Pol (o den dřív, než se Cryptic rozhodl tuto rozdávat zadarmo, u příležitosti nového ohlášeného seriálu), a někdy zítra touhle dobou už nejspíš bude mít i breenský dreadnought třídy Rezreth. Ale vůbec není pégéčko.
Flann dokončuje pátý ročník bradavické čarodějné školy, už se umí přeměňovat v medojeda, založil punkovou kapelu a s tou holkou, co vypadá jako Emma Roberts, se po chodbách vodí za ruku. Pacholek.
Z dalších identit, starých nebo nových, si žádná nezaslouží samostatný odstaveček, ale spousta si jich zasloužila drabble nebo deset.
Co se výše zmíněného zvěromága týče, na jeho nativním rpg jsem poněkud zdomácněl. Zlí jazykové by možná řekli, že až moc, každopádně je to tam fakt boží a stojí to za každou minutu. Postav už tam mám osm, byť jenom dvě jsou nějak víc aktivní, a dokonce jsem tam vyrobil vysloveně unikátní systém hraní famfrpálu. Jenom tam tedy bují takový nešvar, že některé děti pijí, což toho mého feťáka trošku rmoutí:
Díky vánoční povídce jsem se úspěšně vecpal do dalšího universa a bylo to čarovné.
Napsal jsem dalších cca 1067 drabblů a Jediland pořád nebyl aktualizován, takže mi nezbývá než pokračovat. Počet lidí, co jich za rok napsali víc než padesát, zůstal stejný jako loni, ale díky přísunu velmi příležitostných přispěvatelů jsme se nakonec udrželi nad průměrem pěti drabblů za den, za což patří nejen jim můj velký dík.
Chvíli po mně šla běloruská KGB, když jsem si o jejich zemi dovolil napsat cosi stoslovného, ošklivého.
Díky melouchům jsem se dostal na spoustu míst, o nichž nikdy nikomu nesmím říct, do ateliéru jednoho letos zesnulého kreslíře (což je ale jenom shoda náhod) a taky na jedno pracoviště na okraji Prahy, kde byl přímo z pánských záchodů perfektní výhled na ohradu s ovcemi. Byla to slovenská firma, takže jsme se moc nasmáli.
Jezdci a jelita nejsou zdaleka tak u ledu, jak se může zdát. Za ten rok jsem k nim sice přidal jen pár řádků, ale i to se počítá.
Definitivně jsme rozbili starou postel a pořídili si novou, která je ale vinou neznámého šotka o dvacet centimetrů širší, a tudíž tam tak docela nepasuje původní matrace. Kdybych býval tušil, jak složité je vybrat v Ikea vhodné polštáře na výplň toho zbývajícícho místa, býval bych radši spal na zemi.
Zabil jsem asi tři hodiny přebarvováním toho proužku vedle hlaviček karet v nové Opeře. Z nějakého důvodu ho aktualizace změnila na modrý, který byl vedle toho černého okraje monitoru jako pěst na oko, ale nakonec se povedlo – prostě jsem tu novou vyházel a staré zakázal se aktualizovat.
Oživil jsem Sariss, respektive její krev, když jsem si na znovuspuštěném Dark Elmore založil její dceru Dyliannu. Houby rostou, takže za první týden měla formal wear a dva A sety a zanedlouho i ten Soul Separator, ale na intelektu jí to bohužel nepřidalo. Mně taky ne, nicméně zase si po čase zahoubařit na té samé mašině, kde jsem s tím začínal, má svoje nostalgické kouzlo.
Začal jsem poslouchat Rockbitch a nestyděl se za to, dokud jsem víceméně omylem neobjevil nahrávku jednoho jejich koncertu.
Při výkonu první práce jsem zjistil, že blbost může mít tvář, při výkonu té druhé našel pod podlahou nejmenovaného vyklizeného kancelářského komplexu nástěnný teploměr a flashku ve tvaru loga Internet Exploreru.
