Pohjoinen tuuli

(aneb slibovaná doom metalová variace na Severní vítr)

Jdu odstavným pruhem se svým černým druhem
a ve vzduchu zavání mord.
Chmury se vrší a furt jenom prší
a vítr je na garde kord.
Noc kolem má oči a opilec močí
a mně se chce strašlivě spát.
Tak šlápnu do louže, a trávy, co klouže,
já nechci tu hodinu stát.

Vítr nad Zlínem je krutý, vnáší nám do srdcí splín,
jak na prsten v Ásgardu skutý dopadá stín na spící Zlín.

Kol tma jako v Helu a spousta bordelu
a já vůl si nevzal boken.
Vlk na měsíc vyje a kdo může, pije,
jen děti tu čumí z oken.
Zda bude můj osud mi přát jako dosud,
tak nikdy už nedojdu dom,
neb někde po cestě mě v kožené vestě
umlátí neznámý Rom.

Vítr nad Zlínem je krutý, vnáší nám do srdcí splín,
jak na prsten v Ásgardu skutý dopadá stín na spící Zlín.