Zjistil jsem, že Fidel Castro ještě žije, a kdoví proč mě to hrozně překvapilo.
Byl jsem u toho, když si Štefan uklízel pokoj. Za ten den dovolené to rozhodně stálo.
Na Exotic Food Festivalu, jehož jsem se neúčastnil jenom jako návštěvník, jsem ochutnal saranče a švába a pojal velkolepý plán na založení vlastní pěstírny. Už mám doma většinu věcí, teď ještě počkat, až se trochu oteplí, a madagaskarští syčáci se můžou nastěhovat.
Čtrnáct kilo imbusů z neznámé slitiny stále čeká na vhodné druhotné využití.
S Mílielle jsem byl nejen zase v Prčicích, ale i v Pise a pár dalších italských městech. A v Českém ráji, kde mi pomáhala bránit harém před divokými prasaty.
Opět jsem strávil týden volna v Horních Uhrách poblíž Visegrádu a opět si odtamtud odvezl nové Čaje. Do kompletní sbírky mi teď už chybí jenom ten hnědý 35% a ta vysloveně podezřelá trojice z nové série, která podle mě dost možná vůbec neexistuje.
Zlatého slavíka zase vyhrál Karel Gott, ale silničáře vůbec nepřekvapil sníh.
Začal jsem jíst kiwi i se slupkou, protože se to dá a je to mnohem jednodušší. A to víte, že je kiwi úplně nejvíc nejlepší ovoce na světě?
Snědl jsem dalších několik Hellburgerů od Saily, vypěstoval si doma osm sazenic chilli Sparkler a dostal na ozkoušení papričku Carolina Reaper, za což dík i nedík. Z vlastní úrody momentálně vyrábím již třetí litr papričkovice, něco jsme naložili se syrečky, spoustu jsem jich sežral jen tak a zbytek suším, protože se toho urodilo fakt docela dost, a nejspíš o tom napíšu samostatný příspěvek.
Pomalu ale jistě mě začínají srát dropshots, protože polovina nově nahraných obrázků je většinu času nedostupná. Nemáte někdo nějakou jednoduchou, ozkoušenou alternativu?
Byl jsem na DMD pikniku a odnesl si odtamtud kromě krásného a téměř okamžitě ztraceného zápisníčku taky jednu korunu československou, z trávníku vyhrabanou. A pak že psát drabbly se nevyplatí...
Z retro her jsem letos oprášil Master of Orion 2 a Wiggles. Jo, zase.
Kromě KoprConu jsem opět nebyl na žádné další akci podobného rázu. Ovšem vydržel jsem prakticky celý folklórní festival ve Strážnici, což platí za tři festivaly metalové.
Viděl jsem nové Star Wars a ještě pořád si nejsem tak docela jistý, jak moc se mi to líbilo. Rozhodně se mi ale líbilo zase vidět Wyrrgyho a to, s jakou grácií a pohotovostí jsme mu pojmenovali děti. Protože ho máme rádi!
Víte, k čemu slouží debugovací kachnička? Já už jo, a stačilo mi k tomu jenom jedno večerní až noční setkání na okraji Kunratického lesa, kam to měli všichni účastníci s výjimkou toho, co nedorazil, zkurveně daleko a odkud jsme se vraceli kolem druhé hodiny ráno po Jižní spojce. Pěšky.
Koupil jsem Leontýnce několikapatrové, metr dvacet vysoké škrabadlo. Nejlepší investice ever.
Dostal jsem od Ježíška úplně nejvíc nejlepší dárek a mám s ním spoustu plánů, ale to by byly spoilery.
Tohle je již podeváté v řadě 22. příspěvek za rok. A možná tak šestý, který má smysl.
PF každopádně zase nebude, radši jdu zkusit vyležet ten mor, co jsem si přivezl z Mordoru, a ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Žádné komentáře:
Okomentovat